Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538283/bmid_tater-z-osvetimi-6640bff1e1fa9.jpg
4
4456
4456
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Tetování vězňů v Osvětimi se stala symbolem holocaustu. Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, byl slovenský Žid Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Jeho příběh připomíná děsivé události v dějinách lidstva a ukazuje, že vedle sebe mohou existovat promyšlená brutalita i nesobecká láska. Autorka s citem odkrývá sedmdesát let staré události, aniž by milostný příběh převládal nad tím nejdůležitějším – ztrátou domova, utrpením a touhou přežít.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2019
,
CPress
Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
Interpreti: Martin Siničák
více info...
Přidat komentář
Velmi poutavý příběh, kdo má obavy, co mu takový tatér může nabídnout a že se bude knížka odehrávat pouze u vstupní brány, směle se pusťte do čtení a nebudete litovat. A pokud už máte knížku přečtenou a zajímá vás, co se vlastně dělo s Cilkou, knížka má druhý díl. =)
Když je kniha psána podle skutečné události, navíc takto bolestné, je těžké ji něco vyčítat. Je mi to tak trochu proti srsti. Knihu jsem přečetla během dvou dnů ( první polovinu jsem přečetla na jeden zátah ve vaně, ke konci už značně ledové). Autorka nám příběh Lalela představuje v, řekněme, takové soft verzi. Pár knih z koncentračních táborů už za sebou mám a pokaždé jsem byla nevěřícně zhrozena, zhnusena a se slzami v očích. Ale tenhle příběh se mi zdál trochu přikrášlený.
Na druhou stranu, pro slabší povahy, kteří nesnesou tíhu takto podobných příběhů, by mohl být tento příběh přijatelná verze.
Co mě dojalo, byl doslov. Uvěřitelný, plný lásky. Ukazuje, že i nejhorší věci na světě vás nemusejí zlomit, když v to uvěříte.
Oproti Cilce horší než jsem čekal. Cilku jsem četl jako první, proto asi to zklamání
SPOILERY BUDOU!
Četlo se to rychle, to ano, ale taky to bude tím, že jsem to chtěla mít, co nejrychleji za sebou. Jak mnozí psali, bylo to dost suchý, plochý. Vyvolalo to ve mě jednoprocentní emoce ... A to jedno procento je údiv a nedůvěra, co se týče všeho, co se v knize stalo. Kdy si Lale a Gita v klídku dávali randíčko za budovou, on jí mazal pusu čokoládou, stráže vždy koukali mimo a když na ně byl Lale drzý, tak jim to bylo buřt. Oni přeci jen nestříleli lidi za menší prkotiny. Každá kniha o druhé světové a převážně z koncentráku, ve mě zanechala hodně negativních emocí, především u "Byl jsem Mengeleho asistentem" jsem cítila hroznou beznaděj a tady? Jen wtf pocit, když si Lale tak projíždí a hned narazí na Gitu. Vau! Ten chlápek za celý tři roky musel vypít elixír štěstí. A to bych ještě mohla zmínit nulové procento emocí a hrozná uspěchanost. Celkově spíš než román to je vyprávění/scénář a scénářem to taky mělo zůstat, jelikož jakoby autorka na tom nic moc nepozměnila, nedoplnila. Lale si na převyprávění svého příběhu vybral hodně špatnou osobu, naštěstí si to číst nemusí, ani on ani Gita. Jen chudák jejich syn. Ten toho pohledu ušetřen nebyl.
Knížka je velmi čtivá, ale přes všechny hrůzy, které popisuje, mi Laleho příběh přijde dost zidealizovaný. Nějak jsem mu nemohla uvěřit a asi proto mě hlouběji nezasáhl.
Chvílemi to bylo jako příběh z červené knihovny, námět dobrý občas hodně zvláštní až nepravděpodobný, tím nechci říct že nepravdivý, ale četla jsem silnější příběhy z této doby ovšem bez romatiky a zamilování.
Nechci říct, že kniha byla špatná, ale četla jsem určitě mnohem lépe napsané knihy na téma 2SV. Četlo se hezky, jen mi chyběla nějaká jiskra.
Silný příběh. To, že ho Lale vyprávěl až těsně před smrtí, protože se obával obvinění z kolaborace, mu, myslím, dodává na věrohodnosti? Je potřeba si uvědomit, že Lale (pokud mu tedy můžeme věřit) prožil a popisuje koncentrák ze zkušenosti privilegovaného vězně, v podstatě kápa. Přidávám se ale ke všem, kteří mají problém se zpracováním. Autorka příběhu na síle nepřidala, spíš naopak. Nebýt toho, že je založeno na skutečných událostech (i když nejspíš Lalem poupravených), působilo by povrchně a jazyk občas sklouzává k červené knihovně.
kniha se mi velice líbil. Dokonce i babičce se líbil kousek co jsem ji četla tak po mě chtěla koupit audionkihu protože nevidí.
Moc poučná a taky smutná. Párkrát jsem si i pobrečela.
Příběh se mi líbil, ale jelikož jsem již přečetla spousty knížek o holocaustu, přijde mi, že je tak trošku zromantizovany/nereálný, anebo že by měli hlavní hrdinové opravdu takové štěstí, přežili 3 roky koncentrační tábor v Osvětimi a měli tolik výhod a náhod? Možné to je, ale i tak příběhu prostě musím ubrat jednu hvězdičku :)
Jako všechny knihy na toto téma je to silný příběh o neskutečných krutostech,které se děly během 2.sv. v.Mrzí mě to,ale tentokrát musím napsat,že uchopení této lidské tragedie bylo poněkud neštastné.Ve vyprávění jako by něco chybělo,něco,co vás chytí za srdce.Asi to bylo,alespon pro mě,psané tak nějak povrchně.Jinak,samozřejmě,vždycky budu obdivovat lidi,kteří tuto hrůzu přežili i ty kteří nepřežili.Čest jejich památce.
Četla jsem už hodně knih o holokaustu, ale tahle byla asi nejhorší. A to jsem se na ni tak těšila. Příběh je napsaný sice čtivě, ale stroze a povrchně. Charaktery postav nejsou nijak propracované, popisy nulové. Vztah Lalea a Gity byl jak vystřižený z červené knihovny a občas mi přišlo, že autorka zapomíná, kde se odehrává. Nechci tím zlehčovat Laleův příběh jako takový, to vůbec ne, jen zpracování bylo trochu nešťastně uchopené. Když to porovnám s knihami, které jsou přímé výpovědi svědků (Byl jsem Mengeleho asistentem, V pekle plynových komor), Tatér mi přijde hodně přikrášlený.
Jsem zvědavá na Cilčinu cestu. Třeba se autorka trochu vypsala a bude to lepší.
Neuvěřitelné, jako pohádka, i kdyby se to vážně stálo...tak si to autorka pěkně přikrášlila. A ty dialogy. Nedočteno, nudné a vybájené.
Kniha je ctiva.. nemohu rict spatna kniha, ale nejak se mi nevryla pod kuzi..
Túto knihu hodnotím ako dobrú, ale nie skvelú. Je to veľmi zaujímavý príbeh založený na skutočnosti, ale nie celkom komplexne rozprávaný. Začiatok knihy je pomerne ťažkopádny, potom sa to našťastie rozbehne, ale celú dobu, čo som knihu čítal som mal pocit, že medzi mnou a postavami je akési neviditeľné sklo, akoby som to celé len z dialky pozoroval a nedokázal som sa do Laleho ani Gity vôbec vžiť.
Našťastie knihu zachránil fakt, že sa číta veľmi dobre, pekne to odsýpalo, postavy boli sympatické a námet originálny, takže na tých 80% to u mňa nakoniec vyšlo. Mimochodom knihu som si vybral vďaka čitateľskej výzve 2020 - Kniha, jejíž název je na obálce červenou barvou, čiže ak neviete akú knihu do tejto kategórie, tak odporúčam túto.
Je až neuvěřitelné, že se tento příběh čte tak lehce, jak těžkou dobu popisuje. Rozhodně doporučuji k přečtení, neváhejte. A já se těším na Cilčinu cestu.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha me nadchla. Sice jsen si rikala, ze to je spis jak neco smysleneho z cervene knihovny, ale kdyz jsem se nad tim zamyslela, tak jsem si rekla A proc by nekdo nemohl mit takove stesti a vse ustat?! Dyt spousta lidi tam tehdy stesti nemelo, tak proc ne zrovna oni dva... Urco si dam casem i Cilcinu cestu, pac Tater ve me nechal neco co ani poradne nedokazu popsat...