Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538283/bmid_tater-z-osvetimi-6640bff1e1fa9.jpg
4
4468
4468
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Tetování vězňů v Osvětimi se stala symbolem holocaustu. Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, byl slovenský Žid Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Jeho příběh připomíná děsivé události v dějinách lidstva a ukazuje, že vedle sebe mohou existovat promyšlená brutalita i nesobecká láska. Autorka s citem odkrývá sedmdesát let staré události, aniž by milostný příběh převládal nad tím nejdůležitějším – ztrátou domova, utrpením a touhou přežít.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2019
,
CPress
Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
Interpreti: Martin Siničák
více info...
Přidat komentář
I průměrný divák Ordinace v růžové zahradě ví, že rozdělaný špalek masa na operačním stole skýtá ideální platformu k šíření nejčerstvějších klepů a vtípků, rozebíraní plánů na víkend, domlouvání si směn a podobně.
Stejně tak i v efektivně zaběhnuté čekárně na smrt, jakou se po doladění mušek stala Březinka (ó ano, Tatér z Osvětimi se odehrává převážně mimo Osvětim, a sice v jejím satelitu, Březince), musela obdobná místa, skýtající prostor různým neprofesionálním aktivitám, vztahům, kšeftíkům a protislužbám nutně vznikat taky. V jedné z takových skulin se uchytil i hrdina našeho románu a my díky němu můžeme být svědky poněkud méně tendenčního pohledu (za drzost, s jakou si přeživší Ludvík Eisenberg, aka Lale Sokolov, dovolil pilníčkem na nehty sotva co přejet hranu hýčkané modly striktně černobílého zla, by, soudě dle reakcí některých uživatelů, zasloužil prohnat komínem taky...přitom se do prkýnka jenom snažil přežít...což by mi, nehledě na to, že údajně pomáhal i druhým, jako motivace stačilo; sakra, dyť já skoro beru na milost i postavu Jakuba) na jednu z nejsmutnějších kapitol lidského ducha.
Jak nepřístojné!
Co je ale ještě horší; Morrisová nevyužila potenciál věcného a/nebo moralizujícího tónu (kterážto stylistická dvojice určuje etickou normu psaní o holokaustu; rozuměj, umožňuje nám pod záštitou společensky přijatelné masky historického bádání/pohoršení+varování ukájet svou fascinaci krutostí) k legitimnímu chrlení co pokud možno největšího množství šťavnatých popisností.
Jako dobře, o mrtvolu se tu a tam zakopnout dá. Je jich ale „málo“ a jsou pohřbené tunou fakt festovně osolené romantiky.
Jaké zklamání!
Přesto jen 3*** Proč? Protože na ploskou levého chodidla tlapkaný (byť bych zde asi úplně literární kvality hodnotit neměl; o dodatečnou, fabulací kolorovanou, scénografii Laleovy strohé zpovědi autorce nešlo; naopak se, jak předmluva tvrdí, sama sebe snažila upozadit - chápu, ale...) děj mě neužije; na druhou stranu, jestli chcete nějakou náctiletou pipku citlivě seznámit s genocidou, bude Tatér vhodným dárkem pod stromeček.
TIP na kérku: „Když se ráno probudíte, je to dobrý den.“
Tak velké očekávání jsem měla. Vyprávění z Osvětimi nebyl psán jako příběh ale nadatlován ve stylu telefoního seznamu. Nádherné vzpomínky pana Lale, ovšem v rukou špatné spisovatelky.
Za mě tedy absolutně vůbec, i přes okolnost tíživého tématu (omlouvám se, ale tisíckrát omletého). Příběh byl absolutně o ničem, kniha mě začala bavit, až když bylo po válce, ale nic se ve finále extra nestalo.
Za mě dvě hvězdičky jen proto, že se jedná o toto tíživé téma, jinak fakt o ničem. Mohl z toho být super román, ale tohle fakt ne.
Na začátku jsem to chtěla vzdát, protože popis cesty vlakem do Osvětimi mě tak nezaujal, ale jsem ráda, že jsem si to prečetla celé. Myslím si, že by tam mohlo být víc popsáné co se později dělo s Cilkou, ale příběh Gity a Lalea mě taky velice zaujal. Líbilo se mi, že spisovatelka vybrala zrovna príběh tatéra. Kniha se mi líbila hodně.
Proboha, to bylo utrpení! Tak trapně a plytce napsaný příběh, z něhož by se dalo tolik vytěžit! Ostuda. A doufám, že paní rádoby "spisovatelka" se bude věnovat jiné činnosti.
Nevim co presne napsat. V zadnem pripade si nedovolim soudit. Ovsem cely pribeh Lala a Gity mi neucaroval. Mnohem vice mi je lito Cilky. I kdyz v knize muze byt jen cast jejiho pribehu.
Co dodat, čtivé a dechberoucí. Silný a téměř neuvěřitelný životní příběh. Slzy jsem musela držet na krajíčku.
Kniha je napsaná podle skutečné události. Hrůzy z koncentračního tábora se nedají nijak obejít, ale mně se líbilo, že i tenkrát se do sebe dva lidé mohli zamilovat. Přežít, pomáhat druhým a dostat se z toho. Nejlepší asi pro mě je, že ti dva se potkali i po válce a mohli spolu ještě prožít krásný život.
O hrůzách 2. světové války jsem četla již spousty knih a vždy ve mě zanechaly silné pocity. Naproti tomuto příběh Lalea a Gity po mě stékal jako voda po kameni, způsob jakým byla kniha napsaná mě vůbec neoslovil, občasná zmínka o hrůzách Osvětimi/Březinky na mě působily jen jako jakési připomenutí, abychom během čtení nezapomněli, kde se celý příběh vlastně odehrává.
Z knihy mám divný pocit.
Všechny knihy co jsem o Osvětimi četla, ve mě vyvolali hrůzu a přání, aby se historie nikdy neopakovala.
Ale takhle kniha ve mě vyvolává pocit, že Osvětim byl prázdninový tábor.
Možná to tak opravdu Lale zažil...
Byl chráněný příslušníky SS, kvůli své práci tatéra a měl plno výhod díky nimž pomohl asi mnoha lidem. Ale mě osobně připadá, že většinu využíval pro své blaho i když kolem něho umírali tisíce lidí. Je ovšem těžké soudit někoho zato, že chtěl jen přežít... Jak by jsme se zachovali my?
Myslím, že většina úplně stejně.
Čtenářům doporučuji knihu Svědkové z továrny na smrt. Tak získají lepší přehled o zlu spáchaném na nevinných lidech.
Příběh až neuvěřitelný, psaný velmi čtivou formou, jen by si zasloužil mnohem lepší zpracování.
Kniha je úchvatná, rozhodně stojí za přečtení! Je psaná jednoduše, takže se velmi dobře čte a člověk se od ní nemůže odtrhnout! Potřebuje číst dál a dál.....
Fakt, že jde o autentický příběh , knize dodává tu opravdovost!
Hanu jsem četla také a každá z nich má to SVÉ!!!!
Kniha mě nijak zvlášť nezaujala. Bylo to dost možná tím, že jsem zároveň v době četby poslouchala jako audioknihu "Hanu" a ta mi v porovnání s tímto přišla jako mnohem více strhující a zábavnější čtení nebo bych možná "Tatéra" ocenila víc, kdybych ho četla v češtině, zkrátka jsem se ale nezačetla. Hrozně dlouho šlo jen o popisy toho, jak to v Osvětimi chodí, což už nějak tak vesměs vím, a atmosféra mi vůbec nepřišla tak dobře popsaná, aby to ve mně zanechalo silnější stopu. Ani postavy mi nebyly moc sympatické, nehledě na to, jak to Lelemu všechno procházelo a romantická linka nezaujala, ačkoliv napsaná byla pěkně, až na její začátek. Ale samozřejmě celé je to příběh silný, jako všechny z tohoto prostředí, a určitě stojí za přečtení.
K této knize opravdu nevím, co napsat. Naprosto mi vyrazila dech, překvapila mě, ale zároveň splnila má očekávání.
Je mojí první knihou s válečnou tématikou. Musím říct, že to byla skvělá volba. Pokud chcete s tímto tématem začít, doporučuji po ní sáhnout.
Co se námětu týče, je podle mě nevyčerpatelný a nikdy nebude dostatek knih, které popisují tuto hrůznou dobu.
Moc se mi líbilo, že se autorka soustředila především na osobní příběh, nebylo tam příliš "učebnicových" informací.
Celý příběh jsem prožila s postavami.
Byl jednoduše popsaný, autorka do něj nijak nezasahovala.
Navíc se kniha dobře četla (na to, že je to tak důležité téma).
Ze začátku mi trochu nevyhovovalo opakování jmen skoro na každém začátku věty, ale postupně jsem to přestala vnímat a ani nevím, jestli to na dalších stranách bylo.
Knihu doporučuji všemi deseti, okamžitě se zařadila mezi mé nejoblíbenější.
No nevím, kniha je dobře napsaná, opravdu Vás nutí číst, ale pro mě je hooodně nevěrohodná.
Příběh lásky, ano to je možné.
Tatér a Žid? Židé byli v koncentračních táborech na tom nejhůře, zastávali tu nejhorší práci, měli ještě menší příděly jídla než ostatní, nezdá se mi, že by mu dali tak výbornou práci, čistit latríny ano, ale tetovat? Ne, tomu nevěřím.
Láska a sex skoro každou neděli? Že nějaký Žid si chce užít, tak celý blok bude venku na procházce? Tak to taky ne.
Kamarádit se s esesákem? Žid? Ne, ne.
A mohla bych pokračovat dál.
Prostě je to podle mě hezký příběh, který se určitě nemohl stát.
Při čtení knih z 2. světové války mi vždy naskočí v hlavě především knížka Mengeleho děvče, která mě zatím oslovila nejvíce. Tato také nebyla špatná, hlavní hrdina chtěl přežít za každou cenu, při životě ho držela láska, ale také možnost pomáhat ostatním. Kniha je autentickou výpovědí, která člověka zasáhne.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Milostný příběh z "atraktivního prostředí."
Ještě že šlo, neověřovala jsem, o vzpomínky skutečného vězně.
Autorka do známého prostředí zasadila příběh, který se mohl stát takhle, nebo stokrát jinak, ale nedokázala jsem ocenit atmosféru.
Čekala jsem nejspíš trochu něco jiného.