Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Tetovač z Auschwitzu je román vychádzajúci zo skutočného príbehu Laleho a Gity Sokolovovcov, dvoch slovenských Židov, ktorí prežili koncentračný tábor Auschwitz-Birkenau a po vojne si našli nový domov v Austrálii. Lale v tábore dostal prácu tetovača. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive, teda vpichávať im do predlaktí čísla s neodstrániteľným atramentom – jeden z najsilnejších symbolov holokaustu. Minimálnu slobodu pohybu, ktorú mu umožňovala táto funkcia, využíval na získavanie potravín výmenou za šperky a peniaze po zavraždených Židoch, čím nejedného spoluväzňa zachránil pred vyhladovaním. Jemu hrozila za túto činnosť smrť, mnohí iní jej vďačili za prežitie. Jedného dňa sa v rade na tetovanie vyskytlo vystrašené a roztrasené mladé dievča… Pre Laleho – fičúra, frajera a trochu aj dobrodruha – to bola láska na prvý pohľad. Zaumienil si, že popri vlastnom prežití urobí všetko pre to, aby prežila aj Gita. To, čo robí túto knihu zvlášť pozoruhodnou, je Laleho životný elán. Vedel, aký osud nacisti chystajú jemu aj ostatným väzňom, on sa však rozhodol nepoddať neľudskosti tábora, zachovať si dôstojnosť, osobnú integritu a žiť čo najplnšie, ako to bude možné. Napriek všetkej svojej drsnosti je Tetovač z Auschwitzu príbehom nádeje a odvahy, a hoci to znie neuveriteľne, aj príbehom veľkej lásky.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Čtivá, relativně příjemná kniha. Což je vzhledem k tématu problém a nemůžu dát víc, nežli dvě hvězdy. Příběh je na můj vkus jaksi nekomplikovaný a i přesto, že si uvědomuji, že je to podle skutečné události, mám potíže uvěřit, že to bylo všechno tak jednoduché.
Na téma holocaust a koncentrační tábory jsem už pár knih přečetla, vždy mě zasáhly, utkvěly mi v paměti, zanechaly ve mě hluboký dojem, ale v tomto případě takové pocity nemám. Celou dobu jsem měla pocit, že čtu spíš takovou odlehčenou povídku s dobrým koncem a ne román z prostředí koncentračního tábora podle skutečného příběhu. Podle mě napsané moc stroze, jednoduše, bez emocí, ani konec mě nijak zvlášť nedojal. Škoda, ale za mě stále obrovský respekt k této tématice a ke každému příběhu.
U Tatéra z Osvětimi jsem s ohledem na recenze čekala mnohem více, ale bohužel se žádné wow z mé strany nekonalo. Pro mě, co se týče tématu 2.světové války, tato kniha spadá mezi té slabší. Na to, že má být kniha podle skutečného příběhu, tak si myslím, že tam je hodně smyšlených věcí. Některé věci mi přišly prostě dost nereálné. Jedině, že by měl Lale několikrát z pekla štěstí ️ a na můj vkus ho měl opravdu až moc. Kdo mě v knize zaujal byla Cilka. Proto se také chystám na druhý díl a to Cilčinu cestu
Tato kniha mi i po několika měsících, tedy skoro po 2 letech nedá úplně spát. Po přečtení jsem na knihu nahlížena, jako na milostný román a příběh někoho, kdo tuto dobu zažil a prožil, ale v této době již vzpomíná na to dobré.. Ale čím déle, uplyne čas od přečtení, tím více na to člověk myslí a musím již po několikáté hodnocení.
Pokud jsem ke knize přistupovala jako k milostnému románu, ok, hodnocení bych nechala, ale kniha se stále drží toho, že je psána podle skutečných událostí a tak nemohu hodnocení nechat.
Málo kdy hodnocení měním, ale tady opravdu musím.
Kniha je napsaná poutavě a dobře se četla. Události v knize jsou mnohdy popisovány velmi nevěryhodně, ačkoli je to kniha založená na skutečnosti. To mi při čtení celkem vadilo. Na toto téma jsem četla mnoho lepších a propracovanějších knih. Z této mi "pobyt" v koncentračním táboře vyznívá poněkud zidealizovaným dojmem.
Kniha se mi moc líbila, ačkoliv nejsem čtenářka tohoto tématu. Děj utíkal velmi rychle a na každé straně se něco dělo. Rozhodně si přečtu i další knihy, protože mě osud Cilky zajímá a díky náznaku jejího životu po válce, který mě dost naštval, bych se ráda dozvěděla, jak to bylo dál.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tohle je, zdá se mi,pořád hodně diskutovaná knížka. Takže pojďme můj názor zařadit buď do příznivců nebo odpůrců. A za pomyslných zvuků famfár říkám,že jsem 101% příznivec. A teď už na vás budu chrlit plusy. Tahle knížka navzdory mým obavám (slyšela jsem,že se někomu četla špatně) byla až luxusně čtivá. Vážně tam nebyly žádné pomalé rozjezdy a žádné dlouhé a utahané popisné pasáže. Chytlo mě to od prvních stránek a vyplivlo až na konci. Navíc já jsem velkým milovníkem 2.světové války v knihách,takže tohle pro mě byla víceméně nutnost. Dále oceňuju to,že je to na motivy skutečného příběhu,cítíte se tomu podle mě tak nějak blíž. A Lale? Toho jsem si maximálně oblíbila, mně se tak strašně líbil ten jeho optimismus v každé situaci,ochota,kterou choval k ostatním vězňům a taky ta naděje,které se nehodlal vzdát. Zároveň nemyslel sám na sebe a riskoval kvůli pohodlnějšímu pobytu vězňů v Osvětimi/Březince svůj život. Chvíli jsem si myslela,že i přesto bude tahle knížka mít trochu nižší hodnocení,protože jsem se obávala,když už se tam objevovalo větší množství lásky,že to bude vážně jen o tomhle. Spletla jsem se ale a byla nám dávkována a vyvažována s ostatním skvěle. Líbila se mi její nezničitelnost. Někdy mi však i běhal mráz po zádech,protože pořád tam ta ,,krutá realita“ války byla. Občas mi i trochu zaslzely oči. A myslela jsem si,že tuhle knížku budu hodnotit o trochu níž,než bude mé finální hodnocení,ale osudy postav zmíněných v knize,doslov a poznámka autorky to zase o něco vyšvihly. Konec se mi taky líbil. A tuhle pro někoho méně uvěřitelnou (podle mě měl štěstí v neštěstí) nebo někým označovanou,,červenou knihovnu" (což už není názor, ale hovadina, nezlobte se na mě) knížku, pro mě však smutnou a dechberoucí,která mě vzala za srdce, hodnotím velice pozitivně.
Divila jsem se, že zrovna tato kniha je povážována za top z období holocaustu. Mně to připadalo strašně nepravděpodobné, jako vymyšlené, hlavně ty skeče o pašování diamantů s kterými se lehce kupčilo, schované v posteli?? Připadá mi to nevěrohodné, mimo..
Souhlasím s názory některých čtenářů, že události v knize jsou mnohdy popisovány velmi nevěryhodně. Ačkoli je to kniha založená na skutečnosti, právě toto mi při čtení vadilo. Jinak se četla hezky, je psána poutavě.
Knížku jsem přečetla během jedno dne. Čte se opravdu dobře. Ale četla jsem mnoho lepších knih na toto téma. Příběh ač je podle skutečně události je pojat, dle mého názoru, plytce - nepropracovaně.
Na obálce nám je slibován román podle skutečného příběhu, bohužel je až velmi často poznat, že si autor některé části přikrášlil, aby byl příběh zajímavější. Jedna ze slabších knih o holocaustu.
Knihu jsem měla přečtenou během pár dnů, a to zrovna v období, kdy jsem nebyla schopná se do ničeho začíst. Rozhodně doporučuji, protože pokavaď chcete zase o trochu více nahlédnout do toho, co se dělo v Osvětimi, tato kniha bude více než nápomocná. Vtáhne vás do děje takovou rychlostí, že zapomenete, že jste ve svém obýváku.
Úžasný příběh. Mohu říci že první kapitolu, možná dvě jsem se musela do čtení nutit. Bylo mi jich tak líto, bylo to tak živě napsané/popsané, že člověka až mrazilo při myšlence že se toto skutečně událo.
Příběh se odehrává v Osvětimi, jak víte jedno z nejznámějších koncentračních táborů. Čtením jste svědkem 3 let života hlavní postavy, Slováka Lela - který se pouhou náhodou dostane k práci tatéra (možná mu pomohl fakt, že uměl několik jazyků). Díky této práci dokáže přežívat v táboře.
Mohu říci, že jsem postavu a tohoto člověka nesmírně obdivovala a obdivuji každého člověka co tyto šíléné časy musel zažít/prožít.
Pan Ludvík Eisenberg dokázal chytrostí, mazaností a svou laskavostí, (pře)žít v koncentračním táboře. Žasnete nad tím co vše dokázal zařídit, jak si jej lidé vážili (ano zdálo se že konec konců i jeho strážný SS, který jej hlídal na každém kroku - sic měl stále hnusné nacistické narážky apod., ale bylo ze čtení patrné, že bere Lela jako přítele). Kolik tento pouhý člověk zachránil životů a přitom on sám byl pouhý vězeň, žid.
Doporučuji přečíst, kniha se čte jedna radost (mohu tohle u tohoto tématu vůbec napsat?). Po pár kapitolách, kdy Lale začne pracovat, pozná Gitu atd. se do příběhu ponoříte. Za mě super čtení v ech formě, zakončené dokumentární kapitolou, kde zjistíte co se s lidmi z příběhu stalo.
Čekala jsem něco víc. Příběh klouže po povrchu, postavy nepropracované, nic jsme se o nich nedozvěděli. Mám pocit, že humbuk kolem vznikl pouze, protože byla v názvu použita Osvětim.
(SPOILER) Na tuto knihu jsou opravdu rozporuplné komentáře. Někomu se kniha líbila, někdo ji kritizuje. Když budu mluvit za sebe, tak knížka je napsaná hezky, velice dobře se čte. I přes to, jaký je její obsah. Mně osobně se knížka líbila a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Něco jsem už o koncentračních táborech četla, něco mi vyprávěl můj děda, který tam byl. Přesto mi někdy bylo při čtení opravdu úzko. Lidé zažívali neskutečné peklo, mnoho a mnoho jich zemřelo a přesto se v takovýchto podmínkách zrodila takováto láska. Občas mi něco přišlo trošku přitažené za vlasy. A na konci jsem opravdu nečekala, že Lale svoji lásku Gitu opravdu najde. Ale i přesto se mi kniha moc líbila.
Když jsem si přečetla recenze, moc jsem si od toho neslibovala. Byla jsem mile překvapená. Věděla jsem, že je kniha pojata jako román, tak jsem k tomu také přistupovala. Mně se kniha líbila, byla velice čtivá.
Drsný román z drsného prostředí, kde né každý měl to štěstí přežít. Hezky zpracované, nezachází do brutálních popisků, ačkoliv jsou mnohdy zřejmé. Člověk si při těchto románech uvědomí své neskutečné štěstí...
Za me osobne trosku slabsi kniha s touto tematikou. Oproti Cilcine ceste se to neda vubec srovnat. Nerikam, ze by valecne knihy mely byt jen o utrpeni a nasili, ale tady ta kniha obcas pusobi celkem dost sci fi..
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
2018 | Tatér z Osvětimi |
2019 | Cilčina cesta |
2021 | Tři sestry |
2020 | Příběhy naděje |
2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Za mě dobrá kniha a nikdy by se na to nemělo zapomenout.