Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405688/bmid_tetovac-z-auschwitzu-0gi-405688.jpg
4
4335
4335
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Tetovač z Auschwitzu je román vychádzajúci zo skutočného príbehu Laleho a Gity Sokolovovcov, dvoch slovenských Židov, ktorí prežili koncentračný tábor Auschwitz-Birkenau a po vojne si našli nový domov v Austrálii. Lale v tábore dostal prácu tetovača. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive, teda vpichávať im do predlaktí čísla s neodstrániteľným atramentom – jeden z najsilnejších symbolov holokaustu. Minimálnu slobodu pohybu, ktorú mu umožňovala táto funkcia, využíval na získavanie potravín výmenou za šperky a peniaze po zavraždených Židoch, čím nejedného spoluväzňa zachránil pred vyhladovaním. Jemu hrozila za túto činnosť smrť, mnohí iní jej vďačili za prežitie. Jedného dňa sa v rade na tetovanie vyskytlo vystrašené a roztrasené mladé dievča… Pre Laleho – fičúra, frajera a trochu aj dobrodruha – to bola láska na prvý pohľad. Zaumienil si, že popri vlastnom prežití urobí všetko pre to, aby prežila aj Gita. To, čo robí túto knihu zvlášť pozoruhodnou, je Laleho životný elán. Vedel, aký osud nacisti chystajú jemu aj ostatným väzňom, on sa však rozhodol nepoddať neľudskosti tábora, zachovať si dôstojnosť, osobnú integritu a žiť čo najplnšie, ako to bude možné. Napriek všetkej svojej drsnosti je Tetovač z Auschwitzu príbehom nádeje a odvahy, a hoci to znie neuveriteľne, aj príbehom veľkej lásky.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2018
,
Ikar (SK)
Originální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Mně absolutně nesedlo zpracování. Vyprávění klouzalo po povrchu, příběh byl neverohodny, postavy plytke, do děje jsem se nedokázala vžít, nikomu jsem nefandila... Velmi slabá kniha o holokaustu, která možná může zafungovat na čtenáře Nového Zélandu, vysokému hodnocení zde se pravdu dost divím.
Knížka se velmi dobře čte, jen mi místy velmi připomínala Vypravěčku (J. Picoult).
Kniha se čte dobřevje to příběh člověka a lásky v táboře smrti. Kniha je hodně skutečná co dokládají i fotografie na konci knihy je napsaná hodně mírně na poměry války.
Překvapují mě tu negativní komentáře, že je příběh o lásce, když už z přebalu knihy je jasné, že tenhle román bude o lásce. Příběh není protkaný historickými fakty ani zdlouhavým líčením a díky tomu se čte tak snadno. Knihu jsem přečetla na jeden nádech a pro změnu bylo zajímavé číst, jak se na tak hrůzostrašném místě rodí láska. Kniha se mi líbila až na jedno, hlavní hrdina má v koncentračním táboře víc štěstí než jiní za celý život, to mě přivedlo k pochybám, že je příběh zcela podle pravdy, některé situace mi přijdou upravené, ať už je upravil kdokoliv.
Trochu mi to přišlo jako román pro ženy. Mám radši fakta o válce i když čtu vše, co je o II světové napsané, tak jsem se nějak dostal i k této. Mám pocit, že autorka téma moc dobře neuchopila ani nezpracovala.
(SPOILER)
Knihu jsem si pořídil díky doporučení z internetu. Kdybych věděl, že se to bude motat hlavně okolo lásky, tak bych asi změnil knihu. Protože to je to poslední, s čím bych si chtěl spojovat koncentrační tábory.
Ale přejděme k samotnému dílu. Samotný obsah nebyl aš tak špatný. Přijde mi, že trošku přikrášlený. Např.: že hl. hrdina ze všeho vyvázne nebo, že má všude kontakty. Ale budiš. Taky ten konec. Přesunou ho do jiného tábora, kde uteče skrz díru v plotu a nikdo nic. Najde Rusy a ty si z něj udělají sluhu (dostane oblečení a luxusní jídlo) a bezproblémů uteče do Bratislavy. Odkuď odchází a za 3 dny najde úplně random Gitu. To mě dostalo, nebudu lhát.
Osudy Laleho Sokolova, tatéra z Osvětimi, jsou bezesporu velice poutavé, literární zpracování jeho vzpomínek Heather Morrisovou však místy vázne a je příliš popisné.
Příběhy z koncentračních táborů je nutné neustále připomínat. Tuhle podmínku knížka splňuje. Bohužel z literárního hlediska nesourodý text. Charakteristika hlavních postav zaměřena převážně na romantickou zamilovanost, vedlejší postavy postrádají jakýkoliv náhled do jejich vnitřního světa. Dramatičnost vyprávění (na román to nemá patřičnou strukturu) veskrze žádná. Tohle řadím mezi lehké čtení pro dospívající dívky. Historické pozadí a z něj plynoucí poučení zůstane asi někde za mořem. Věřím, že pro Evropany nepřináší nic světoborného nebo nového.
Musím říct, že mám dost rozporuplné pocity. Příběh je poutavý, dojemný, čte se výborně, o tom žádná. Ale občas jsem až zapomněl, kde že se vlastně děj odehrává. Spousta situací působí přinejmenším zvláštně nebo dost přikrášleně. Není to ostatně jen pocit, ale i fakt; na anglické Wikipedii např. najdete odkaz na poměrně obsáhlý výčet problémů, které s dílem má osvětimské muzeum...
Nádherný příběh podle skutečných událostí, bohužel z hrozného prostředí. Ráda bych si přečetla ještě Cilčinu cestu, ale na tohle téma musí mít člověk náladu..
(SPOILER) Dobře napsaná, lehce čitelná kniha ze strašlivého prostředí. Je to spíš příběh velké lásky než kniha s vypovídající hodnotou o Osvětimi. V příběhu je pár hluchých a jen těžko uvěřitelných míst (opravdu by byla postava tatéra tolik chráněná? a že by po propuštění dokázal hned získat zaměstnání a vypít láhev vína?), nehledě na konec, kdy se prostě potkají na ulici. Doporučuju k přečtení, ale brala bych to s velkou rezervou.
(SPOILER)
Možná to vyzní hrozně, ale knihy na toto téma mám ráda. Připomínají mi, že ne vždy jsme se měli tak, jak se máme teď. Přečetla jsem jich hodně a stále za mě vede Mengeleho děvče. Každá kniha na téma holokaustu má silný příběh a Tatér z Osvětimi je výjimkou. Čte se rychle a vtáhne vás do děje... Ale do děje love story, která je plná nesmyslných situací. Třeba když u tatéra zabušili dva chlapi, že jejich kamarád utekl a esesáci ho chytili, ať ho zachrání, protože se ho zítra chystají další den popravit. To mi přišlo hodně zvláštní, protože podle spousty knih, filmů i výpovědí přeživších znamenalo chycení při útěku okamžitou popravu před ostatními. Nikde jsem neviděla ani nečetla, že by chyceného nechali normálně den nebo dva chodit po táboře. Ale beru to, že to je spíše román než autentické popsání hrůz, které se tam odehrávaly.
Koncentrační tábor není vyobrazený tak strašně, jaký opravdu byl. Jako román kniha super - jako kniha na téma holocaustu trochu mimo mísu a v lidech, kteří ji čtou to může vyobrazit jako trošku lowcost tábor pionýrů a ne jako tábor smrti.
Nezažila jsem, nemůžu soudit, ale Lale měl velké štěstí a měl mnoho výhod, které musel vyvážit věcmi, které by normálně neudělal. Jasně, udělal i spoustu dobrých věcí - sháněl a rozděloval jídlo... Ale také riskoval život ostatních, konkrétně třeba žen, které mu nosily šperky, peníze a drahé kameny a spoustu dalších. Na můj vkus kniha postrádá popsání pocitu viny, který Lale měl nebo podle mě měl mít. Spíš to vypadá, že ho neměl a že své chování omlouvá tím, že chtěl přežít. Pořád nedokážu pochopit, jak se mu to povedlo. Vězni byli stříleni za prkotiny. On měl matraci napěchovanou rubíny, prsteny a dalšími věcmi a když mu na to přišli, tak mu to prošlo... Neuvěřitelný.
Vypadá to spíše jako román, který autorka omylem zasadila do koncentračního tábora, kde je jeden Žid velmi vážený a řekněme nedotknutelný jen proto, že tetuje lidi. Lale měl na můj vkus až moc štěstí. Spíš mi to přijde jako guláš z osudů několika lidí.
Z knihami o Osvětimi se roztrhl pytel. Přečetl jsem nějaké knihy o této době a odehrávající se v tomto nebo obdobném prostředí. Nedávno jsem četl "Houslistku z Osvětimi".
Příběh o "tatérovi" o poznání slabší. Nechci paní spisovatelku podzřívat, že by chtěla "rovněž přispět" do této oblasti literatury, ale moc se to nepovedlo. Román svým dějem a obsahem může snad i nahrávat popíračům holocaustu. ... i když Němci nemusli být tak radikální vůči židům, tak oni (židé) se ani v tom koncentráku zase tak španě přeci neměli...
Závěr : kniha se čte lehce, ale je mnoho jiných hodnotnějších. Přečíst-odložit-zapomenout.
Tuto knihu mě doporučila kolegyně. Měla jsem jí doma dlouho a dlouho jsem se odhodlávala k tomu, začít ji číst. Upoutalo mě, že kniha je podle skutečného příběhu. Četla se lehce, rychle, příběh krásně plynul. Ale co mě trošku zarazilo je to, jak je celkově tábor v Osvětimi popisován...velmi uvolněný režim, volný přístup do tábora lidí s vesnice, až teprve za polovinou knihy se to začalo podobat táboru o jakém jsem již četla nebo viděla filmy. Pak rychlý konec tábora a útěk obou hlavních hrdinů, jak se jim to tak snadno povedlo?. Docela jsem se zamýšlela i nad tím, jestli je možné, Lale v pozici tatéra mohl mít takové výhody? A nejen to, měl i velké štěstí. Dokonce mě i překvapilo, jeho přístup k příslušníkům SS a v některých fázích i jeho drzost, opravdu by mu to v té době takhle jednoduše prošlo? I dostaveníčka a následně strávené chvilky s Gitou v bloku...nevím i přístup jak se s Lale jednalo, když u něho našli všechny ty poklady a jídlo...v mysli mě skáče spousta otázek, jak je toto možné? Ale nijak tím rozhodně nehodlám zlehčovat danou dobu, byla to hrůza a děli se zvěrstva, jsem ráda, že já osobně jsem to nezažila. Je to prostě milostný příběh za zdmi koncentračního tábora.
PS: můj pradědeček byl v koncentračním táboře a po návratu vyprávěl úplně jiný příběh.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Mám ráda tuhle tématiku, ale jen tehdy, když to má nějakou historickou hodnotu a je to opravdu podloženo skutečnými událostmi a dýchne to na mě atmosférou. Protože nikdy bychom neměli zapomenout!
Ale tohle mi spíš připomínalo letní romanci a já z toho byla tak naštvaná! Protože koncentráky byly prostě hrozné a ne vhodné na seznamku! Přijde mi, že paní autorka si neuvědomila, jakou hrůzu tam lidé zažívali. Hlavní postava byl superhrdina, který 90% zachránil a když to zrovna byl průšvih, tak se z toho velmi šikovné dostal, dá se říct bez úhony. Těžko se věří, že je to celé podle pravdivé události. Beru to hodně s nadsázkou. Tatér sebral všechno štěstí obyvatelům Osvětimi a měl ho tak víc, než rozumu. Taky jsem převracela oči, když polští přátelé měli nekonečnou zásobu potravin, léků atd. Ve válce? Opravdu? A co teprve ten šťastný Hollywoodský konec? Ne. Ne. Ne. Tady je všechno špatně.