Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405688/bmid_tetovac-z-auschwitzu-0gi-405688.jpg
4
4456
4456
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Tetovač z Auschwitzu je román vychádzajúci zo skutočného príbehu Laleho a Gity Sokolovovcov, dvoch slovenských Židov, ktorí prežili koncentračný tábor Auschwitz-Birkenau a po vojne si našli nový domov v Austrálii. Lale v tábore dostal prácu tetovača. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive, teda vpichávať im do predlaktí čísla s neodstrániteľným atramentom – jeden z najsilnejších symbolov holokaustu. Minimálnu slobodu pohybu, ktorú mu umožňovala táto funkcia, využíval na získavanie potravín výmenou za šperky a peniaze po zavraždených Židoch, čím nejedného spoluväzňa zachránil pred vyhladovaním. Jemu hrozila za túto činnosť smrť, mnohí iní jej vďačili za prežitie. Jedného dňa sa v rade na tetovanie vyskytlo vystrašené a roztrasené mladé dievča… Pre Laleho – fičúra, frajera a trochu aj dobrodruha – to bola láska na prvý pohľad. Zaumienil si, že popri vlastnom prežití urobí všetko pre to, aby prežila aj Gita. To, čo robí túto knihu zvlášť pozoruhodnou, je Laleho životný elán. Vedel, aký osud nacisti chystajú jemu aj ostatným väzňom, on sa však rozhodol nepoddať neľudskosti tábora, zachovať si dôstojnosť, osobnú integritu a žiť čo najplnšie, ako to bude možné. Napriek všetkej svojej drsnosti je Tetovač z Auschwitzu príbehom nádeje a odvahy, a hoci to znie neuveriteľne, aj príbehom veľkej lásky.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2018
,
Ikar (SK)
Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Velice zajímavá kniha. Morrisová dokázala excelentně zachytit tehdejší atmosféru. Dokázala vtáhnout do atmosféry strachu a vnímavý čtenář se zamýšlí nad tím, jak by se asi v takové situaci zachoval sám. Jak veliká je vina člověka, který se fyzicky dostane do fronty na porážku a chce přežít. Co je prapůvodím motorem lidskosti, na pozadí cynickkého šílenství netolerantní jednomyslné fašistické ideologie o nadřazenosti a podřadných.
Není to vymyšlený román s napínavou zápletkou. Je to svědectví o době, která by se neměla vrátit. Je to drsný a hluboký příběh o lidskosti a bestiářství, o pekle, lásce a ceně lidského života.
Překvapivě slabé po tom humbuku okolo. V zásadě jde o bezkrevnou love story, která by upadla rychle v zapomnění, kdyby se neodehrávala v Osvětimi. Morrisová není dobrá spisovatelka. Jen konstatuje, nedokáže postavám vdechnout život a ty tak zůstávají jen schématickými figurkami. Říkám si, co by z toho příběhu mohlo být, kdyby měl víc třeba Jiráskova popisu a Kingovy propracovanosti vnitřního světa postav. Nemůžu si nevzpomenout na knihu Asylum, kterou jsem nedávno četl. Ovšem ta teenagerovská vyprávěnka se nesnaží předstírat, že je něco víc než brak na delší cesty vlakem.
No žádná legrace to není. Ale velmi dobře a citlivě napsaný příběh o Laleovi, slovenském Židovi transportovaném do Osvětimi. Stane se z něj tatér, díky čemuž se potkává s různými lidmi. A také se zamiluje do Slovenky Gity. Laleova odvaha a snaha postarat se o lidi kolem sebe jej ale také několikrát malém stojí život.
Kniha velmi poutavě vypráví o zvěrstvech koncentračního tábora a těžkém životě v něm i po něm.
Mé hodnocení nebude nijak dlouhé, protože netřeba mnoho slov. Velice silný příběh, který mě chytil za srdce. Některé scény mě dost znechutily, jiné zase dojaly. Smutné a krásné zároveň. Chvilkama jsem i neudržela slzy.
Lale měl sakra štěstí, co si budeme. Ale jeho odhodlání pomáhat druhým bylo úžasné a obdivuhodné. Hned bych některým lidem dala tuto knihu přečíst...
Knížka je napsána poměrně čtivě, tedy opravdu lehce se čte a i dost rychle. Má pouze něco přes 200 stran a to poměrně velkých písmen.
Totiž kniha by byla mnohem delší, kdyby ji napsal lepší spisovatel - to si aspoň myslím. Vše je hrozně stroze napsáno, jako by to nepsal ani spisovatel. Jevilo se mi jako by hlavní hrdina příliš krušné časy v koncentráku nezažil. A vše bylo pro něj až na výjimky jako na nějakém horším pracovní táboře a ne na místě kde se vyhlazovali lidé.
Krásná obálka, kniha je velice čtivá, ale..... Přečetla jsem již dost knih o holokaustu, koncentračních táborech, gulacích a válce. Vždy se jedná o kruté období , na které se ale nesmí zapomínat. V této knize podle skutečné události to buď nezvládla autorka nebo Lale na pobyt v Osvětimi vzpomíná jakoby z nadhledu. Svůj pobyt tam prožívá spíše, jakoby v trestaneckém táboře. S každým se kamarádí, kšeftuje, pomáhá, vše mu vychází . Prožívá zde i lásku. Prochází se, kde chce, to proto , že je tatér a označuje příchozí vězně?
Samozřejmě je dobře, že přežil. Ne každému se to podařilo.
Je neuvěřitelné z jakou lehkostí a nadsázkou jsou popsané hrůzy z koncentračního tábora.Ani vás to nedojme,nepozastavíte se,jen čtete dál a najednou je konec knihy a příběh ve vás nezanechá nic.Nesmyslné časové skoky.Připadá mi,že kniha je napsaná při cestě ve vlaku,ze stanice A do stanice B.Je smutné využít toto téma jen proto,že teď je boom psát knihy o holocaustu,je vlastně jedno jak je to napsané,hlavně,že to je.Kvantita překonává kvalitu,bohužel...
Zajímavé téma, už jsem četl některé knihy z Osvětimi a musím říct, že více se mi snad líbil Fotograf z Osvětimi. Více se mi tedy líbil závěr knihy, ale jak už někteří psali, zdráhám se mu zcela plně uvěřit.
Neuvěřitelně silný příběh, který mě hned vtáhnul do děje a potřebovala jsem číst a číst. Je to hrozné co se dělo, co člověk člověku byl schopný udělat, tohle nikdy nepochopím. Tento příběh byl o silném muži, který si v celé té hrůze, dokázal udržet "hodnoty " a věřil v dobrý konec. Některé pasáže byly až nevěřitelné jaké měl štěstí., možná při líčení svého osudu si Lale věci už pamatoval trošičku zkresleněji než kdyby svůj příběh líčil krátce poté.
Hlavní postava Lale se náhodně dostal do pozice tatéra, díky této pozici, měl jisté výhody, ale využíval je hlavně proto aby mohl pomáhat ostatním. Našel si tam i dívku svého srdce.
Jak již zmiňují v komentářích jiní, příběhu je místy těžké uvěřit, že se opravdu stal.
Kniha nám přibližuje skutečný příběh slovenského Žida Laleho, který v Osvětimi pracoval jako tatér čísel. Díky svému trochu lepšímu postavení se snažil pomoci ostatním. Ano, vím, že Lale opravdu žil, setkala se s ním i sama autorka, ale mě prostě ta kniha nesedla. Nevěřím, že by to bylo opravdu tak jednoduché, jak se zde jevilo. Nicméně z úcty k Lalemu, přeci jen byl vězněn v Osvětimi, se nebudu více v této knize rýpat...
Dobré. Stručný sloh mi nevadil, naopak jsem ho docela vítala.
Ale...
Musím opravdu souhlasit s mnohými komentáři níže. Některé záležitosti hlavního hrdiny v Osvětimi jsou skoro sci-fi. Vzhledem k tomu, že mám z téhle tématiky docela načteno, jsou jisté záležitosti prostě mírně řečeno přitažené za vlasy. Ale s tím se musí srovnat každý čtenář sám, někomu to možná nepřijde a nechci vypichovat konkrétní věci, abych zbytečně nespoilerovala.
Tentokrát za 3, sice jsem na toto téma četla hůře stravitelná díla, ale nějak se nemůžu smířit s absurdním a nelogickým štěstím slovenského tatéra...
I když námět vychází ze skutečného příběhu, autorka ho zpracovala dost pohádkově. Myslím, že nám vzniká nová kategorie knih "pohádky z Osvětimi". Hned na začátku mě dost zarazilo, že slovenští Židé byli údajně deportováni do Osvětimi přes Prahu a do dobytčáků je v Praze hnali slovenští policisté. Lale musel mít neskutečné štěstí, když hned první Polák (národ proslulý antisemitismem), na kterého narazil, s ním hned obchoduje a nosí mu léky, klobásy a čokolády. Najdou u něj ukradené diamanty a šperky a nezastřelí ho hned na místě jako ve stovkách jiných případů. Proč si současní holocaustoví autoři tak vymýšlejí?
Kniha je napsána obratně a čtivou formou a z tohohle hlediska ji hodnotím kladně. Některé popisované skutky a chování v koncentračním táboře mi ale přijdou nevěrohodné. Jako vymyšlený román bych příběh bral, ale pokud je prezentován jako podle skutečných událostí, tak na mě popis života a fungování v táboře nepůsobí vždy věrohodně.
Tatér z Osvětimi je už od svého vydání považován jako jedna z nejlepších knih o tomto těžkém tématu, což nakonec nalákalo k přečtení i mě.
Nejprve musím říct, že už od prvních stran bylo vidět, že si autorka dala s příběhem práci. Příběh působil kvalitně a četl se dobře.
Život v koncentračním táboře je tu nastíněn z krapet jiného úhlu, než jsem byl doteď zvyklý a bylo to dost osvěžující. Hlavní postava Lale skvěle ztvárnil osobu, které se vše kolem příčí, ale ví, že pokud chce žít, musí být zticha.
Autorka se k celé knize postavila s trošku nezúčastněným způsobem, díky čemuž vystihla ponurou a těžkou atmosféru celého místa. Zároveň ukáže všechny stavy, kterými si mnohé oběti Holokaustu museli projít. Nejedna scéna vás pořádně zasáhne.
Kde však bylo potřeba krapet přidat, jsou postavy. My se o nich prakticky nic osobního nedozvíme, a tak bylo těžké si s nimi vytvořit nějaký vztah. Nakonec to nějak šlo a hlavní postavu jsem měl rád a doufal jsem, že vše dobře dopadne, jenže co si budeme, tomu taky dost pomohlo prostředí, které vás nutí postavám fandit.
Zároveň tu autorka nic zbytečně neprotahovala a dala knize poměrně rychlý spád, díky čemuž se mi četla opravdu rychle.
Jakožto někdo, kdo za sebou nemá příliš knih s touto tématikou, mohu tatéra určitě doporučit a těším se, až si přečtu pokračovaní.
Už jsem toho na tohle téma přečetla dost , nicméně tato kniha mi příjde poněkud "pohádková" , nesedí mi že si jen tak lážo plážo mohl chodit mezi bloky, pronášet proviant od poláků , že se se svojí láskou mohl objímat a líbat (před zraky všech jí cpal čokoládou ) .
Když knihu vezmu jako román tak je řemeslně dobře zpracovaná , má spád, vše co se má stát mezi dvěma lidmi se stane .
Jak už jsem psala prve z historického hlediska je to slátanina ve které je plno nesmyslů ( netvrdím že to tak Lale vyprávěl ) , jsem toho názoru že paní spisovatelka si mnoho přibarvila a mnoho pozměnila .
Nicméně jako uvedení do holocaustové literatury dobré, pro někoho kdo toto téma začíná objevovat , pro zkušené asi zbytečná kniha .
Zastávám názor, že téma Holokaustu, antisemitismu a tragických událostí z 20. století se musí přípomínat a přibližovat generaci, která si minulé hrůzy umí jen těžko představit.
Nicméně, a tady přichází velké ALE, je důležité správně zvolit styl, jakým dané události vyložím. Musím si zde zavzpomínat na brilantní a mrazivý kousek Smrt je mým řemeslem, který by měl být vzorem toho, jak s touto tématikou naložit. Tatér z Osvětimi má se zmíněným dílem společnou nezůčastněnost ve stylu, s jakým autor píše. Rozdíl je ale v tom, že zatímco nezůčastněnost v Smrt je mým řemeslem pramení z narušené a pokřivené mysli hlavního hrdiny a je tak přesným obrazem nacistické povahy, v Tatérovi musím nezůčastněnost přisoudit autorce samotné. To je za mě no-go.
Zároveň, a zde budu porovnávat s jakoukoli knihou pro děti do 6ti let, je celý text psán tak, jako by byl psán pro téměr negramotné čtenáře, případně pologramotným spisovatelem. Věty jsou prosté, neinvenční, situace ploché jak žehlicí prkno a tomu celému vévodí celková hloubka příběhu, kterou by lehce překonala i louže na pražském chodníku.
Otázka je, zda je vše výše uvedené záměrem. Jedná se o způsob, jak "odlehčeně" přiblížit těžké téma neznalé generaci? Vzhledem k celosvětovým prodejům a obecné oblíbenosti knihy by člověk mohl odpovědět ano. Pokud je však odpověď ne, jaký jiný důvod má autorka k banalizaci osudů osvětimských vězňů?
Přibližně od poloviny jsem měla hodně velký problém knihu dočíst. Příběh mi přišel, až příliš přibarvený, chvílemi jako by do něj zasáhli scénáristé z Hollywoodu. Přečetla jsem desítky knih na tohle téma a tahle je jedna z mála, které mě absolutně neoslovily.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Koncentrační tábor, kde sbíráte diamanty, pod matrací schováváte klobásy, máte devět životů a po válce jste bezstarostní milionáři. Kniha je čtivá, ale bohužel si příběh hlavní postavy neumím spojit s tím strašlivým místem.