Cilčina cesta
Heather Morris
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
Velice silný a smutný příběh !! Knihu jsem přečetla prakticky jedním dechem. Doporučuji všem !!
Až po přečtení doslovu jsem přišla na to, co mi celou dobu vadilo -chyběly mi emoce, opravdovost vlastního prožitku. Cilka byla mladá dívka, která se po osvobození z Osvětimi ocitla v gulagu. Autorka sice čerpala z dochovaných historických materiálů a vzpomínek tatéra Laleho, ale výsledek je plochý, prázdný, předvídatelný a s černobílými postavami bez jakékokoliv vývoje. Měla jsem dost podobné pocity jako u Tatéra - nedotklo se mě to.
O špetku lepší než Tatér, ale mám stejný problém jako u předešlé knihy: prostě to autorce nevěřím. Příběh má sílu jen zdánlivě, hlavní hrdinka je také vykreslena dost podivně...
TOP!!!!
Nemám k této knize jiné slovo. Opět silný příběh, který vás nenechá klidnými.
Cilka si prožila strašné věci v koncentračním táboře, a když už bylo konečně po všem, tak přišlo vězení ve formě opět pracovního táboru.
Oproti koncentračnímu táboru byly gulagy samozřejmě "luxus", každopádně opět se jedná o genocidní místo, které nemělo nikdy vzniknout.
Cilka byla skvělý člověk, který rád pomáhal a i když sama měla málo, tak se vždy rozdělila s přítelkyněmi (i s těmi, které si to nezasloužily).
V knize je mnoho pasáží, kdy si člověk řekne, jestli by se také takto doopravdy zachoval a nebo byl raději sobecký a snažil se přežít a dostat se co nejdříve ven.
Doopravdy skvělá kniha, která stojí za přečtení! I slzička ukápne.
Silný příběh, který je založený na osudu skutečné osoby Cilky a doplněný vzpomínkami jiných. Celek dává ucelený obraz o dvou hrůzných obdobích, které musela Cilka prožít.
Stejně jako u Tatéra je až neuvěřitelné, kolik štěstí může mít někdo, kdo se dostane do bezvýchodné situace.
Jestli to jde vůbec o téhle knize říct, tak za mě, úžasné čtení. Je až neuvěřitelné, že tak mladá dívka toho tolik musela prožít...
Smutná kniha o osudu mladé dívky. Je opravdu neskutečné, jaké zrůdnosti se na lidech páchaly. Příběh Cilky by vydal na několik životů.
Rozhodně je kniha lepší než Tatér, nezakládá si tolik na té \"skutečnosti\" a to se mi líbí. Je to román s tím,že se inspiroval trochou tě zjevné skutečnosti. Kniha je neuvěřitelně čtivá, autorka má opravdu výjimečný styl psaní,který vám nedovolí ji odložit, ačkoliv nad některými fakty kroutím hlavou a nesouhlasím s nimi,Souostroví gulag jsem četla. Mohu jen doporučit.
Kniha se výborně četla, autorce nelze upřít slušný vypravěčský talent :-) stejně jako Tatér je to hezká pohádka z jednoho z nejhorších míst na zemi.. oceňuji, že autorka na konci knihy vysvětlí, jak to bylo s opravdovou Cilkou a co je úprava pro román :-) z jednoho pekla do druhého, výjimečná statečnost a stání tváří v tvář věčnému strachu.. doporučuji :-)
Kniha se mi líbila možná i trochu více než Tatér. Líbila se mi lékařská tematika a bylo zajímavé, jaká pouta byla mezi ženami v Gulagu.
Kniha byla zajímavá, dobře se četla ale trošku mě zklamal ten konec, jako kdyby autorka chtěla už knihu rychle ukončit.
Přestože kniha obsáhlá, tak jsem se začetla a nemohla jsem se od ní odtrhnout. V posledním čase jsem přečetla povícero knih s podobnou tématikou, že jsem si chtěla dát oddych, ale neodolala jsem a opět po podobné sáhla. Rozhodně jsem nebyla zklamaná, přestože jsou popisované osudy víc než smutné; po utrpení mladinké židovky v nacistickém koncetráku se nevrací domů, ale její cesta vede až za polární kruh do gulagu Vorkuta. A zažívá tam také kruté chvilky, stejně jako předtím v koncetráku. Krásně napsaný příběh jednoho mladého života.
Bohužel, kniha se mi vůbec nelíbila. Na konci jsem přeskakovala stránky, takže těžko říct, zda jí brát za přečtenou. Popis a aktivity v gulagy den po dnu mi nepřišel jako dobrý nápad. Bohužel s Tatérem se to nedá vůbec srovnat...
Tak tohle byla naprosto úžasná kniha. Postava Cilky byla neuvěřitelně silná. Knihu jsem přečetla jedním dechem, líbila se mi daleko více než Tater z Osvětimi.
Kdyby autorka napsala ze je to roman pro dospivajici divky udelala by lip. To je sama menstruace, pardon, mesicky. Tehotenstvi, laska a trocha sexu.
Neobsahuje zadnou historickou informaci, pouze zdlouhave rozebirani detailu, prazdna souveti a kleveteni mezi zenami z baraku, kde se samozrejme maji vsichni radi a vse se toci kolem tehotne Josji :-D
Velke zklamani. Daruji me mladsi segre. Jedna hvezda za pekny obal.
Průměr, kdo se zajímá o literaturu tohoto druhu bude spíše zklamaný, většina knížky se zdá jako zcela smyšlená, nereálná. Plusem budiž dobrá čtivost
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismuAutorovy další knížky
2018 | Tatér z Osvětimi |
2019 | Cilčina cesta |
2021 | Tři sestry |
2020 | Příběhy naděje |
2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Po Tatéru z Osvětimi se mi do Cilčiny cesty moc nechtělo. Nicméně už jsem měla knížku doma, tak jsem se do ní pustila. Nestačila jsem se divit. Jakoby snad obě knížky nepsala stejná autorka. Příběh nebyl plytký, ale naopak zajímavý, napínavý a hlavně velmi čtivý. Styl sice nikterak vytříbený, ale oproti předchozí próze (myšleno Tatér z Osvětimi) o třídu výš. Za mě palec nahoru a příjemné překvapení.