Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4415
4415
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Před touto knihu jsem četla knihu "Neviditelná zranění" a nedá se to srovnat. Zde, dle vyprávění, to vypadá, že jsou v horším prázdninovém táboře. Omlouvám se, ale bohužel to tak na mne působí.
Všichni ví, že Lale krade zlato a drahé kameny, ale nikomu to nevadí. Lale poklad uschovává u sebe pod postelí a nic se neděje. A když se nakonec děje, Lyle to přežije. Do tábora chodí pomáhat lidé z okolí (co??), SSmani to nechávají být a ti lidé jim nos hromady jídla a punčochy? To měli lidé za války tolik jídla? Čokoládu? Klobásky? Když nebyl ani cukr a dobytek museli odvést Němcům? A vězně nechávají chodit v dlouhém zimním kabátě?
Kniha je na jednu stranu těžká, protože i tak je zde (jako ve všech z tohoto období) spoustu mrtvých a místy hodně smutné čtení, na druhé straně tomu popsanému nevěřím tak, jak by bylo záhodno. Škoda. Nejlepší byla asi poslední třetina. Jen-opět se vkrádá nedůvěra-opravdu to Lyle všechno zažil? Nebylo těch náhod a štěstí moc?
Na druhou stranu se mi líbí ta hromada optimismu. Že i v takovém pekle se najde aspoň malý kousek štěstí.
JSME SICE VE SRAČKÁCH, ALE NESMÍME SE V NICH UTOPIT.
Dobře se četla, hodně útlá kniha.
Byť jsem už přečetla více knih o holocaustu, které byly rozhodně lepší, musím říct, že i tato mě bavila. Ty šílenosti co se děly, tam nebyly popsány dopodrobna, tak jako třeba v knize Narodili se aby přežili, ale přesto jsem příběh četla jedním dechem a fandila tomu, aby příběh dopadl dobře. Což v tomhle tématu není nikdy jistota.
Nebylo to špatné, některé věci se mi zdály trochu neuvěřitelné a až vymyšlené. Je pravda, že kniha je napsána takovým odlehčeným stylem, žádná složitá souvětí, ale čte se dobře.
Kniha je velmi čtivá, popisuje skutečný příběh dvou lidí, kteří žili v mimořádné době, kteří byli zbaveni svobody, důstojnosti, identity. Přesto mi připadá, že tak trochu odlehčuje dobu, ve které se odehrává. Přesto určitě stojí za přečtení.
Kniha, která vyvolává snad nejkontroverznější komentáře, s jakými jsem se v poslední době setkal. Od nekriticky pochvalných až po nekriticky kritických. Sám jsem na počátku nečekal, že bych knize dal plný počet hvězd, není to asi nejlepší literární dílo jaké jsem četl, ale hodnotu pro mne má jinou. Podle mne je možno se na ni dívat různě. Jako na "harlekýnku", protože zachycuje příběh lásky dvou mladých lidí. Jako na příběh z období holocaustu - ale na rozdíl od jiných knih o holocaustu tady nenacházíme nejvíc obětí židovských. Mohli bychom najít další varianty. Příběh má tempo, napětí, je čtivý. A do diskusí o přesnosti či uvěřitelnosti příběhu nemá smysl se pouštět. Není to literatura faktu, není to dokument. Ve mně, asi to bude znít paradoxně, tahle kniha vyvolala především filozofické otázky. Kde je hranice možného? Kde je hranice zla? Kde je hranice, za kterou člověk už nezajde ve snaze zachránit si nebo alespoň prodloužit si život?A odpověď na tyto otázky není ani jednoznačná. Není ani posuzováním, či dokonce odsuzováním kohokoliv. Postavy nejsou jednobarevné - hlavní postava Lale ve svém postavení působí utrpení, se kterým se neztotožňuje, ale nedokáže svůj odpor projevit. Pomáhá jiným, nicméně není anděl, který by se zasvětil jen jiným a byl zcela nesobecky. Cilka - pro mne snad nejkladnější, i když současně nejtragičtější postava celého příběhu, která své utrpení vnímá jako čistou oběť pro jiné. Jakub - ten, který ve mně vyvolal nejvíc otázek o tom zda má větší hodnotu život, důstojnost, hrdost. Otázek, na které neumím jednoznačně odpovědět, možná protože že v podobné situaci (díky Bohu) jsem nikdy nebyl a nebudu. Esesák Baretský, který i ve své zvířeckosti a krutostí touží po lásce, přátelství a uznání ukazuje, že i ve zdánlivě bezcharakterním a bezcitném člověku existuje něco "víc". Polští civilisté pracující v lágru dávají otázku, kde končí kšeft a začíná soucit. Nebo naopak - kde končí soucit a začíná kšeft. Tohle všechno jsou otázky, které si budu klást ještě dlouho po přečtení této knihy. A nevím, jestli na ně někdy najdu odpověď - popravdě řečeno, nevím jestli jednoznačné odpovědi existují. Každopádně stojí zato, si tyto otázky položit. A knihu přečíst.
Nebylo to dokonalé (trochu tam haprovaly historické souvislosti a vadily mi nepřesnosti v zeměpise), ale bylo to velice silné a je těžké uvěřit, že se to někomu opravdu přihodilo. Je to smutné a tragické a přesto to má v sobě kouzlo lásky. A sílu, kterou v sobě člověk ve jménu citů dokáže najít.
Četlo se to moc hezky, příběh popisuje hrůznosti koncentráku a druhé světové, ale jen okrajově, bez zbytečných detailů, což mně osobně ani nevadilo. Jednalo se o příběh ne o nějaký dokument. Ale nějakým způsobem mi přišlo, že celý příběh o Laleovi je až moc pěkný a "čestný". Ale určitě doporučuji, příjemné počtení.
Ten, kdo knihu četl, ví, jak silný příběh obsahuje a ten, kdo ji nečetl, ať to napraví. Chápu, že tento žánr není pro každého, ale přesto by podle mě měla být zařazena do povinné četby. Jediná chybička - občas jsem se nevyznala v přímé řeči. 4,5*
Jako každý příběh o Osvětimi, i tento byl silný a rozhodně by neměl zapadnout. S hlavními hrdiny jsem jako vždy soucítila, ale nezaujalo mne to natolik, že bych dala plný počet hvězd. I když se jednalo o příběh založený na skutečných lidech i událostech. Moc se mi líbila závěrečná kapitola i vysvětlení autorky.
Strhující příběh podle skutečné události nás zavede do koncentračního táboru v Osvětimi-Březinka kde hlavní hrdina se snaží přežít...,pozná lásku svého života.
Mám z té knížky rozporuplné pocity. Četla se dobře, ale i tak jsem se k ní musela nutit. Nějak mě moc nechytla. Možná je to tím tématem. Prostě je to skutečný příběh a jako takový ho asi musím brát. Ta doba, situace, do které se mnoho lidí dostalo, muselo to být hrozné. A pak ještě, aby se bál, ten, kdo přežil, že ho obviní z kolaborace. Úplně mě z té představy mrazí. Určitě doporučuji, aby si každý alespoň trochu udělal obrázek o tom, co se dělo. Třeba i proto, aby se nic takového už nikdy neopakovalo.
Příběhy o holokaustu nevyhledávám, ale přečtení této knihy nelituju. Překouskám i další díl.
Nedoporučuji číst ji před spaním. Nemohla jsem dlouho usnout a ani sny pak nebyly nic moc.
(SPOILER)
Bála jsem se, že není vhodná doba na čtení knihy s tímto tématem, ale bylo to napsané tak, že situace, ze kterých vstávají vlasy, zůstaly nepopsané a nevysvětlené.
Život v koncentračním táboře byl pro Lalea asi o něco snesitelnější, jako tatér měl možnost pomáhat lidem a udržet naživu sebe i svou lásku.
Přišlo mi, že konec byl odvyprávěn moc rychle a nahrubo, kdoví, jestli spisovatelkou, nebo samotným hlavním hrdinou.
No žádná legrace to není. Ale velmi dobře a citlivě napsaný příběh o Laleovi, slovenském Židovi transportovaném do Osvětimi. Stane se z něj tatér, díky čemuž se potkává s různými lidmi. A také se zamiluje do Slovenky Gity. Laleova odvaha a snaha postarat se o lidi kolem sebe jej ale také několikrát malém stojí život.
Kniha velmi poutavě vypráví o zvěrstvech koncentračního tábora a těžkém životě v něm i po něm.
Velice pěkná kniha, ale místy až neuvěřitelná... Už jsem přečetla spoustu knih, ale nikdy tam nebylo tolik "štěstí" . Myslím, že si to autorka lehce přibarvila, ale nevadí... Kniha je pěkná a dobře se čte.
Díky hlavním postavám není toto téma tak hrůzné. Nejen díky lásce hlavní hrdinové přežili.
Knihy s touto tématikou by si měl každý přečíst...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Další zajímavá kniha na toto téma. Skutečně místy až neuvěřitelný lidský příběh. Doporučuji.