Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4415
4415
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Nie tak drsná kniha ako,, MENGELEHO DIEVČA", ktorú som čítal nedávno. Je to skôr,, Rómeo a Júlia z koncentráku". Príbeh,, Laleho" pochádzajúceho z Krompách, ktorý sa v tábore stane tetovačom a má oproti ostatným väzňom veľké výhody. Napriek tomu bude riskovať život a tajne pašovať jedlo pre pre druhých..... Pri jednom z transportov bude tetovať aj Gitu, do ktorej sa na prvý pohľad zaľúbi... Vďaka láske obaja toto peklo prežijú...
Asi jsem od té knihy čekala malinko více. Rozhodně není špatná. Je velice čtivá, napsaná milým způsobem. Kapitolky mě nutily číst dál a celou knihu jsem přečetla za jeden den. Jen se to určitě nezařadí mezi nejlepší knihy popisující tuto tématiku. Chvílemi jsem měla pocit, že by si téma zasloužilo jít více do hloubky. Více popsat události, o kterých se zrovna vypráví.
Kniha je čtivě napsaná, přečetla jsem ji během několikahodinové jízdy vlakem. Někde mě trochu rušily neobratné formulace, které přičítám překladu, který vznikal ve spěchu. Také si myslím, že jméno "Lale" není v knize správně skloňováno. Proto ubírám jednu hvězdičku. Kniha nás samozřejmě zavádí do největších hrůz 20. století. Co potřebujete k přežití? Odvahu, lásku bližních - a samozřejmě taky trochu štěstí. Lale se rozhodl jít štěstí naproti, polepšit si, když to šlo. Může se to zdát trochu nefér. Ale těžko říct, co bychom dělali na jeho místě my, kdo jsme se v podobné situaci nikdy neocitli. Sympatické je, že se snaží pomáhat mnoha dalším lidem. Přesto jej i jeho lásku Gitu, se kterou se po válce vzali, až do konce života trápí výčitky. A to je myslím cosi velice realistického. Mít štěstí - a vidět tisíce jiných, kteří je neměli, je kruté.
Hlavně kvůli hlavnímu hrdinovi dávám čtyři hvězdičky!
Samozřejmě, že příběh byl silný, jako všechny z této šílené doby mě dostaly osudy nevinných ...,ale nějak jsem celou dobu bojovala se stylem psaní...,bylo ze všeho, co jsem dosud přečetla o válce jaksi nejslabší...nevím, nemohla jsem si na paní spisovatelku zvyknout...byly tam výkyvy, že chvíli psala tak, že zaujala a pak mně připomínala s odpuštěním sloh ze základní školy...no a méně je taky někdy více...
Jsem ráda, že pro rozmělnění hrůz byl k dispozici milostný příběh. Sice nemohl vyvážit strašlivou mašinérii koncentračních táborů, ale alespoň dal čtenáři naději.
Lale měl mnohem víc štěstí než jiní. Pro mě to byl silný příběh jako každý z této hrozné doby. Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala.
Knížka se dobře čte , i když neodpovídá stylu knížek z tohoto prostředí a období. Na mě působila jako romance odehrávající se v Osvětimi. Vše bylo, tak nějak ohlazeno. Hrůzy které se v Osvětimi odehrávaly se zdají v této knize nějak méně hrozné. ale je možné, že i takové to tam bylo, těžko říct.
Kniha je neskutečně čtivá, člověk ji zhltne a ani neví, jak se to stalo.
Malinko mě ale zarážejí některé situace, které Lale zažil. Byl to takový silný kontrast pozitivního myšlení na pozadí děsu a hrůzy holocaustu... Člověku se pak ani nechce věřit, že byl příběh napsaný podle reálné vzpovědi. Možná to tak lidé jen prostě mají - snaží se hrůzostrašné vzpomínky zaobalit do mírnějšího obalu krutosti a raději vzpomínat na lásku a dobré skutky. Ať tak či onak, kniha stojí za přečtení. Vkládá další dílek do skládačky zla, které ve mně bude vždy vyvolávat pocit bolesti a strachu...
Knihu jsem dočetla již před několika dny, ale potřebovala jsem si srovnat myšlenky. O holocaustu mám načtenu hromadu knih a tato mě při čtení pěkně vytáčela. Vůbec nezapadala do mnou vytvořeného rámce o této tematice. Nedalo mi to a trochu jsem tedy zapátrala v jiných zdrojích a najednou to do sebe zapadlo. Tato rozporuplnost (objevující se i v množství komentářů dole) pramení z naší neznalosti. Kniha totiž podává jiný, méně známý úhel pohledu. Mezi tisíci vězňů se našel občas jeden, který díky svým schopnostem a dovednostem, ale predevsím také díky notné dávce štěstí získal lepší postavení než ostatní. Nebylo jich bohužel moc ( a tím pádem ani svědectví), a proto jsou pro nás jejich životní příběhy tak nepochopitelné. Což samozřejmě nijak nezmenšuje hrůzy holocaustu.
Knihu jsem tedy vzala na milost. Vždyť nevzdat se v tomto každodenním děsu lásky, nenechat si zcela vzít “duši”, je vlastně ukázkou lidské statečnosti, boje a vzdoru. Každopádně nejsilnějším momentem byl ale pro mě doslov jejich syna. V něm bylo víc než v celé knize dohromady.
Na začátku jsem to chtěla vzdát, protože popis cesty vlakem do Osvětimi mě tak nezaujal, ale jsem ráda, že jsem si to prečetla celé. Myslím si, že by tam mohlo být víc popsáné co se později dělo s Cilkou, ale příběh Gity a Lalea mě taky velice zaujal. Líbilo se mi, že spisovatelka vybrala zrovna príběh tatéra. Kniha se mi líbila hodně.
Pro mně byla kniha částečně zklamáním. Děj se točí hlavně kolem zamilovanosti páru a závěrečná část mi přišla poněkud odbytá. Každopádně, to že je příběh podle skutečné události, dodává knize na zajímavosti.
Od knihy jsem čekala něco jiného. Ano, příběh je převyprávený. Na kolik i pravdivý, to my můžeme jen spekulovat. Sama jsem měla problém, protože příběh byl úplně jiný, než ty, co jsem do teď četla. Přistoupila jsem na autorčinu hru a knihu si nakonec užila. I když ve mě nenechala takovou stopu, jako např. Mengeleho děvče, nebo dokonce smýšlená Ochutnávačka.
Už jsem pár knížek z období holokaustu četla a musím říct, že se stále nestačí divit co dokáže člověk člověku způsobit. Chvílemi bylo až neuvěřitelné, že hlavnímu hrdinovi vše tak snadno procházelo. Až jsem místy přemýšlela, zda je to opravdu podle skutečného příběhu. Jinak ale před hlavním hrdinou smekám a před jeho láskou též, je neuvěřitelné kolik síly v sobě člověk dokáže najít. Děkuji autorce za citlivě převyprávěný příběh.
Pekna kniha, cetla se sama a rychle, velice zajimavy pribeh. Je to pekny pocit, kdyz po techto zkusenostech dokazali Lale a Gita “normalne” zit.
Hned na úvod bych ráda uvedla jednu malou drobnost na pravou míru, jež zvedá mnohé čtenáře a blogery ze židlí. Tatér z Osvětimi je román napsaný dle skutečných událostí a ne kniha literatury faktu. Příběh získala Heather Morris od Lalea Sokolova v době jejich vznikajícího přátelství. Tudíž je nad míru jasné, že příběh podávaný z pohledu Lalea nemusí vždy odpovídat všemu, co jsme doposud znali a četli a je dokonce možné, že ne vše bude stoprocentně odpovídat skutečnosti. Nikdo z nás neví, jaké hrůzy se tam ve skutečnosti děly a kolik toho člověk raději vytěsnil, aby mohl dál žít.
Tatér z Osvětimi je romantický příběh dvou mladých lidí, jež se vymyká všem dosavadním knihám o holocaustu a životu v koncentračních táborech jež jsem měla tu čest číst. Je to román s unikátní výpovědí o lásce uprostřed toho největšího zvěrstva na světě a dle toho k tomu také samotná autorka přistupovala.
Tuto knihu mě doporučila kolegyně. Měla jsem jí doma dlouho a dlouho jsem se odhodlávala k tomu, začít ji číst. Upoutalo mě, že kniha je podle skutečného příběhu. Četla se lehce, rychle, příběh krásně plynul. Ale co mě trošku zarazilo je to, jak je celkově tábor v Osvětimi popisován...velmi uvolněný režim, volný přístup do tábora lidí s vesnice, až teprve za polovinou knihy se to začalo podobat táboru o jakém jsem již četla nebo viděla filmy. Pak rychlý konec tábora a útěk obou hlavních hrdinů, jak se jim to tak snadno povedlo?. Docela jsem se zamýšlela i nad tím, jestli je možné, Lale v pozici tatéra mohl mít takové výhody? A nejen to, měl i velké štěstí. Dokonce mě i překvapilo, jeho přístup k příslušníkům SS a v některých fázích i jeho drzost, opravdu by mu to v té době takhle jednoduše prošlo? I dostaveníčka a následně strávené chvilky s Gitou v bloku...nevím i přístup jak se s Lale jednalo, když u něho našli všechny ty poklady a jídlo...v mysli mě skáče spousta otázek, jak je toto možné? Ale nijak tím rozhodně nehodlám zlehčovat danou dobu, byla to hrůza a děli se zvěrstva, jsem ráda, že já osobně jsem to nezažila. Je to prostě milostný příběh za zdmi koncentračního tábora.
PS: můj pradědeček byl v koncentračním táboře a po návratu vyprávěl úplně jiný příběh.
Příběh o Osvětimském tatérovi je zajímavý, ale to jak je kniha napsaná mi moc nesedělo. Dobře se čte, ale pak to dopadá tak, že se třeba přeskočí půlrok života v Osvětimi, kde se asi nic za tu dobu zajímavého nestalo. Přišlo mi to napsané jen tak povrchově, což potom kazí i celkový příběh. Četla jsem více knih s tématem holocaust a tahle patří mezi slabší. Avšak s Tatérem jsem koupila i Cilčinu cestu, takže si ji přečtu, jinak bych ji asi nečetla.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Nechci říct, že kniha byla špatná, ale četla jsem určitě mnohem lépe napsané knihy na téma 2SV. Četlo se hezky, jen mi chyběla nějaká jiskra.