Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4415
4415
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Krátké, čtivé... Akorát teda nedolehla taková ta tíseň, kterou při četbě podobných knih mám.
Příběh je opravdu krásný a dojemný, až člověka mrazí, že je podle skutečné události, čím si lidé opravdu museli projít.
•
Pokud jste slabší povahy, bude tenhle příběh i pro vás, jelikož nepojednává až tak do detailu o osvětimských hrůzách, jako o lásce mezi Lalem a Gitou, o té nekonečné síle a naději to spolu celé přežít.
•
Dovolila jsem si ubrat při hodnocení, jelikož tím, že byla kniha "převyprávěna" někým jiným, kdo si to osobně neprožil, pro mě neměla takovou sílu a některé pasáže mi nepřišly příliš reálné.
Ale pokud od začátku byla smýšlena jako román, který bude pouze na základě skutečnosti, pak je nejspíš vše, jak má být.
Silný příběh dvou obyčejných lidí,kteří žili v mimořádné době,kteří byli zbaveni nejen svobody,ale i své důstojnosti,svých jmen a své identity.Byl to ale i příběh o lásce a obrovské vůli žít..
Musím říct,že doslov na mě udělal asi větší dojem,než celý příběh.Podle mě ho autorka vykreslila moc plytce,ale třeba to tak mělo být a byl to úmysl.Každopádně,kvůli tomu dávám o jednu hvězdičku míň..
Nic to však nemění na tom,že knížku doporučuji.
Minulý rok jsem Osvětim-Březinku navštívila a zážitek to byl opravdu mrazivý. Velmi zajímavý příběh dvou lidí, kteří se potkali na tak příšerném místě a je až neuvěřitelné co vše byli schopni vydržet.
Knihu by šlo napsat určitě líp, od první strany jsem měla pocit, že autorka asi spisovatelka není. Doslov psaný jejich synem byl krásný závěr knihy. I přes styl psaní, který nepůsobí nijak profesionálně, tak musím jednoznačně všem knihu doporučit.
Romány normálně nečtu a tenhle se mi dostal do ruky náhodou, při vybírání další literatury faktu. Tak nějak tam ležel hned vedle a z mého oblíbeného žánru mě nic nezaujalo. No, zkusil jsem ho a musím říct, že občas jsem měl co dělat, aby neukápla slza.
Hezky napsané, čtivé a skutečné.
Velmi silný příběh, který mi připomněl, že si v dnešní době vážně nemáme na co stěžovat. To, čím si Lale a Gita i všichni ostatní vězňové museli projít, je strašné. Příběh ukazuje nejen každodenní nástrahy koncetračního táboru, denodenní boj o vlastní život, ale také velmi silná přátelství a lásku.
Kniha je napsána velmi čtivě, bohužel mi však úplně nevyhovoval autorčin styl psaní. Autorka tento příběh přepsala - dle slov Lale Sokolova, jenž se na sklonku života chtěl o svůj příběh podělit s veřejností, a tak na mě působí spíš jako pouhý popis než vyprávění. Také skutečnost, že Laleovi dlouhé měsíce vše procházelo (měl neskutečné štěstí v neštěstí), tomu na věrohodnosti moc nepřidalo. Nicméně se na konci knihy dočkáte i skutečných fotografií Lale a Gity a příběh je najedou tak neskutečně reálný, že vás zasáhne víc, než byste čekali.
Ten závěr... To byl teda fofr. Řekla bych, že je to jedna z jemnějších knih s touto tematikou. Místy jsem si říkala, že je to jemné až příliš. Na druhou stranu, někteří vězni asi opravdu měli "štěstí", že se ocitli na místech, která jim přinášela výhody a díky nim třeba i přežili. a mohou se tedy o svůj příběh podělit. Kniha se mi četla dobře, téměř na jeden zátah.
Velmi čtivá kniha, která už jak se objevila tak mne lákala. Dokonce jsem i na kousek nahlídnul u kamarádky a samozřejmě jsem přečetl asi dvacet stránek v kuse. Naštěstí to není až tak drastické jak jsem to zažil u Schindlerova seznamu. I tak je tam spousta momentů při kterých vás bude mrazit. Pozitivní je, že při něčem tak zvráceném jako je průmyslové vraždění dokáže se najít prostor pro vražděné být aspoň částečně lidmi, když už nemůžou užívat si svobody.
Vcelku napínavý životní příběh plný utrpení a sebeobetovani.Dobře se četl .Jsem zvědavý na Cilku.
Příběh o vzniklé a prožité lásce v prostředí, kde by ji nikdo nečekal. Příběh o přátelství a pomoci i za cenu možnosti ztráty vlastního života. Příběh o naději v prostředí beznaděje – v Osvětimi. Skutečný příběh o vůli přežít a pak žít…
Velmi špatně se mi čtou knihy s tématikou koncentračních táborů a tak jsem dlouho zvažovala, zda si tuto knihu přečíst. Avšak po přečtení jsem velmi ráda, že jsem sebrala odvahu.
Líbilo se mi, že i přes veškeré hrůzy, které si musel prožívat, dokázal Lale riskovat svůj život pro pomoc ostatním. Co bych ale v knize s touto tématikou opravdu nečekala, je láska. Především proto, že v tak hrozném prostředí, kdy vězni netušili zda se dožijí dalšího rána, měli někteří vůbec na lásku pomyšlení.
Z celé knihy mě pak zaujala a utkvěla mi v paměti věta, kterou Lale uvedl: "Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den."
Po fyzickém navštívení Osvětimi a Březinky má kniha úplně jiný rozměr. Doporučuji ji všem, kteří tato místa navštívili a mají je v paměti. Kniha výborná, přečtená téměř za víkend.
Moc hezky se to četlo a s mírným odstupem si časem určitě přečtu i Cilčinu cestu.
Stručné vyjadřování bez pokusů o citové ždímání. Vyprávěno jaksi s odstupem a přesto zasvěceně. Kdo se vyžívá v detailním popisu hrůz, bude zde nejspíš zklamán (ať si přečte Karikovo Na smrt). Dobrá kniha i když o holokaustu existují lepší (Co Dante neviděl, Jménem mých blízkých, Narodili se, aby přežili...).
Posloucháno jako audiokniha. Krásně namluvená Martinem Siničákem. Z tohoto období jsem četla už celkem dost knížek a tadle mě příjemě překvapila svou nesurovostí. Podle mě byla řada situací učesána buď autorkou nebo samotnýl Lalim při vyprávění. Oceňuji epilog na konci kde se dozvíme o osudu hlavních hrdinů. Co se mi na knize líbilo byla ta "přizpůsobivost" Laleho a to, že i když se "vyšplhal" na pomyslném žebříčku postavení v Osvětimi na vězně vysoko, že nezapomněl na svoje "kamarády" z nižšíích příček.
Příběhů s námětem holocaustu jsem už viděla a četla víc a vždy mě zasáhly. K tomuto vyprávění jsem si ale dlouho hledala cestu. Nedokázala jsem se zbavit pocitu, jako by jen klouzalo po povrchu, přestože silných scén v něm bylo dost. Nedostalo se mi ale tolik pod kůži jako třeba Hana od Aleny Mornštajnové. Teprve po dočtení, v bezpočtu různých doslovů a reálných informací, uprostřed dobových fotografií to na mě celé dolehlo. Čtyři hvězdy za reálný příběh, který se opravdu stal a jehož protagonista jej spisovatelce sám vyprávěl. Jen tři hvězdičky ovšem za zpracování. Myslím, že s příběhem šlo udělat mnohem víc.
Přiznám se, že nebýt seriálu, který chci vidět, tak Tatéra z Osvětimi si ani nepřečtu. Hodně k tomu přispěly recenze, ale i anotace knihy, která mě moc nezaujala.
Knize jsem dala ale šanci, abych ji mohla porovnat se seriálem. Jako u většiny knih tohoto typu, i zde nechybí popis zvěrstev napáchaných na nevinných lidech, ztráta identity, rozvrácení rodin a těžký návrat přeživších do běžného života.
Někdy mi příběh připadal až nereálný, nechci to slovo napsat, ale přišlo mi jako by autorka "pobyt" táboře zveličovala. Kniha se četla dobře, navzdory tomu, co kniha obsahuje. Díky jednoduchému stylu psaní jsem sice knihu dočetla do konce, právě styl psaní ale přispěl k tomu, že to bylo místy odosobněné. A konec je za mě uspěchaný, nedokázal vyvolat větší emoce.
Jsem trochu zklamaná, uvidíme, co přinese seriál.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Myslím si, že autorka si na sebe ušila bič v tom směru, že Laleův a Gitin příběh psala románově z jejich pohledu. V tomto pojetí to ne vždy dokázala udržet, a od toho se podle mě odvíjí ta nevyváženost vyprávění. Z Geryho doslovu je myslím jasné, proč v díle není víc emocí či popisů, přesto se jejich příběh čte sám. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně nikdy pořádně neuvažovala o tom, jak to s vězni koncentračních táborů bylo po osvobození - myslím tím - dovnitř se dostávali organizovanými hromadnými přesuny, ale jak se vlastně dostávali domů po osvobození - prostě šli domů po svých? atd. takže i za tuto, pro mě novou, otázku děkuji tatovierovi.