Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4431
4431
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Popravdě jsem nečekala, že ta milostná linka zde bude tak silná, proto ubírám jednu hvězdu, ale jinak knihu hodnotím ve skrze kladně. Silný příběh a velmi čtivě napsaný!
Velmi silný příběh, který stojí si přečíst. Líbilo se mi, že je to založené na autentickém vyprávění, a zároveň víme, jaké byly životní osudy hlavních hrdinů i po válce.
Kniha mě okamžitě vtáhla do děje. Je až neuvěřitelné, že se příběh skutečně stal a že Lale a Gita si dokázali svoji lásku a víru udržet i přes ty otřesné hrůzy, které zažili. Za mě jednoznačně kniha se silným příběhem. Doporučuji přečíst.
Jen díky takovým příběhům je člověk schopen cítit obrovskou pokoru a úctu ke všem lidem, kteří prošli peklem koncentračních táborů. Knížka je o to silnější, když jde o skutečný příběh.
No, tohle téma mám dost načtené a byla jsem trochu asi zklamaná, připadá mi to hodně "románové" a takové nějaké zvláštně přikrášené... Ale četlo se to dobře - rychle, občas běhal mráz po zádech... Já bych si ji nekoupila. Bylo to pro mě takové skoro neuvěřitelné, po všem co jsem četla. Samozřejmě to nepsal ten co to prožil, ale někdo přepsal jeho vyprávění na román a to v tom asi může hrát velkou roli.
Ale všem, kdo rád čte a přemýšlí o této tématice vřele doporučuji :-)
Knihy s takovou tematikou příliš nečtu, takže nemůžu úplně porovnávat. Ale právě jako někdo neznalý v tomto směru, ocením spíše románové podání.
Příběh se mi líbil, ale jelikož jsem již přečetla spousty knížek o holocaustu, přijde mi, že je tak trošku zromantizovany/nereálný, anebo že by měli hlavní hrdinové opravdu takové štěstí, přežili 3 roky koncentrační tábor v Osvětimi a měli tolik výhod a náhod? Možné to je, ale i tak příběhu prostě musím ubrat jednu hvězdičku :)
Tatér z Osvětimi je teprve má druhá kniha s tématikou koncentračních táborů. První je Mengeleho děvče.
Byl to silný příběh, ale v některých okamžicích se mi zdál pohádkový, když si vezmu, jaké zvěrstva se v těchto místech děly.
Oproti Mengeleho děvčeti to ve mě takový pocit nezanechalo.
Jeden z dalších příběhů, při kterých bude čtenáře mrazit z toho, co všechno museli lidé během holocaustu prožít. Tento příběh vypráví o neskutečné odvaze a chuti pomoci druhým, i když ho to samotného může stát život. Pěkná kniha, četla se mi sama, jsem zvědavá na Cilčinu cestu.
Pokud na knihu budeme pohlížet jako na román, který nemusí být úplně historicky přesný. Pak se mi kniha velmi líbila, byla čtivá, napínavá, zajimali mě osudy hlavních postav. Každopádně jak bylo již v komentářích zmíněno, není stoprocentně historicky přesná. Asi bych knihu nedoporučila někomu mladému, kdo by mohl nabít dojmu, že ten koncentrační tábor, byl vlastně relativně v pohodě zvládnutelný. Ale doporučila bych ji dospělým, kteří knihy o holocaustu nečtou, neboť "nezvládají" to násilí a krutost, která se odehrála v naší historii. Mýlím, že pro tyto osoby je to skvělá knížka, kterou přečíst zvládnou, užijí si ji, ale zároveň budou vědět, že se jedná o vzpomínky jednoho muže, který na svou minulost může pohlížet lehce zkresleně a s růžovými brýlemi.
Občas jsem přemýšlela, jestli některé události popisované v knize byly skutečně autentické, nicméně ať je to jak chce, knížka byla hrozně čtivá. Přelouskala jsem jí za dva dny, a je škoda, že v seznamu knížek k přečtení jsem jí měla tak dlouho.
V tomhle případě by možná bylo lepší nejdříve přečíst doslov. Ten totiž trochu vysvětlí, proč je příběh psaný takovým zvláštním způsobem. Snad prvně od základky jsem si vzpomněla na "vyprávění". Občas jsem překlikávala mezi kapitolama, jestli mi někde jedna, dvě nebo deset neutekly a i hloubkou mi přišel příběh spíš jako ze základky... V průběhu čtení jsem si říkala, jaká je to škoda a jaký je to nevyužitý potenciál, možná to byl ale záměr autorky, pojmout knížku hodně pohledem autora, místy povrchně, chaoticky... A třeba z toho těch několik románů, na které by to mohlo být, jednou někdo napíše :-). Prý byl Tatér původně psaný jako scénář - to by byl myslím dobrý směr :-). Jinak ale děkuju za zase "trochu jiný příběh".
Pokaždé, co si přečtu nějaký příběh z doby Druhé světové války, z koncentráku apod., si říkám, že musím být vděčná za to co mám.
Není to ani první, ani poslední kniha, týkající se holocaustu, která mi přistála v rukou. Oceňuji, že zde neprýští lidské utrpení z každé situace, ale vše je zahaleno romantickou linkou, která ve zjemňuje. Nutno však doplnit, že některé situace jsou občas těžko uvěřitelná. Ale je to román, ne literatura faktu.
Také to není pro mě první knížka,,Z TÁBORA,, co jsem četla. Tahle mi přišla spíše jako oddechovka.. po přečtení knih např. V pekle plynových komor, Narodili se, aby přežili atd. mi přijde neuvěřitelné, že někdo tak ,,lehce,, získával diamanty a peníze... A jedl si klobásy...v jiných knihách člověk čte, jak byli hlídání na každém rohu a ,,TATER,, se za čokoládu může i pomilovat
.....možná, kdybych četla knihy v jiném pořadí byla bych nadšená víc.. tím ale nechci říct, že je to špatné. :)
Téma holokaustu je vždy těžké. Kniha se četla dobře. Je až neuvěřitelné co vše museli lidé vydržet. A proto toto téma nasmi být nikdy zapomenuto.
Pár knih na téma holokaustu jsem už četla. Tady autorka trochu klouže po povrchu, přesto bych neřekla, že se mě kniha nedotkla, naopak, líbila se mi,dobře se četla a oceňuji, že vychází ze skutečnosti. Příběh je vyprávěný jakoby s odstupem, emoce si musíte prožít sami.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Tuto knihu jsem přečetla za dva dny. Určitě stojí za přečtení, něco ve Vás z knihy určitě zůstane. Láska a touha přežít snad nemožné, silná víra v lepší chvíle a síla pomáhat ostatním.