Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4415
4415
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Urcite je potreba tuhle knihu brat jako ROMAN a ne jako valecnou literaturu. Jsou v ni zachyceny spis jen stripky vseho zla, ktere se v Osvetimi delo a hodne situaci mi prijde pozitivne prikraslenych. Pokud to ale zvladnete cist jako roman, ktery se nepoji 100% s pravdou a minulosti, najdete v nem velmi emotivni pribeh plny zvratu.
Moc krásná kniha velice mě zaujala i když sama tento žánr nečtu jediné co by se dalo vytkout tak je příliš stručný děj. Věřím tomu že by se dalo více věci popsat ohledně životu v Osvětimi ale jestli je to účelně napsáno takto stručně je to perfektní. Všichni kdo něco málo o tom víme tak se do těch detailů zabíhat nemusí i když je to skoda z toho příběhu vyplývá spoustu zajímavých veci o které jsme možná přišli. Ale příběh o panu Laleovi tatevier je suprový.
Jsem ráda za přečtení, jsem hrdá na to, že příběh byl o "bratrovi" sousedovi, kniha je čitelná, místy neuvěřitelná, oceňuji zase trochu jiný pohled, než mají ostatní knihy a nevadilo mi, že se nejde do hloubky, a že můžeme fandit osvětimské lásce, která všechny ty hrůzy přežila.
Ale u mě se taky bohužel nebude řadit mezi ty vrcholové knihy z tohoto období, raději mám právě to vyprávění, která vám buší skutečná zvěrstva do hlavy jako datel a zblbne vás po přečtení natolik, že i tu kůrku u chleba, kterou děsně nemáte rádi, sníte....
*
"Jsme sice ve sračkách, ale nesmíme se v nich utopit"
Četla se hezky, ale byla tak nějak bez emocí, člověk měl pocit, že to tam ani tam strašný nebylo a lidi se tam zas až tak špatně neměli. V poslední době jsem a toto téma přečetla více knih tahle byla nejslabší.
Zajímavý a čtivý příběh. Je dobře, že někdo zaznamenává příběhy lidí, kteří přežili.
Chtěla jsem napsat, že to byl velmi milý příběh, ale to se nejspíš k příběhu, který se odehrává v koncentračním táboře moc nehodí. Každopádně je více zameřen na silnou víru v lásku a pevnou vůli, takže těch podrobných a brutálních popisů , co se dělo v koncentračních táborech není tolik. Mě by ale asi nevadilo, kdyby to bylo trochu víc popsané, protože takhle to bylo psané s lehkým nadhledem. A i když to byl příběh podle pravdivé skutečnosti, trochu mu to ubíralo na reaitě. Nebo bych řekla, že se hůře vcitovalo do té strašné doby. Kdybych neměla načtenou literaturu druhé světové války, asi bych si ani neuměla pořádně představit autorky popisy děje. Ale tyto tábory jsem navštívila, tak mi chvílema přebíhal i mráz po zádech, jak je těžké představit si, že by tohle podkalo nás.
Rozhodně čtivý příběh, který Vás zaujme už od první stránky, i když trošku naivní, ale v té době a situace, ve které se ocitli... to bylo potřeba.
Hmmm, nez zacnu cist nejakou knihu, vetsinou si prectu par recenzi a komentaru. Tady byly ohlasy velmi rozporuplne. Spousta ctenaru ji vycita, ze je prilis slunickova, taky laska v Osvetimi, to se preci nehodi, taky toho stesti nejak moc.. Cekala jsem teda vetsi slataninu..
Musim rici, ze jsem byla mile prekvapena. Myslim, ze laska, ktera mezi Leem a Gitou vzplala, musela byt neskutecne silna, takze diky ni prezili to peklo, ktere pro ne pak asi tak pekelne nebylo. Ano, pribeh je neskutecny, ale ta doba byla neuveritelna, netroufam si ho tedy vubec soudit. Za me krasna ukazka toho, ze kdyz pomahate lidem, jednou se vam to vrati.. Tak jako Leovi.
Hvezdu strhavam spis za styl, jakym je kniha napsana, ale libila se mi.
velmi pěkná knížka, ale čekala jsem od toho trochu více, proto dávám "jenom" 4*
Příběh zajímavý, čtivý, ale něco tomu chybělo, čekala jsem rozhodně víc. I tak jsem ale spokojená. Škoda, že autorka nešla víc do hloubky. Téma to je rozhodně skvělé
Kniha mě uchvátila svým obsahem,příběhem,kde i přes všechna úskalí se projevila láska,solidarita a spolupráce a zasvětila mě do této doby.
V uvozovkách krásný příběh dvou lidí kteří přežili koncentrák a pak prožili šťastné manželství. Pravda že byl místy neuvěřitelný a snad odlehčený. Ale kdo by chtěl na každé stránce číst o střílení do týla, plynových komorách, o plačících dětech odtrhávaných od maminky......ja tedy ne.
Prostě trochu lásky a doufání v největší hrůze hrůz.
Tato kniha dokazuje, jak velkou moc má láska. Člověk ji potřebuje, a v těch nejhorších chvílích obzvlášť. Příběh Lalea a Gity je hrůzostrašný, ale měli jako jedni z mála štěstí, nebyli na ty hrůzy po celou dobu sami a měli jeden druhého. Možná i částečně díky jejich lásce dokázali přežít. Nemám k tomu víc co dodat. Knihy tohoto typu mě vždy donutí přemýšlet a vidět o něco jasněji, jaké hlouposti neustále řeším.
Knihy ohledně holocaustu mě zajímají, proto tato nemohla chybět. Mně se upřímně více líbila Cilčina cesta, která byla volným pokračováním, ale Tatér byl taky moc fajn.
Musím říct, že v průběhu čtení jsem z knihy nadšená vůbec nebyla. Čtení mi neplynulo, styl psaní mi přišel příliš strohý. Moje konečné hodnocení ale ovlivnil a změnil závěr knihy. Možná jsem si celou dobu neuvědomovala, že se jedná o pravdivý příběh. Mrazivé a přesto povzbuzující, že nikdy nemůže být tak strašně.
Velmi pěkná kniha o nepěkných věcech. Příběh podle skutečných událostí je sice hezky napsaný, přesto nějak nevěřím tomu, že se to všechno odehrálo přesně takto. Řekla bych, že je to trochu zidealizované. Láska? Proč ne..Přátelství? Proč ne. Ale to ostatní? Přesto knihu řadím mezi ty lepší.
Myslím že tak velké téma by si zasloužilo ještě lepší zpracování. Děj působil místy trochu zrychleně a plytce.
I přesto se mi kniha velmi líbila a zhltla jsem jí během dvou dnů.
Po celou dobu knihy jsem moc nevěděla, co si o tom všem myslet. Příběh mi přišel skoro až bláhový, takový ve smyslu, že vlastně o nic tak hrozného nešlo a stylem psaní, hlavně teda prvotní kapitoly, mi připomínal referát na základní škole…na druhou stranu v žádném případě nechci nikterak zpochybňovat vzpomínky a zážitky Lela, tak nějak jsem v určité chvíli na styl knihy přistoupila a brala to tak, že to nejkrutější jen nebylo zmíněno a že příběh je převyprávěním vzpomínek a ty se zaměřily na jediné světlo naděje v hrozných časech a to byla láska. Samotný Lale mi přišel jako houževnatý člověk, uměl v tom chodit a pomáhat ostatním. Možná některé podstatné okamžiky v příběhu nezmínil, ale já rozhodně nesoudím, to snad, při troše zdravého rozumu, ani nejde. Knihu jsem původně chtěla ohodnotit 3*, ale závěrečné dovětky mě přesvědčily o 4. Je to úplně jiný příběh, než na který jsem u takové literatury zvyklá, byl napsán tak nějak bez emocí - slzu jsem neuronila ani jednu, také tam ty hrůzy jsou popsány jen tak náznakově, takže to opravdu srdcervoucí. Ale prostě je to příběh který se stal, četla jsem ho s veškerou pokorou a s odstupem času po přečtení jsem ráda, že jsem ho přečetla a dočetla.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Je to silný príbeh. Páči sa mi, že je to tak hmatateľne reálne. Pre mňa možno len škoda, že prišiel v dobe presýtenej príbehmi z druhej svetovej vojny. No chcela som ho prečítať a neľutujem. Už po prvých riadkoch a pár kapitolách som cítila tú lásku, ktorá tam naozaj je, je krásne, že im to spolu vydržalo aj po všetkých hrôzach a je až neuveriteľné, akí boli ľudia v tých časoch silní. Kniha sa číta sama, na to, že ide o vojnový príbeh, naozaj krásne odsýpa. A zrazu ste na konci.... som zvedavá aj na filmové spracovanie. Láska a vojna, to j epodľa mňa večná téma, ja si rada čítam o takých príbehoch a nie som určite jediná.