Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4431
4431
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Knihy tohoto tématu jsou vždy peklo, které si ani nedovedeme představit. Takže mi vlastně vůbec nevadilo, že to byl vlastně román. Opravdu čtivě napsané.
Jak začít?
Snad jen tak, že jsem se na Tatéra z Osvětimi neskutečně těšila. Vážně jsem doufala, že se zařadí svou kvalitou mezi knihy, mému srdci tak blízké. (Vypravěčka, Osvětimská knihovnice, Hana, Sladké zapomínání....)
No nezařadila se k nim ani okrajově. Možná, pokud nemáte zkušenosti s žádnou knihou s touto tématikou, budete ji hltat právě pro povrchní vyprávění nezacházející do hloubky. Je krásné ponořit se do příběhu, dvou přeživších lidí, kteří se milovali natolik, že zvládli přežít všechnu tu hrůzu dřívějšího světa, ale my tak nějak nemám prostor se do příběhu vžít. Protože, žádná hrůza nám není předkládána s takovou měrou, s jakou by měla být (zní to možná morbidně, ale tehdy to hrůzostrašné bylo!), my se zde setkáváme s plytkým příběhem, nepropracovaným do plné hloubky. A to mě mrzí. Mrzí mě, že potoky slz, které bych mohla prolít nad celým hlubokým příběhem, autorka zabila hned v anotaci kdy nám prozradila že Gita a Lale přežijí. Není to škoda, když vlastně v jejím podání o nic víc nešlo?
No mrzí mě to, ale ne, tohle není ta kniha, která by se měla zapsat do dějin. Příběh Gity a Lale sice ANO, ale kniha jako taková ne!
Tato kniha me prilis neoslovila. Pribeh je to sice krasny, ale autorka to uprimne dost zkazila. Postavy byli jaksi ploche a nemeli zadnou hloubku. Pusobilo to na me jako kdyz babicka vypravi vnucce historku, kterou uz ji vypravela mockrat. Je to vazne tema, a lide by meli vedet co se tehdy delo aby se uz nic takoveho nedelo, ale autorcino podani bylo pro me velkym zklamanim.
Kniha místy opravdu nereálná. Nechce se mi věřit, že by to tam šlo všechno tak moc snadno. Každopádně i kdyby z toho byla pravda jen polovina, pořád mi jde z těch hrůz husí kůže...Každopádně kniha byla napsaná čtivě, přečteno za dva dny..
Z knihy mám rozporuplné pocity, kniha se mi líbila, i přes ne moc příznivé recenze, avšak mám i výhrady... Čte se dobře, lehce, zadna složitá souvětí... Az jsem si rikala,zda to není až moc,, snadné,, čtení na toto téma. Knihu bych neprirovnala k červené knihovně, ani mi nepřišlo, že by život v táboře byl popisován jako ne tak hrozný, mě to přišlo šílene dost a často mě mrazilo v zádech.... Spis mě zarazelo, jak se Lale ze všeho tak,, vysekal,,... Poslední část knihy, kdy Lale utíká,, domů,, a shání společnice Rusakum a potká se s Gitou, ta, se přiznám, mě už nebavila a tam mě to všechno přišlo popsáno hrozně ploše a amatérsky...
Zajímalo by mě, jak velká část knihy odráží realitu, kterou zažil skutečný Lale, a jak velkou část tvoří beletristická nadstavba samotné autorky, protože jsem se nemohla během četby ubránit pocitu, že je to jen další uměle vykonstruovaná dojemná love story dvou milenců pronásledovaných krutým válečným osudem. Kromě samotného děje, kdy Lalovi záhadně prošlo prakticky cokoliv, za co by každý jiný vězeň byl nejspíš už dávno po smrti, ve mně tento pocit ještě utvrdil až přímo utopický závěr, kdy si Lale přijel pro svou milou na koni jako princ z pohádky.
Slohové zpracování bylo fajn, příběh se dobře četl, rychle utíkal, ale na té hlubší obsahové úrovni mě Tatér docela zklamal. Čekala jsem od této knížky silné emoce pamětníka, který prožil roky v jednom z nejkrutějších míst lidské historie, a nakonec jsem měla pocit, že čtu nějakou sladkou válečnou harlekýnku. Škoda.
Zpovědí z koncentračních táborů mám přečteno několik. Nejvíce mě asi zasáhla kniha Treblinka - slovo jak z dětské říkanky. Knihu jsem 2x odložila abych se k ní stejně vrátila a občas měla nutkavý pocit jít se vyzvracet, jak mi z popisovaných hrůz bylo špatně.
Kniha o tatérovi byla tedy procházkou růžovou zahradou a to doslova. Lalemu vycházelo prakticky cokoli o co se pokusil. Od kontaktu s vyvolenou spoluvězenkyní, přes sehnání léků až po schovávání šperků. To za co by každý jiný dostal kulku, Lalemu směle procházelo. Myslím, že jako námět na hollywoodský trhák s happyendem to není špatné. A tak je potřeba k této knížce přistupovat. Škoda že Lale již nežije. A škoda, že tak není již možnost s ním zarchivovat skutečný příběh. Ten bez příkras. Protože se mi prostě nechce věřit, že by na pozadí celé té hrůzy, byl možný takovýto reálný příběh. I když proč ne? Občas se i zázraky dějí, a proč tedy ne zrovna v Osvětimi?
Čekala jsem od knihy možná trochu víc. Příběh jako takový je zajímavý a poutavý... težko si jen můžeme dnes představit co člověk musel prožívat a co vše musel podstoupit aby přežil.
Nicméně styl psaní paní spisovatelky mi příběh vylíčil, dovolím si říct, nezajímavě.
Není to moje první kniha z prostředí Osvětimi. Abych pravdu řekla kniha mě trochu zklamala.Příběh byl podán moc zjednodušeně,všichni Lale zbožňovali včetně jeho věznitelů.Příběh jak z rodokapsu.
Nezasáhla...nějak jsem se nedokázala přimknout ani k jedné z postav. Snad největší emoce u mě vyvolat autorčin doslov.
Právě jsem zaklapla tuto knihu. A čekám, jestli ve mně bude nějak doznívat. Nic moc se neděje...
Samozřejmě Laleův příběh byl emotivní a silný, tak jako každý příběh přeživších z koncentračních táborů. Původně jsem to nechtěla dělat, ale můj mozek nedbal protestů a neustále srovnával tuto knihu s jinými s podobnou tématikou. Z mého srovnání tato kniha nevyšla jako vítěz.
Existují knihy, jež popisují Osvětim daleko barvitěji.
Celkově se mi kniha líbila, bylo to něco originálního a nového, nicméně žádnou stopu ve mně nenechala.
Červená knihovna na pozadí Osvětimi. A ta Osvětim byla opravdu hodně upozadněná, příběh zromantizovaný, jako by se ani neodehrával v koncentračním táboře, semtam někdo umřel, semtam všude padal popel z krematorií, semtam se objevil zlý esesák, ale všechno se stalo tak strašně mimochodem mimo hlavní lovestory, že to opravdu nemůžu hodnotit líp než 3* (a to možná i jednu přidávám za čtivost) a nechápu, kde knížka nabrala takový hype, když je něco "válečná literatura", čekala bych, že na mě zapůsobí nejvíc válka. Tady jsem jen tušila, že nějaká byla.
Nikdy nevím, jak hodnotit knihy, které mají určitý společenský přesah, zároveň je ale jejich literární kvalita spíš průměrná. Na druhou stranu se tato kniha čte skoro sama. Jen mě zaujalo, že hlavní postavy jsou až pohádkově kladný, přestože vše asi nemohlo být tak černobílé, život takový není, zvláště v takhle extrémních situacich. Kdo ví... Je však bezesporu dobře, že byl tenhle dosud neznámý příběh sepsán a předán budoucím generacím. Další střípek do děsivé mozaiky holocaustu.
Nevim co presne napsat. V zadnem pripade si nedovolim soudit. Ovsem cely pribeh Lala a Gity mi neucaroval. Mnohem vice mi je lito Cilky. I kdyz v knize muze byt jen cast jejiho pribehu.
Trochu jiná kniha o holocaustu, než ostatní.Až se mi někdy nechtělo věřit, že měl Lale tolikrát takové štěstí a přežil. Na konci hezká slova Garyho Sokolova.
Když je kniha psána podle skutečné události, navíc takto bolestné, je těžké ji něco vyčítat. Je mi to tak trochu proti srsti. Knihu jsem přečetla během dvou dnů ( první polovinu jsem přečetla na jeden zátah ve vaně, ke konci už značně ledové). Autorka nám příběh Lalela představuje v, řekněme, takové soft verzi. Pár knih z koncentračních táborů už za sebou mám a pokaždé jsem byla nevěřícně zhrozena, zhnusena a se slzami v očích. Ale tenhle příběh se mi zdál trochu přikrášlený.
Na druhou stranu, pro slabší povahy, kteří nesnesou tíhu takto podobných příběhů, by mohl být tento příběh přijatelná verze.
Co mě dojalo, byl doslov. Uvěřitelný, plný lásky. Ukazuje, že i nejhorší věci na světě vás nemusejí zlomit, když v to uvěříte.
Až neuvěřitelně idylické, skoro naivní. Nevím jestli by se tomu přeživší zasmáli, nebo vysmali.
Zajímavé téma, už jsem četl některé knihy z Osvětimi a musím říct, že více se mi snad líbil Fotograf z Osvětimi. Více se mi tedy líbil závěr knihy, ale jak už někteří psali, zdráhám se mu zcela plně uvěřit.
Abych pravdu řekla, jsem trochu zklamaná. Zdálo se mi to takové hrozně idylické a nereálné, ale je dost možné, že Lale takové štěstí vážně měl. Jinak to byl pěkný a dojemný příběh, rychle se četl, ale jak říkám, připadalo mi to moc zalité sluncem. Druhý díl Cilčina cesta byl mnohem líp napsaný
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Knihu jsem měla přečtenou během pár dnů, a to zrovna v období, kdy jsem nebyla schopná se do ničeho začíst. Rozhodně doporučuji, protože pokavaď chcete zase o trochu více nahlédnout do toho, co se dělo v Osvětimi, tato kniha bude více než nápomocná. Vtáhne vás do děje takovou rychlostí, že zapomenete, že jste ve svém obýváku.