Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4431
4431
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha pojednává o silném, milostném příběhu který se odehrává na pozadí událostí jež jsou naplněny utrpením a pokryty lidským popelem. Jedná se o poměrně čtivou knihu, která rozhodně dokáže dojmout avšak vytkl bych ji lehkou povrchnost. Některé části mi přišli strohé a psané jakoby ve spěchu. Ve chvílích, kdy kniha zvolnila a já jsem se konečně začal do příběhu hlouběji ponořovat, nasávat její atmosféru, jsem byl náhle vytržen a znovu vhozen do běhu událostí ženoucích se někdy až v přílišném tempu.
Kniha se četla rychle a dobře, příběh poměrně poutavý, ale vzhledem k tématu bych očekávala, že na mě kniha víc zapůsobí.
Knížka se velice rychle čte, děj odsýpá.
Nicméně stejně jako několik komentářů níže, ani já jsem autorce nevěřila, že se "její příběh" odehrává v Osvětimi - v jednom z nejhorším koncentračních táborů. I když jsem byla ochotná uvěřit tomu, že Lale jako tatér měl jistá privilegia, nemohla jsem se při četbě zbavit dojmu, že se svým příběhem chce nějak ospravedlnit (aby jej čtenář neměl za kolaboranta).
Vrcholem zkoušky čtenáře (zda-li je skutečně tak naivní) byl odstavec kdy Gitu a její přítelkyně při útěku z KT odhalil ruský voják, který chtěl jednu z přítelkyň znásilnit - po chvilce se v chalupě objevili další ruští vojáci, kteří svého "kolegu" zabili a děvčatům se za jeho chování omluvili nejen oni ale druhý den i jejich velitel!
Ano, chápu, že někdo kdo nečte knihy o holocaustu již delší dobu (nepřečetl jich mnoho) může o knize napsat, že se jedná o silný příběh nebo že mu vzala dech...
Ano, chápu (chci věřit) že i na tak hrozném místě jako byla Osvětim mohlo vzniknout láskyplné pouto mezi ženou a mužem. Ale tato kniha spíš než historickou literaturou s tématem holocaustu zavání spíše červenou knihovnou :-(
Silný příběh, který však nebyl skvěle zpracován. Strohé vyprávění, opakující se slova....škoda, měl to zpracovat někdo s talentem vyprávět.
No já nějak nevím. Celé mi to přišlo nějak takové nějak moc sluníčkové a těžce uvěřitelné.
Pokud člověk přijme fakt, že kniha je o něčem jiném než o utrpení té doby, toho místa, že je to zpověď lásky a přežití, tak je moc hezká a čtivá.
Tatér z Osvětimi není špatná kniha ani příběh. Jejím zásadním a významným úskalím je především to, že je to původně scénář.
Film a scénář z knihy i podle mých zkušeností z filmových a dokumentárních studií realizujete jednoduše. Knihu ze scénáře však budete vytvářet velmi těžko a tato kniha budiž toho důkazem.
To, že právě vychází ze scénáře jí děla ve skutečnosti daleko jednodušší než je a děj tak působí příliš stroze, dobře se však právě díky svojí až přílišné jednoduchosti čte.
Samotnému mi toto vydání kniha na toto téma přišla jako pohádka. Protože se v poslední době navíc s takovými knihami doslova "roztrhl pytel" tak aktuálně bych doporučil třeba spíše Mengeleho děvče.
Nemohla jsem si pomoct, tu knihu jsem prostě přečetla v jednom zátahu.
Snad jen se mi vybaví replika z hry Laskavé bohyně: Neodsuzujete činy lidí, možná jen dělali to, co bylo nejlepší pro jejich přežití.
Je krásné vidět, že i člověk zahnaný mezi ploty, kde se z bytosti stává kur masa s číslem na ruce, dokáže cítit a prožívat základní lidské touhy a emoce.
Pro mě bohužel zklamání. Čekala jsem asi něco jiného. Až moc to na mě působilo jako červená knihovna v koncentračním táboře. Znovu si ji nepřečtu. Škoda.
Kniha mě nijak zvlášť nezaujala. Bylo to dost možná tím, že jsem zároveň v době četby poslouchala jako audioknihu "Hanu" a ta mi v porovnání s tímto přišla jako mnohem více strhující a zábavnější čtení nebo bych možná "Tatéra" ocenila víc, kdybych ho četla v češtině, zkrátka jsem se ale nezačetla. Hrozně dlouho šlo jen o popisy toho, jak to v Osvětimi chodí, což už nějak tak vesměs vím, a atmosféra mi vůbec nepřišla tak dobře popsaná, aby to ve mně zanechalo silnější stopu. Ani postavy mi nebyly moc sympatické, nehledě na to, jak to Lelemu všechno procházelo a romantická linka nezaujala, ačkoliv napsaná byla pěkně, až na její začátek. Ale samozřejmě celé je to příběh silný, jako všechny z tohoto prostředí, a určitě stojí za přečtení.
Kniha se mi líbila ,pěkně napsaná...Skutečné příběhy napsané mám hodně ráda,tak má člověk možnost se dozvědět jak to tenkrát bylo....
Moc nadšení knížka alespoň u mě nevzbudila, čekala jsem víc. Víc příběhů, víc emocí, víc pravdy. Přišlo mi, že autorka nekriticky zapsala vypravování starého pána, který si jistě zaslouží úctu za vše, co musel prožít, i za svoji houževnatost a nezdolnost, ale některé věci nutně zkreslil. Místy přeslazené.
Kniha je to dobrá. Příběh na holocaust netradiční a rozhodně nabízí jiný pohled na věc. Tatér je vězeň, který si díky spolupráci s nacisty žil velmi dobře. Snažil se pomoci druhým a zamiloval se. Je to příběh o lásce v takto krutých podmínkách. Prý i podle pravdy. Knihu doporučuji přečíst lidem, co mají již dost načteno o hrůzách koncentračních táborů a pochopí, že takový život je světlou výjimkou, která se jen tak nestává.
Mozna je to tím, že jsem už přečetla hodně knih s toho tématikou, ale nějak se mě tento příběh nedotknul.
Kniha přečtena celkem rychle, ale vastně nevím, jak ji hodnotit. O tématu holocaustu jsem už něco četla a knihy ve mně zanechaly daleko větší stopu než tato kniha. Sama sebe se ptám, zda je vůbec možné, aby ne jeden člověk (Lale), ale hned dva lidi (Lale a Gita) měli v jedné z nejhorších dob tolik štěští a přežili. Tím nechci říct, že to možné není, ale je to reálné?
Knihu doporučuji hlavně citlivějším duším, které mají problém něco o tomto tématu číst.
U Tatéra z Osvětimi jsem s ohledem na recenze čekala mnohem více, ale bohužel se žádné wow z mé strany nekonalo. Pro mě, co se týče tématu 2.světové války, tato kniha spadá mezi té slabší. Na to, že má být kniha podle skutečného příběhu, tak si myslím, že tam je hodně smyšlených věcí. Některé věci mi přišly prostě dost nereálné. Jedině, že by měl Lale několikrát z pekla štěstí ️ a na můj vkus ho měl opravdu až moc. Kdo mě v knize zaujal byla Cilka. Proto se také chystám na druhý díl a to Cilčinu cestu
I průměrný divák Ordinace v růžové zahradě ví, že rozdělaný špalek masa na operačním stole skýtá ideální platformu k šíření nejčerstvějších klepů a vtípků, rozebíraní plánů na víkend, domlouvání si směn a podobně.
Stejně tak i v efektivně zaběhnuté čekárně na smrt, jakou se po doladění mušek stala Březinka (ó ano, Tatér z Osvětimi se odehrává převážně mimo Osvětim, a sice v jejím satelitu, Březince), musela obdobná místa, skýtající prostor různým neprofesionálním aktivitám, vztahům, kšeftíkům a protislužbám nutně vznikat taky. V jedné z takových skulin se uchytil i hrdina našeho románu a my díky němu můžeme být svědky poněkud méně tendenčního pohledu (za drzost, s jakou si přeživší Ludvík Eisenberg, aka Lale Sokolov, dovolil pilníčkem na nehty sotva co přejet hranu hýčkané modly striktně černobílého zla, by, soudě dle reakcí některých uživatelů, zasloužil prohnat komínem taky...přitom se do prkýnka jenom snažil přežít...což by mi, nehledě na to, že údajně pomáhal i druhým, jako motivace stačilo; sakra, dyť já skoro beru na milost i postavu Jakuba) na jednu z nejsmutnějších kapitol lidského ducha.
Jak nepřístojné!
Co je ale ještě horší; Morrisová nevyužila potenciál věcného a/nebo moralizujícího tónu (kterážto stylistická dvojice určuje etickou normu psaní o holokaustu; rozuměj, umožňuje nám pod záštitou společensky přijatelné masky historického bádání/pohoršení+varování ukájet svou fascinaci krutostí) k legitimnímu chrlení co pokud možno největšího množství šťavnatých popisností.
Jako dobře, o mrtvolu se tu a tam zakopnout dá. Je jich ale „málo“ a jsou pohřbené tunou fakt festovně osolené romantiky.
Jaké zklamání!
Přesto jen 3*** Proč? Protože na ploskou levého chodidla tlapkaný (byť bych zde asi úplně literární kvality hodnotit neměl; o dodatečnou, fabulací kolorovanou, scénografii Laleovy strohé zpovědi autorce nešlo; naopak se, jak předmluva tvrdí, sama sebe snažila upozadit - chápu, ale...) děj mě neužije; na druhou stranu, jestli chcete nějakou náctiletou pipku citlivě seznámit s genocidou, bude Tatér vhodným dárkem pod stromeček.
TIP na kérku: „Když se ráno probudíte, je to dobrý den.“
Tak tohle je asi první příběh o druhé světové válce, který jsem četla a který skončil dobře. A to jsem jich četla opravdu hodně. Nevím, přišlo mi to takové moc "růžové", jestli se to tak dá říct. Oběma se všechno dařilo, že všeho se dokázali dostat, mnohokrát mi to přišlo až nereálné. Ale to je jen můj názor, soudím podle jiných knih.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Tolik citů, tolik lidskosti v tak zlé době a na tak strašném místě! Skoro k neuvěření...? Kniha je jednoduchá a čte se sama. Osobně mi vadilo neustálé opakování jména hlavního aktéra. Tři hvězdy jen kvůli pochybám o důvěryhodnosti příběhu.