Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4416
4416
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla na doporučení kamarádky, protože ví, že téma holokaust a 2.SV je mé oblíbené. Potenciál příběh měl, autorka jej sice zpracovala, ale silné pocity jako jindy se nedostavily...za mě nic moc no...
Tak nevím. Bylo to tak, nebo je to převyprávěné k "obrazu svému"? Velmi těžká kniha a ještě těžší volba. Cítil jsem smutek, ale i rozhořčení.
Velmi silný námět, navíc podložený skutečným životním příběhem. Nevím jestli překladem nebo povrchním vyprávěním se ale síla příběhu někde vytratila.
Zcela souhlasím s komentářem od uživatele amanek!..
Téma koncentračních táborů je zajímavé a poutavé, ale tahle kniha taková není. Spíše si při ní člověk řekne že to tam vlastně nebylo tak špatné a mohly se tam dít i pěkné věci.
Takže knihu neřadím k nejlepším tohoto tématu.
3,5*
Kolik příběhů z Osvětimi skončilo opravdu šťastně? Tento ano, až se tomu nechce věřit, silný příběh silného muže. Jenže v podání Heather Morrisové ten sám o sobě hluboký příběh vyznívá hrozně plytce. I tak ve mně tento povrchně vyprávěný příběh vyvolal mnoho emocí, protože jsem zapojila veškerou fantazii a opravdu jsem se snažila vidět ty hrůzy koncentráku Laleovýma očima.
Hvězdičky dávám hlavně Laleovi a jednu Heather Morrisové, za to, že pro nás Lalea "objevila". Zpracování mohlo být mnohem lepší a jít víc do hloubky. Vždyť tohle přece nebyl jen tak nějaký milostný románek, jeden z milionu...škoda!
P.S. Přečetla jsem si komentáře napsané přede mnou a naprosto souhlasím, i když jsem prvně neměla odvahu se tady k tomu přiznat: také jsem z vyprávění měla pocit, jako by byl Lale na nějakém pionýrském táboře a nic zas tak hrozného se tam nedělo :/ děkuji těm, co to řekli přede mnou, moje myšlenky při čtení byly stejné...
... na toto téma už jsem přečetla spoustu knih. Tento příběh z pohledu tatéra je zase jiný, nicméně, jakoby shrnutí té doby s hlavními událostmi, které se v době holokaustu v Osvětimi staly. Když zařadili člověka k nějaké práci, kterou dělal dobře, měl šanci na přežití. Do konce jsem dočetla
Kniha ve mě zanechala velmi rozpoluplne pocity. Kniha je ctiva, ale tak jak bylo popisované žití v koncetracnim táboře bylo špatné. Vůbec to nevyznelo ze by tam bylo nějaké špatné žití. Autorka to napsala tak jak kdyby to nebyl skutečný příběh, ale proste příběh který si vymyslela a dala do prostředí Osvetimi.
Na začátku jsem si říkala, že jsem už četla "silnější" příběhy z táborů (tím jsem tento nijak nechtěla shodit), nicméně po chvíli se to zlomilo a musím říct, že tj neskutečně krásný a silný příběh, který neskutečně propojuje zlo z koncentráků s láskou, o to víc že je psán na základě skutečného příběhu a potvrzuje mi jen to, že náhoda neexistuje :)
Můj názor na tuto knihu je značně rozporuplný, proto bych chtěla upozornit, že mé hodnocení 3* jsou vyloženě za ne příliš dobře zvládnutou řemeslnou práci spisovatelky, nikoliv za příběh jako takový. Jelikož se v jádru jedná opět o reálné zážitky muže a jeho životní lásky, kteří si nejen tímto peklem prošli, ale vydrželi v něm celé 3 roky, jsem si vědoma toho, že já jsem ta poslední, komu by příslušelo soudit, co je pravda a co ne. Ale stejně...
Pravdou zůstává, že celý příběh vyznívá skutečně jako červená knihovna na pozadí osvětimských kulis a krutost a realita všedních dní v Osvětimi byla přeci jen odsunuta do pozadí na úkor milostné linky. Hodně mi tato kniha připomněla český film Colette, u kterého jsem rovněž nejednou nevěřícně kroutila hlavou.
Nepopírám, že Lale jakožto tatér mohl mít (a jistě i měl) řadu různých výhod, které mu umožnily přežít v tomto zhmotnělém pekle, přesto způsobu, jakým nám to autorka naservírovala, jsem nedokázala uvěřit. Tolik neuvěřitelných náhod, které tatérovi nejednou zachránily život, působily jako série zázraků od samotného Boha. Krom toho, získávání klobás a jídla od lidí z venku, krádeže diamantů a šperků a šmelení s nimi, aniž by to někdo kontroloval či viděl, Laleova záchranná akce vězně, který byl chycen při útěku či milostná setkávání s Gitou... Ano, nepopírám, že se to mohlo dít, ale nevěřím tomu, že vše probíhalo tak (lehce), jak to popisovala autorka. Lale si na sklonku života tuto spisovatelku možná zvolil záměrně a podle určitých kritérií, já ovšem přemýšlím o tom, jestli její národnost a život na Novém Zélandu nejsou až příliš odtrženy od Evropy a její historie, což mělo za následek to, že jsem někdy (hlavně ke konci) měla pocit, že čtu spíš recept na jídlo, než emoční a srdcervoucí příběh přežití z Osvětimi.
Osobně se tedy skláním před Lalem, Gitou i dalšími lidmi, kteří byli vhozeni do tohoto pekla a nuceni v něm bojovat o holý život, obdivuji jejich lásku, kterou dokázala zlomit až smrt, i nezdolnou touhu žít. Ale knihu jako takovou neobdivuji, právě naopak. V rámci literatury o holokaustu ji řadím spíše k tomu slabšímu a nevěřím, že si ji ještě za měsíc budu pamatovat a myslet na ni, jako např. na knihu Mengeleho děvče.
Ještě mi to nedá s odstupem doplnit: Celou knihu jsem se nemohla ubránit dojmu, že to všechno bylo možná malinko složitější, než jak svůj příběh Lale popsal a Morrisová napsala. A ona to sama na konci trochu přiznává. Zajímavý (i když vlastně strašlivý) příběh, který ale klouže po povrchu.
Knížka je velmi čtivá, ale přes všechny hrůzy, které popisuje, mi Laleho příběh přijde dost zidealizovaný. Nějak jsem mu nemohla uvěřit a asi proto mě hlouběji nezasáhl.
Pro treti hvezdicku jsem se nakonec rozhodla jen a pouze proto, ze se jedna o skutecny pribeh. Mam za sebou jiz pomerne slusnou radku knih s koncentracnickou tematikou a Tater patri jednoznacne mezi slabsi prumer. Prihlizim k poznamce autorky, kde se Lale vyznava ze sveho pocitu viny a hlavne ze sve lasky ke Gite. V tom tedy spatruji smysl dila. Jinak me dej az tak neoslovil a to hlavne vzhledem k vybornym recenzim, ktere se na mne odevsad valily.
Tohle není úplně můj šálek kávy, celkem jsem se u knihy nudila. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, protože je podle skutečného příběhu, ale nějak mi tenhle žánr nepřirostl k srdci.
Na tuhle knížku jsem se velmi těšila. Obzvlášť po zdejších nadšených recenzích...
O to větší pak bylo moje zklamání. Je mi líto, ale kniha se mi vůbec nelíbila.
Samotný Laleův příběh, ač z místa plného hrůz a lidského utrpení, by byl námětem na perfektní román. A to jsem také očekávala.... Bohužel, autorka celý příběh zabila. Zpracování mi přišlo tak věcné, povrchní a odfláknuté, až to bilo do očí. Navíc to podání... Jakoby to vyprávěla malým dětem. Zrychleně, zkráceně, bez jakýchkoliv hlubších emocí.
A celkově i ta atmosféra v Březince. Vyvolává to v čtenáři dojem, jako by se tu hrdina ocitl na nějakém skautském táboře. Chodil si kam chtěl, měl volné dny, mohl v poklidu randit, prožívat chvíle lásky se svou milovanou.... Všichni esesáci mu šli téměř na ruku, a vše mu procházelo. V knize Lale vystupuje jako místní spasitel, který každému nezištně pomáhá .
Přišlo mi to táááák přitažené za vlasy.....
Můj vlastní dědeček zahynul v koncentračním táboře. Od útlého věku jsem poslouchala spousty autentických zážitků, zprostředkovaných mojí babičkou. Proto kroutím hlavou, a knížku hodnotím jako slabý průměr :-(
Jak již zmiňují v komentářích jiní, příběhu je místy těžké uvěřit, že se opravdu stal.
Líbilo se mi to, zaujalo od začátku do konce, dobře se to poslouchalo (audiokniha), ale takhle to prostě být nemohlo, nevěřím, proto jen 3*... Autorka to podle mě hodně "učesala" a do štítků bych tím pádem přidala ještě "pro ženy". Jsem ráda za vyloučení nechutných kruťáren, ale dílo mi vyznělo trochu naivně a na toto těžké téma až moc romanticky. Určitě oceňuji epilog s informacemi o skutečných lidech z příběhu.
Mám níže svůj pozitivní komentář, nicméně musím také souhlasit s edith79. Je pravda, že je zvláštní jaké měl hlavní hrdina po celou dobu štěstí, pomineme-li, že přišel o téměř celou rodinu a kamarády. Vskutku je opravdu minimálně podivné, jak se "tatérovi" na takovém místě vedlo "dobře". Jeho ochranný anděl musel být permanentně v pohotovosti. Teď nevím jestli toto nepatří spíše do diskuse ...
Krásný příběh. Líbilo se mi, že autorka popisuje kruté scény spíše v náznacích, proto knihu mohu doporučit i slabším povahám.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
O holocaustu a koncentračních táborech jsem četla už mnoho knih. Tahle nebyla špatná, ale byla tak nějak divně napsaná. Příběh hlavních hrdinů mi přišel až moc zromantizovaný.