Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4416
4416
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla velmi rychle, byla skvěle napsaná, děj byl chronologický a fakta byla propojena s vyprávěním. Člověk si ani nechce představit, že se takové věci děly. Byl to silný příběh, kdy nelze pochybovat o tom, že se nic takového nestalo.V knize je popsán jak děj v koncentračním táboře, tak pocity různých lidí. Nejdůležitější pro ně bylo v něco věřit, děkovat každému novému ránu na živu a žít pro svou lásku. Právě láska napomohla víře v přežití hlavním hrdinům, kteří se po válce vzali, žili spolu a dokonce zplodili syna. Ani život po válce pro ně nebyl nejjednodušší..... ale jinak vypadá až moc jako "procházka rájem"
Jako cílovku vidím tak základní školu, kde je válka představena "něžně", ale jinak dospělé to pravděpodobně dost zklame...
Příběh jako takový je velmi poutavý. Člověk si ani nedokáže představit, jaká zvěrstva se za zdmi Osvětimi odehrávala. O to dojemnější je příběh lidí, kteří to přežili a jsou ochotni, se s námi o jejich příběh podělit.
Kdybych měla hodnotit styl psaní a autorku samotnou.. Budu upřímná. Jedna velká bída. Strohost a lacinost z této knihy čouhá na každém listu.
Příběh za 5 hvězdiček, autorka pouze za 1. Průměrem dávám knize celkově 3. Bohužel...
Na tatera jsem se neskutečně těšila ale kniha mě celkem zklamala. Příběh je silný, ale vyprávění je povrchní a způsob autorčina psaní mě nebavil.
Román Tatér z Osvětimi měl v knižním světě nemalou publicitu. Objevoval se na každé druhé kliknutí a všude se míhaly nadšené ohlasy. A protože jsem si k tématu koncentračních táborů a druhé světové války opět našla cestu, podlehla jsem a knihu si pořídila…
Lale přijíždí do koncentračního tábora v jednom z mnoha přecpaných vagonů a dochází mu, jaké hrůzy pro něj, a mnohé další, Němci nachystali. Smrt a strach číhají z každého kouta. V okamžiku, kdy ho jeden z vězňů přijme jako pomocného tatéra ještě netuší, jak velké štěstí má. Taková pozice totiž skýtá jisté výhody. A Lale se rozhodne, že z nich vytěží co nejvíc. Obzvlášť poté, co se setká s krásnou Gitou…
Než se pustím do zhodnocení vlastních dojmů z četby, ráda bych se ještě na malou chvilku zastavila u způsobu propagace této knihy. Holocaust je bezesporu jedním z nejdiskutovanějších a nejtěžších témat druhé světové války. Jde o hrůzné skutky, které lidé dokázali dělat druhým lidem a z každé sebemenší představy o tom, co se tehdy dělo, mi začne běhat mráz po zádech. Už proto si myslím, že by prezentace takového příběhu zasloužila trochu důstojnosti. Propagace formou užaslých výkřiků a superlativů tipu: boží, děsně super, to musíte mít, bez toho nelze žít apod. není úplně na místě. Pokud se mi kniha líbila, lze jistě pozitivní ohlas předat dál trochu úctyhodnější formou.
A teď ke knize samotné. Pozitiva? Čtivost. Příběh se čte téměř sám, nikdy se mi nestalo, že bych s textem musela nějak zápolit, vracet se zpět, pročítat znovu apod. To by bylo prosím pěkně vše. Tatér z Osvětimi mě bohužel přesvědčil o tom, že už si masově doporučovanou knihu nikdy nekoupím. Román ve mně nedokázal emoce vyvolat ani zanechat. Postrádala jsem hloubku, hledala něco, co by mi doslova umačkalo srdce, ale nic takového jsem neobjevila. Dokázala bych vyjmenovat knihy, které mi v hlavě leží dodnes. A nebylo jich málo – Mischling, Mengeleho děvče, Švadlena z Dachau a další.
Závěrem? Pokud vás toto téma zajímá, ale bojíte se pustit do něčeho těžšího, po knize rozhodně můžete sáhnout. Nepříjemné scény se objeví, ale věřím, že je lehce zvládnete. Čtenářům, kteří již mají v tomto směru načteno, bych ji naopak příliš nedoporučovala.
Chápu rozporuplné reakce. A mám pocit, že problém není v obsahu, tedy v tom, o čem to bylo a co jsem se dozvěděla, jako spíše ve způsobu vyprávění, ve formální stránce "románu podle skutečného příběhu" o tatérovi s devíti životy a dívce jeho srdce, o pekle, naději a přežití. Zdá se mi, že tím, jak autorka okatě deklaruje reálnost příběhu, se jednak dopouští lehkého vydírání ve smyslu "tak to bylo a já s tím nic nenadělám", druhak se zbavuje odpovědnosti za až triviální literární styl (ještě jedna holá věta a zastřelím ji!). Navíc líčí vše s odstupem, jako výčet faktů (kvůli Laleho "oslabeným emocím", o nichž píše jeho syn v doslovu?) a především bez špetky ozvláštnění, takže vedle Osvětimské knihovnice, Anny a Vlaštovčího muže či Zlodějce knih příběh působí neosobně a mdle. A přitom evidentně ledacos chybí nebo je přecházeno mlčením... Není to tragédie v antickém smyslu jako Světla, která nevidíme či Chlapec v pruhovaném pyžamu; děj je příliš všednodenní, chybí osudovost a nevyhnutelnost nahrazuje náhoda a lidská krutost nebo naopak lidské milosrdenství, z toho plyne, že konec není zdrcující či nečekaný. Není to ale chválabohu ani typická Červená knihovna, i když to k ní má tu a tam velmi blízko (viz jednoznačnost situací či emocí, konkrétně třeba Cilčina intervence za jiného muže u esesáka, který ji pravidelně znásilňuje - a který jí bez řečí vyhoví, je za hranicí uvěřitelnosti). A když k tomu přidám ne zcela organické peripetie Laleho procházení všemi "odděleními" Osvětimi od baráků přes mučírny až po krematorium, nemohu se zbavit dojmu, že jsem si přečetla modelový příběh o jednom z nejhorších koncentráků, věcnou zprávu o vraždění za druhé světové války pro žáky středních škol, kterým bylo nutno ji osladit trochou romantiky, aby ji dočetli do konce. Nevím, zdali je to moc či málo - mně to nestačí. Tatéra z Osvětimi jsem přečetla za dva dny, vracet se k němu nehodlám. Silné téma, ale průměrný román.
Kniha se cetla dobre, ale jak uz je v jinych komentarich psane, je to jak pribeh z cervene knihovny. Na tema Osvetim existuji lepe napsane knihy. A stejne jako nekteri se i ja podivuji, ze Laleovi vse prochazelo. Mel opravdu tolik stesti nebo si ve svem pribehu neco pridal a neco ubral?
Musím dát také 3 hvězdičky. Kniha je čtivá, ale chvílemi to na mně působilo jako dívčí román. Konec mně také docela zklamal. Určitě stojí za přečtení, ale už jsem četla i lepší romány týkající se tohoto tématu.
No...co k tomu napsat...čekala jsem víc hrůzy,což je vlastně nakonec dobře, že tak nebylo. Příběh na mě působil spíše jako červená knihovna...ale nejde mi dohromady s takovým krutým místem....a ještě se tam milovat ? To snad ani není možné...
Přestože knihy s židovskou tématikou už tolik nečtu, Tatér z Osvětimi na mě zhlížel snad z každé výlohy knihkupectví, a tak jsem se rozhodla ho zkusit. Jaké ale bylo mé zklamání, když jsem zjistila, že místo silného příběhu pojednávajícího o hrůzách holokaustu čtu romantický příběh, který nebyl ani natolik dojemný, že bych si hlavní hrdiny alespoň trochu oblíbila. Myslím, že hlavním problémem knihy je fakt, že se autorka snažila povyprávět životní příběh člověka, který měl zkušenost, která je jen těžko přenositelná. Navíc postavit celou knihu pouze na vyprávění jednoho jedince je velmi ošemetné, jelikož naše paměť bývá milosrdná, mnohé zapomeneme, jiné si zkreslíme...
Pevně věřím, že mnohé pasáže se opravdu staly, ale nemohu se ubránit dojmu, že část příběhu nám ještě chybí a možná ještě více je z důvodu líbivosti přikrášleno.
Celkově knihu hodnotím třemi hvězdami, byla totiž čtivá, ale na dané téma lze nalézt i lepší tituly.
Kniha je velmi velmi pěkně napsaná a zajímavá. Člověk se dozví nové věci a zároven je rád,že žije v dnešní době. Na druhou stranu je to už několikátá kniha s tímto tématem, a proto to na mě působilo trochu jako oddychovka.
to najdolezitejsie sa dozviete az na konci, cela kniha je pisana trochu ako rozpravka, cita sa rychlo, hrozy koncetracneho tabora vnimate malinko s odstupom, z celej knihy vnimam najsilnejsie az doslov, je neuveritelne, ze aj na takom mieste doslo k happyendu :)
První kniha s tématikou židů a holocaustu, kterou jsem četla. Musím říct, že přesto, že se jedná o velmi silný příběh, jsem se do knihy nedokázala pořádně začíst. Těžko říct, jestli je to tím, že bylo pro mě těžko uvěřitelné, že by tak jednoduše člověk tím prošel, nebo stylem psaní.
Tak velké očekávání jsem měla. Vyprávění z Osvětimi nebyl psán jako příběh ale nadatlován ve stylu telefoního seznamu. Nádherné vzpomínky pana Lale, ovšem v rukou špatné spisovatelky.
Tato kniha byla pro mě zklamání. Na to, že popisuje tak silný příběh, vůbec mě to nechytlo za srdce, napsáno stroze, jen tak odvyprávěno bez emocí.
Přiznám se, že patřím ke čtenářům, kteří mají z knihy rozporuplné pocity. Kdybych nevěděla, že se jedná o skutečný příběh, řekla bych, že si autorka Osvětim hodně idealizuje. Já vím, že Lale byl "výše" postavený, ale stejně mi některé věci přišly hodně neuvěřitelné. Bohužel nevíme, kolik z toho řekl samotný Lale a kolik si vymyslela autorka. Postavil Lale sám sebe do role absolutně kladného hrdiny, nebo to bylo zčásti dílo autorky? Další problém mám se stylem psaní. U knih s touto tematikou jsem zvyklá, že mě rozervou a rozpláčou, což se zde bohužel nestalo. Přišlo mi, že autorka nedokáže příběh správně uchopit a přenést jej na čtenáře. Jinak se kniha četla svižně a oceňuji to, že ji autorka napsala. Je důležité o tomto tématu psát a je zajímavé, kolik osudů jednotlivců je dodnes neznámých.
Knížka je napsána poměrně čtivě, tedy opravdu lehce se čte a i dost rychle. Má pouze něco přes 200 stran a to poměrně velkých písmen.
Totiž kniha by byla mnohem delší, kdyby ji napsal lepší spisovatel - to si aspoň myslím. Vše je hrozně stroze napsáno, jako by to nepsal ani spisovatel. Jevilo se mi jako by hlavní hrdina příliš krušné časy v koncentráku nezažil. A vše bylo pro něj až na výjimky jako na nějakém horším pracovní táboře a ne na místě kde se vyhlazovali lidé.
Asi poprvé se mi stalo, že jsem dočetla knížku a nevěděla jsem, jak ji vlastně hodnotit. Z této knihy mám opravdu rozporuplné pocity. Příběh je z velké části o lásce, která vznikla na tom nejméně očekávaném místě - v koncentračním táboře. Zdálo se mi, že u hlavní postavy, kterou je tatér Lale, hrálo často velkou roli štěstí a náhody. Nedovolila bych si nějak zpochybňovat pravdivost příběhu, myslím si ale, že autorka knize docela uškodila tím, že v některých částech nešla víc do hloubky. Příběh pak působil odlehčeněji (to mi nepřišlo moc vhodné), zrychleně a až moc náhodně. Na druhou stranu jde o čtivý příběh o odvaze, naději a odhodlání. Dávám 3 a půl hvězdičky.
(SPOILER) Knížka se četla dobře, žádné zbytečné složitosti. Jen myslím, že některé “situace” byly napsány jemně a že se v koncentráku dělo spoustu horších věcí. Možná škoda, že to nebylo úplně vykresleno. Jako román z tohoto prostředí hodnotím vcelku kladně, i když konec byl za mě hodně useknutý a najednou happy end... jako popis života v táboře jsem čekala větší hrůzy okolo dění. žádné výhody a “přátelství” s nepřítelem... od knihy jsem čekala víc napětí, úžasu a možná znechucení nad celou situací. Nicméně si chci přečíst i Cilčinu cestu.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Nejspíše jsem čekala od knihy trochu víc. Je pravda, že místy mě mrazilo, některé situace byly velmi zajímavé, ale úplně mě to nedostalo. Konec byl uspěchaný.