Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4416
4416
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Tak nevím. Bylo to tak, nebo je to převyprávěné k "obrazu svému"? Velmi těžká kniha a ještě těžší volba. Cítil jsem smutek, ale i rozhořčení.
Velmi silný námět, navíc podložený skutečným životním příběhem. Nevím jestli překladem nebo povrchním vyprávěním se ale síla příběhu někde vytratila.
Příběh se četl sám ... Je napsán poutavě a vcelku svižně, nicméně je to skutečně ROMÁN a přijde mi, že na to, že se děj odehrává v koncentračním táboře, je tam všechno strašně jednoduché, vše se Laleovi daří, se všemi je kamarád, láska v koncentráku je taky úplně na pohodu ... Ve finále ještě ten konec, že se prostě najednou našli ... ? ..........................................
Možná...možná, kdybych měla ráda červenou knihovnu, kdybych nepřečetla více knih z prostředí Osvětimi, kdybych neoceňovala věrohodnost a hlubší vykreslení postav... pak možná by se mi tahle knížka líbila.
Hodně se o ní mluví, tak si ji přečtěte a udělejte si vlastní názor. Za mě naprosto literární průměr po jazykové stránce i zpracování obsahu. Vím, že vyhlazování židů je otřesná součást naší minulosti, najdeme určitě ale i kvalitnější knihy o této tematice.
Ještě mi to nedá s odstupem doplnit: Celou knihu jsem se nemohla ubránit dojmu, že to všechno bylo možná malinko složitější, než jak svůj příběh Lale popsal a Morrisová napsala. A ona to sama na konci trochu přiznává. Zajímavý (i když vlastně strašlivý) příběh, který ale klouže po povrchu.
Na tuhle knížku jsem se velmi těšila. Obzvlášť po zdejších nadšených recenzích...
O to větší pak bylo moje zklamání. Je mi líto, ale kniha se mi vůbec nelíbila.
Samotný Laleův příběh, ač z místa plného hrůz a lidského utrpení, by byl námětem na perfektní román. A to jsem také očekávala.... Bohužel, autorka celý příběh zabila. Zpracování mi přišlo tak věcné, povrchní a odfláknuté, až to bilo do očí. Navíc to podání... Jakoby to vyprávěla malým dětem. Zrychleně, zkráceně, bez jakýchkoliv hlubších emocí.
A celkově i ta atmosféra v Březince. Vyvolává to v čtenáři dojem, jako by se tu hrdina ocitl na nějakém skautském táboře. Chodil si kam chtěl, měl volné dny, mohl v poklidu randit, prožívat chvíle lásky se svou milovanou.... Všichni esesáci mu šli téměř na ruku, a vše mu procházelo. V knize Lale vystupuje jako místní spasitel, který každému nezištně pomáhá .
Přišlo mi to táááák přitažené za vlasy.....
Můj vlastní dědeček zahynul v koncentračním táboře. Od útlého věku jsem poslouchala spousty autentických zážitků, zprostředkovaných mojí babičkou. Proto kroutím hlavou, a knížku hodnotím jako slabý průměr :-(
Chvílemi to bylo jako příběh z červené knihovny, námět dobrý občas hodně zvláštní až nepravděpodobný, tím nechci říct že nepravdivý, ale četla jsem silnější příběhy z této doby ovšem bez romatiky a zamilování.
Knížka je velmi čtivá, ale přes všechny hrůzy, které popisuje, mi Laleho příběh přijde dost zidealizovaný. Nějak jsem mu nemohla uvěřit a asi proto mě hlouběji nezasáhl.
O holokaustu jsem již přečetl několik knih. Tento příběh zpracovaný novozélandskou spisovatelkou po mnoha letech podle vyprávění slovenského žida Lale Sokolova, který byl vybrán v koncentračním táboře Osvětim jako tatér, bych zařadil spíše do románové beletrie než jako věrohodné svědectví o bezohledném zacházení s vězni v koncentračních táborech za války. Velmi se mi však líbil pěkný intimní vztah Laleho a slovenské židovky Gity, kteří přežili otřesné podmínky v koncentračním táboře a dočkali se oba konce války. I přes některé těžko pochopitelné události popisované v každodenním životě v koncentračním táboře, hodnotím zpracování příběhu jako lepší průměr. Dávám 3*
Pro treti hvezdicku jsem se nakonec rozhodla jen a pouze proto, ze se jedna o skutecny pribeh. Mam za sebou jiz pomerne slusnou radku knih s koncentracnickou tematikou a Tater patri jednoznacne mezi slabsi prumer. Prihlizim k poznamce autorky, kde se Lale vyznava ze sveho pocitu viny a hlavne ze sve lasky ke Gite. V tom tedy spatruji smysl dila. Jinak me dej az tak neoslovil a to hlavne vzhledem k vybornym recenzim, ktere se na mne odevsad valily.
Tohle není úplně můj šálek kávy, celkem jsem se u knihy nudila. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, protože je podle skutečného příběhu, ale nějak mi tenhle žánr nepřirostl k srdci.
Jak již zmiňují v komentářích jiní, příběhu je místy těžké uvěřit, že se opravdu stal.
Líbilo se mi to, zaujalo od začátku do konce, dobře se to poslouchalo (audiokniha), ale takhle to prostě být nemohlo, nevěřím, proto jen 3*... Autorka to podle mě hodně "učesala" a do štítků bych tím pádem přidala ještě "pro ženy". Jsem ráda za vyloučení nechutných kruťáren, ale dílo mi vyznělo trochu naivně a na toto těžké téma až moc romanticky. Určitě oceňuji epilog s informacemi o skutečných lidech z příběhu.
(SPOILER)
Knihu jsem si pořídil díky doporučení z internetu. Kdybych věděl, že se to bude motat hlavně okolo lásky, tak bych asi změnil knihu. Protože to je to poslední, s čím bych si chtěl spojovat koncentrační tábory.
Ale přejděme k samotnému dílu. Samotný obsah nebyl aš tak špatný. Přijde mi, že trošku přikrášlený. Např.: že hl. hrdina ze všeho vyvázne nebo, že má všude kontakty. Ale budiš. Taky ten konec. Přesunou ho do jiného tábora, kde uteče skrz díru v plotu a nikdo nic. Najde Rusy a ty si z něj udělají sluhu (dostane oblečení a luxusní jídlo) a bezproblémů uteče do Bratislavy. Odkuď odchází a za 3 dny najde úplně random Gitu. To mě dostalo, nebudu lhát.
Mám níže svůj pozitivní komentář, nicméně musím také souhlasit s edith79. Je pravda, že je zvláštní jaké měl hlavní hrdina po celou dobu štěstí, pomineme-li, že přišel o téměř celou rodinu a kamarády. Vskutku je opravdu minimálně podivné, jak se "tatérovi" na takovém místě vedlo "dobře". Jeho ochranný anděl musel být permanentně v pohotovosti. Teď nevím jestli toto nepatří spíše do diskuse ...
"Když zachráníš jednoho, je to jako bys zachránil celý svět ..."
Kniha se velice dobře četla navzdory tomu, že patřím k lidem, kteří se knihám s touto tématikou vyhýbají. Po přečtení knihy Hana jsem si však dodala odvahy a zkusila i Tatéra. Vůbec toho výběru nelituji, protože je tato kniha také velice citlivě napsaná. Kniha popisuje příběh dvou hlavních postav a lidí s nimi úzce spojených v pekle Osvětim - Březinka. Myslím, že autorka hrůzy koncentračního tábora záměrně nepitvá do hloubky a zmiňuje se o nich skoro až okrajově. Příběh se mi líbil a jsem ráda, že jsem si ho přečetla - zase mám o čem přemýšlet. Např. nad tím, jak si myslíme, že to jak žijeme, je samozřejmé, jak si nevážíme života, jaký máme, jak neustále řešíme hlouposti apod. Určitě si brzy přečtu i Cilčinu cestu.
Dlouho jsem přemýšlela co ke knize napsat. Nebylo to špatné, četlo se to dobře, knihu jsem měla přečtenou za jeden den.. teď ovšem přijde příslovečné ale. U tohoto tématu prostě čekáte, že vás bude mrazit a tento pocit se nedostavil. Autorka mě nedokázala dostat hloub, zůstala jen na povrchu. Škoda.
Krásný příběh. Líbilo se mi, že autorka popisuje kruté scény spíše v náznacích, proto knihu mohu doporučit i slabším povahám.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
O holocaustu a koncentračních táborech jsem četla už mnoho knih. Tahle nebyla špatná, ale byla tak nějak divně napsaná. Příběh hlavních hrdinů mi přišel až moc zromantizovaný.