Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4416
4416
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Tak nevím. Bylo to tak, nebo je to převyprávěné k "obrazu svému"? Velmi těžká kniha a ještě těžší volba. Cítil jsem smutek, ale i rozhořčení.
Velmi silný námět, navíc podložený skutečným životním příběhem. Nevím jestli překladem nebo povrchním vyprávěním se ale síla příběhu někde vytratila.
Příběh se četl sám ... Je napsán poutavě a vcelku svižně, nicméně je to skutečně ROMÁN a přijde mi, že na to, že se děj odehrává v koncentračním táboře, je tam všechno strašně jednoduché, vše se Laleovi daří, se všemi je kamarád, láska v koncentráku je taky úplně na pohodu ... Ve finále ještě ten konec, že se prostě najednou našli ... ? ..........................................
Líbilo se mi, že Lale i přes všechny hrůzy a šílené podmínky neztrácel optimismus, že to všechno přežije i s Gitou. Občas, hlavně po skončení války, jsem měla pocit, že těch šťastných náhod je už trochu moc. Možná je to tím, že knížek věnujících se holocaustu poslední dobou vychází hodně a nemůžu nesrovnávat.
Asi bylo záměrem upozadit hrůzy koncentračního tábora a vyzdvihnout romantickou lásku a vyprávět příběh zcela jiným způsobem, než to dělají ostatní spisovatelé. Ale to byla podle mě chyba. Přestože je příběh napsaný podle skutečné události, tak já mu nevěřím. Lale se často chová tak, jako kdyby mu hrozil maximálně pohlavek. Vrátí se z místa, ze kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil a on kvůli úplně cizím lidem podstupuje znova stejné riziko. Tak to určitě. Těch těžko uvěřitelných situací je v celé knize obrovské množství a tak váhám jaké nakonec dám hodnocení. 2 až 3 a dám 3 protože styl psaní mě bavil. Martin Siničák nemohl v audioknize víc udělat. Knihu čte slušně i když by se jeho barva hlasu hodila spíš k nějaké pohádce.
Ještě mi to nedá s odstupem doplnit: Celou knihu jsem se nemohla ubránit dojmu, že to všechno bylo možná malinko složitější, než jak svůj příběh Lale popsal a Morrisová napsala. A ona to sama na konci trochu přiznává. Zajímavý (i když vlastně strašlivý) příběh, který ale klouže po povrchu.
Na tuhle knížku jsem se velmi těšila. Obzvlášť po zdejších nadšených recenzích...
O to větší pak bylo moje zklamání. Je mi líto, ale kniha se mi vůbec nelíbila.
Samotný Laleův příběh, ač z místa plného hrůz a lidského utrpení, by byl námětem na perfektní román. A to jsem také očekávala.... Bohužel, autorka celý příběh zabila. Zpracování mi přišlo tak věcné, povrchní a odfláknuté, až to bilo do očí. Navíc to podání... Jakoby to vyprávěla malým dětem. Zrychleně, zkráceně, bez jakýchkoliv hlubších emocí.
A celkově i ta atmosféra v Březince. Vyvolává to v čtenáři dojem, jako by se tu hrdina ocitl na nějakém skautském táboře. Chodil si kam chtěl, měl volné dny, mohl v poklidu randit, prožívat chvíle lásky se svou milovanou.... Všichni esesáci mu šli téměř na ruku, a vše mu procházelo. V knize Lale vystupuje jako místní spasitel, který každému nezištně pomáhá .
Přišlo mi to táááák přitažené za vlasy.....
Můj vlastní dědeček zahynul v koncentračním táboře. Od útlého věku jsem poslouchala spousty autentických zážitků, zprostředkovaných mojí babičkou. Proto kroutím hlavou, a knížku hodnotím jako slabý průměr :-(
Z knihy mám divný pocit.
Všechny knihy co jsem o Osvětimi četla, ve mě vyvolali hrůzu a přání, aby se historie nikdy neopakovala.
Ale takhle kniha ve mě vyvolává pocit, že Osvětim byl prázdninový tábor.
Možná to tak opravdu Lale zažil...
Byl chráněný příslušníky SS, kvůli své práci tatéra a měl plno výhod díky nimž pomohl asi mnoha lidem. Ale mě osobně připadá, že většinu využíval pro své blaho i když kolem něho umírali tisíce lidí. Je ovšem těžké soudit někoho zato, že chtěl jen přežít... Jak by jsme se zachovali my?
Myslím, že většina úplně stejně.
Čtenářům doporučuji knihu Svědkové z továrny na smrt. Tak získají lepší přehled o zlu spáchaném na nevinných lidech.
Chvílemi to bylo jako příběh z červené knihovny, námět dobrý občas hodně zvláštní až nepravděpodobný, tím nechci říct že nepravdivý, ale četla jsem silnější příběhy z této doby ovšem bez romatiky a zamilování.
Knížka je velmi čtivá, ale přes všechny hrůzy, které popisuje, mi Laleho příběh přijde dost zidealizovaný. Nějak jsem mu nemohla uvěřit a asi proto mě hlouběji nezasáhl.
O holokaustu jsem již přečetl několik knih. Tento příběh zpracovaný novozélandskou spisovatelkou po mnoha letech podle vyprávění slovenského žida Lale Sokolova, který byl vybrán v koncentračním táboře Osvětim jako tatér, bych zařadil spíše do románové beletrie než jako věrohodné svědectví o bezohledném zacházení s vězni v koncentračních táborech za války. Velmi se mi však líbil pěkný intimní vztah Laleho a slovenské židovky Gity, kteří přežili otřesné podmínky v koncentračním táboře a dočkali se oba konce války. I přes některé těžko pochopitelné události popisované v každodenním životě v koncentračním táboře, hodnotím zpracování příběhu jako lepší průměr. Dávám 3*
Pro treti hvezdicku jsem se nakonec rozhodla jen a pouze proto, ze se jedna o skutecny pribeh. Mam za sebou jiz pomerne slusnou radku knih s koncentracnickou tematikou a Tater patri jednoznacne mezi slabsi prumer. Prihlizim k poznamce autorky, kde se Lale vyznava ze sveho pocitu viny a hlavne ze sve lasky ke Gite. V tom tedy spatruji smysl dila. Jinak me dej az tak neoslovil a to hlavne vzhledem k vybornym recenzim, ktere se na mne odevsad valily.
Tohle není úplně můj šálek kávy, celkem jsem se u knihy nudila. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, protože je podle skutečného příběhu, ale nějak mi tenhle žánr nepřirostl k srdci.
Dobré. Stručný sloh mi nevadil, naopak jsem ho docela vítala.
Ale...
Musím opravdu souhlasit s mnohými komentáři níže. Některé záležitosti hlavního hrdiny v Osvětimi jsou skoro sci-fi. Vzhledem k tomu, že mám z téhle tématiky docela načteno, jsou jisté záležitosti prostě mírně řečeno přitažené za vlasy. Ale s tím se musí srovnat každý čtenář sám, někomu to možná nepřijde a nechci vypichovat konkrétní věci, abych zbytečně nespoilerovala.
Tentokrát za 3, sice jsem na toto téma četla hůře stravitelná díla, ale nějak se nemůžu smířit s absurdním a nelogickým štěstím slovenského tatéra...
Skoro mi přijde, že dát jen tři hvězdy v tomto případě znamená, že nemám soucit s lidmi z Osvětimi, ale je to naopak. Na můj vkus byla kniha hodně naivní a příběh neuvěřitelný. Že by opravdu bylo v Osvětimi možné takto proplouvat? Stačilo, aby byl člověk chytrý? To tezko. Přečetla jsem dost autentických dobových materiálů, abych prostě pochybovala. Spíš mi to tedy přijde celé jako výsměch lidem, kteří v koncentračních táborech umírali.
(SPOILER)
Knihu jsem si pořídil díky doporučení z internetu. Kdybych věděl, že se to bude motat hlavně okolo lásky, tak bych asi změnil knihu. Protože to je to poslední, s čím bych si chtěl spojovat koncentrační tábory.
Ale přejděme k samotnému dílu. Samotný obsah nebyl aš tak špatný. Přijde mi, že trošku přikrášlený. Např.: že hl. hrdina ze všeho vyvázne nebo, že má všude kontakty. Ale budiš. Taky ten konec. Přesunou ho do jiného tábora, kde uteče skrz díru v plotu a nikdo nic. Najde Rusy a ty si z něj udělají sluhu (dostane oblečení a luxusní jídlo) a bezproblémů uteče do Bratislavy. Odkuď odchází a za 3 dny najde úplně random Gitu. To mě dostalo, nebudu lhát.
"Když zachráníš jednoho, je to jako bys zachránil celý svět ..."
Kniha se velice dobře četla navzdory tomu, že patřím k lidem, kteří se knihám s touto tématikou vyhýbají. Po přečtení knihy Hana jsem si však dodala odvahy a zkusila i Tatéra. Vůbec toho výběru nelituji, protože je tato kniha také velice citlivě napsaná. Kniha popisuje příběh dvou hlavních postav a lidí s nimi úzce spojených v pekle Osvětim - Březinka. Myslím, že autorka hrůzy koncentračního tábora záměrně nepitvá do hloubky a zmiňuje se o nich skoro až okrajově. Příběh se mi líbil a jsem ráda, že jsem si ho přečetla - zase mám o čem přemýšlet. Např. nad tím, jak si myslíme, že to jak žijeme, je samozřejmé, jak si nevážíme života, jaký máme, jak neustále řešíme hlouposti apod. Určitě si brzy přečtu i Cilčinu cestu.
Dlouho jsem přemýšlela co ke knize napsat. Nebylo to špatné, četlo se to dobře, knihu jsem měla přečtenou za jeden den.. teď ovšem přijde příslovečné ale. U tohoto tématu prostě čekáte, že vás bude mrazit a tento pocit se nedostavil. Autorka mě nedokázala dostat hloub, zůstala jen na povrchu. Škoda.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
O holocaustu a koncentračních táborech jsem četla už mnoho knih. Tahle nebyla špatná, ale byla tak nějak divně napsaná. Příběh hlavních hrdinů mi přišel až moc zromantizovaný.