Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4416
4416
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Zcela souhlasím s komentářem od uživatele amanek!..
Téma koncentračních táborů je zajímavé a poutavé, ale tahle kniha taková není. Spíše si při ní člověk řekne že to tam vlastně nebylo tak špatné a mohly se tam dít i pěkné věci.
Takže knihu neřadím k nejlepším tohoto tématu.
3,5*
Kolik příběhů z Osvětimi skončilo opravdu šťastně? Tento ano, až se tomu nechce věřit, silný příběh silného muže. Jenže v podání Heather Morrisové ten sám o sobě hluboký příběh vyznívá hrozně plytce. I tak ve mně tento povrchně vyprávěný příběh vyvolal mnoho emocí, protože jsem zapojila veškerou fantazii a opravdu jsem se snažila vidět ty hrůzy koncentráku Laleovýma očima.
Hvězdičky dávám hlavně Laleovi a jednu Heather Morrisové, za to, že pro nás Lalea "objevila". Zpracování mohlo být mnohem lepší a jít víc do hloubky. Vždyť tohle přece nebyl jen tak nějaký milostný románek, jeden z milionu...škoda!
P.S. Přečetla jsem si komentáře napsané přede mnou a naprosto souhlasím, i když jsem prvně neměla odvahu se tady k tomu přiznat: také jsem z vyprávění měla pocit, jako by byl Lale na nějakém pionýrském táboře a nic zas tak hrozného se tam nedělo :/ děkuji těm, co to řekli přede mnou, moje myšlenky při čtení byly stejné...
... na toto téma už jsem přečetla spoustu knih. Tento příběh z pohledu tatéra je zase jiný, nicméně, jakoby shrnutí té doby s hlavními událostmi, které se v době holokaustu v Osvětimi staly. Když zařadili člověka k nějaké práci, kterou dělal dobře, měl šanci na přežití. Do konce jsem dočetla
Kniha ve mě zanechala velmi rozpoluplne pocity. Kniha je ctiva, ale tak jak bylo popisované žití v koncetracnim táboře bylo špatné. Vůbec to nevyznelo ze by tam bylo nějaké špatné žití. Autorka to napsala tak jak kdyby to nebyl skutečný příběh, ale proste příběh který si vymyslela a dala do prostředí Osvetimi.
Na začátku jsem si říkala, že jsem už četla "silnější" příběhy z táborů (tím jsem tento nijak nechtěla shodit), nicméně po chvíli se to zlomilo a musím říct, že tj neskutečně krásný a silný příběh, který neskutečně propojuje zlo z koncentráků s láskou, o to víc že je psán na základě skutečného příběhu a potvrzuje mi jen to, že náhoda neexistuje :)
Můj názor na tuto knihu je značně rozporuplný, proto bych chtěla upozornit, že mé hodnocení 3* jsou vyloženě za ne příliš dobře zvládnutou řemeslnou práci spisovatelky, nikoliv za příběh jako takový. Jelikož se v jádru jedná opět o reálné zážitky muže a jeho životní lásky, kteří si nejen tímto peklem prošli, ale vydrželi v něm celé 3 roky, jsem si vědoma toho, že já jsem ta poslední, komu by příslušelo soudit, co je pravda a co ne. Ale stejně...
Pravdou zůstává, že celý příběh vyznívá skutečně jako červená knihovna na pozadí osvětimských kulis a krutost a realita všedních dní v Osvětimi byla přeci jen odsunuta do pozadí na úkor milostné linky. Hodně mi tato kniha připomněla český film Colette, u kterého jsem rovněž nejednou nevěřícně kroutila hlavou.
Nepopírám, že Lale jakožto tatér mohl mít (a jistě i měl) řadu různých výhod, které mu umožnily přežít v tomto zhmotnělém pekle, přesto způsobu, jakým nám to autorka naservírovala, jsem nedokázala uvěřit. Tolik neuvěřitelných náhod, které tatérovi nejednou zachránily život, působily jako série zázraků od samotného Boha. Krom toho, získávání klobás a jídla od lidí z venku, krádeže diamantů a šperků a šmelení s nimi, aniž by to někdo kontroloval či viděl, Laleova záchranná akce vězně, který byl chycen při útěku či milostná setkávání s Gitou... Ano, nepopírám, že se to mohlo dít, ale nevěřím tomu, že vše probíhalo tak (lehce), jak to popisovala autorka. Lale si na sklonku života tuto spisovatelku možná zvolil záměrně a podle určitých kritérií, já ovšem přemýšlím o tom, jestli její národnost a život na Novém Zélandu nejsou až příliš odtrženy od Evropy a její historie, což mělo za následek to, že jsem někdy (hlavně ke konci) měla pocit, že čtu spíš recept na jídlo, než emoční a srdcervoucí příběh přežití z Osvětimi.
Osobně se tedy skláním před Lalem, Gitou i dalšími lidmi, kteří byli vhozeni do tohoto pekla a nuceni v něm bojovat o holý život, obdivuji jejich lásku, kterou dokázala zlomit až smrt, i nezdolnou touhu žít. Ale knihu jako takovou neobdivuji, právě naopak. V rámci literatury o holokaustu ji řadím spíše k tomu slabšímu a nevěřím, že si ji ještě za měsíc budu pamatovat a myslet na ni, jako např. na knihu Mengeleho děvče.
Možná...možná, kdybych měla ráda červenou knihovnu, kdybych nepřečetla více knih z prostředí Osvětimi, kdybych neoceňovala věrohodnost a hlubší vykreslení postav... pak možná by se mi tahle knížka líbila.
Hodně se o ní mluví, tak si ji přečtěte a udělejte si vlastní názor. Za mě naprosto literární průměr po jazykové stránce i zpracování obsahu. Vím, že vyhlazování židů je otřesná součást naší minulosti, najdeme určitě ale i kvalitnější knihy o této tematice.
Tato kniha se zdá, proti jiným válečným příběhům z tohoto děsivého prostředí, procházka růžovým sadem. Ale rozhodně je to další ze silných příběhů, který člověk zhltne během jednoho dne.
Kniha se četla snadno a rychle. Ovšem toto téma mám načtené a tahle kniha mi do toho jaksi nenapadá. Přijde mi to hodně přitažené
a moc romantické . Nevím zda je to tím, že to byla prvotina a nebo nepřesným výkladem ( možná poznamenaným vypouštěním nehezkých věcí, na které chtěl Lale zapomenout). Čteno v rámci čtenářského výzvy. K této knize se již nevrátím.
je to naivní, takové až moc jednoduché, jako kdyby koncentrační tábor nebyl peklo na zemi, vše vychází ... na druhou stranu, když moje babička vyprávěla o válce, měla jsem stejný pocit ... nikdy nevyprávěla hrůzy, vždy to byly příběhy, kde si lidé pomáhali, tahali za jeden provaz ... možná nás nechtěla zbytečně děsit, možná čas vše otupí ...
Na knihu jsem se těšila, ale docela zklamání. Takový průměr. Na toto téma jsem četla víc knih, ale tahle je taková slabší. Jde tam hlavně o vztah dvou mladých lidí.
Knížka ubíhala rychle, přečetla jsem ji za dvě odpoledne. Konec mě dojal, brečela jsem, byla jsem ráda, jak to skončilo. Ale občas mi knížka přišla místy pomalá, opakující se. Asi jsem čekala trochu víc? Jak tu ostatní píšou, tak přesně - je divné, jak Laleovi vše prošlo bez povšimnutí.
Nicméně autorka píše hezky, nikde jsem se neztrácela, dávám ještě šanci Cilce! :)
Jak již zmiňují v komentářích jiní, příběhu je místy těžké uvěřit, že se opravdu stal.
Líbilo se mi to, zaujalo od začátku do konce, dobře se to poslouchalo (audiokniha), ale takhle to prostě být nemohlo, nevěřím, proto jen 3*... Autorka to podle mě hodně "učesala" a do štítků bych tím pádem přidala ještě "pro ženy". Jsem ráda za vyloučení nechutných kruťáren, ale dílo mi vyznělo trochu naivně a na toto těžké téma až moc romanticky. Určitě oceňuji epilog s informacemi o skutečných lidech z příběhu.
Trochu mi to přišlo jako román pro ženy. Mám radši fakta o válce i když čtu vše, co je o II světové napsané, tak jsem se nějak dostal i k této. Mám pocit, že autorka téma moc dobře neuchopila ani nezpracovala.
Román podle skutečných událostí. Příběh o slovenském Židu Laleu Sokolovi. Ten se dostal do Osvětimi, kde se stal tatérem a tetoval čísla na předloktí ostatních vězňů. Na pozadí tohoto příběhu a hrůzného místa se Lale v koncentračním táboře zamiluje. Lalea v knize sledujeme od transportu do Osvětimi až po konec války. A v poslední kapitole je shrnutý jeho život.
Příběhů z období druhé světové války a z koncentračních táborů jsem již několik přečetla a musím říci, že tato kniha byla pro mě nejslabší. Samotný příběh by byl dobrý, ale způsob zpracování mi vadil. Bylo to napsáno velice plytce, málo emocí, málo propracované postavy, vůbec mě to nezasáhlo tak, jako jiné knihy na toto téma.
Těšila jsem se na novou knihu Cilčina cesta od této autorky, ale po této knize ji asi ani číst nebudu.
Mám níže svůj pozitivní komentář, nicméně musím také souhlasit s edith79. Je pravda, že je zvláštní jaké měl hlavní hrdina po celou dobu štěstí, pomineme-li, že přišel o téměř celou rodinu a kamarády. Vskutku je opravdu minimálně podivné, jak se "tatérovi" na takovém místě vedlo "dobře". Jeho ochranný anděl musel být permanentně v pohotovosti. Teď nevím jestli toto nepatří spíše do diskuse ...
Na tuhle knihu jsem slyšela mnoho skvělých recenzí, mě ale bohužel zklamala. Necítila jsem z vyprávění tíhu doby, kterou hlavní hrdina prožíval. Autorka to za mě neuměla podat. Když to srovnám s Hanou od Mornštajnové, tak to byl slabý příběh. Ne obsahem ale stylem psaní.
Krásný příběh. Líbilo se mi, že autorka popisuje kruté scény spíše v náznacích, proto knihu mohu doporučit i slabším povahám.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Knihu jsem přečetla na doporučení kamarádky, protože ví, že téma holokaust a 2.SV je mé oblíbené. Potenciál příběh měl, autorka jej sice zpracovala, ale silné pocity jako jindy se nedostavily...za mě nic moc no...