Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4416
4416
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Tři hvězdičky jsou v tomto případě spíš za silné téma, jakým beze sporu příběh osvětimského tatéra je.
Nevím, zda je to tím,že na téma Osvětim mám hodně načteno...ale tato forma zpracování mi nepřišla zrovna šťastná.
Samozřejmě není nutné aby byla v knize zachycená brutalita doby a krev tekla proudem...ale v tomto případě mi to přišlo až takové, že si řeknete...Ta Osvětim vlastně mohla být docela fajn tábor...a to je špatně...
Kniha pojednává o silném, milostném příběhu který se odehrává na pozadí událostí jež jsou naplněny utrpením a pokryty lidským popelem. Jedná se o poměrně čtivou knihu, která rozhodně dokáže dojmout avšak vytkl bych ji lehkou povrchnost. Některé části mi přišli strohé a psané jakoby ve spěchu. Ve chvílích, kdy kniha zvolnila a já jsem se konečně začal do příběhu hlouběji ponořovat, nasávat její atmosféru, jsem byl náhle vytržen a znovu vhozen do běhu událostí ženoucích se někdy až v přílišném tempu.
Kniha se četla rychle a dobře, příběh poměrně poutavý, ale vzhledem k tématu bych očekávala, že na mě kniha víc zapůsobí.
Tatér z Osvětimy je pro mě těžko hodnotitelná kniha. Nabízí zajímavý pohled na hrůzy holokaustu, příběh je velmi poutavý a poměrně výpravný. Musím přiznat, že mě vtáhl a často se mi lidská rasa hnusila při pomyšlení, co se v koncentračních táborech dělo. Těžko se mi ale hodnotí styl psaní autorky, který je velmi jednoduchý. Obzvlášť dialogy jsou dost často o ničem. Možná je to celé dané tím, že se původně mělo jednat o scénář. Takovou úlohu by určitě dílo splnilo perfektně a rozhodně by stálo za to tenhle film vidět. I když by téma mohlo být zpracované líp, přečtení knihy bych doporučila kvůli zajímavému příběhu, který je podle skutečných událostí.
Příběh čtivý a zajímavý. Ovšem je pravda, že věci které zažívali vězni v koncentračním táboře jsou vynechány. Je možné že díky tomu že příběh nebyl vyprávěn samotným účastníkem se tyto "detaily" utrpení v příběhu vytrácí. Nebo měl jen hlavní hrdinů velké štěstí.
No já nějak nevím. Celé mi to přišlo nějak takové nějak moc sluníčkové a těžce uvěřitelné.
Pokud člověk přijme fakt, že kniha je o něčem jiném než o utrpení té doby, toho místa, že je to zpověď lásky a přežití, tak je moc hezká a čtivá.
Tatér z Osvětimi není špatná kniha ani příběh. Jejím zásadním a významným úskalím je především to, že je to původně scénář.
Film a scénář z knihy i podle mých zkušeností z filmových a dokumentárních studií realizujete jednoduše. Knihu ze scénáře však budete vytvářet velmi těžko a tato kniha budiž toho důkazem.
To, že právě vychází ze scénáře jí děla ve skutečnosti daleko jednodušší než je a děj tak působí příliš stroze, dobře se však právě díky svojí až přílišné jednoduchosti čte.
Samotnému mi toto vydání kniha na toto téma přišla jako pohádka. Protože se v poslední době navíc s takovými knihami doslova "roztrhl pytel" tak aktuálně bych doporučil třeba spíše Mengeleho děvče.
Kniha mě nijak zvlášť nezaujala. Bylo to dost možná tím, že jsem zároveň v době četby poslouchala jako audioknihu "Hanu" a ta mi v porovnání s tímto přišla jako mnohem více strhující a zábavnější čtení nebo bych možná "Tatéra" ocenila víc, kdybych ho četla v češtině, zkrátka jsem se ale nezačetla. Hrozně dlouho šlo jen o popisy toho, jak to v Osvětimi chodí, což už nějak tak vesměs vím, a atmosféra mi vůbec nepřišla tak dobře popsaná, aby to ve mně zanechalo silnější stopu. Ani postavy mi nebyly moc sympatické, nehledě na to, jak to Lelemu všechno procházelo a romantická linka nezaujala, ačkoliv napsaná byla pěkně, až na její začátek. Ale samozřejmě celé je to příběh silný, jako všechny z tohoto prostředí, a určitě stojí za přečtení.
Moc nadšení knížka alespoň u mě nevzbudila, čekala jsem víc. Víc příběhů, víc emocí, víc pravdy. Přišlo mi, že autorka nekriticky zapsala vypravování starého pána, který si jistě zaslouží úctu za vše, co musel prožít, i za svoji houževnatost a nezdolnost, ale některé věci nutně zkreslil. Místy přeslazené.
Osud tatéra je zajímavý, styl vyprávění je spíš jednodušší, ale čte se dobře. I když jde o těžké téma, tak je to dost bez emocí. Možná je to dobře, nemusí být všechno popisované drasticky. Asi by na Lalea sedělo slovo šmelinář, ale určitě v dobrém, pokud se mu dařilo pomáhat lidem a byl schopný obstarat i léky. Nejvíc dojemný je závěr knížky.
Kniha je napsána obratně a čtivou formou a z tohohle hlediska ji hodnotím kladně. Některé popisované skutky a chování v koncentračním táboře mi ale přijdou nevěrohodné. Jako vymyšlený román bych příběh bral, ale pokud je prezentován jako podle skutečných událostí, tak na mě popis života a fungování v táboře nepůsobí vždy věrohodně.
Za me osobne trosku slabsi kniha s touto tematikou. Oproti Cilcine ceste se to neda vubec srovnat. Nerikam, ze by valecne knihy mely byt jen o utrpeni a nasili, ale tady ta kniha obcas pusobi celkem dost sci fi..
Na téma holocaust a koncentrační tábory jsem už pár knih přečetla, vždy mě zasáhly, utkvěly mi v paměti, zanechaly ve mě hluboký dojem, ale v tomto případě takové pocity nemám. Celou dobu jsem měla pocit, že čtu spíš takovou odlehčenou povídku s dobrým koncem a ne román z prostředí koncentračního tábora podle skutečného příběhu. Podle mě napsané moc stroze, jednoduše, bez emocí, ani konec mě nijak zvlášť nedojal. Škoda, ale za mě stále obrovský respekt k této tématice a ke každému příběhu.
Tak tohle je asi první příběh o druhé světové válce, který jsem četla a který skončil dobře. A to jsem jich četla opravdu hodně. Nevím, přišlo mi to takové moc "růžové", jestli se to tak dá říct. Oběma se všechno dařilo, že všeho se dokázali dostat, mnohokrát mi to přišlo až nereálné. Ale to je jen můj názor, soudím podle jiných knih.
(SPOILER) Na tuto knihu jsou opravdu rozporuplné komentáře. Někomu se kniha líbila, někdo ji kritizuje. Když budu mluvit za sebe, tak knížka je napsaná hezky, velice dobře se čte. I přes to, jaký je její obsah. Mně osobně se knížka líbila a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Něco jsem už o koncentračních táborech četla, něco mi vyprávěl můj děda, který tam byl. Přesto mi někdy bylo při čtení opravdu úzko. Lidé zažívali neskutečné peklo, mnoho a mnoho jich zemřelo a přesto se v takovýchto podmínkách zrodila takováto láska. Občas mi něco přišlo trošku přitažené za vlasy. A na konci jsem opravdu nečekala, že Lale svoji lásku Gitu opravdu najde. Ale i přesto se mi kniha moc líbila.
Tak já nevím, mám z knihy dost rozporuplné pocity. Četla jsem jí nadvakrát.
Nejdřív jsem jí před pár lety vůbec nedočetla, prostě mě to nebavilo a nedokázala jsem se začíst. Knihu jsem odložila a vytáhla jí až teď, když jsem zkoukla seriál, který se mi líbil, tak jsem chtěla knize dát druhou šanci. Možná je to překladem, ale na četbu v originále nejsem jazykově vybavená, ale ten zvláštní sloh mě prostě vůbec nebaví, jednoduché věty bez hlubších emocí mě vůbec nedokáží vtáhnout do děje. Působilo to na mě, jako by to psalo dítě nižšího ročníku ZŠ. Ačkoliv u jiných knih se těším, jak to bude pokračovat, tak tady jsem se do čtení musela nutit, protože jsem si řekla, že na druhý pokus to dočíst chci.
Dala bych 2,5*, ale půlky dát nelze, tak hodnotím takovou horší trojkou.
Z této knihy jsem dost rozpolcen. Protože pokud zůstanu u knihy jako takové, pak mě velmi bavila, nakonec jsem ji přečetl za dva dny a k Laleovi jsem se rád vracel, protože mě zajímalo, jak příběh jeho a Gity skončí a moc jsem jim fandil. Nakonec jsem si i zvykl na styl psaní autorky, který mě na začátku docela rozčiloval, protože hodně přeskakovala události nebo se někdy stávalo, že zakončila nějakou část, ale ta další už takřka nenavazovala nebo nenavazovala vůbec. Líbí se mi, že jsem se mohl (poprvé) setkat s výpovědí člověka, který prožil koncentrační tábor z "jiné" sféry, než na kterou jsem zvyklý.
Co mi však na knize vadilo, byla strohost popisů emocí, událostí, ale i prostředí. Autorka píše opravdu velmi zrychleně a příliš se nikde nezastaví, nicméně u této knihy bych to uvítal, vůbec by mi nevadilo, kdyby byla třeba i o 200 stran delší. Vím, že příběh je založen na Laleovi a Gitě, nicméně zasazení příběhu občas bylo neosobní a někdy mi dokonce připadalo, že Osvětim je popsána velmi nadneseně, snad i snesitelně.
(SPOILER: Například když Lale v závěru pracuje pro ruské vojáky - jak je možné, že tak snadno přijme jejich úkoly? Vrátil se z koncentračního tábora, musel být oslabený a kromě toho si procházet dost silnou posttraumatickou stresovou poruchou. Kde se tohle všechno projevuje? Vojáci měli pistole, byli hlasití, válka ještě neukončená, on nebyl u své rodiny... Nepřipadá mi realistické, že by nevykazoval nějaké známky čerstvého traumatu, například v reakci na hlasité zvuky, křik lidí nebo prudké změny světla.)
Dál na knize také hodnotím záporně překroucená historická fakta a určité momenty, které nedávaly z hlediska událostí 2. světové války/koncentračních táborů smysl. Nejsem odborník na toto téma, ale i tak jsem se u určitých chvil zarazil (viz - SPOILERY - americké letadlo, pašování jídla, rozloučení Lalea a Gity před odchodem z Osvětimi...). Obvykle mi tolik nevadí, když se historická fakta "překrucují" či "lehce pozměňují kvůli příběhu", ale zrovna toto historické období by dle mého mělo zůstat takové, jaké je.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Tolik citů, tolik lidskosti v tak zlé době a na tak strašném místě! Skoro k neuvěření...? Kniha je jednoduchá a čte se sama. Osobně mi vadilo neustálé opakování jména hlavního aktéra. Tři hvězdy jen kvůli pochybám o důvěryhodnosti příběhu.