Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4416
4416
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Knihy s touto tématikou mě velice zajímají. Nejinak tomu bylo i u této knihy, ale.... tahle kniha na mě působila, jako by v táboře bylo téměř vše "ideální". Na všem se dá domluvit, všichni všem vycházejí vstříc (vojáci SS vůči vězňům)... Myslím, že Lale Sokolov zažíval peklo, spolu s miliony dalších, ale v této knize se o útrapách příliš nepíše. Příběh moc pěkný, silný, ale zpracování se autorce nepovedlo.
Velmi silný příběh, u kterého vám před očima probíhá celý děj a nejhorší představy. Myslím, že po dočtení, se každý nad přečtenými řádky hluboce zamyslí...Jenom se mi místy zdálo vyprávění dost povrchní.
Dle mého názoru napsáno velice jednoduchým stylem. Kniha na mě působila málo ,,emočně" - na to, že se jedná o příběh z doby války, příběh o zlu, nenávisti a současně o lásce dvou mladých lidí přeživších Osvětim, neukápla mi během čtení žádná slza. Přesto je kniha čtivá a vede k zamyšlení nad naším životem - buďme vděční za to co máme, vždyť toho máme tolik a mnohdy si toho ani nevážíme. A víme ještě v dnešní uspěchané době, v době kde spousta manželství končí rozvodem, co je to láska a úcta k druhému? Víme co je to milovat?
Děj byl zasažen do velmi temného období naší minulostí, o kterém se napsalo už spoustu knih. Celé mě to přišlo méně uvěřitelné, nemělo to tu temnost a krutost. Kladem je, že se kniha opravdu četla velmi dobře a rychle. i proto knihu hodnotím jako průměrnou.
Knížku jsem sfoukla za jedno odpoledne. Mám ale takové smíšené pocity. Na to, že to je podle skutečné události se mi to zdá takové dost umělé, vykonstruované, nepravděpodobný sled událostí. Nevim, co si o tom mám myslet. Možná to tak bylo, možná ne. Každopádně četla se dobře.
Ano, ale... Některé myšlenky krásné, líbilo se mi, že Lale působil tak, že v lidech dokázal svým přístupem udržet dobro a naději. Pak mi ale připadalo čím dál míň pravděpodobné, že by Lale vlastně tak "snadno" prokolouzl všemi krizovkami a přežil je v takových zvrácených podmínkách. Ale možná jsem jen moc velký pesimista :-) Ze začátku se četlo docela dobře. Po jazykové stránce je ale, zdá se mi, poznat, že se jedná o přepsaný scénář, jak je avizováno v autorčině poděkování. Závěr vlastního příběhu mi přišel zkratkovitý. Doslov tatérova syna byl naopak krásným završením osudu jednoho muže, který v sobě měl obrovskou vnitřní sílu.
Jen... Při slově Osvětim mi samovolně naskakuje kniha Smrt je mým řemeslem. A vím, že tu si budu pamatovat vždy.
Nebyt kniha opravdu podle skutecne udalosti, tak ji mozna odlozim. Souhlasim s tim, co je napsano nize, a to, ze jde hodne o cervenou knihovnu. Skoda, ze autorka nema vetsi zkusenost se psanim a stylistikou...mohl to byt roman, ktery ve vas necha stopu na cely zivot. Chtelo to vice popsat lokaci a nalady vsech okolo. Nejen hlavnich hrdinu. Omlouva ji, ze nezna asi poradne Evropu a pochazi z Nov.Zel. Presto obdivuji, ze se dala do vypraveni pribehu, ktery ji nekdo vypravel...a nebyly to jiste jeho mile vzpominky.
Na tuto knihu jsem se moc těšila, ale bohužel mě zklamala. Příběhy ze 2. světové války čtu ráda, ale tahle mě nezasáhla, nedokázala mě přesvědčit o hrůzách koncentračního tábora. Chvílemi jsem měla pocit, že život v táboře nebyl tak strašný.
Na druhou stranu se jedná o skutečný příběh, takže je pozitivní, že se i na tak strašném místě mohlo odehrávat něco pěkného.
Po dočtení Tatéra z Osvětimi jsem měla smíšené pocity. Knížka jako taková se mi líbila - hezký příběh, sympatické postavy, hezky se to četlo, ale jakoby chyběly emoce. Měla jsem dojem, že si autorka odbyla povinnost, příběh odvyprávěla a to je vše. Nejspíš to bude tím, že kniha byla původně pouze scénář. Některé pasáže vyloženě působily, jakože život v Osvětimi byl vlastně celkem brnkačka - támhle dostanu diamanty od žen z Kanady, tady je vyměním za jídlo a to pak rozdám mezi ostatní lidi. Ale kromě tohoto pro mě otravného zlehčování se mi knížka líbila a nelituji, že jsem si ji přečetla. Je psaná podle příběhu, který někdo skutečně prožil a to určitě nechci shazovat.
I přes zrůdné prostředí a zlou dobu na mě tento příběh působil až neuvěřitelně jaké "štěstí" hlavní hrdina měl. Kniha je to ale čtivá a do děje vtáhne.
Musím říct, že jsem od knihy očekávala mnohem více. Tohle byl spíše jen takový románek z pekla a všechny ty hrůzy a zvěrstva jakoby nebyly.
Takže bych knihu doporučila spíše začátečníkům, kteří by rádi začali něčím ,,jemnějším,,.
Domnívám se, že tak závažný příběh (byť je jeho hlavním předmětem milostný příběh) by neměl být vyprávěný tak lehkým perem. Určitě měl na tom podíl reálný Lale, který se prostě rozhodl, že se nenechá zlomit, a určitě i jistý “vzpomínkový optimismus” (nebo snad touha zapomenout?), ale prostě se nemůžu zbavit dojmu, že vyprávění takových hrůz by zasloužilo víc slov a vět. Pochopila jsem, že se jedná o autorčinu prvotinu, což taky mohlo mít vliv. Je to jistě příběh, který by neměl být zapomenut, ale určitě by mu neuškodilo jít trochu vic do hloubky (možná i pravdy).
Asi ne úplně vhodná kniha na dovolenou, ale na motorku jsem musela volit jen jednu, aby mi vydržela.
Je to smutný pravdivý příběh, ale už jsem toho četla asi dost a po další knize tohoto tématu jsem sáhla jen kvůli ČV.
Čekala jsem trochu větší příběh. Podáno tak nějak stroze. Udivuje mě, že měl Lale až takové štěstí. Hodnotím až po přečtení Cilky, která byla o moc lepší
I když námět vychází ze skutečného příběhu, autorka ho zpracovala dost pohádkově. Myslím, že nám vzniká nová kategorie knih "pohádky z Osvětimi". Hned na začátku mě dost zarazilo, že slovenští Židé byli údajně deportováni do Osvětimi přes Prahu a do dobytčáků je v Praze hnali slovenští policisté. Lale musel mít neskutečné štěstí, když hned první Polák (národ proslulý antisemitismem), na kterého narazil, s ním hned obchoduje a nosí mu léky, klobásy a čokolády. Najdou u něj ukradené diamanty a šperky a nezastřelí ho hned na místě jako ve stovkách jiných případů. Proč si současní holocaustoví autoři tak vymýšlejí?
Během četby této knihy se mi náhodou (náhody neexistují) dostal do ruky časopis Týden č. 5/2019, kde je tématický článek "Mengele na mně dělal pokusy". Stejně jako v tomto článku přeživší pamětník Jiří Fišer, měl velké štěstí i hlavní hrdina knihy Tatér z Osvětimi - slovenský žid Lale Sokolov (Ludvík Eisenberg) . Příběh je to jistě silný, všichni přeživší mají velkou dávku štěstí. Ale ve srovnání s ostatními knihami o holocaustu se mi zdá napsán povrchně. Jednoduše - ne zcela dotažený do zdárného konce. Kniha se čte sama a rychle, přesto jí však něco podstatného chybí. Většina přeživších nechce o svých zážitcích hovořit, Lale však o svých zážitcích vypráví poměrně často a ochotně (viz. strana 240).
Domnívám se, že pokud by se v Osvětimi choval Lale skutečně tak, jak je v knize popisováno, tak by pravděpodobně tak dlouho nepřežil (drzost, odmlouvání nadřízenému, pašování potravin, směňování drahých kamenů za potraviny ... to je příliš). Hlavní postavě se nedá upřít tvrdohlavost, drzost, smělost a zřejmě (v jistém smyslu slova, ačkoliv to zní zvláštně) i pozitivní energie a chuť žít a přežít...
Kniha je to jistě zajímavá, stojí za přečtení, ale já osobně nebudu mít potřebu se k ní znovu vracet.
2019
Přežili hrůzy koncentračních táborů a dokázali mít svoji vlastní rodinu a žít život dál , i když často vzpomínali na to, kolik jejich spoluvězňů nepřežilo a kolik zahynulo i po válce, protože byli pronásledovaní komunistickým režimem. Není to jeden příběh. To je příběh jednoho národa a leckdy i zapření vlastní víry, je mohlo zachránit od smrti. Hlavní postava knihy kradla, lhala, trpěla i milovala, tak absurdní a přitom pravdivý osud z doby nedávné. Dávám tři hvězdičky. Důvody jsou dva a to, že se mi moc nelíbil styl vyprávění autorky ( některé pasáže jsou velmi stručně napsané a jméno jako Mengele sice jmenuje , ale vůbec se mu v knize nevěnuje) a ten druhý je , že už jsem četla více knih na toto téma a byly více popisné historicky i příběhově.
S tak velkou mírou přímé řeči jsem se snad v žádné knize nesetkal. Je patrné, že kniha vznikla na základě scénáře. Čte se rychle, ale hlubší popisy a vykreslení v ní vcelku chybí. Za srdce vás proto tolik nevezme. Hrůzy, které čekáte, jsou v ní sice vylíčeny, ale tak povrchně a bez větších emocí, že milostné vzplanutí obou hlavních postav uprostřed Osvětimi působí místy až příliš idylicky.
Je to román za ostnatým drátem, jehož primární cíl sice není ve vykreslení hrůz holocaustu, ale právě preciznější zachycení kontrastu místa a lásky hlavních hrdinů by knize hodně pomohlo.
Kvalit Remarqua kniha rozhodně nedosahuje, což je škoda, potenciál tam díky tématu byl. Druhý díl bude lepší.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Pěkný příběh, průměrná kniha. Kniha je, jak na konci píše autorka původně scénář. Především v 1/3 knihy ,,vidíte" jak se zatahuje opona a za ní vyměňují kulisy. Děj je na sebe jaksi lepen. Kniha je psaná jednoduchým jazykem, je srozumitelná, nejde do hloubky. Postavy jakoby věděli, co se stane. Knihu bych doporučil hlavně čtenářům, kteří nejsou srozumění s tématikou holocaustu, který je v knize navíc naznačen opravdu velmi lehce. Kniha je podle mě tedy vhodná pro mladistvé, jako první knižní seznámení s hrůzami II. světové války.