Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4340
4340
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Pravdupovediac po dočítaní knihy mám rozporuplné pocity.
Na jednu stranu som rada, že i povojnová autorka napísala príbeh o genocíde najhoršej katastrófe v dejinách ľudstva, ktorú nemôžeme len tak vymazať z našich životov.
Na druhej strane som sklamaná, ako "lacno" ho podala nám čitateľom.
Môj úsudok by bol možno iný, keby som nemala prečítaných množstvo autentických vypovedí priamych účastníkov koncentračných táborov počas 2. sv. vojny, alebo iných fiktívnych príbehov, ktoré však niesli skutočné historické stopy o ich fungovaní.
Pokiaľ chcela autorka napísať ľubostnú romancu z tohto prostredia, mala si zodpovednejšie naštudovať dejiny, aby príbeh vyznel uveriteľnejšie a dôveryhodnejšie.
Teraz po prečítaní pociťujem iba veľké sklamanie nad znevážením dôležitých historických udalostí k napísaniu nejakej lacnej vojnovej romance a to voči tomuto žánru vo všeobecnosti nemám námietky, len sa mi skrátka v takomto podaní nehodila do tohto prostredia.
Vzpomínám si, když jsem před měsícem ještě pracovala v knihkupectví a právě Tatér z Osvětimi byl jedním z nejpoptávanějších titulů, dokonce - pokud si dobře vzpomínám - se mu dělal dotisk. Lidi se na tuto knihu neustále ptali a já tak nabyla dojmu, že bude asi fakt dobrá. A tak jsem se do ní s velkým očekáváním pustila taky.
Kde začít. Beletrie pojednávající o holocaustu a koncentračních táborech jsem přečetla spoustu a téměř všechny ty přečtené knihy mě dostaly. To se ale o Tatérovi říct rozhodně nedá (a ani fakt, že jde o knihu napsanou podle skutečného příběhu, tomu bohužel nepomáhá). Hlavní postavou je Lale, slovenský Žid, který se dostal do koncentračního tábora Osvětim a díky svému postavení tatéra se měl o něco lépe než ostatní. Měl nejen svou místnost a postel, ale i záruku, že ho nezabijí tak snadno, jako další spoluvězně. Lale svou nepatrnou volnost využíval k činům, mohl díky své práci měnit šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, kterým pomáhal udržet naživu ostatní. V knize je taky důležitou dějovou linkou romantický vztah mezi Lalem a Gitou, se kterou se poznává právě za zdmi koncentračního tábora. Jejich vztah jako by se snad ale ani neodehrával v Osvětimi, je příliš zromantizovaný. Esesáci působí jako kamarádi, pochod smrti je popsaný jak jen o něco delší vycházka do přírody, spalování v krematoriích je zmíněno jen párkrát a ještě poněkud okrajově. Styl psaní vůbec neodpovídá tématu, příliš povrchní, příliš jednoduchý. Události jdou po sobě strašně rychle a žádné z nich se nepřikládá důležitost. A závěr? Žádné očekávané mrazení, žádné wow. Spíš na můj vkus až příliš zidealizovaný slaďák, který se pro takovou knihu vůbec nehodí.
Vůbec nic to ve mně nezanechalo a jak si tak po sobě recenzi zpětně čtu, ubírám ještě jednu hvězdičku a nechávám nakonec jen dvě. Za mě velké zklamání.
Přidávám se k té menšině - kniha nezaujala, přečetla jsem v poslední době docela dost podobných knížek, ale tady jsem příběhu nevěřila.
I za dráty koncentráku je možné potkat lásku. Rozhodně silné téma, stojí za přečtení
Asi budu v menšině, ale mne kniha zklamala. Osvětim byla vylíčena jako trochu horší pionýrský tábor...
O hrůzách 2. světové války jsem četla již spousty knih a vždy ve mě zanechaly silné pocity. Naproti tomuto příběh Lalea a Gity po mě stékal jako voda po kameni, způsob jakým byla kniha napsaná mě vůbec neoslovil, občasná zmínka o hrůzách Osvětimi/Březinky na mě působily jen jako jakési připomenutí, abychom během čtení nezapomněli, kde se celý příběh vlastně odehrává.
Na této knize je zajímavé především to, že je napsána dle skutečného příběhu konkrétního člověka. Autorka sama nic nepřibarvuje, což není nutně špatně, ale příběh je jen taková kostra, která by se potřebovala trochu rozvinout, pokud ve Vás má něco zanechat.
Autorka vyprávění nedodala žádnou přidanou hodnotu, což z knihy udělalo plochý příběh jednoho člověka, které u čtenáře nevyvolají žádné výraznější emoce, špetku empatie a vlastně ani pochopení.
Knihou proletíte a poměrně rychle zapomenete, že jste ji četli ale zároveň si vždy budete schopni snadno rozpomenout, o čem přesně byla právě kvůli té absenci toho něčeho navíc.
Moc nechápu hype kolem této knihy. Ani by mě nenapadlo, že by výpověď oběti holokaustu (zpostředkovaná někým jiným, a to je možná ten problém) mohla být takový kýč. Love story z koncentračního tábora (respektive některé její detaily) mi nepřišla moc reálná. Kniha je psaná jednoduše, pro masy. V porovnání s jinými beletristickými díly o holokaustu (namátkou Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Hana) patří ke slabším, povrchním, po jazykové i dějové stránce
Četla jsem celkem dost knih s tématikou 2. světové války, ale tato kniha líčila život v koncentračním táboře jako takovou dovolenou....Pohádka z Osvětimi... Hlavní postava si zajde k plotu pro nějake to jídlo a čokoládu od dělníků, schová si to do svého pokoje a pak si dává rande se svoji holkou...kdyby tuto knihu četl některý žák, který probírá ve škole tématiku druhé světové války, tak si po dočtení řekne, že se v koncentračních táborech vlastně nic hrozného nedělo.... Z celé knihy mě nejvíc bavil epilog, kde byl shrnutý Laleův život po válce.
Příběh jako takový si nedovolím hodnotit vzhledem k tomu, že je inspirován skutečností. Jeho podání se mi ale vůbec nelíbilo. Jako slohová práce žáka prvního stupně základní školy. Tohle čtení mě opravdu nebavilo.
Čekala jsem něco víc. Příběh klouže po povrchu, postavy nepropracované, nic jsme se o nich nedozvěděli. Mám pocit, že humbuk kolem vznikl pouze, protože byla v názvu použita Osvětim.
Na obálce nám je slibován román podle skutečného příběhu, bohužel je až velmi často poznat, že si autor některé části přikrášlil, aby byl příběh zajímavější. Jedna ze slabších knih o holocaustu.
Knih o 2. světové válce mám dost načteno, takže tato kniha je pro mě průměrná. I když byl příběh čtivý, některé situace mi přišli neuvěřitelné. Ovšem je to silný příběh o lásce, kterým jsem to přála.
Kniha se čte rychle a sama, stránky utíkají jako nic. Mě osobně nezklamala (možná proto, že na tohle téma nemám tolik načteno), ale faktem je, že jsem od ni očekávala něco trochu víc. Navzdory tomu, že se na záložce píše, že příběh lásky nepřeválcuje děsivý příběh holokaustu, myslím, že právě to se stalo. A tak jsem v ní víc než hrůzostrašné vykreslení doby viděla zázračný příběh lásky s happy endem. Bohužel je také těžké se ztotožnit s tím, že se jedná o příběh dle skutečné události, když hlavní hrdina se přes všechny překážky dostává jako hrdina typického amerického filmu, o kterém už na začátku víme, že nikdy nezemře a že ze všeho se na poslední chvíli dostane shodou náhodou, díky štěstí a kontaktům (?) ... Na to zaplakání, které jsem očekávala jsem čekala marně. Velké emoce nevzbudila. Přesto však času stráveného s touto knihou nelituji.
Většina důvodů, proč tato kniha není dobrá, je už zmíněná v předchozích komentářích, přesto si neodpustím pár vlastních dojmů. Historické nepřesnosti, na které mnozí upozorňují, by mi ani tak nevadily. Stále jde pouze o beletrii, ne literaturu faktu. Život v Osvětimi a Březince se tu sice podobá pobytu na letním táboře s poněkud horšími podmínkami a krapet nevrlými vedoucími, ale pozice tatéra byla údajně privilegovaná, takže se zřejmě mohl mít o něco lépe než ostatní vězni.
Problém jsem měla hlavně s autorčiným zpracováním. (Jak moc výsledek ovlivnil překlad, to si netroufám odhadnout.) Ačkoli to pro Laleho byla v koncentráku docela pohoda, až na to, že občas esesák někoho srazil pažbou pušky k zemi nebo prostě pár lidí zastřelil, páč měl "blbej den", určitě musel bojovat se spoustu myšlenek. Cituji: "V jeho nitru přitom zuřilo úplné inferno pocitů." Kromě toho, že padne tato věta jako vytržená z edice Harlequin, autorka s pocity nijak dál nepracuje, prostě popíše situaci a jde dál. Lale pro mě proto zůstává plochou postavou bez hlubších emocí, jen mu občas steče slza, mísící se na tváři s tajícími vločkami sněhu. Nebo popelem, co padá z krematorií. Tak. A jedeme dál. Žádné dlouhé rozpitvávání, hoďte tam další toporný nicneříkající dialog a šup na další kapitolu. Pokud se v knize náhodou objeví nějaká vypjatá situace, pak je podána tak neuvěřitelně neosobním tónem, že jsou útrapy hlavních postav čtenáři bohužel docela lhostejné. Alespoň já si k nim nedokázala vytvořit vztah. Emoce ve mně celé vyprávění vyvolalo asi stejně úspěšně jako dabér sv. Šebestiána, když poté, co mučedníka probodl houf šípů, řekl ono památné: "Au."
Výše uvedené jsem si poznamenala po přečtení první poloviny knihy. Když jsem se ale dostala až na konec, musím uznat, že několik posledních kapitol, které popisují návrat hlavních hrdinů na Slovensko a jejich další osudy, mě chytlo, ačkoli je vše popsáno dost stručně. Nejlépe na celé knize pak hodnotím doslov psaný synem Garym, který zní velmi upřímně a konečně v něm jsou cítit nějaké emoce. Možná taky částečně odpovídá na moje připomínky kvůli málo procítěným popisům života v koncentráku - Laleho tyto události zasáhly tak silně, že jeho vyprávění zřejmě opravdu bylo velmi strohé.
Nicméně si myslím, že autorka si s příběhem mohla poradit líp. Strašně je z toho cítit, že mělo jít o scénář k filmu. Navíc ty kostrbaté dialogy. A věty jak z podřadné červené knihovny (viz inferno výše). I to dojemné shledání na konci bylo jaksi odfláknuté, ale dokážu si představit ten zamýšlený filmový happy end. Jedno oko by nezůstalo suché!
Několikrát jsem Tatéra odložila s tím, že můj čas je příliš vzácný na to, abych jím plýtvala na očividně přeceňovanou knížku. Nakonec jsem to dočetla z toho nejblbějšího důvodu, který existuje. Kvůli splnění čtenářské výzvy. Takže uznávám, bič jsem si na sebe upletla sama. S čistým svědomím však knihu nedoporučuji, obzvlášť jste-li fanatický znalec událostí 2. světové války a nepotrpíte si na romantické příběhy psané jednoduchým slohem. V opačném případě byste zřejmě mohli být cílovka.
Jednu hvězdu přidávám čistě jen za synem psaný doslov.
Přibližně od poloviny jsem měla hodně velký problém knihu dočíst. Příběh mi přišel, až příliš přibarvený, chvílemi jako by do něj zasáhli scénáristé z Hollywoodu. Přečetla jsem desítky knih na tohle téma a tahle je jedna z mála, které mě absolutně neoslovily.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Vlastně nevím, jsem z toho rozpačitá. Podle mě je ten příběh odvyprávěn až příliš romantickým pohledem. Způsob, kterým je napsaný, podle mne ubírá na síle obsahu.