Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4340
4340
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha se četla sice velmi dobře, ale čekala jsem od ní více. Jak už je v několika komentářích řečeno, chvílemi je příběh opravdu až neuvěřitelný, je tam velmi ,, šťastných,, náhod. Moc ráda bych věřila tomu, že aspoň jeden příběh z Osvětimi opravdu dopadl takto a láska přežila i opravdové peklo.
Tento příběh musel být nesmírně silný pro skutečné aktéry, ale styl zpracování autorky i její přidaná hodnota byla pro mne zcela nepřijatelná..bohužel
Mám smíšené pocity. Příběh jako celek silný, ale během čtení jsem nabývala dojmu, že je to nějak odfláknuté a ani se mi nechce věřit, že je to podle skutečné události. Esesáci jsou vlastně fajn kamarádi a všude je k dispozici spousta drahokamů. Bída a utrpení je v knize nějak potlačena. Druhá část na mne působila, že to už chtěla mít autorka hotové a jen narychlo popíše, kdo kam šel a koho potkal.
Přečetla jsem hodně knih o táboře v Osvětimi, ale při čtení této jsem měla pocit, že jde o pionýrsky tábor a Lale je tamní Mirek Dušín, který se sám dobrovolně přihlásil do transportu a v koncentračním táboře se rozhodl zachraňovat životy. Rady esesákovi ohledně žen, nedělní rande, samostatný pokoj, romance v Osvětimi....Nevím nakolik je příběh autentický a kolik je fantazie autorky nebo jak své osudy vylíčil hlavní aktér, ale toto téma nedokázala spisovatelka dobře zpracovat. Kniha ve mně nevzbudila žádné emoce, protože ani žádné neobsahuje. Vadil mi i styl psaní a to, že na každé stránce bylo minimálně 10x slovo Lale.
Nějak nevím, co si mám myslet. Asi jsem prostě očekávala víc. Pravděpodovnost přežití v koncentračních táborech byla dosti mizivá, ale v knize je všechno vylíčeno s takovou lehkostí bez stopy krutosti. Chyběly tu emoce, které by knize určitě prospěly.
Pokusím se být v hodnocení shovívavější....ano, jde o vyprávění člověka, který přežil, který chtěl poslat své vyprávění dál - a zde narážím na svůj osobní pocit (a jak jsem četl další komentáře, nejsem sám) toho, že v jeho vyprávění nebylo s velkou pravděpodobností zmíněno všechno.....Románová forma a styl vyprávění celému příběhu dodaly patinu jakéhosi místa kde bylo vcelku běžné klábosit s dozorci, častovat je ironickými komentáři, dovolit si věci, které byly relativně bez povšimnutí přecházeny a ještě zbyla ve volných chvílích energie na intenzivní love story se vším všudy a ke všemu máte nehoráznou kliku a to ještě několikrát po sobě. Když tak nad tím přemýšlím, chtěl jsem být shovívavější, ale .....v České sodě se s tím taky nemazali, tudíž Árijec pere na 1940, ke každému balení plastový esesáček zdarma a večer přijde možná šéf na večeři......
Co k ní napsat? Kladů zde příliš není, snad jen, že se dobře čte, protože má veliká písmena. Je zde až příliš vidět, že knihu nenapsal zručný spisovatel, děj je strohý, popis povrchní. Určitě při lepší volbě spisovatele mohlo z "Tatéra" něco být. Také mě zarazila spousta překlepů a chyb, jakoby to nikdo po překladu nečetl. Připadá mi to jako šité horkou jehlou. Samotný děj jen velmi špatně popisuje život v koncentračním táboře - patrně se spisovatelka nikdy v takovém táboře nebyla podívat. A ze samotného hrdiny mám divný pocit. Já vím, že zde šlo především o to přežít. Na jiném místě bych ho nazval kolaborantem, ale zde snad jedině, že šel až příliš němcům na ruku. Kniha se zkrátka nepovedla a vůbec reálně neukazuje hrůzy, které se tam páchaly.
Knihu jsem dočetla, abych věděla jestli to dobře dopadne, ale jinak se mi to vlastně ani moc nelíbilo. Jako love story to bylo takové plytké a na vykreslení hrůz holocaustu vlastně taky. Asi to měl být spíš scénář, jak autorka na konci zmínila.
Pokud si chcete přečíst kvalitní knihu odehrávající se v koncentračním táboře, tato to rozhodně nebude. Po jejím přečtení chápu, že někteří lidé mají zcela zkreslené představy o holokaustu jako o nějaké "nepříjemnosti", která nás v minulosti potkala. Četla jsem kvůli výzvě, více knih od autorky nebudu pokoušet. Síla příběhu mimo jiné záleží také na schopnosti vypravěče. Zde se to hrubě nepovedlo.
Překvapivé zklamání. Příběhu jsem nevěřila, hlavní hrdina měl až moc štěstí na to kde se nacházel...na místě kde není slitování..
Koncentrační tábor, kde sbíráte diamanty, pod matrací schováváte klobásy, máte devět životů a po válce jste bezstarostní milionáři. Kniha je čtivá, ale bohužel si příběh hlavní postavy neumím spojit s tím strašlivým místem.
Profesionálně vytvořený produkt. Nic víc.
Nezaujalo mě to, styl, jakým je to psáno, mi neseděl, působil sterilně a vyprázdněně. Děj samotný, zejména ke konci, zkušenějšího čtenáře znalého historických reálií střední Evropy na konci druhé světové války nutí přemýšlet nad tím, co vše z reálného příběhu hlavního hrdiny mohlo být zatajeno.
Přečtěte si raději něco od Lustiga nebo Borowského.
Paní autorce se dostal do ruky velmi zajímavý příběh, ale jen příběh neudělá dobrou knihu.
Všichni víme, nebo tušíme, jaké věci se děly v koncentračních táborech a způsob, jakým jsou vylíčeny v této knize je opravdu k zamyšlení. Je možné, že by měl Lale takové štěstí a opravdu přežil vše, co si v táboře prožil? Podle mě ne, autorce nevěřím ani nos mezi očima (nebo Lelovi?). Příběh jsem vnímala jako povrchní tlachání o tom, jak si jeden z tisíce dokázal podmanit půlku Osvětimi. Chování vězňů a jejich pobyt v táboře mi připomínal, když jsem jezdila na tábor já jako dítě. Chichotání s holkama, randíčka s klukama, táborové hry.
Takto si nepředstavuju knihu, na tak silné téma jako je druhá světová válka.
21%
Lale nezvedl oči. Jen sáhl po papírku, který mu podávala nějaká dívka. Těch pět čísel měl přenést na její předloktí. Číslo už měla, ale vybledlo. Do kůže jí vbodl jehlu a udělal trojku.....
Příběh je plytký a vysoce nevěrohodný, postavy ploché. Holocaust je tady popsán jako něco nepříjemného, ale když se chce a přeje štěstí, tak jako Lalemu, je to docela v pohodě. Kniha není nijak čtivá, situace se opakují pořád dokola, tetování, kšeftování, setkání s Gitou.
Nepovažuji tuto knihu za zdařilý počin, pokud ji neberu jako pohádku. Jinak bych to považovala za výsměch holocaustu. Knih o koncentračních táborech bylo už napsáno hodně, po nějaké pauze si přečtu další, snad bude lepší než tato.
Nemůžu si pomoct, ale hlavní postava je mi nesympatická a mnohé antižidovské čtenáře může dokonce utvrdit k nenávisti vůči Židům. Tábor je zde popsán jako běžné vězení, které se dá v pohodě přežít, hrůzy jsou shrnuty do dvou vět a jde se dál. Hlavní hrdina podplácí všechny esesáky, kápa, dělníky z venku bez jakéhokoliv strachu a má privilegia, o kterých si může nechat zdát kdejaký Němec, esesák....tatér je se všemi kamarád, který má neomezené možnosti....Tím samozřejmě nezpochybňuji hrůzy holokaustu, ale kniha je neosobní. Mengeleho děvče je kniha, u které běhá mráz po zádech. Oproti Tatéra si člověk opravdu uvědomí, jaká zvěrstva lidé zažívali. Nevytýkám tatérovi, že jeho život byl těžký, nicméně zpracování mě neoslovilo...
(SPOILER)
Na to, jak moc si lidé tuhle knihu vychvalovali, tak za mě to bylo zklamání. S filmy/seriály/knihami na tohle téma jsem zvyklá na větší výboj emocí a větší drama. Samozřejmě, v takovém prostředí to muselo být pro všechny hrozné, ale přišlo mi, že to tam autorka pořádně nevypsala. Nepopsala veškeré a doslovné pocity postav.
Další, co mi na tomhle příběhu "vadilo" bylo to, že to skončilo dobře.. jistě, za happyend jsem ráda, tleskám, ale myslím, že jakákoliv kniha, film či seriál lidi víc osloví, když to happyend nemá.. Tohle sice bylo podle skutečných příběhů a událostí, ale co takhle příště napsat něco, co neskončilo dobře nebo tam aspoň více popsat emoce, pocity, něco, co toho čtenáře více osloví?
Už jsem toho na tohle téma přečetla dost , nicméně tato kniha mi příjde poněkud "pohádková" , nesedí mi že si jen tak lážo plážo mohl chodit mezi bloky, pronášet proviant od poláků , že se se svojí láskou mohl objímat a líbat (před zraky všech jí cpal čokoládou ) .
Když knihu vezmu jako román tak je řemeslně dobře zpracovaná , má spád, vše co se má stát mezi dvěma lidmi se stane .
Jak už jsem psala prve z historického hlediska je to slátanina ve které je plno nesmyslů ( netvrdím že to tak Lale vyprávěl ) , jsem toho názoru že paní spisovatelka si mnoho přibarvila a mnoho pozměnila .
Nicméně jako uvedení do holocaustové literatury dobré, pro někoho kdo toto téma začíná objevovat , pro zkušené asi zbytečná kniha .
Jako první jsem četla Tři sestry a to byla úžasná kniha. Kdybych začala Tatérem z Osvětimi, asi bych se k ní nedostala. Bylo to velké zklamání.
Hodnocení mě velmi mrzí, dává se mi těžko, cítím se, jako kdybych znevažovala ty, jenž si těmito hrůzy prošli. Ale já nemohu jinak.
Příběh sám o sobě je moc hezký, když vezmu v potaz tu nevinnou krásnou lásku. Napsané je to ale strašně. Je to velmi odfláklé, zrychleně, jako kdyby to autorka chtěla mít rychle za sebou. Do příběhu jsem se tím pádem absolutně nemohla dostat. Se spoustou postav, co byli součástí knihy poměrně dlouho ani nevím, co se stalo. Prostě buď odešli nebo je někdo odvedl a konec. Je mi jasné, že asi zemřeli, ale pro mě to bylo neuctivé utnutí jejich účasti v knize.
Celé to bylo plytké. Kdyby si autorka dala více práce a trochu si s dějem pohrála, bylo by to o ničem jiném. Jestli to vše byla pravda, o tom by se dalo také polemizovat… Nevěřím tomu, že by Laleovi procházelo tolik věcí.
Jsem zklamaná… Kdyby to nebylo o holocaustu, neváhala bych dát 1* nebo odpad. Tři sestry mi ale daly naději, že autorka psát umí, jen tady to nevyšlo. Cilčinu cestu si přečtu a těším se a také věřím, že to bude stejně dobré jako Tři sestry.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Strasne "vychvalovana" kniha, kterou jsem se rozhodla koupit. Bohuzel koupe lituju. Tema holokaust me zajima, rada ctu knihy s touto tematikou. Bohuzel tato kniha je pro me tak divne napsana, nezajimava, nudna, nenapinava. U ostatnich knih, tematu holokaust napr. Mengeleho devce, Smrt je mym remeslem atd. ty knihy ctete jednim dechem, vtahne vas to do deje a vcitite se do postav, takze v podstate vam je v zaveru do breku a mraz vam beha po zadech, z toho, co je v knihach popisovano. Tady se bohuzel nic takoveho nestalo. Cekala jsem od toho daleko vice bohuzel.