Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4340
4340
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem se těšila, slyšela jsem spoustu nadšených ohlasů a bohužel, já se s tímto "hajpem" nemohu ztotožnit.
Příběh samotný je velmi silný, práce tatéra v Osvětimi, nikdy předtím jsem na toto povolání ani nepomyslela. Nicméně, kniha ve mě nevyvolala tolik emocí jako některé jiné odehrávající se v koncentračních táborech. Příběh byl psán velmi jednoduše, povrchně, povšechně, hrůzy popsané stroze, všechno tak nějak vycházelo... Nevím. Nejvíce jsem si užila závěrečné strany, doslov syna tatéra a dodatečné info. Škoda...
Název by měl vypovídat o něčem jiném a ne o pohádce, že zrovna v Osvětimi dopadlo všechno dobře. Pro mě zklamání.
Romantický příběh na pozadí zrůdností, které se v Osvětimi děly... Kniha je poměrně jednoduše psaná a dobře, rychle se čte. Avšak celkově pro mě byla kniha spíše zklamáním. Od samotného příběhu jsem čekala víc. Některé popsané situace na mě působili až dost idealicky. Myslím, že tak silné téma by si zasloužilo větší propracování.
Trochu zklamání. Kniha byla čtivá a děj ubíhal poměrně svižně, bohužel na úkor jakýchkoliv emocí. Ani jedna postava mi nebyla nijak zvlášt sympatická, stylem vyprávění mi život v táboře přišel (oproti tvrdé realitě) poměrně snadný a za čokoládu by tu evidentně prošlo ledacos. Chování postav v určitých situacích bylo lehce absurdní, ale těžko říct, jak by člověk za daných okolností opravdu reagoval. No, červená knihovna z koncentráku hadr. Každopádně tohle téma je velmi důležité stále připomínat a pro slabší povahy začínající s tímto tématem nejspíš ideální.
I za dráty koncentráku je možné potkat lásku. Rozhodně silné téma, stojí za přečtení
Asi budu v menšině, ale mne kniha zklamala. Osvětim byla vylíčena jako trochu horší pionýrský tábor...
O hrůzách 2. světové války jsem četla již spousty knih a vždy ve mě zanechaly silné pocity. Naproti tomuto příběh Lalea a Gity po mě stékal jako voda po kameni, způsob jakým byla kniha napsaná mě vůbec neoslovil, občasná zmínka o hrůzách Osvětimi/Březinky na mě působily jen jako jakési připomenutí, abychom během čtení nezapomněli, kde se celý příběh vlastně odehrává.
Moc nechápu hype kolem této knihy. Ani by mě nenapadlo, že by výpověď oběti holokaustu (zpostředkovaná někým jiným, a to je možná ten problém) mohla být takový kýč. Love story z koncentračního tábora (respektive některé její detaily) mi nepřišla moc reálná. Kniha je psaná jednoduše, pro masy. V porovnání s jinými beletristickými díly o holokaustu (namátkou Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Hana) patří ke slabším, povrchním, po jazykové i dějové stránce
Četla jsem celkem dost knih s tématikou 2. světové války, ale tato kniha líčila život v koncentračním táboře jako takovou dovolenou....Pohádka z Osvětimi... Hlavní postava si zajde k plotu pro nějake to jídlo a čokoládu od dělníků, schová si to do svého pokoje a pak si dává rande se svoji holkou...kdyby tuto knihu četl některý žák, který probírá ve škole tématiku druhé světové války, tak si po dočtení řekne, že se v koncentračních táborech vlastně nic hrozného nedělo.... Z celé knihy mě nejvíc bavil epilog, kde byl shrnutý Laleův život po válce.
(SPOILER) Jelikož jsem četla eknihu a obal knihy jen přelétla, nevšimla jsem si, že jde o román podle skutečného příběhu. Celou dobu jsem tak žila v tom, že jde o nereálný, hodně přibarvený (a to do odstínů růžové) příběh, kde je realitou možná tak inspirována pozice tatéra. Když jsem na konci knihy zjistila, že dílo vzniklo opravdu podle vyprávění člověka, který to zažil, docela mě to šokovalo. Četla už jsem desítky knih na téma holocaustu. A tahle je snad nejpozitivnější z nich. Nejpozitivnější v tom smyslu, že se naprosto vzdaluje realitě v koncentračních táborech. 99% knih, které jsem o holocaustu četla bylo tak šokujících, že sem až občas musela knihu odložit. Proto se mi nelehko čte, když pak někdo líčí situaci tak, že se tam mohli volně procházet, držet za ruku, užívat si sluníčka a podobně. To, že se všichni, u kterých to zkusil nechali podplácet a všichni včetně vzdálených dozorčích věděli, když hlavní postavu potkali, že ON je tatér, je taky neuvěřitelné. Že se jemu i jeho družce podaří útěk a nikde je nechytne, nikdo po nich nestřílí? On naopak potká Rusy, kteří ho hned vezmou na své velitelství a svěří mu funkci a pomalu postel s nebesy? Nemohu říct, že se mi kniha nelíbila. Dočetla jsem ji, protože mě zajímalo, jak to s hlavním hrdinou dopadne. Jen je hodně těžko uvěřitelná. Nechci zpochybňovat paměť hlavní postavy, ale myslím, že po desítkách let měl už realitu hodně zastřenou. Pokud by to byla jedna z prvních, které bych o holocaustu četla, asi by moje recenze byla pozitivnější.
Nepíše se mi to lehko, jelikož se jedná o příběh, který má zárodek v neskutečně tragickém období lidských dějin, kniha jako taková pro mě byla velkým zklamáním.
Během čtení, a i teď po něm, mám docela problém věřit tomu, jak skutečný tento příběh skutečně je. Pro člověka, jež se o tuto tématiku moc nezajímá a nic moc o ní neví, je tohle určitě skvělým čtením. Já však většinu času jen obracela oči v sloup.
Přestože mě kniha v období, kdy vyšla nesmírně zaujala, jakmile jsem si ji pořídila do knihovny nějak jsem se k ní nemohla "dokopat". Nakonec se tak stalo díky výzvě, protože to je jediná kniha o holokaustu, kterou doma mám.
Upřímně jsem od ní čekala mnohem, ale opravdu mnohem více. Čekala jsem svíravou atmosféru koncentračního tábora a dostala jsem... Hm, já vlastně ani nevím. Rozhodně to, ale nevyvolalo ty emoce, které jsem očekávala. Bála jsem se, že budu jediná, kdo to tak má, ale naštěstí dle komentářů tomu tak není. Oproti Schindlerově seznamu, který jsem poslouchala jako audioknihu, opravdu slabý odvar. Škoda.
I když příběh inspirovaný skutečnou událostí, pro mě příběh málo uvěřitelný.
Popisováno trochu jako Forest Gump na skautském táboře. Lale si chodil, kde chtěl, kdy chtěl, s taškou a jakýmsi zaklínadlem, které stačilo jen vyřknout.....a tak bez povšimnutí vše přežil?
Domnívám se, že skutečnost musela být mnohem krutější a autorce se to nepodařilo příliš dobře vystihnout.
Budu se opakovat, ale k tématu druhé světové války, jsou tady mnohem lepší knihy.
Většina důvodů, proč tato kniha není dobrá, je už zmíněná v předchozích komentářích, přesto si neodpustím pár vlastních dojmů. Historické nepřesnosti, na které mnozí upozorňují, by mi ani tak nevadily. Stále jde pouze o beletrii, ne literaturu faktu. Život v Osvětimi a Březince se tu sice podobá pobytu na letním táboře s poněkud horšími podmínkami a krapet nevrlými vedoucími, ale pozice tatéra byla údajně privilegovaná, takže se zřejmě mohl mít o něco lépe než ostatní vězni.
Problém jsem měla hlavně s autorčiným zpracováním. (Jak moc výsledek ovlivnil překlad, to si netroufám odhadnout.) Ačkoli to pro Laleho byla v koncentráku docela pohoda, až na to, že občas esesák někoho srazil pažbou pušky k zemi nebo prostě pár lidí zastřelil, páč měl "blbej den", určitě musel bojovat se spoustu myšlenek. Cituji: "V jeho nitru přitom zuřilo úplné inferno pocitů." Kromě toho, že padne tato věta jako vytržená z edice Harlequin, autorka s pocity nijak dál nepracuje, prostě popíše situaci a jde dál. Lale pro mě proto zůstává plochou postavou bez hlubších emocí, jen mu občas steče slza, mísící se na tváři s tajícími vločkami sněhu. Nebo popelem, co padá z krematorií. Tak. A jedeme dál. Žádné dlouhé rozpitvávání, hoďte tam další toporný nicneříkající dialog a šup na další kapitolu. Pokud se v knize náhodou objeví nějaká vypjatá situace, pak je podána tak neuvěřitelně neosobním tónem, že jsou útrapy hlavních postav čtenáři bohužel docela lhostejné. Alespoň já si k nim nedokázala vytvořit vztah. Emoce ve mně celé vyprávění vyvolalo asi stejně úspěšně jako dabér sv. Šebestiána, když poté, co mučedníka probodl houf šípů, řekl ono památné: "Au."
Výše uvedené jsem si poznamenala po přečtení první poloviny knihy. Když jsem se ale dostala až na konec, musím uznat, že několik posledních kapitol, které popisují návrat hlavních hrdinů na Slovensko a jejich další osudy, mě chytlo, ačkoli je vše popsáno dost stručně. Nejlépe na celé knize pak hodnotím doslov psaný synem Garym, který zní velmi upřímně a konečně v něm jsou cítit nějaké emoce. Možná taky částečně odpovídá na moje připomínky kvůli málo procítěným popisům života v koncentráku - Laleho tyto události zasáhly tak silně, že jeho vyprávění zřejmě opravdu bylo velmi strohé.
Nicméně si myslím, že autorka si s příběhem mohla poradit líp. Strašně je z toho cítit, že mělo jít o scénář k filmu. Navíc ty kostrbaté dialogy. A věty jak z podřadné červené knihovny (viz inferno výše). I to dojemné shledání na konci bylo jaksi odfláknuté, ale dokážu si představit ten zamýšlený filmový happy end. Jedno oko by nezůstalo suché!
Několikrát jsem Tatéra odložila s tím, že můj čas je příliš vzácný na to, abych jím plýtvala na očividně přeceňovanou knížku. Nakonec jsem to dočetla z toho nejblbějšího důvodu, který existuje. Kvůli splnění čtenářské výzvy. Takže uznávám, bič jsem si na sebe upletla sama. S čistým svědomím však knihu nedoporučuji, obzvlášť jste-li fanatický znalec událostí 2. světové války a nepotrpíte si na romantické příběhy psané jednoduchým slohem. V opačném případě byste zřejmě mohli být cílovka.
Jednu hvězdu přidávám čistě jen za synem psaný doslov.
Kniha nám přibližuje skutečný příběh slovenského Žida Laleho, který v Osvětimi pracoval jako tatér čísel. Díky svému trochu lepšímu postavení se snažil pomoci ostatním. Ano, vím, že Lale opravdu žil, setkala se s ním i sama autorka, ale mě prostě ta kniha nesedla. Nevěřím, že by to bylo opravdu tak jednoduché, jak se zde jevilo. Nicméně z úcty k Lalemu, přeci jen byl vězněn v Osvětimi, se nebudu více v této knize rýpat...
Čekala jsem něco víc. Příběh klouže po povrchu, postavy nepropracované, nic jsme se o nich nedozvěděli. Mám pocit, že humbuk kolem vznikl pouze, protože byla v názvu použita Osvětim.
Přibližně od poloviny jsem měla hodně velký problém knihu dočíst. Příběh mi přišel, až příliš přibarvený, chvílemi jako by do něj zasáhli scénáristé z Hollywoodu. Přečetla jsem desítky knih na tohle téma a tahle je jedna z mála, které mě absolutně neoslovily.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
plne klise, uspechane, vzhledem k zavaznosti tematu nedustojne zpracovani