Tatér z Osvětimi

11.03.2020

Kniha bez jakékoli hloubky. Cílem bylo pravděpodobně přiblížit téma komukoli, ale absolutně nepostihuje ty hrůzy, ke kterým docházelo. Není divu, že pak mnozí toto téma zlehčují.

06.01.2021

Naprostá slátanina. Nejhorší kniha o holokaustu co jsem kdy četl. Přirovnání k "letnímu táboru, kde se snídal chleba hustě posypaný diamanty a k večeří bylo horký kafe s tabulí čokolády, to vše za dozoru hodných strýčků z SS" naprosto sedí.

10.10.2018

Tato kniha mě vůbec nezaujala, spíše bych řekla, že mě naštvala. Pokud někdo stojí o harlekýnku z Osvětimi, doporučuji přečíst. Vůbec se mi ale nelíbilo, jakým lehkým tónem jsou popsané události právě v Osvětimi. Jako vyloženě trapné mi připadala část, kdy vězni hrají s dozorci fotbal, dále, že Lale měl k dispozici klobásy, čokolády atd. od polských obyvatel (určitě jich v té době měli na rozdávání) a tak dále... Na konci knihy je také chybná mapa.

31.10.2018

Text níže může obsahovat možné spoilery, tak bacha na to. :)

Tatér z Osvětimi, kniha podle skutečné události, na níž jsem slyšela pozitivní ohlasy. Bohužel po pár stranách přišlo zklamání, kterému jsem nechtěla uvěřit a doufala, že se to zlepší. Nezlepšilo.

Příběh, kde hlavnímu hrdinovi vychází všechno jako v pohádce a je téměř kámoš s esesákama, je zasazen do tématiky holocaustu, což je ale, řekněme, poměrně upozaděná dějová linka. Vyprávění je tak povrchní a povšechné až nevěrohodné, že ve mně nevzbudilo emoce - soucit, úzkost, vztek, strach - nic, co dokázaly jiné knihy věnující se tomuto tématu.

Na začátku se o autorce píše ".. nedovolí, aby milostný příběh převládl nad tím důležitějším: ztrátou domova, utrpením a přežitím.." "... příběh je jedinečný...a také tím, jakým způsobem prezentuje nejděsivější události v dějinách lidstva.." Tak přesně tenhle popis je naprosto disjunktní s obsahem knihy. Nakonec i název knihy mi přišel spíš jako dobře promyšlený marketingový tah, protože tahle tématika lidi táhne.
Budiž pro knihu polehčující okolnost, že pravděpodobně neměla šokovat, nebyla svědectvím či strohou literaturou faktu, nicméně přesto pro mě byl tenhle románek zklamáním.

07.11.2018

Kniha, kterou by měli číst všichni, kdo nechtějí zapomenout... Zároveň mě však zklamala, protože autorka jí nějak zapomněla vdechnout duši, jako bych četla reportáž nebo referát, něco, co je převyprávěno, ale někde se stala chyba a postavy nežijí, jen se o nich vypráví... Prostě, něco mi tam chybělo. A je to škoda, velká škoda, protože příběh sám o sobě měl velký potenciál. Obálka je nádherná a příběh by byl dech beroucí - jen to napsat jinak...

22.11.2018

Tohle fakt ne ..... tímhle si mrvit den fakt nebudu .... něco o Osvětimy už mám načteno,ale tohle je mimo čáru ....... .. Za sedmero horami a sedmero řekami .... byl pionýrský tábor ..... bla bla bla ..... a s vytetovanými čísly žili šťastně až do .... Nevím,co tím autor chtěl říct .... za mě největší zklamání roku 2018 :(

26.12.2018

Kniha mne zklamala. O holocaustu jsem toho přečetl celkem hodně,většinou od přímých účastníků,kteří prošli peklem koncentračních táborů nebo od lidí,kteří toto děsivé období prožili jako očití svědci,aby se poté rozhodli o hrůzách páchaných člověkem na člověku podat svědectví. Viděl jsem autentické dokumenty,slyšel jsem vyprávění těch co přežili...Autorka vypráví příběh očima mladíka Lale Sokolova,který prošel Osvětimí jako tatér ( Ten,co tetoval jiným vězňům čísla na předloktí). Díky tomu,že Lale přežil,měla autorka jedinečnou možnost vyslechnout jeho vyprávění. Jak s příběhem naložila? Již to,že se autorka snaží vcítit do hlavní mužské postavy a popisuje jeho myšlenkové pochody,mi přijde poněkud nešťastné. Protože ne vždy,když se žena snaží vcítit do muže a vložit vše na stránky knihy,dopadá to dobře..To samozřejmě platí i v opačném
gardu.Nicméně za daleko větší problém této knihy považuji to,že v konečném vyznění vychází jeden z nejhorších táborů smrti jako letní pionýrský tábor,kde sice nechcete být,ale jde zde s trochou štěstí celkem snadno přežít. A jako bonus tu prožijete dar lásky a najdete zde budoucí manželku. Sice ne nemožné,nicméně ve srovnání s peklem,které zde prožívali milióny lidských bytostí,kdy děti,ženy a další nevinní vyletěli komínem,vychází tato kniha dosti mimo realitu. Ano,je důležité dávat lidem naději,že i v tom největším pekle může vzniknout něco krásného,ale co je moc je moc..Kdyby se kniha netvářila jako román podle skutečného příběhu,pak bych nad ní mávl rukou.Ale autorka ignoruje skutečnost,která v táboře Osvětim-Březinka panovala.Nedivím se,že knížka vyšla až po smrti hlavního hrdiny,neboť pochybuji,že by souhlasil s její konečnou podobou.
Jsou témata,o kterých se musí psát jen vážně. A hlavně by se o nich měla psát pravda! Neobviňuji autorku s úmyslného lhaní nebo z fikce,nicméně kniha na mě v konečném důsledku působí poněkud nepatřičně. Pokud chcete znát skutečnou realitu a pravdu o holocaustu,pak rovnou sáhněte po jiné knize. Pokud chcete román jak z červené knihovny,můžete klidně číst Tatéra z Osvětimi..Nebo desítky dalších podobných..
Na závěr ještě jeden postřeh,který mluví tak trochu za vše.Velitel tábora Osvětim se nejmenoval Hoess,ale Höss..

04.01.2019

Za mě velké zklamání. Velice plytký příběh, kterému chybí emoce. Mám již načteno hodně knih s tématikou holokaustu a táborů smrti, ale zde mi přišlo, že se děj spíše odehrává na pionýrském táboře, než v táboře koncentračním. Vůbec jsem příběhu nevěřila, přišel mi hodně nereálný.

17.05.2019

Kniha se četla dobře, ale to je asi tak vše. Přečetla jsem dost knih z prostředí koncentračních táborů, ale tahle je nejhorší. Je to červená knihovna s hodně přikrášleným okolím koncentráku.

17.10.2019

Hodnotím hodně přísně, ale zastávám názor, že knihy mají vzbuzovat především emoce. Tatér z Osvětimi ve mně vzbudil akorát nezájem, celé vyprávění mi bylo jedno. Nevím, co vytknout dřív, jestli plochost postav, osekaný příběh, povrchnost celého vyprávění, nebo tu nezáživnost, nebojím se užít ani slova sterilnost. Knih o holocaustu není nikdy dost, dnešní lidé by měli znát, co bylo a co se jednoduše zase může stát. Ale je třeba psát knihy pro lidi, ne pro stroje bez emocí. Za mě obrovská škoda, potenciál Laleova příběhu určitě byl.

03.11.2019

Celkově to na mě působilo strašně prvoplánově... Jednoduché, plné přehnaných a plochých situací...

25.01.2020

Knih z Osvětimi jsou mraky a jelikož jsem četl na toto téma mnohem lepší a hrůznější, tato kniha mě přišla jaksi plytká. Nezasvěcený člověk by nabyl dojem, že Lale byl spíše na skautském táboře než ve vyhlazovacím táboře plném denodenních hrůz co si ani normální člověk nedovede představit. Atmosféra byla spíše pohodová, Lale si mohl chodit kam chce, dokonce mohl v klidu i souložit, celé je to takové divné, konec knihy se mě líbil víc. Veškeré hrůzy jsou jaksi v pozadí. Doporučuji např. „V pekle plynových komor" nebo „Smrt je mým řemeslem".
Styl psaní mě také nesedl, nezanechávalo to ve mě žádné emoce, i když to nechci zlehčovat a i tak to bylo neskutečně hrozné.

27.01.2019

Tak tohle se opravdu nepovedlo. Na téma koncentračních táborů jsem přetla už x knih a tuto řadím mezi nejhorší. Ne příběhem, ale zpracováním. Takové těžké téma musí zpracovat někdo, kdo umí psát, vyprávět a vykreslovat, což tato paní rozhodně neumí. Svým plytkým, studeným a jednoduchým vyprávěním celý příběh neskutečně zabila. Téměř všechno mi přišlo neuvěřitelné; čtenář má pocit, že život v koncentračním táboře byl těžce na pohodu a byl to jen takový obyč pracovní kemp. Ano, jako tatovier měl možná štěstí a byl víc volnější, ale mě to nepřesvědčilo. K postavám jsem měla absolutně nulový vztah; knížce chybí jakékoliv emoce a konverzace mezi lidmi jsou o ničem. Po přečtení tohoto typu knih se cítím vždycky podivně prázdně a smutně, tady jsem byla ráda, že už ji mám za sebou, protože prokousávat se jejími stránkami byla ztráta času.

27.01.2020

Skoro nedočteno. Dočteno jen pro to, že chci dát autorovi šanci do poslední stránky. Silný příběh, ale napsaný tak banálně, amatérsky, jak pro americké teenagery, aby porozuměli době. Jednoduché věty, jednoduché emoce. Dávám jednu hvězdu za knihu, ale nekonečně mnoho hvězd hlavním hrdinům - Lalovi, Gitě a Cilce za neuvěřitelnou statečnost a lidskost.

22.05.2020

SPOILERY BUDOU!
Četlo se to rychle, to ano, ale taky to bude tím, že jsem to chtěla mít, co nejrychleji za sebou. Jak mnozí psali, bylo to dost suchý, plochý. Vyvolalo to ve mě jednoprocentní emoce ... A to jedno procento je údiv a nedůvěra, co se týče všeho, co se v knize stalo. Kdy si Lale a Gita v klídku dávali randíčko za budovou, on jí mazal pusu čokoládou, stráže vždy koukali mimo a když na ně byl Lale drzý, tak jim to bylo buřt. Oni přeci jen nestříleli lidi za menší prkotiny. Každá kniha o druhé světové a převážně z koncentráku, ve mě zanechala hodně negativních emocí, především u "Byl jsem Mengeleho asistentem" jsem cítila hroznou beznaděj a tady? Jen wtf pocit, když si Lale tak projíždí a hned narazí na Gitu. Vau! Ten chlápek za celý tři roky musel vypít elixír štěstí. A to bych ještě mohla zmínit nulové procento emocí a hrozná uspěchanost. Celkově spíš než román to je vyprávění/scénář a scénářem to taky mělo zůstat, jelikož jakoby autorka na tom nic moc nepozměnila, nedoplnila. Lale si na převyprávění svého příběhu vybral hodně špatnou osobu, naštěstí si to číst nemusí, ani on ani Gita. Jen chudák jejich syn. Ten toho pohledu ušetřen nebyl.

16.07.2020

V posledních letech se stalo trendem vydávání příběhů odehrávajících se v koncentračních táborech. Některé jsou bohužel kvality nevalné a tento je zatím nejhorší co jsem četla a to jak z historického hlediska, tak i literárním stylem.
Je-li uváděno, že kniha je podle skutečných událostí, mělo by zpracování být reálné. Na této knize bude podle skutečnosti snad jen to, že v Osvětimi byl tatér. Mnoho situací a faktů v této knize je naprosto nesmyslných. Pokud autorce někdo něco takového vyprávěl, mělo ji to zarazit. Lidský mozek dokáže vytvářet falešné vzpomínky, většinou právě podle toho, jak si přejeme, aby se to stalo a čím víc času uplynulo, tím víc je schopen tu skutečnost přepsat.

Tak nebetyčně hloupé zpracování u takového námětu nemá co dělat. Snižuje skutečné hrůzy koncentračních táborů a vůči lidem, kteří to zažili, je to urážlivé. Už jen z úcty k obětem koncentračních táborů by taková slátanina nabarvená na růžovo neměla vůbec vyjít.
Možná i ta jedna hvězdička je tady moc...

28.11.2020

Kniha se četla velmi dobře. Ačkoli mi přijde velmi důležité připomínat a neustále aktualizovat informace o hrůzách z táborů, tahle kniha nepřidala nic moc nového. Vlastně je to "jen" další romantický příběh v hrůzách. Historické nepřesnosti bych v beletristickém díle i přesla, ale tady docela dost bijí do očí. Knihu jsem si zakoupila a teď si říkám, že jí ve své knihovně opravdu mít nepotřebuji. V tomto případě marketing opravdu přestřelil.

12.01.2021

Jsem ráda že jsem si knihu nakonec nekoupila a jen si jí půjčila, vůbec mě neoslovila...
A to navzdory tomu že je podle skutečného příběhu...
Způsob jakým byl příběh sepsán mi spíš připomínal slohovou práci žáka 6 třídy základní školy.
Žádná psychologie postav ani těch hlavních, o dialozích ani nemluvím.... Používání jmen v každé druhé větě. Třeba u Laleho až 14x na jedné stránce i když to bylo zbytečné. Čtenář není "idiot" a ví o Kom čte....
Tím pádem pro mě byl příběh kostrbatý ( tak trochu jako bych četla Slabikář: Ema má mísu. Ota má maso...)
Vzhledem k tomu že autorka sama uvádí že s Lalem strávila tři roky, knižně příběh vyšel až dvanáct let po jeho úmrtí a na knize se podílelo takové množství lidí... Tak bych očekávala něco víc.

K příběhu samotnému,ano jsou zde ojedinělé střípky brutality koncentračního tábora ale bez emocí, hloubky a tak na mě působil skoro celý pobyt v táboře.
Plno nepravděpodobných událostí. Alespoň v takové míře jak je nám tu předkládáno....

Uznávám že tatér mohl mít určitá privilegia ale že by s ním esesák mluvil jako s nejlepším kamarádem o soukromí, ženách....
" Při cestě do Osvětimi měl Baretski žoviální náladu a bombardoval Lalea otázkami. Kolik je ti let a co jsi dělal předtím než ses sem dostal."
Hledí esesakovi zpříma do očí a dovolí si říct "co chceš..."
Lale odchází od plynových komor a řve na esesáka "Vy parchanti kolik nás ještě chcete zabít a on se jen zasměje a jde dál"
TO JAKO VÁŽNĚ?

Mohl se bez problémů a doprovodu volně pohybovat, kšeftovat, uplácet. Poté co mu prohledali pokoj našli malé jmění. V podstatě žádný trest. Ve srovnání s tím jen za objevení pouhého papíru a tužky se umíralo....
A další prohřešky které náhodou prošly....
Je otázkou jak moc pravdivý příběh ovlivnila komerce a snaha autorky sepsat velkou LOVE STORY s kulisami Osvětimi.
Jak tu několikrát zaznělo takto částečně idealizovaný příběh může nahrávat odpůrcům holokaustu kteří ještě dnes zpochybňují krutost a temnotu která se v nacistických táborech odehrála.
Asi nejlépe hodnotím závěr kdy se hlavní hrdinové vrací domů a doslov jejich syna Geryho. Alespoň tak na mě trochu dýchá část emocí. Měla jsem v plánu přečíst si i druhou knihu autorky ale prozatím mě přešla chuť.

20.09.2023

Mně absolutně nesedlo zpracování. Vyprávění klouzalo po povrchu, příběh byl neverohodny, postavy plytke, do děje jsem se nedokázala vžít, nikomu jsem nefandila... Velmi slabá kniha o holokaustu, která možná může zafungovat na čtenáře Nového Zélandu, vysokému hodnocení zde se pravdu dost divím.