Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4414
4414
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Naprostá slátanina. Nejhorší kniha o holokaustu co jsem kdy četl. Přirovnání k "letnímu táboru, kde se snídal chleba hustě posypaný diamanty a k večeří bylo horký kafe s tabulí čokolády, to vše za dozoru hodných strýčků z SS" naprosto sedí.
Kniha, kterou by měli číst všichni, kdo nechtějí zapomenout... Zároveň mě však zklamala, protože autorka jí nějak zapomněla vdechnout duši, jako bych četla reportáž nebo referát, něco, co je převyprávěno, ale někde se stala chyba a postavy nežijí, jen se o nich vypráví... Prostě, něco mi tam chybělo. A je to škoda, velká škoda, protože příběh sám o sobě měl velký potenciál. Obálka je nádherná a příběh by byl dech beroucí - jen to napsat jinak...
Tohle fakt ne ..... tímhle si mrvit den fakt nebudu .... něco o Osvětimy už mám načteno,ale tohle je mimo čáru ....... .. Za sedmero horami a sedmero řekami .... byl pionýrský tábor ..... bla bla bla ..... a s vytetovanými čísly žili šťastně až do .... Nevím,co tím autor chtěl říct .... za mě největší zklamání roku 2018 :(
Tak i já se přidávám k těm, co má z této knihy rozporuplný pocit. Dosud jsem moc nečetl (udělal jsem si asi 20. letou přestávku), ale díval se na filmy a to i dokumentární. Hrůzy Osvětimi mám docela zmapovány a samozřejmě vím, že mezi životem a smrtí byla jen momentální myšlenka toho, kdo měl zbraň, kdo vám upíral odejít na svobodu, kdo Vás hlídal či mučil. Fakta o Osvětimi jsou známa, i když pro mnohé nepředstavitelná. A proto, když jsem se dočítal věty typu "dal jsem kápové čokoládu, ona odešla za SSačkou do administrativní budovy, Gitu mi přivedli a my jsme se mohli pomilovat", nebo "nebylo co dělat, tak jsme jen tak vartovali a opírajíc se o barák jsme se dívali na Slunce", no, to jsem tu knihu chtěl zahodit.....
Také se nedivím, že se přejmenoval na Sokolova a zmizel z Evropy. Hodnotím tak, jak hodnotím.....a více na tuto knihu nechci ani myslet.
Jedna z nejhorších knih o holocaustu vůbec. Autorka píše neuvěřitelně primitivním stylem, plytce a povrchně. Takové téma by si jistě zasloužilo někoho lepšího. Dialogy byly trochu utrpením a když už se zdálo, ze by z toho mohlo něco být, ze se trosku dostala pod povrch, tak to raději zakončila. Autorka se také snažila obcas střídat minulost a přítomnost, ale bylo to spíše jakoby desetiletým dětem dovysvetlovala co a jak. Osvětim zde působí jako idylické místo pro seznámeni a lásku. Chápu, ze tatervierer ( moc nechápu překlad-nemělo by být taterfuhrer?) mohl mít nejake výhody, ale chování Lalea v knize je naprosto mimo mísu, stejně jako i některých esesaku. Takhle to vypadá, ze to byla jedna velká pohoda jazz. Jako za trochu čokolády si mohl v baraku zasexovat se svou holkou, zatímco ostatní někde makali nebo umírali? Červená knihovna jedna báseň.
Kniha se četla dobře, ale to je asi tak vše. Přečetla jsem dost knih z prostředí koncentračních táborů, ale tahle je nejhorší. Je to červená knihovna s hodně přikrášleným okolím koncentráku.
Tato kniha byla prvni, co jsem cetla s touto tematikou, knihy ctu jine. Absolutne nerozumim, ze zde ma tak vysoke hodnoceni.
Musim rict, ze to na me nejak nefungovalo. Dialogy hrozne jednoduche, dej a popis taky, jde videt, ze se jednalo puvodne o scenar. Na me to proste nepusobilo, nezanechalo to takove dojmy a emoce jake by asi melo, pravdepodobne je to stylem psani, ktery mi proste absolutne nesedl.
Samotny pribeh je samozrejme dojemny a predstava krasna, ze nekdo v takove dobe a miste najde zivotni lasku a prezije to vsechno. Nektere pasaze mi prisly nerealne a dost zjednodusene. Chvilemi se mi nechtelo pribehu ani verit... diky tomu, jak to autorka lici to vypada, ze to vlastne nebylo tak “hrozne”, dostal se k jidlu, vlastni pokoj, moznost uzit si s Gitou.. v podstate takovy tvrdsi skautsky tabor. Na to o jak moc silne tema se jedna, jsem z knihy zklamana a predstavovala jsem si absolutne neco jineho.
Kniha je pro zacinajici ctenare a nenarocne ctenare. S touto tematikou jsou urcite lepsi dila na ktere se casem vrhnu.
Milostný příběh z "atraktivního prostředí."
Ještě že šlo, neověřovala jsem, o vzpomínky skutečného vězně.
Autorka do známého prostředí zasadila příběh, který se mohl stát takhle, nebo stokrát jinak, ale nedokázala jsem ocenit atmosféru.
Čekala jsem nejspíš trochu něco jiného.
Knih z Osvětimi jsou mraky a jelikož jsem četl na toto téma mnohem lepší a hrůznější, tato kniha mě přišla jaksi plytká. Nezasvěcený člověk by nabyl dojem, že Lale byl spíše na skautském táboře než ve vyhlazovacím táboře plném denodenních hrůz co si ani normální člověk nedovede představit. Atmosféra byla spíše pohodová, Lale si mohl chodit kam chce, dokonce mohl v klidu i souložit, celé je to takové divné, konec knihy se mě líbil víc. Veškeré hrůzy jsou jaksi v pozadí. Doporučuji např. „V pekle plynových komor" nebo „Smrt je mým řemeslem".
Styl psaní mě také nesedl, nezanechávalo to ve mě žádné emoce, i když to nechci zlehčovat a i tak to bylo neskutečně hrozné.
Skoro nedočteno. Dočteno jen pro to, že chci dát autorovi šanci do poslední stránky. Silný příběh, ale napsaný tak banálně, amatérsky, jak pro americké teenagery, aby porozuměli době. Jednoduché věty, jednoduché emoce. Dávám jednu hvězdu za knihu, ale nekonečně mnoho hvězd hlavním hrdinům - Lalovi, Gitě a Cilce za neuvěřitelnou statečnost a lidskost.
Mám ráda knihy o historii, o holokaustu už jsem jich pár přečetla. Ale tohle? To bylo šílené zklamání. Vůbec nechápu to nadšení, které okolo knihy je. Příjde mi, že je kniha psána hodně povrchně, podbízivě, aby se líbila i lidem, kteří moc nečtou a nepotřebují o věcech moc přemýšlet. Smyslem téhle knihy je podle mě pouze a jenom masový prodej a absolutně nic navíc. Ty "sranda" náhody nemají s holokaustem nic společného.
To, že kniha byla nejprve psána jako scénář se na ní dle mého názoru dost podepsalo. Četla se rychle a svižně, ale chybí jí emoce. Nehledě na to, že autorka téma holokaustu dost zlehčila. Koncentrační tábor v tomhle příběhu vyznívá jako nějaký rekreační pobyt, kde je dostatek klobás, sexu a diamantů. Absolutně nepostihuje hrůzy, ke kterým docházelo. Dialogy jsou plytké, nereálné a násilně vepsané. Spousta věcí je naprosto přitažená za vlasy a kniha obsahuje enormní množství klišé. Chybí tu aspoň náznak pocitů. Pokud si chcete přečíst dobrou knížku na toto téma, tak běžte hledat dál.
SPOILERY BUDOU!
Četlo se to rychle, to ano, ale taky to bude tím, že jsem to chtěla mít, co nejrychleji za sebou. Jak mnozí psali, bylo to dost suchý, plochý. Vyvolalo to ve mě jednoprocentní emoce ... A to jedno procento je údiv a nedůvěra, co se týče všeho, co se v knize stalo. Kdy si Lale a Gita v klídku dávali randíčko za budovou, on jí mazal pusu čokoládou, stráže vždy koukali mimo a když na ně byl Lale drzý, tak jim to bylo buřt. Oni přeci jen nestříleli lidi za menší prkotiny. Každá kniha o druhé světové a převážně z koncentráku, ve mě zanechala hodně negativních emocí, především u "Byl jsem Mengeleho asistentem" jsem cítila hroznou beznaděj a tady? Jen wtf pocit, když si Lale tak projíždí a hned narazí na Gitu. Vau! Ten chlápek za celý tři roky musel vypít elixír štěstí. A to bych ještě mohla zmínit nulové procento emocí a hrozná uspěchanost. Celkově spíš než román to je vyprávění/scénář a scénářem to taky mělo zůstat, jelikož jakoby autorka na tom nic moc nepozměnila, nedoplnila. Lale si na převyprávění svého příběhu vybral hodně špatnou osobu, naštěstí si to číst nemusí, ani on ani Gita. Jen chudák jejich syn. Ten toho pohledu ušetřen nebyl.
Tato kniha je důkazem, jak silně prodává marketing a reklama. Druhá sv. valka a holokaust je mým nejčtenějším tématem a toto je jednoznačně nejhorší kniha a první a jediná kniha, kterou jsem do konce ani nedočetl. Hrozná nuda bez emocí. Kniha mě absolutně nechytla a štve mě, že taková blbina je ve všech knihkupectvích vystavena na nejlepších místech. Je to pouze marketing a já lituji svých peněz a že jsem naletěl! Pokud chcete kvalitu doporučuji knihy např. Utekl jsem z Osvětimi (Vrba) nebo Mengeleho děvče. Pokud chcete ten nejsilnější Osvetimsky vyvar tak Továrna na smrt (Kraus a Kulka), ale to je už pro opravdu otrlé...
Tak tahle knížka z Osvětimi se moc nepovedla, naopak mohla dobře posloužit těm, kteří ještě dnes (!) zpochybňují hrůzy nacistických lágrů a nesnášejí Židy. Vždyť, podle autorky, ono se ani v té Osvětimi zas tak nic strašného nedělo. A ti Židé - ti si uměli poradit!
Nevěřila jsem vlastním uším, když jsem poslouchala audioknihu. A k tomu několik (3!) epilogů a doslovů. Všechno je přece autentické a navíc všechno dobře dopadlo.
Svoje původní hodnocení jsem musela dvakrát změnit a definitivně dávám jen jednu hvězdičku - za to, že je knížka napsaná celkem zručně a určitě autorce jakožto "světový bestseller" zaručila dobrý výdělek. Z Nového Zélandu (a Austrálie) dávno po válce, o které evidentně vůbec nic neví, to se to píše!
Knihy podle skutečné události, a zejména ty, které se týkají tématu holokaustu, mě velmi zajímají. Po doporučení od známých jsem sáhla právě po Tatéru z Osvětimi, který byl však pro mě obrovským zklamáním. Nelíbil se mi především autorčin styl psaní a také to, že se autorce ve mně, jako ve čtenáři, nepodařilo vyvolat žádné emoce-což mi přijde zrovna u knih týkajících se tohoto tématu důležité.
Z knihy jsem rozpačitá. Určitě siný příběh jako u všech na téma holocaust, ale z nějakého důvodu se mi kniha prostě nelíbila.. jak byla napsaná..
Tato kniha mi i po několika měsících, tedy skoro po 2 letech nedá úplně spát. Po přečtení jsem na knihu nahlížena, jako na milostný román a příběh někoho, kdo tuto dobu zažil a prožil, ale v této době již vzpomíná na to dobré.. Ale čím déle, uplyne čas od přečtení, tím více na to člověk myslí a musím již po několikáté hodnocení.
Pokud jsem ke knize přistupovala jako k milostnému románu, ok, hodnocení bych nechala, ale kniha se stále drží toho, že je psána podle skutečných událostí a tak nemohu hodnocení nechat.
Málo kdy hodnocení měním, ale tady opravdu musím.
Na to, že kniha je podle skutečné události, mi přijde spousta věcí nereálných až skoro pohádkových. Vyprávěná je jednoduše a styl psaní autorky se mi nelíbí.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha bez jakékoli hloubky. Cílem bylo pravděpodobně přiblížit téma komukoli, ale absolutně nepostihuje ty hrůzy, ke kterým docházelo. Není divu, že pak mnozí toto téma zlehčují.