Tatér z Osvětimi

Tatér z Osvětimi je skutečný příběh dvou obyčejných lidí, kteří žili v mimořádné době, kteří byli zbaveni nejen svobody, ale i své důstojnosti, svých jmen, své identit. Žili podle hesla: "Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den" -slova autorky
Musím říct, že toto byla opravdu silná knížka. Lale a Gita měli obrovské štěstí, ale když si uvědomíte kolik lidí v Osvětimi zemřelo je to opravdu k pláči. V této knížce je tábor v Osvětimi popsaný do detailu. Přece jenom tam Lale (Ludvík) strávil 3 roky svého života. Myslím si, že tento příběh na mě působí tak "depresivně" hlavně kvůli tomu, že je to podle skutečné události. A vypráví to osoba která v Osvětimi byla. Lidí museli zažít hodně hladu, zimi a bolesti. A díky Ludvíkovi alespoň nějakým mužům prodloužil život tím, že jim nosil jídlo. Ale pak samomzdřejmě byl on sám potrestán. Ludvík měl opravdu štěstí, že ho vzali jako tatéra. Tak byl alespoň trochu chráněný.
Pokud se chcete dozvědět jak se v Osvětimi k lidem chovali. Tak si určitě přečtěte tuto knížku je to vážně síla !

Psát názor na tuto knihu je opravdu těžké. Téma druhé světové války mě vždy zajímalo. Avšak ty hrůzy co se děly. Málokomu nenaskočí husí kůže či neukápne slza. Lale měl obrovskou kliku, mohl být už tolikrát mrtvý a dokonce poznal v Osvětimi i svou lásku. Příběh je nádherně popsaný. Bohužel i ty strašné věci, jsou popsány, že možná budete chvíli rozdýchávat co čtete, ale tohle se dělo, takhle to bylo a každý by si to měl přečíst.
http://art3mis-books.blogspot.com/2018/10/tater-z-osvetimi-heather-morris.html

Stylisticky /a asi i překlad/ velmi nedobré. Příběh je vykreslen tak až idylicky, že není pravděpodobné, že by takhle jednoduše mohl někdo "projít" koncentračním táborem.

Jako jeden z mnoha příběhů, které jsem slyšela nebo četla, ve mně tento zanechal stopu. Celý příběh jsem přečetla za jeden jediný večer. Ani si nedokážu představit jaké hrůzy museli zažívat, i když kniha některé velmi silně přibližuje. Možná nebudu otálet s návštěvou Osvětimi, abych si celý přiběhl ještě víc přiblížila...

Kniha je pro mě velkým zklamáním, protože mi připadá velmi povrchní - skoro jako by se to neodehrávalo na místě koncentračního tábora. Příběh lásky mi připadal jako by se odehrával někde mimo zdi Osvětimi. Ze všeho nejslabší mi však přijde samotná atmosféra, kdy je koncentrační tábor je zde popisován jako vlastně jako jen taková káznice. Kdo jednou v Osvětimi byl, třeba jen na návštěvě, takovýto "slaďák" by nemohl napsat.....Byla jsem tam jako - náctiletá a dodnes si na tu hrůzu pamatuji.

kniha se mi velice líbil. Dokonce i babičce se líbil kousek co jsem ji četla tak po mě chtěla koupit audionkihu protože nevidí.
Moc poučná a taky smutná. Párkrát jsem si i pobrečela.

Já ten příběh znám, ale nemůžu si vzpomenout, kdy už jsem to četl a od koho to bylo. Snažil jsem se upamatovat na to první čtení v každé kapitole, ale nepovedlo se. Neznáte to od někoho jiného?
No nějaký ten rok už mám a knížek jsem přečetl už hodně. Jestli to bylo před 20 lety, tak si už asi nevzpomenu.