Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4335
4335
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Dojemný, romantický, ale i děsivý příběh, který se četl prakticky sám. Mám ráda příběhy z této doby i příběhy podle skutečné události. Jsem totiž toho názoru, ze lidé se o o těch hrůzách musí dozvědět, aby se poučili. Jsem ráda, ze vznikají takové knihy.
Moc ráda bych napsala nějaký smysluplný komentář, ale tohle nejde. Naprosto se mě to dotklo a nemůžu...Tohle musíte přečíst.
Knih na toto tema jsem přečetla už docela dost ale tato kniha me hodně překvapila. Knihu jsem přečetla jedním dechem příběh Lale mě velmi zaujal. Myslím ze se k této knize budu pravidelne vracet proto ji rozhodne doporučuji.
Kniha se mi moc líbila, pěkně se četla a byla neustále zajímavá. O této tématice a kruté době jsem přečetla několik knih, přesto mě však každá další kniha vždy pohlcuje. Je třeba, aby se na tuto dobu nezapomnělo.
„Zachráníš jednoho, zachráníš celý svět.“ Tato věta by se mohla stát motem této knihy. Příběh se vymyká všem náležitostem Osvětimi a holokaustu. Už jsem nějaký příběh z tohoto prostředí četl (například „V pekle plynových komor“) a tak jsem nějak uvykl na krutosti a nelidské podmínky vytvořené lidmi pro lidi kvůli jejich zabíjení. Příběh Laleho je ale příběhem solidarity, lásky, sounáležitosti a pomoci. Lale měl možná takovou auru. Zatímco Shlomo Venezia z knihy „V pekle plynových komor“ byl člověk, který se o sebe uměl postarat, byl člověkem, který spíš „ošahal“ terén než někam vstoupil. Nebyl zlí, jen kladl nezměrný důraz na přežití a snažil se tímto „argumentem“ obhájit co dělal (nechápejte mě špatně, nesoudím ho, to bych si nikdy nedovolil!!!!). Lale na mě působí spíše jako člověk lásky, možná až pubertální hravosti, odpovědnosti, ale citlivosti. Samozřejmě jako každý i on chtěl přežít. Ale také byl zvědavý a občas si neuvědomil, že co dělá ho může stát život. Prostě kluk, který žije, ne jen přežívá. Jeho příběh je první v němž se líčí zamilovanost v prostředí, v kterém by jste to nečekali, v prostředí, v kterém se nedá ani přežít, natož milovat. A tím je ten příběh unikátní a výjimečný. Svým novým a jiným pohledem na „život“ v prostředí, které bylo vytvořeno na masové průmyslové zabíjení lidí. Příběh muže v knize "V pekle plynových komor" je příběh muže ze sonderkommanda. Příběh tatéra z knihy "Tatér z Osvětimi" je příbehem Laleho Sokolova. A to je hlavní rozdíl mezi touto knihou a jinými knihami s tohoto otřesného prostředí, které jsem četl.
Lale mi vyprávěl, co museli dělat, aby přežili. Žil podle hesla: "Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den."
"Viděl jsem, že nějaký vyhladovělý mladík kvůli tobě riskoval život. A došlo mi, že asi má cenu tě zachránit. Zítra ráno pro tebe přijdu. Zatím si odpočiň."
DOPORUČUJI !!!
Kniha pro mě byla velmi silná. Uvažovala jsem o ní docela dost dlouho a nakonec jsem si ji koupila. Jelikož se docela dost zajímám o druhou světovou válku, tak bych řekla, že pro mě byla velmi ideální. Zpříjemnila mi tak povinnou četbu do čtenářského deníku. Když jsem knihu dočetla, cítila jsem se zvláštně. Panoval ve mně smutek a zároveň neskutečný pocit štěstí, že ty hrůzy oba přežili. Určitě doporučuji přečíst, protože si myslím, že je tahle literatura velmi důležitá.
Kniha je celkově dobře zpracovaná a velmi dobře se čte. Heather tento příběh podle mě podala velmi dobře a pevně věřím, že to stálo za to.
Už jen proto, že je to skutečný příběh to má svoji hloubku. Miluju tuhle tématiku. Kniha se četla rychle a určitě bych ji doporučila dál, protože tyto knihy by se měli číst.
Dobře napsaná kniha, pro mě bez zbytečných kudrlinek... Svědectví o strašné době, myslím, že by si ji měl přečíst každý... Rozhodně se čte dobře...
Moc krásně napsaná.Příběh z Osvětimi podle skutečnosti. Co více dodat, snad jen to že stojí za přečtení.
Kniha se mi moc libilo. Tomuto obdobi se v knihach vyhybam, je na mě moc temná. Ale tato knížka to zlo spis natukava, a i kdyz mi někdy sel mraz po zadech, tak jsem se nemohla odtrhnout a knihu jsem precetla během jednoho dne.
Tento příběh je, jako mnoho dalších této tematiky, dle skutečné události. Jak už název napovídá, příběh je o Tetovierovi Laleovi, který tuto práci získal v koncentračním táboře v Osvětimi a která mu také zachránila život. Měl štěstí v neštěstí. Ráda čtu takovéto knihy, protože mi ukazují, co všechno dnes máme a co dřív vůbec nebylo samozřejmostí. Toto byl jeden z několika velice silných příběhů lidí, kteří si tímto peklem prošli, proto nelze hodnotit tematiku, naopak akorát styl psaní. Kniha je psána srozumitelně samozřejmě s nutnou dávkou emocí. Stejně jako jiné knihy toho žánru se mi i tato líbila.
Knihám z válečného prostředí jsem se dřív vyhýbala a tvrdila jsem, že je nikdy číst nebudu. Poté ale přišla maturita, kdy jsem zjistila, že tyto knížky budu muset přečíst a od té doby je čtu opravdu ráda. Takové knihy by si měl přečíst každý, aby věděl, co všechno tehdy museli lidé vytrpět. Jsem ráda (a děkuju za to), že tyhle knihy existují.
Mrazící příběh podle skutečné události, který mě oslovil, byl napsán skvěle, autorka umí psát i když vás při čtení mrazí. Určitě doporučuji
Nemám slov...
Přečtěte si to!
A hlavně nezapomeňte na Epilog, Dovětek, Další informace a Doslov!
Knihu bych zhltla ještě rychleji, ale některé pasáže jsem četla pomalu, abych si po každém odstavci uvědomila, že tohle, že to byla skutečnost...
Právě jsem dočetla knihu a mám husí kůži. Až po dočtení jsem zjistila, že se tento příběh opravdu stal. Četla jsem již hodně knih na toto téma, ale tato ve mne zůstane ještě hodně dlouho. Přečetla jsem jí za jeden den..opravdu skvěle napsáno! Lale má můj neskutečný obdiv!
Když jsem si přečetla recenze, moc jsem si od toho neslibovala. Byla jsem mile překvapená. Věděla jsem, že je kniha pojata jako román, tak jsem k tomu také přistupovala. Mně se kniha líbila, byla velice čtivá.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Já jsem četla knihu v originále. Upřímně, líbí se mi, že příběh urazil takovou cestu, unikl z místa, kde se všechny tyto strašlivé osudy hlavních hrdinů odehrály, aby se zde po těch letech vrátil a byl převyprávěn ženou, která možná zprvu nevěděla, jak se jmenuje hlavní město Slovenska. Tohle dalo příběhu příležitost zazářit v celosvětovém měřítku, pokud to nějak ochudilo českého čtenáře, těžko říct, ale pro autorku muselo být extrémně těžké líčit příběh zasazený do situace, kterou nikdy nezažila a která je pro celý příběh tak klíčová. Jelikož jsem četla v originále, bylo to pro mě, jako by mě místní historií provázel cizinec, ale i tak autorka odvedla kus práce a už se těším, až budu moci srovnat český překlad!