Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4340
4340
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Bohužel víc dát nemůžu četlo se to celkem dobře ale děj dost neseděl.A hlavně je vidět že tato kniha je napsaná už hodně dlouho od války protože kdo trochu zná koncentrační tábory tak ví že základ je možná pravda ale jinak je tu dost nesmyslů. Knihu asi bohužel poznamenalo že jí psala paní z Nového Zélandu pro mě to bylo jako když Američani točí ruský film
Po přečtení knihy si říkám: "Tohle je ta kniha, o které všichni mluví, jak je skvělá???" Jsem zklamaná. Čtivost nepopírám, nicméně celé vyprávění jde tak nějak po povrchu. I když se jedná o výpověď přeživšího, některé momenty se mi zdají těžko uvěřitelné, další až moc "přeslazené". Zkrátka, z této doby jsem četla mnohem lepší knihy.
Jen díky takovým příběhům je člověk schopen cítit obrovskou pokoru a úctu ke všem lidem, kteří prošli peklem koncentračních táborů. Knížka je o to silnější, když jde o skutečný příběh.
Stylisticky /a asi i překlad/ velmi nedobré. Příběh je vykreslen tak až idylicky, že není pravděpodobné, že by takhle jednoduše mohl někdo "projít" koncentračním táborem.
Nemohla jsem si pomoct, tu knihu jsem prostě přečetla v jednom zátahu.
Snad jen se mi vybaví replika z hry Laskavé bohyně: Neodsuzujete činy lidí, možná jen dělali to, co bylo nejlepší pro jejich přežití.
Je krásné vidět, že i člověk zahnaný mezi ploty, kde se z bytosti stává kur masa s číslem na ruce, dokáže cítit a prožívat základní lidské touhy a emoce.
Nemůžu říct, že se to četlo dobře, protože nečetlo, když člověk četl o tom, co se dělo jen pár desítek let zpátky, ale bylo to velice čtivé a takovéto příběhy by rozhodně neměly zapadnout do nevědomí lidí.
Neuvěřitelně napsaná zpověď Lalea, který zažil hrůzy Osvětimi a dělal všechno pro to, aby přežil. I přes všechny hrůzy, které v koncentračním táboře zažil a viděl umřít stovky nebo tisíce lidí, se dokázal nad všechno "povznést" a našel v táboře svou životní lásku. Velmi dojemný příběh, který i přes všechny tyto hrůzy mi vykouzlil úsměv na rtu a naprosto mě dojal.
Miluji takové knihy. Nejde přestat číst. Ano, je to velmi smutné téma, ale bohužel patří do naší historie a rozhodně by se na něj nemělo zapomínat! Doporučuji všem! Silný příběh.
Mám ráda knihy o historii, o holokaustu už jsem jich pár přečetla. Ale tohle? To bylo šílené zklamání. Vůbec nechápu to nadšení, které okolo knihy je. Příjde mi, že je kniha psána hodně povrchně, podbízivě, aby se líbila i lidem, kteří moc nečtou a nepotřebují o věcech moc přemýšlet. Smyslem téhle knihy je podle mě pouze a jenom masový prodej a absolutně nic navíc. Ty "sranda" náhody nemají s holokaustem nic společného.
Po knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě. Nejsem fanoušek tohoto tématu - tak nějak necítím potřebu o těchto hrůzách číst. Spousta lidí si stěžuje, že tato kniha nešla do hloubky, tábor je popisován hodně povrchově, bez emocí. Někdo, kdo o holocaustu nic neví, by mohl získat dojem, že to ani tak strašné nebylo. Já jsem za sebe ale byla ráda, že nás autorka těch emočních ždímaček ušetřila. Knihu hodnotím kladně, jsem ráda, že jsem se dozvěděla příběh tohoto může a ráda si přečtu něco dalšího i o osudu Cilky.
Překvapivé zklamání. Příběhu jsem nevěřila, hlavní hrdina měl až moc štěstí na to kde se nacházel...na místě kde není slitování..
Knihy podle skutečné události, a zejména ty, které se týkají tématu holokaustu, mě velmi zajímají. Po doporučení od známých jsem sáhla právě po Tatéru z Osvětimi, který byl však pro mě obrovským zklamáním. Nelíbil se mi především autorčin styl psaní a také to, že se autorce ve mně, jako ve čtenáři, nepodařilo vyvolat žádné emoce-což mi přijde zrovna u knih týkajících se tohoto tématu důležité.
Tuto knihu jsem si přečetla hlavně kvůli ČV, jelikož tento typ knih moc nevyhledávám...protože nerada čtu o bolesti, strachu a beznaději za 2.sv...
Ale nakonec jsem ráda, že jsem tomuto příběhu, který se opravdu stal, dala šanci. Moc se mi líbil, i přes všechnu tu hrůzu...
Jeden z mála příběhů, který skončil poměrně šťastně.
(SPOILER)
Ke knize jsem se dostal díky čtenářské výzvě. Začnu tím jednodušším: kniha se velmi dobře četla, zdatný čtenář zvládne za odpoledne, max. za dva dny ... Obsahově je to o dost horší. Jako milovník válečné literatury jsem musel zavřít oči nad všemi nepřesnostmi a vžít se do děje hlavních postav jako jeden z vězňů, který pozoruje rodící se vztah mezi spoluvězni opačného pohlaví. Oproti jiným válečným románům z prostředí koncentračního tábora je zde popsán život jako "na letním táboře s přísnými vedoucími". Autorka se evidentně při psaní zaměřila na vsazení dvou lidí do nepřátelského prostředí, které ale nemělo mít takový vliv na zrod jejich lásky. Tudíž, pokud bych měl knihu hodnotit podle atmosféry tohoto prostředí, podle denního režimu tábora a podle vypjatých a detailně popsaných situací, hodnotil bych knihu jako naprostý odpad, který opovrhuje, ba konce zesměšňuje a popírá hrůzy, které se v táborech smrti děly. A tím sráží autoritu knih se stejným zaměřením ... Ovšem, pokud bych měl knihu hodnotit jako román, zejména pro ženy, který je vsazen do tohoto prostředí a nemá mít velký vliv na děj, hodnotil bych jako jeden z lepších románů do červené knihovny.
Poznámka: Pokud čtenář nedokáže rozlišit válečný román plný hrůz od románu do červené knihovny vsazen do tohoto prostředí, nedoporučuji tuto knihu číst.
Není to ani první, ani poslední kniha, týkající se holocaustu, která mi přistála v rukou. Oceňuji, že zde neprýští lidské utrpení z každé situace, ale vše je zahaleno romantickou linkou, která ve zjemňuje. Nutno však doplnit, že některé situace jsou občas těžko uvěřitelná. Ale je to román, ne literatura faktu.
Je neuvěřitelné z jakou lehkostí a nadsázkou jsou popsané hrůzy z koncentračního tábora.Ani vás to nedojme,nepozastavíte se,jen čtete dál a najednou je konec knihy a příběh ve vás nezanechá nic.Nesmyslné časové skoky.Připadá mi,že kniha je napsaná při cestě ve vlaku,ze stanice A do stanice B.Je smutné využít toto téma jen proto,že teď je boom psát knihy o holocaustu,je vlastně jedno jak je to napsané,hlavně,že to je.Kvantita překonává kvalitu,bohužel...
Mám ráda tuhle tématiku, ale jen tehdy, když to má nějakou historickou hodnotu a je to opravdu podloženo skutečnými událostmi a dýchne to na mě atmosférou. Protože nikdy bychom neměli zapomenout!
Ale tohle mi spíš připomínalo letní romanci a já z toho byla tak naštvaná! Protože koncentráky byly prostě hrozné a ne vhodné na seznamku! Přijde mi, že paní autorka si neuvědomila, jakou hrůzu tam lidé zažívali. Hlavní postava byl superhrdina, který 90% zachránil a když to zrovna byl průšvih, tak se z toho velmi šikovné dostal, dá se říct bez úhony. Těžko se věří, že je to celé podle pravdivé události. Beru to hodně s nadsázkou. Tatér sebral všechno štěstí obyvatelům Osvětimi a měl ho tak víc, než rozumu. Taky jsem převracela oči, když polští přátelé měli nekonečnou zásobu potravin, léků atd. Ve válce? Opravdu? A co teprve ten šťastný Hollywoodský konec? Ne. Ne. Ne. Tady je všechno špatně.
Skvělá kniha, která mě hrozně rychle vtáhla do příběhu a pustila až po přečtení poslední stránky.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha, která vyvolává snad nejkontroverznější komentáře, s jakými jsem se v poslední době setkal. Od nekriticky pochvalných až po nekriticky kritických. Sám jsem na počátku nečekal, že bych knize dal plný počet hvězd, není to asi nejlepší literární dílo jaké jsem četl, ale hodnotu pro mne má jinou. Podle mne je možno se na ni dívat různě. Jako na "harlekýnku", protože zachycuje příběh lásky dvou mladých lidí. Jako na příběh z období holocaustu - ale na rozdíl od jiných knih o holocaustu tady nenacházíme nejvíc obětí židovských. Mohli bychom najít další varianty. Příběh má tempo, napětí, je čtivý. A do diskusí o přesnosti či uvěřitelnosti příběhu nemá smysl se pouštět. Není to literatura faktu, není to dokument. Ve mně, asi to bude znít paradoxně, tahle kniha vyvolala především filozofické otázky. Kde je hranice možného? Kde je hranice zla? Kde je hranice, za kterou člověk už nezajde ve snaze zachránit si nebo alespoň prodloužit si život?A odpověď na tyto otázky není ani jednoznačná. Není ani posuzováním, či dokonce odsuzováním kohokoliv. Postavy nejsou jednobarevné - hlavní postava Lale ve svém postavení působí utrpení, se kterým se neztotožňuje, ale nedokáže svůj odpor projevit. Pomáhá jiným, nicméně není anděl, který by se zasvětil jen jiným a byl zcela nesobecky. Cilka - pro mne snad nejkladnější, i když současně nejtragičtější postava celého příběhu, která své utrpení vnímá jako čistou oběť pro jiné. Jakub - ten, který ve mně vyvolal nejvíc otázek o tom zda má větší hodnotu život, důstojnost, hrdost. Otázek, na které neumím jednoznačně odpovědět, možná protože že v podobné situaci (díky Bohu) jsem nikdy nebyl a nebudu. Esesák Baretský, který i ve své zvířeckosti a krutostí touží po lásce, přátelství a uznání ukazuje, že i ve zdánlivě bezcharakterním a bezcitném člověku existuje něco "víc". Polští civilisté pracující v lágru dávají otázku, kde končí kšeft a začíná soucit. Nebo naopak - kde končí soucit a začíná kšeft. Tohle všechno jsou otázky, které si budu klást ještě dlouho po přečtení této knihy. A nevím, jestli na ně někdy najdu odpověď - popravdě řečeno, nevím jestli jednoznačné odpovědi existují. Každopádně stojí zato, si tyto otázky položit. A knihu přečíst.