Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4416
4416
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Příběh slovenského Žida Lalea, který unikne jisté smrti tím, že se stane táborovým tatérem a nakonec se dožije konce války, v mnohých čtenářích vzbuzuje pocit neuvěřitelnosti. Hlavní hrdina několikrát jen o vlásek unikne smrti a jeho příběh vzbuzuje dojem, že každý trochu šikovnější vězeň si mohl zařídit poměrně snesitelný táborový život.
Tady je žel názor na knihu formulován historickou neznalostí. Lale, který se jako tatér stál pracovníkem Politického oddělení Osvětimi, disponoval úplně jinými právy, než obyčejní vězňové a bylo zřejmé, že i důstojník SS, který byl jeho přímým nadřízeným, patřil mezi sice primitivní, ale v jádru dobrosrdečné dozorce.
Tatéra z Osvětimi lze bezesporu považovat za kvalitní počin, který čekal na své literární zpracování 70 let, protože hlavní protagonisté o těchto věcech nechtěli mluvit, dokud byla jeho žena naživu. Nyní má lidstvo na jednu z nejbrutálnějších kapitol 20. století nový úhel pohledu.
Více v mé recenzi.
Kniha se mi četla moc dobře, zařadil bych ji do povinné četby, avšak nikoliv jen školní ale i životni..kniha a osudy lidí co tohle zažili , nám musí být "inspiraci", inspiraci aby se už nic takového nikdy neopakovalo . A taky abychom si nedělali hlavu z maličkosti..prostě ode dneška použivam heslo pana Sokolova .."že když se ráno probudim , je to nadherny den " ..děkuji za tak skvělou knihu ;)
Jedná se bezesporu o neuvěřitelný a zároveň nezapomenutelný příběh dvou mladých lidí a jejich lásky, která se zrodila v místech, kde byste jen těžko očekávali. V knize jsou popsána i zvěrstva, která se v táboře děla, nicméně nezachází se zde úplně do hloubky, jako v jiných knihách o holocaustu a jsou zde zmiňována pouze okrajově. Na prvním místě zde zůstává příběh Laleho a Gity a s tímto vědomím je také nutné ke knize přistupovat.
Tak tohle nějak nefungovalo. Tolik "štěstí" a náhod v tak hrůzné době. Je třeba o této době psát, je třeba o této době číst. Jen se mi zdá, že tento dětský styl sráží sílu příběhu někam k červené knihovně.
Četla jsem již více knih z období 2. sv. války popisující příběhy lidí, kteří prošli koncentračními tábory. Byly to knihy hodně emočně náročné na čtení, příběhy plné utrpení. Tato kniha je ale jiná, hodně odlehčená. I když lehce v obrysech naznačuje, co se dělo, nejde nijak do hloubky. Nepopisuje do detailu všechno to utrpení. Proto se i mnohem lépe a snadněji čte. Je až neuvěřitelné, jak velké štěstí v neštěstí měl hlavní hrdina Lale. Kolik si toho troufl a kolik mu toho prošlo. Zajímavě a čtivě pojatá kniha. Rozhodně nejde o nějaké svědectví krutostí páchaných v koncentračních táborech. Spíš je to taková love story.
Silny pribeh, ktery jsem cetla jednim dechem. Pribeh o velkem utrpeni i stesti. A hlavne o vytrvalosti, pozitivnimu pristupu i v hruzach Osvetimi a o prave lasce. Konec me dojal. Jsem rada, ze se kniha nenechala unest milostnym pribehem a vypovidala podrobne i o zivote v tabore. Stale je treba si ty hruzy pripominat..
Při čtení knih z 2. světové války mi vždy naskočí v hlavě především knížka Mengeleho děvče, která mě zatím oslovila nejvíce. Tato také nebyla špatná, hlavní hrdina chtěl přežít za každou cenu, při životě ho držela láska, ale také možnost pomáhat ostatním. Kniha je autentickou výpovědí, která člověka zasáhne.
I průměrný divák Ordinace v růžové zahradě ví, že rozdělaný špalek masa na operačním stole skýtá ideální platformu k šíření nejčerstvějších klepů a vtípků, rozebíraní plánů na víkend, domlouvání si směn a podobně.
Stejně tak i v efektivně zaběhnuté čekárně na smrt, jakou se po doladění mušek stala Březinka (ó ano, Tatér z Osvětimi se odehrává převážně mimo Osvětim, a sice v jejím satelitu, Březince), musela obdobná místa, skýtající prostor různým neprofesionálním aktivitám, vztahům, kšeftíkům a protislužbám nutně vznikat taky. V jedné z takových skulin se uchytil i hrdina našeho románu a my díky němu můžeme být svědky poněkud méně tendenčního pohledu (za drzost, s jakou si přeživší Ludvík Eisenberg, aka Lale Sokolov, dovolil pilníčkem na nehty sotva co přejet hranu hýčkané modly striktně černobílého zla, by, soudě dle reakcí některých uživatelů, zasloužil prohnat komínem taky...přitom se do prkýnka jenom snažil přežít...což by mi, nehledě na to, že údajně pomáhal i druhým, jako motivace stačilo; sakra, dyť já skoro beru na milost i postavu Jakuba) na jednu z nejsmutnějších kapitol lidského ducha.
Jak nepřístojné!
Co je ale ještě horší; Morrisová nevyužila potenciál věcného a/nebo moralizujícího tónu (kterážto stylistická dvojice určuje etickou normu psaní o holokaustu; rozuměj, umožňuje nám pod záštitou společensky přijatelné masky historického bádání/pohoršení+varování ukájet svou fascinaci krutostí) k legitimnímu chrlení co pokud možno největšího množství šťavnatých popisností.
Jako dobře, o mrtvolu se tu a tam zakopnout dá. Je jich ale „málo“ a jsou pohřbené tunou fakt festovně osolené romantiky.
Jaké zklamání!
Přesto jen 3*** Proč? Protože na ploskou levého chodidla tlapkaný (byť bych zde asi úplně literární kvality hodnotit neměl; o dodatečnou, fabulací kolorovanou, scénografii Laleovy strohé zpovědi autorce nešlo; naopak se, jak předmluva tvrdí, sama sebe snažila upozadit - chápu, ale...) děj mě neužije; na druhou stranu, jestli chcete nějakou náctiletou pipku citlivě seznámit s genocidou, bude Tatér vhodným dárkem pod stromeček.
TIP na kérku: „Když se ráno probudíte, je to dobrý den.“
Neuvěřitelně silný a emocionální příběh. Autorka dokázala dát dohromady tuhle knihu jen z vyprávění a dostupných informací, dokázala napsat velmi čtivý příběh. Do jedné z nejhorších a drastických událostí dokázala vsunout romantický příběh dvou lidí, kteří přes všechny hrůzy dokázali bojovat.
Je to taková pohádka o pekle. Jenže o tomto téma se napsalo tolik hrůzostrašných knih, ze kterých člověk nemohl skoro spát, že mi to v závěru ani nevadí. Je to čtivé, podle skutečných událostí a napsané tak, jak to starý člověk zpětně vnímal. Epilog, fotky a celkový závěr knihy přidal díky mé sentimentální stránce hvězdu navíc.
Kniha je to dobrá. Příběh na holocaust netradiční a rozhodně nabízí jiný pohled na věc. Tatér je vězeň, který si díky spolupráci s nacisty žil velmi dobře. Snažil se pomoci druhým a zamiloval se. Je to příběh o lásce v takto krutých podmínkách. Prý i podle pravdy. Knihu doporučuji přečíst lidem, co mají již dost načteno o hrůzách koncentračních táborů a pochopí, že takový život je světlou výjimkou, která se jen tak nestává.
Nechápu vysoké hodnocení a pochvalné komentáře, a to ani když odhlédnu od pochybné autenticity a budu se tvářit, že je tahle osvětimská pohádka reálná. Zpracování mi přijde povrchové, příběh i atmosféra se daly dle mého názoru uchopit poutavěji, postavy vykreslit tak, aby se do nich čtenář vžil... Druhý díl si nepřečtu
kniha se mi velice líbil. Dokonce i babičce se líbil kousek co jsem ji četla tak po mě chtěla koupit audionkihu protože nevidí.
Moc poučná a taky smutná. Párkrát jsem si i pobrečela.
Čtivý příběh, silné téma, zbytek neposuzuji, je na každém, jestli jsou pro něj nejdůležitější historická fakta nebo ne.
Někteří píší, že příběhu chybí emoce. Je to tak, ale nevidím v tom chybu, spíš naopak - pro mě by nebylo reálné, kdyby hlavní hrdina soucítil s každým v táboře. Pokud chtěl přežít, potřeboval odstup, ale líbilo se mi, že si přesto zachoval naději a určitou dávku optimismu. A jestli je příběh pravdivý? Možná je, možná není, ale myslím, že zrovna to zde není až tak důležité.
Obávám se, že jediné pozitivum, které knize nelze upřít, je její čtivost. Opravdu nebyl problém přečíst ji během soboty. Jinak musím hodnotit negativně. Mám ráda knihy, které dokáží zanechat "stopu", ale tato k nim bohužel nepatří. A vskutku mě to mrzí! Skutečný příběh Lalea mě měl vzít za srdce, měla jsem brečet a také se usmívat, jenže všechny tyto emoce spisovatelka nedokázala přenést z reálných hrůzostrašných zážitků na papír. Teď, když se zamyslím, si popravdě nedokážu vybavit, "o čem to bylo". Přitom nejen Lale si zaslouží, aby na jeho život nebylo zapomenuto.
Silný příběh, který mě velmi zasáhl. Brečela jsem, frustrací se tahala za vlasy a nedokázala se od čtení odtrhnout. Lale byl silný, empatický mladík, který si v Osvětimi zažil dost šílených věcí. Bylo evidentní, že to neměl přežít. Měl zatraceně tolik štěstí, že si dokázal udělat kontakty tam, kde to nejvíce potřeboval. Bylo fakt dojemné, jak všem pomáhal, rozdával jim jídlo a snažil se, aby alespoň něco viděli optimisticky. Jeho láska ke Gitě neznala hranice a já jen žasla nad tím, co by všechno kvůli ní dokázal obětovat. To, že jí pomáhal, když byla nemocná a ani jí moc neznal, raději ani nebudu komentovat. To bych se tady určitě rozvášnila a ten komentář by byl sakra dlouhý. Ke všem se choval s úctou a pochopením. I když on sám byl dost v háji, vždycky druhým pomohl. I potom, co ho za to postihl trest. Nebudu se vyjadřovat k esesákům a už vůbec ne k Mengelemu. To, co dělali, bylo prostě odporné a neuctivé. Stále nemůžu zapomenout na to, co se přihodilo Leonovi. Chudák! Nedokážu si představit všechen ten strach, který museli mít. Nedokážu si představit, jak tyhle zrůdnosti mohl vůbec někdo přežít. Moc pěkně zpracovaný příběh, který se mi vryl do paměti. Hlavně mě potěšil doslov. Byla jsem upřímně šťastná, že to zvládli.
Shoduju se s názorem, který tu padl několikrát. Kniha byla čtivá, ale nijak se mě nedotkla, což by u takového tématu měla. Těžko uvěřitelné, že měl Lale takové štěstí. Nemám ráda, když se z tak vážného tématu těží peníze, je to urážka vůči lidem, co si Osvetimi a Březinkou prošli. Absolutně mě rozčílila myšlenka, že přežili, protože se milovali... všchni v táboře milovali, své partnery, děti, rodinu a kamarády, život a stejně umřeli. Přijde mi jako by si sama autorka neuvědomovala, jak moc tímhle debilním tvrzením ubližuje. Láska nezachránila od smrti miliony lidí.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Osvětim byla krutá, nelidská.Ale toto...I když kniha vychází ze skutečného příběhu, jeho zpracování je trochu mimo.
Hlavní hrdina na mě občas působil jako superhrdina, kterému všechno až neskutečně vychází.Osvětim téměř jako letní tábor a Nacisté jako naivní a v podstatě neškodní hlupáci
Postavy ploché, nesympatické ať už ty kladné či záporné
Toto opravdu ne