Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4416
4416
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Moje druhá kniha z Osvětimi, zajímavý příběh až se nechce věřit, že hlavní hrdina přes to co všechno si dovolil přežil... A hlavně to byl velký frajer, že nemyslel na sebe, ale byl schopný riskovat svůj život pro život druhých.
Může nějaká kniha z koncentračního tábora vyznít optimisticky? Ale ano, může. Pokud nevěříte, tak si Tatéra z Osvětimi určitě přečtěte. Je to kniha plná odhodlání a touhy po životě, že vás jistě pohladí po duši. Opravdu nádherné čtení.
Neskutečně čtivě napsaný příběh. Snad se mi ani nechce věřit, co vše se hlavní postavě stalo a čím vším si prošla. A vlastně i jaké štěstí měli oba hlavní hrdinové. U některých pasáží jsem měla husí kůži. Je hrozné, že se tohle vše opravdu dělo...Knihu určitě řadím mezi moje nejoblíbenější a budu doporučovat dál.
Myslím si, že tuto knihu (stejně jako Hanu a Zlodějku knih) by měly děti číst na škole povinně. Poutavým příběhem se dozví něco o historii a navíc budou mít splněný čtenářský deník.
Natolik vyhypovaná kniha, že jsem měla samozřejmě velké očekávání. Přečetla jsem za jeden den a upřímně žádný trhák. Asi dobrá kniha pro takové ty čtenáře, co přečtou jednu knihu za rok, takže to je automaticky to nejlepší, co četli a hned doporučují dál.
Velmi čtivá kniha (přečteno za tři večery). Jako prvočtenář tohoto žánru, jsem ráda, že navzdory tématice, příběh nepůsobil tak děsivě. Aspoň jsem po odložení knihy mohla usnout. Mě se kniha líbila.
(SPOILER) Kniha se četla dobře, některé události jsou jen velmi těžko uvěřitelné. Pochybuji, že by po nálezu diamantů nechali esesáci Lale žít, natož pracovat na stejném místě, ale možná měl jen více štěstí v neštěstí. Příběh se více soustředí na vztah hlavních hrdinů a trochu potlačuje velké hrůzy koncentračních táborů.
Když tak přemýšlím, co napsat o této knize, napadá mě jen to, že díky takovým to knihám, mám vždy jen myšlenku na to, že můžeme být rádi v jaké době žijeme.
Každopádně, mi přijde, že autorka úplně nezachycuje danou dobu autenticky, trochu ji přikrášluje, ale zas díky tomu může být kniha vhodná i pro ty, co toto téma až tak nemusí. Nebo nechtějí z určitého důvodu číst.
Kniha samotná je velice čtivá, poutavá jako román mě velice zaujala.
Další knihu si určitě přečtu, jelikož Cilčina cesta mě opravdu zajímá.
Z knihami o Osvětimi se roztrhl pytel. Přečetl jsem nějaké knihy o této době a odehrávající se v tomto nebo obdobném prostředí. Nedávno jsem četl "Houslistku z Osvětimi".
Příběh o "tatérovi" o poznání slabší. Nechci paní spisovatelku podzřívat, že by chtěla "rovněž přispět" do této oblasti literatury, ale moc se to nepovedlo. Román svým dějem a obsahem může snad i nahrávat popíračům holocaustu. ... i když Němci nemusli být tak radikální vůči židům, tak oni (židé) se ani v tom koncentráku zase tak španě přeci neměli...
Závěr : kniha se čte lehce, ale je mnoho jiných hodnotnějších. Přečíst-odložit-zapomenout.
Za chvilku přečtené, psané velmi jednoduše, takže se čte rychle, ale stejně jako @Sandor pode mnou mám ze sebe trochu provinilý pocit, že se mě hrůzné téma úplně nedotklo. Připadalo mi to jako románek, trochu nechápu vysoké hodnocení.
Přiznám se, že patřím ke čtenářům, kteří mají z knihy rozporuplné pocity. Kdybych nevěděla, že se jedná o skutečný příběh, řekla bych, že si autorka Osvětim hodně idealizuje. Já vím, že Lale byl "výše" postavený, ale stejně mi některé věci přišly hodně neuvěřitelné. Bohužel nevíme, kolik z toho řekl samotný Lale a kolik si vymyslela autorka. Postavil Lale sám sebe do role absolutně kladného hrdiny, nebo to bylo zčásti dílo autorky? Další problém mám se stylem psaní. U knih s touto tematikou jsem zvyklá, že mě rozervou a rozpláčou, což se zde bohužel nestalo. Přišlo mi, že autorka nedokáže příběh správně uchopit a přenést jej na čtenáře. Jinak se kniha četla svižně a oceňuji to, že ji autorka napsala. Je důležité o tomto tématu psát a je zajímavé, kolik osudů jednotlivců je dodnes neznámých.
Po Návratu z pekla a Haně další kniha na téma války, která mě totálně pohltila. Příběh tak silný, že se snad ani nechce věřit, co všechno lidé v koncentračních táborech museli dennodenně zažívat za hrůzy. Stále se utvrzuji v tom, že dnešní děti školou povinné by měly tyto a jiné podobné knihy číst v rámci školní povinné četby. Knihu jednoznačně doporučuji!
Na knihu jsem se velmi těšila, ovšem autorka potenciál silného příběhu totálně pohřbila. Zidealizovaná, zjednodušená lovestory z Osvětimi.
Tato kniha by se měla stát povinnou četbou ve školách, aby se nezapomnělo, čeho jsou lidé schopni a naopak, co lidé vydrží, přežijí...
Za mě povinná četba - je to klišé, ale prostě na tyto hrůzy se nesmí nikdy zapomenout, je potřeba je pořád připomínat! Silný příběh, vyprávěný velmi citlivě s láskou, respektem a úctou k hlavním postavám.
Silný příběh proložený hrůzou, smutkem i neustálou nadějí na přežití. I v tak těžké době o opravdové lásce. Doporučuji!
Velice čtivá kniha, chvílemi psaná až moc hezky, ale rozhodně stojí za přečtení.
(SPOILER)
Bála jsem se, že není vhodná doba na čtení knihy s tímto tématem, ale bylo to napsané tak, že situace, ze kterých vstávají vlasy, zůstaly nepopsané a nevysvětlené.
Život v koncentračním táboře byl pro Lalea asi o něco snesitelnější, jako tatér měl možnost pomáhat lidem a udržet naživu sebe i svou lásku.
Přišlo mi, že konec byl odvyprávěn moc rychle a nahrubo, kdoví, jestli spisovatelkou, nebo samotným hlavním hrdinou.
Mé hodnocení nebude nijak dlouhé, protože netřeba mnoho slov. Velice silný příběh, který mě chytil za srdce. Některé scény mě dost znechutily, jiné zase dojaly. Smutné a krásné zároveň. Chvilkama jsem i neudržela slzy.
Lale měl sakra štěstí, co si budeme. Ale jeho odhodlání pomáhat druhým bylo úžasné a obdivuhodné. Hned bych některým lidem dala tuto knihu přečíst...
(SPOILER)
Možná to vyzní hrozně, ale knihy na toto téma mám ráda. Připomínají mi, že ne vždy jsme se měli tak, jak se máme teď. Přečetla jsem jich hodně a stále za mě vede Mengeleho děvče. Každá kniha na téma holokaustu má silný příběh a Tatér z Osvětimi je výjimkou. Čte se rychle a vtáhne vás do děje... Ale do děje love story, která je plná nesmyslných situací. Třeba když u tatéra zabušili dva chlapi, že jejich kamarád utekl a esesáci ho chytili, ať ho zachrání, protože se ho zítra chystají další den popravit. To mi přišlo hodně zvláštní, protože podle spousty knih, filmů i výpovědí přeživších znamenalo chycení při útěku okamžitou popravu před ostatními. Nikde jsem neviděla ani nečetla, že by chyceného nechali normálně den nebo dva chodit po táboře. Ale beru to, že to je spíše román než autentické popsání hrůz, které se tam odehrávaly.
Koncentrační tábor není vyobrazený tak strašně, jaký opravdu byl. Jako román kniha super - jako kniha na téma holocaustu trochu mimo mísu a v lidech, kteří ji čtou to může vyobrazit jako trošku lowcost tábor pionýrů a ne jako tábor smrti.
Nezažila jsem, nemůžu soudit, ale Lale měl velké štěstí a měl mnoho výhod, které musel vyvážit věcmi, které by normálně neudělal. Jasně, udělal i spoustu dobrých věcí - sháněl a rozděloval jídlo... Ale také riskoval život ostatních, konkrétně třeba žen, které mu nosily šperky, peníze a drahé kameny a spoustu dalších. Na můj vkus kniha postrádá popsání pocitu viny, který Lale měl nebo podle mě měl mít. Spíš to vypadá, že ho neměl a že své chování omlouvá tím, že chtěl přežít. Pořád nedokážu pochopit, jak se mu to povedlo. Vězni byli stříleni za prkotiny. On měl matraci napěchovanou rubíny, prsteny a dalšími věcmi a když mu na to přišli, tak mu to prošlo... Neuvěřitelný.
Vypadá to spíše jako román, který autorka omylem zasadila do koncentračního tábora, kde je jeden Žid velmi vážený a řekněme nedotknutelný jen proto, že tetuje lidi. Lale měl na můj vkus až moc štěstí. Spíš mi to přijde jako guláš z osudů několika lidí.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Asi jsem už opravdu nechutný cynik a necita, ale na můj v kus byla kniha až moc romantická, prošpikovaná neutuchajícím optimismem, nadějí a láskou.
Lalemu samozřejmě každý fandí a Tatér se opravdu čte snadno a v podstatě i příjemně - a to je možná to, co mi na tom vadilo. Hrůzy koncentračního tábora tam dle mě nebyly dostatečně vykreslené.
Od válečných románů očekávám o něco tíživější atmosféru, ten pocit, kdy jste naprosto zděšeni a zhnuseni tím, co čtete, co se tehdy dělo. Tady mi to chybělo. Když to srovnám třeba s knihami od Lustiga, tak tomu chyběla ona "syrovost".
Tatér z Osvětimi za přečtení rozhodně stojí, ale počítejte spíš s tím, že je to spíš příběh velké lásky, než syrové válečné drama.