Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4335
4335
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Na tuhle knížku jsem se velmi těšila. Obzvlášť po zdejších nadšených recenzích...
O to větší pak bylo moje zklamání. Je mi líto, ale kniha se mi vůbec nelíbila.
Samotný Laleův příběh, ač z místa plného hrůz a lidského utrpení, by byl námětem na perfektní román. A to jsem také očekávala.... Bohužel, autorka celý příběh zabila. Zpracování mi přišlo tak věcné, povrchní a odfláknuté, až to bilo do očí. Navíc to podání... Jakoby to vyprávěla malým dětem. Zrychleně, zkráceně, bez jakýchkoliv hlubších emocí.
A celkově i ta atmosféra v Březince. Vyvolává to v čtenáři dojem, jako by se tu hrdina ocitl na nějakém skautském táboře. Chodil si kam chtěl, měl volné dny, mohl v poklidu randit, prožívat chvíle lásky se svou milovanou.... Všichni esesáci mu šli téměř na ruku, a vše mu procházelo. V knize Lale vystupuje jako místní spasitel, který každému nezištně pomáhá .
Přišlo mi to táááák přitažené za vlasy.....
Můj vlastní dědeček zahynul v koncentračním táboře. Od útlého věku jsem poslouchala spousty autentických zážitků, zprostředkovaných mojí babičkou. Proto kroutím hlavou, a knížku hodnotím jako slabý průměr :-(
Kniha se četla dobře, trochu z jiného soudku, ale přesto i tak člověk vnímá krutost té doby.
Knížka je velmi čtivá, ale přes všechny hrůzy, které popisuje, mi Laleho příběh přijde dost zidealizovaný. Nějak jsem mu nemohla uvěřit a asi proto mě hlouběji nezasáhl.
Velice silný příběh o lásce, která je v dobrém i ve zlém. Vyprávění je velice poučné, čte se moc dobře, od knížky jsem se nemohla odtrhnout. Sledujeme příběh Lalea, který se obětoval pro svou rodinu a v Osvětimi několik let pomáhal spoustě lidem a pro záchranu života ostatních riskoval svůj vlastní. Zároveň tam našel svou životní lásku, se kterou strávil po válce zbytek života a a překonali spolu spoustu nesnází.
Moc se těším na Cilčinu cestu a jsem vděčná, že se ke mě příběh Lalea dostal, protože v Osvětimi bylo takovýchto příběhů spoustu a je skvělé, že spousta z nich už bylo sepsáno, aby se na ně nezapomnělo. Lale je obrovská inspirace a tato kniha si určitě získala trvalé místo v mojí knihovně.
Koncentrační tábor, kde sbíráte diamanty, pod matrací schováváte klobásy, máte devět životů a po válce jste bezstarostní milionáři. Kniha je čtivá, ale bohužel si příběh hlavní postavy neumím spojit s tím strašlivým místem.
Tato kniha mi i po několika měsících, tedy skoro po 2 letech nedá úplně spát. Po přečtení jsem na knihu nahlížena, jako na milostný román a příběh někoho, kdo tuto dobu zažil a prožil, ale v této době již vzpomíná na to dobré.. Ale čím déle, uplyne čas od přečtení, tím více na to člověk myslí a musím již po několikáté hodnocení.
Pokud jsem ke knize přistupovala jako k milostnému románu, ok, hodnocení bych nechala, ale kniha se stále drží toho, že je psána podle skutečných událostí a tak nemohu hodnocení nechat.
Málo kdy hodnocení měním, ale tady opravdu musím.
Většina důvodů, proč tato kniha není dobrá, je už zmíněná v předchozích komentářích, přesto si neodpustím pár vlastních dojmů. Historické nepřesnosti, na které mnozí upozorňují, by mi ani tak nevadily. Stále jde pouze o beletrii, ne literaturu faktu. Život v Osvětimi a Březince se tu sice podobá pobytu na letním táboře s poněkud horšími podmínkami a krapet nevrlými vedoucími, ale pozice tatéra byla údajně privilegovaná, takže se zřejmě mohl mít o něco lépe než ostatní vězni.
Problém jsem měla hlavně s autorčiným zpracováním. (Jak moc výsledek ovlivnil překlad, to si netroufám odhadnout.) Ačkoli to pro Laleho byla v koncentráku docela pohoda, až na to, že občas esesák někoho srazil pažbou pušky k zemi nebo prostě pár lidí zastřelil, páč měl "blbej den", určitě musel bojovat se spoustu myšlenek. Cituji: "V jeho nitru přitom zuřilo úplné inferno pocitů." Kromě toho, že padne tato věta jako vytržená z edice Harlequin, autorka s pocity nijak dál nepracuje, prostě popíše situaci a jde dál. Lale pro mě proto zůstává plochou postavou bez hlubších emocí, jen mu občas steče slza, mísící se na tváři s tajícími vločkami sněhu. Nebo popelem, co padá z krematorií. Tak. A jedeme dál. Žádné dlouhé rozpitvávání, hoďte tam další toporný nicneříkající dialog a šup na další kapitolu. Pokud se v knize náhodou objeví nějaká vypjatá situace, pak je podána tak neuvěřitelně neosobním tónem, že jsou útrapy hlavních postav čtenáři bohužel docela lhostejné. Alespoň já si k nim nedokázala vytvořit vztah. Emoce ve mně celé vyprávění vyvolalo asi stejně úspěšně jako dabér sv. Šebestiána, když poté, co mučedníka probodl houf šípů, řekl ono památné: "Au."
Výše uvedené jsem si poznamenala po přečtení první poloviny knihy. Když jsem se ale dostala až na konec, musím uznat, že několik posledních kapitol, které popisují návrat hlavních hrdinů na Slovensko a jejich další osudy, mě chytlo, ačkoli je vše popsáno dost stručně. Nejlépe na celé knize pak hodnotím doslov psaný synem Garym, který zní velmi upřímně a konečně v něm jsou cítit nějaké emoce. Možná taky částečně odpovídá na moje připomínky kvůli málo procítěným popisům života v koncentráku - Laleho tyto události zasáhly tak silně, že jeho vyprávění zřejmě opravdu bylo velmi strohé.
Nicméně si myslím, že autorka si s příběhem mohla poradit líp. Strašně je z toho cítit, že mělo jít o scénář k filmu. Navíc ty kostrbaté dialogy. A věty jak z podřadné červené knihovny (viz inferno výše). I to dojemné shledání na konci bylo jaksi odfláknuté, ale dokážu si představit ten zamýšlený filmový happy end. Jedno oko by nezůstalo suché!
Několikrát jsem Tatéra odložila s tím, že můj čas je příliš vzácný na to, abych jím plýtvala na očividně přeceňovanou knížku. Nakonec jsem to dočetla z toho nejblbějšího důvodu, který existuje. Kvůli splnění čtenářské výzvy. Takže uznávám, bič jsem si na sebe upletla sama. S čistým svědomím však knihu nedoporučuji, obzvlášť jste-li fanatický znalec událostí 2. světové války a nepotrpíte si na romantické příběhy psané jednoduchým slohem. V opačném případě byste zřejmě mohli být cílovka.
Jednu hvězdu přidávám čistě jen za synem psaný doslov.
Kniha mě spíš příjemně překvapila vzhledem k tomu, že mi ji doporučili deváťáci. Je psaná dost čtivě a trochu povrchně, ale obojí jsem čekala. A jestli se někdo může zamilovat v koncentračním táboře? Dokud člověk žije, může milovat, a to mu může dodat naději - v takových situacích, jako byli Lale a Gita o to víc potřebnou. To, jak byl Lale pozorný k ženám a jak si je předcházel, mi na něm bylo velice sympatické.
Jistě, příběh je vyprávěn zprostředkovaně. To, že je podle skutečné události, taky vede k tomu, že zápletka není tak dobře dramaticky vystavěna, jak by v románu mohla být. Ale byla jsem ráda, že autorka dovyprávěla příběhy postav i po opuštění koncentračního tábora.
Jistě lze knihu doporučit jako "lehčí" četbu o období holocaustu. Výhodou může být i to, že je čtenářsky přístupnější. Náročnějších knih, které jdou v tomto tématu více do hloubky, je taky dost, takže si každý může vybrat, čemu dá přednost.
Proboha, to bylo utrpení! Tak trapně a plytce napsaný příběh, z něhož by se dalo tolik vytěžit! Ostuda. A doufám, že paní rádoby "spisovatelka" se bude věnovat jiné činnosti.
Knihám z válečného prostředí jsem se dřív vyhýbala a tvrdila jsem, že je nikdy číst nebudu. Poté ale přišla maturita, kdy jsem zjistila, že tyto knížky budu muset přečíst a od té doby je čtu opravdu ráda. Takové knihy by si měl přečíst každý, aby věděl, co všechno tehdy museli lidé vytrpět. Jsem ráda (a děkuju za to), že tyhle knihy existují.
Četla jsem mnoho knih, které se zabývaly tématikou druhé světové války. Takhle byla pojata trochu jinak. Byl to příběh o lásce na pozadí války, během nichž zemřelo tolik lidí. Já obdivuji hlavního hrdinu. Řekl celému světu svůj příběh tak jak to bylo. Najde se hodně lidí, kteří ho za to kritizovali. Za to si zaslouží můj obdiv. Za to, že se nebál říct svůj příběh celému světu.
Je k pláči, že tu lidé pietně hodnotí holokaust, ale ne špatnou, lacinou, komerční a neuvěřitelně špatnou knihu.
Pokud si chcete přečíst kvalitní knihu odehrávající se v koncentračním táboře, tato to rozhodně nebude. Po jejím přečtení chápu, že někteří lidé mají zcela zkreslené představy o holokaustu jako o nějaké "nepříjemnosti", která nás v minulosti potkala. Četla jsem kvůli výzvě, více knih od autorky nebudu pokoušet. Síla příběhu mimo jiné záleží také na schopnosti vypravěče. Zde se to hrubě nepovedlo.
Kniha je o krásných věcech na ne úplně krásném prostředí. Příběh je v knize založený na skutečných osudech Lalea a Gity, kteří se do sebe zamilovaly v Osvětimi. Kniha je velice čtivá, krutá a i přes to plné naděje a lásky.
Absolutně nechápu tu popularitu.
Nereálné, neuvěřitelné, naivní s faktickymi chybami.
Postavy ploché jak přistávací dráha na letišti! Milostná zápletka, na níž měl příběh stát, bylo zoufalým plýtváním papíru a času náročnějších čtenářů, nebo těch, kteří mají načteny romány i faktografické publikace s tématikou holocaustu. Už čtení úvodního slova autorky mě mělo varovat.
Chápu, že nedokázala využít potenciál příběhu a hlavně prostředí, ale pokud cítila, že na to nemá, měla si to napsat do šuplíku, nebo zvolit jinou formu - například stvořit fiktivní svět inspirovaný událostmi holocaustu, ale ne napsat takhle okleštěný román a zasadit ho do prostředí, které zřejmě vůbec nechápe a nemá o něm nejmenší znalosti, protože jinak by z Osvětimi nemohla udělat div ne dětský letní tábor pro zocelení rozjařené mládeže.
Postrádal jsem emoce. S jedinou výjimkou naštvanosti, jak se mohl stát tak populárním tak strašně špatný román.
Asi bych z knihy nebyla tak zklamaná, kdyby autorka na rovinu přiznala, že si příběh vycucala z prstu. Během čtení jsem nabyla dojmu, že povědomí autorky o holocaustu je asi takové - Osvětim byla, byly tam plynové komory a zlý Mengele a to je všechno.
Jsem schopná uvěřit, že se Lale a Gita do sebe i na tak strašném místě zamilovali. Jen nebyly náhodou mužský a ženský tábor od sebe striktně odděleny?
Věřím i tomu, že Lale mohl mít "výbornou" pozici pro obchodování s jídlem.
Ale nevěřím, že by mu u dozorců prošlo jeho provokativní chování k nim. Nezdá se mi ani to, že by svou lásku Gitu mohl vidět kdy chtěl, dávat si randíčka přímo uprostřed tábora a na očích esesáků, a že mu ji ochotně přivedli pokaždé, když ho zatlačilo v poklopci.
Hrozný škvár. Nechápu, jak mohla autorka takhle silný příběh tak dokonale zprasit. Ploché postavy, nulová atmosféra a navíc stylisticky příšerné, takže se to blbě čte. Utrpení od začátku do konce.
Kniha je neskutečně čtivá, člověk ji zhltne a ani neví, jak se to stalo.
Malinko mě ale zarážejí některé situace, které Lale zažil. Byl to takový silný kontrast pozitivního myšlení na pozadí děsu a hrůzy holocaustu... Člověku se pak ani nechce věřit, že byl příběh napsaný podle reálné vzpovědi. Možná to tak lidé jen prostě mají - snaží se hrůzostrašné vzpomínky zaobalit do mírnějšího obalu krutosti a raději vzpomínat na lásku a dobré skutky. Ať tak či onak, kniha stojí za přečtení. Vkládá další dílek do skládačky zla, které ve mně bude vždy vyvolávat pocit bolesti a strachu...
Skoro mám pocit, že by bylo lepší, kdyby tahle kniha ani nebyla napsána...
Skoro to vypadá, jako by si to hlavní hrdina navzdory hrůze, která se tam děla, užíval...
Ale kdo jsem, abych soudila?
Nicméně, knih, které považuji za mnohem mnohem lepší a pravdivější, je více, například Utekl jsem z Osvětimi.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
ne, ne, ne! bez skrupulí si odvážím říct, že tato kniha je jedna velká marnost. podle mě by se románové knihy na téma druhé světové války měly jednoznačně začít regulovat. pak to takhle dopadá.
přesně, jak tu už někdo řekl, většinu knihy jsem byla nucena obracet oči vsloup. postavy nejsou vůbec pěkně vykreslené natož jejich pocity. vše je šíleně předvídatelné a nereálné. jakoby autorka ze všech poznatků z televize, populárně-naučných časopisů a článků uvařila instantní guláš.
na příběhu je markantně znatelná ruka ženy. jednotlivé situace se vykreslují v tom svrabu moc idylicky. u Lale není celou dobu zcela jasné jaké jídlo třeba jedl, byť měl zvýšené příděly jídla, autorka se zmíní jen o UHO vodě se čtvrtkou brambory. po takové tříleté dietě se rozhodně přece nedá nafutrovat konfitovanou zvěřinou s glazovanou svíčkovou omáčkou. ve vile se šuká za peníze, ale všichni se k ženám chovají jako k dámám. to určitě. kápová u baráku za čokoládu Lale požehná lásce na tamější palandě s Gitou…a tak dále
jediné co z Lale v celé knize kloudného vypadne je zpochybnění existence boha. avšak i to po horké vaně a napojení se archivním vínem nakonec popře.
ad výše: svým ostrým komentářem hodnotím pouze špatnou prezentaci příběhu. rozhodně nebagatelizuji pohnutý osud přeživšího z koncentračního tábora a ani hrůzný mezník historických dějin.