Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4335
4335
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Tohle byla nejhorší kniha z období 2. světové války, jakou jsem kdy četla. O tohle období se zajímám, obzvlášť mě zajímají příběhy vězňů z koncentračních táborů a po knize jsem sáhla, protože slibovala silný příběh podle skutečných událostí. To však absolutně nesplnila. Kniha je spíš románek z červené knihovny, který zlehčuje dobu a je podle mého názoru velmi urážlivá! Koncentrační tábory jsou tam vykresleny jako místo, kam si někteří vězni v podstatě odjeli na dovolenou, potloukali se tam, hromadili majetek a oddávali se sexuálním hrátkám... Navíc z knihy často není patrné, co je fikce a co skutečnost. Zároveň jsou tam ale části, které jsou tak neuvěřitelné a přehnané, až má člověk chuť knihu spálit, jednou takovou částí je konec, který celou knihu kompletně pohřbil. V knize se zároveň opakovaně píše, že hlavní hrdina a jeho přátelé z tábora rozhodně nebyli kolaboranti, pouze se snažili přežít - kniha je ale napsaná tak, že hlavní postava rozhodně působí jako kolaborant a navíc jako zvrhlík. Například hlavní hrdina v koncentračním táboře vzpomíná na matku, na tom by nebylo nic divného, jenže je to vše se sexuálním podtextem... Kromě incestních částí se také ukazuje, že hlavní hrdina má zálibu ve velmi mladých, často nezletilých dívkách... Na konci knihy je doslov autorky a historická fakta, kdy zjistíte, že přátelé hlavního hrdiny byli odsouzeni za kolaboraci s nacisty. Kniha je navíc opravdu tragicky napsaná. Kniha měla být bestseller, nechala jsem se napálit a bohužel jsem ji darovala k Vánocům. Po jejím přečtení se za tento dárek opravdu stydím.
Poznámka: Po dočtení této knihy jsem byla tak znechucená, že jsem pátrala po tom, co na tuto knihu říkají odborníci na holokaust. Kniha podle odborníků obsahuje neskutečné množství faktických chyb, většina děje je smyšlená, ale kniha fikci vydává za skutečnost. To akorát vede k tomu, že čtenáři mohou získat mylnou představu o fungování koncentračních táborů. Zajímavý článek vyšel např. v The Guardian, kde se k tomu vyjadřují lidé z Auschwitz Memorial Research Centre. Článek je zakončen větou "We believe that the survivor’s story deserved better." To myslím vyjadřuje vše.
Já nevím, co tady některým přijde v knize ,, mimo realitu"? Lale prostě jako tatér dostal různé výhody ( samostatný pokoj, extra porce, volný čas poté, co mu skončila práce atd.) a že měl v Osvětimi sex? Nebylo to nemožné, sex zmiňuje ve své knize Utekl jsem z Osvětimi i Rudolf Vrba. Takže za mě úžasný příběh a plný počet *.
Kniha je neskutečně čtivá, člověk ji zhltne a ani neví, jak se to stalo.
Malinko mě ale zarážejí některé situace, které Lale zažil. Byl to takový silný kontrast pozitivního myšlení na pozadí děsu a hrůzy holocaustu... Člověku se pak ani nechce věřit, že byl příběh napsaný podle reálné vzpovědi. Možná to tak lidé jen prostě mají - snaží se hrůzostrašné vzpomínky zaobalit do mírnějšího obalu krutosti a raději vzpomínat na lásku a dobré skutky. Ať tak či onak, kniha stojí za přečtení. Vkládá další dílek do skládačky zla, které ve mně bude vždy vyvolávat pocit bolesti a strachu...
Skoro mám pocit, že by bylo lepší, kdyby tahle kniha ani nebyla napsána...
Skoro to vypadá, jako by si to hlavní hrdina navzdory hrůze, která se tam děla, užíval...
Ale kdo jsem, abych soudila?
Nicméně, knih, které považuji za mnohem mnohem lepší a pravdivější, je více, například Utekl jsem z Osvětimi.
Pěkně popsaný lidský příběh plný lásky v nejhorších letech 2.světové války 1944-1945, které stravil hlavní hrdina v koncentračním táboře. Autorka má pěkný styl psaní, nejde o žádné zpětné vyprávění, ale o příběh s "přímou řečí", a proto je velmi čtivý.
Opravdu skvělá kniha. Tohoto tématu jsem se trochu obávala, protože je to těžké téma a bála jsem se, že na ty hrůzy budu myslet i po odložení knihy. Nebylo to ale tak hrozné nebo detailně popisované. Spíš bych to popsala jako "milostný příběh za ostnatým drátem". Obvykle čtu detektivky, kde je příběh smyšlený. Tohle je ale kniha o tom, co se skutečně stalo (proto ty obavy). Na rozdíl od pár dalších komentujících jsem ráda, za tuto "odlehčenou knihu", protože jinak bych ji nejspíš nezvládla přečíst. Příběh byl zajímavý, prokládaný minulostí nebo příběhy z Lalova dětství. Hned od začátku mě kniha vtáhla do děje a Lalovi i Gitě jsem moc fandila. Bylo jasné, že Lale přežil, když převyprávěl tento příběh, proto se mi to četlo lépe. Moc se mi líbily fotografie na konci knihy (četla jsem e-knihu) i Garyho doslov a další informace. Díky za čtenářskou výzvu!
ČV 2020 - 7. Kniha o holokaustu.
Paní autorce se dostal do ruky velmi zajímavý příběh, ale jen příběh neudělá dobrou knihu.
Všichni víme, nebo tušíme, jaké věci se děly v koncentračních táborech a způsob, jakým jsou vylíčeny v této knize je opravdu k zamyšlení. Je možné, že by měl Lale takové štěstí a opravdu přežil vše, co si v táboře prožil? Podle mě ne, autorce nevěřím ani nos mezi očima (nebo Lelovi?). Příběh jsem vnímala jako povrchní tlachání o tom, jak si jeden z tisíce dokázal podmanit půlku Osvětimi. Chování vězňů a jejich pobyt v táboře mi připomínal, když jsem jezdila na tábor já jako dítě. Chichotání s holkama, randíčka s klukama, táborové hry.
Takto si nepředstavuju knihu, na tak silné téma jako je druhá světová válka.
"Aby už se to nemohlo nikdy stát". To je důvod, proč o tomto pekle lidi, kteří jej přežili, mluví. "Aby se na to nezapomnělo", z toho mají asi přeživší těchto hrůz největší strach. Osobně jsem v příběhu nespatřovala žádnou romantiku, ani privilegia, ani kolaborantskou práci. Bytostně jsem vnímala touhu přežít... a nenechat si upřít právo na lidský život.
Už jsem toho na tohle téma přečetla dost , nicméně tato kniha mi příjde poněkud "pohádková" , nesedí mi že si jen tak lážo plážo mohl chodit mezi bloky, pronášet proviant od poláků , že se se svojí láskou mohl objímat a líbat (před zraky všech jí cpal čokoládou ) .
Když knihu vezmu jako román tak je řemeslně dobře zpracovaná , má spád, vše co se má stát mezi dvěma lidmi se stane .
Jak už jsem psala prve z historického hlediska je to slátanina ve které je plno nesmyslů ( netvrdím že to tak Lale vyprávěl ) , jsem toho názoru že paní spisovatelka si mnoho přibarvila a mnoho pozměnila .
Nicméně jako uvedení do holocaustové literatury dobré, pro někoho kdo toto téma začíná objevovat , pro zkušené asi zbytečná kniha .
Kniha nám přibližuje skutečný příběh slovenského Žida Laleho, který v Osvětimi pracoval jako tatér čísel. Díky svému trochu lepšímu postavení se snažil pomoci ostatním. Ano, vím, že Lale opravdu žil, setkala se s ním i sama autorka, ale mě prostě ta kniha nesedla. Nevěřím, že by to bylo opravdu tak jednoduché, jak se zde jevilo. Nicméně z úcty k Lalemu, přeci jen byl vězněn v Osvětimi, se nebudu více v této knize rýpat...
Pár knih na téma holokaustu jsem už četla. Tady autorka trochu klouže po povrchu, přesto bych neřekla, že se mě kniha nedotkla, naopak, líbila se mi,dobře se četla a oceňuji, že vychází ze skutečnosti. Příběh je vyprávěný jakoby s odstupem, emoce si musíte prožít sami.
Tak i já se přidávám k těm, co má z této knihy rozporuplný pocit. Dosud jsem moc nečetl (udělal jsem si asi 20. letou přestávku), ale díval se na filmy a to i dokumentární. Hrůzy Osvětimi mám docela zmapovány a samozřejmě vím, že mezi životem a smrtí byla jen momentální myšlenka toho, kdo měl zbraň, kdo vám upíral odejít na svobodu, kdo Vás hlídal či mučil. Fakta o Osvětimi jsou známa, i když pro mnohé nepředstavitelná. A proto, když jsem se dočítal věty typu "dal jsem kápové čokoládu, ona odešla za SSačkou do administrativní budovy, Gitu mi přivedli a my jsme se mohli pomilovat", nebo "nebylo co dělat, tak jsme jen tak vartovali a opírajíc se o barák jsme se dívali na Slunce", no, to jsem tu knihu chtěl zahodit.....
Také se nedivím, že se přejmenoval na Sokolova a zmizel z Evropy. Hodnotím tak, jak hodnotím.....a více na tuto knihu nechci ani myslet.
K tomuto tématu netřeba nic dodávat..kniha je velmi čtivá a velmi smutná...krutá doba a asi by to opravdu měl číst každý povinně..
Přečetla jsem hodně knih o táboře v Osvětimi, ale při čtení této jsem měla pocit, že jde o pionýrsky tábor a Lale je tamní Mirek Dušín, který se sám dobrovolně přihlásil do transportu a v koncentračním táboře se rozhodl zachraňovat životy. Rady esesákovi ohledně žen, nedělní rande, samostatný pokoj, romance v Osvětimi....Nevím nakolik je příběh autentický a kolik je fantazie autorky nebo jak své osudy vylíčil hlavní aktér, ale toto téma nedokázala spisovatelka dobře zpracovat. Kniha ve mně nevzbudila žádné emoce, protože ani žádné neobsahuje. Vadil mi i styl psaní a to, že na každé stránce bylo minimálně 10x slovo Lale.
Velmi silný a dojemný příběh o vůli přežít na místě, kde je přežití skoro nemožné ...
Přemýšlím, že mi vůbec nepřísluší toto jakkoli hodnotit. Takže za mě jen - Všechna čest! Všechna čest všem, se kterými se zacházelo hůř než s hadrem a oni si přesto zachovali lidskost! A sebrali všechnu sílu, aby to své bolavé svědectví poslali dalším generacím. Musíme si historii připomínat neustále, aby se už nikdy neopakovala!
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Tři hvězdičky jsou v tomto případě spíš za silné téma, jakým beze sporu příběh osvětimského tatéra je.
Nevím, zda je to tím,že na téma Osvětim mám hodně načteno...ale tato forma zpracování mi nepřišla zrovna šťastná.
Samozřejmě není nutné aby byla v knize zachycená brutalita doby a krev tekla proudem...ale v tomto případě mi to přišlo až takové, že si řeknete...Ta Osvětim vlastně mohla být docela fajn tábor...a to je špatně...