Táto izba sa nedá zjesť
Nicol Hochholczerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482560/bmid_tato-izba-sa-neda-zjest-65f9f9828eff2.jpg
4
215
215
Ona má dvanásť, on päťdesiat. Vzťahový kolotoč, z ktorého sa tak celkom nedá vystúpiť... Príbeh vyrozprávaný z pohľadu žiačky v texte skúpom na slová, no bohatom na metafory. Táto kniha sa dá prečítať na jeden nádych, no predýchať ho nie je také jednoduché. Dá sa zhltnúť, ale jej obsah v nás ešte dlho, veľmi dlho zostane nestrávený kvasiť. A to je dobre. Mladá autorka nevarila z vody, neplietla bič z-viete-čoho. Najprv niečo zažila, potom s obdivuhodným talentom písala. Tá izba sa nedala zjesť, táto kniha sa dá zhltnúť, hoci nie je určená na prvoplánovú zábavu pod plážovým slnečníkom a nechutí ako melónový pelendrek. Ide v nej však o život, pretože tie spočiatku drobné, nenápadné udalosti, vyrozprávané poetickými, osviežujúco originálnymi až surreálnymi vetami, postupne vytvárajú príbeh vzťahu dospievajúceho dievčaťa k staršiemu mužovi a všetkého, čo s tým súvisí a čo navždy zmenilo minimálne jeden osud a jeden pohľad na svet.... celý text
Novely Literatura slovenská
Vydáno: 2021 , KK Bagala (Koloman Kertész Bagala)Originální název:
Táto izba sa nedá zjesť, 2021
více info...
Přidat komentář
Já jsem to přečetla za jedno odpoledne. Ale měla jsem potom pocit jak kdybych zrovna dočetla nějakej dlouhej a hlavně hutnej román.
Při čtení mi místy bylo fakt až fyzicky blbě.
Někdy hůře čitelný, některý metafory a obrazy byly jinde.
Dočteno. Čekala jsem něco jiného, ale nebyla jsem zklamaná. Krátké, úderné. Stačilo mi knihu přečíst jednou, vracet se k ní nebudu.
Táto knižka bola nesmierne ťažká a náročná. Nie štylisticky. Ale tým, o čom je.
Obsah nejlíp vystihuje anotace na přebalu knihy.
“Kontroverzní, syrový a strohý, ale zároveň poetický text mapující šestileté období nerovném poměru dospívající Terezy, které je na začátku příběhu dvanáct let, a padesátiletého Ivana, lektora výtvarného kroužku.
Tereza si neuvědomuje, že dělá něco zakázaného. Naopak si to užívá, protože ji Ivan obdivuje takovou, jaká je. Občas se snaží jeden z nich vztah ukončit, ale moc se jim to nedaří.
Je to zvláštní kniha, taková bez příkras. Chápu, že na slovenské kulturní scéně vyvolala rozruch. I pro nás je takové téma těžké, stejně tak použité výrazy mohou někoho od čtení odradit. Ale je díky tomu originální. Nečetla se mi jednoduše, obzvlášť některé intimní scény a chování Ivana byly na mě až úchylné.
Autorka je mladá, stejně tak jedna z hlavních postav, takže tomu musela uzpůsobit jazyk. Hodnocení není moc pozitivní, ale já ji tak černě nevidím. Minimálně poukazuje na to, že tohle se bohužel opravdu děje.
Jak čtu ty citace, docházím k názoru, že knížku je třeba číst v originále, jinak je to prostě jiný příběh. Poetické. Omleté téma podané nestereotypně.
Bohužel ve mně kniha nevyvolala nic víc, než chuť ji co nejrychleji odložit.
Téma sice šílené, ale styl psaní tomu absolutně neseděl. Zasloužilo by si to víc. Knížka přečtená během půl hodiny a nezanechá to vůbec nic. Škoda.
Kniha je protkána metaforami, které jsou mnohdy těžko pochopitelné. I když je dílo krátké, stručné a bez příkras, čekala jsem od toho víc. Nešokovalo mě to. Nevzbuzovalo hlubší emoce. Samozřejmě je smutné a zvrácené, že se podobné situace odehrávají a více, než si myslíme.
Na tohle téma se mi více líbila kniha Svolení.
Znala jsem trochu anotaci, ale nevěděla jsem jak je kniha zpracována. Čekala jsem něco jiného.
Nicméně to má hloubku, metafory děsivé. Pointa šílená. Ale je mi docela líto těch 329,- za 100 stran.
Nic veselého, příjemného a já osobně jsem se s příběhem vůbec nepotkala. Nesedl mi styl psaní autorky, nebo spíš mi vyloženě vadil, což byl kámen úrazu. Je velmi specifický, strohý, občas musíte číst mezi řádky, občas autorka jen lehce naťukne a občas vám naprosto surově předloží jak se věci mají. Je to útlá knížka, občas připadne na stranu jedna věta, občas odstavec, obecně ale na tohle téma toho už bylo napsaného spoustu, proto se mě možná kniha tolik nedotkla.
Autorka má beze sporu odvahu, pro slovenské čtenářstvo šlo o kontroverzní dílo a já musím uznat, že jde o velmi osobité čtení, které však neocení všichni. Pokud jste umělecká duše, která holduje literatuře, dokážete ocenit “kvalitní literaturu, směle do ní. Mohla by se vám líbit.
Vlastně nevím, co si mám o knize myslet. Beru ji spíše jako povídku, protože jedna věta na stránku a kniha přečtená za hodinu a půl svědčí spíše o této kratší formě literárního žánru. Toto téma byla už hodně krát zpracováno. Zde opravdu krátce, syrově a jednoduše. Nějak z toho na mě nedýchl pocit hnusu, který bych asi měla mít při vztahu 12 leté a 50 letého, přišlo mi to jako skoro normální vztah. Možná jsem něco přehlédla, ale neměla jsem z dívčiny pocit, že trpí. Kniha je určitě celkové zajímavá, některé slovní obraty zvláště, nevím, jestli díky překladu ze slovenštiny.
Na knihu jsem se nesmírně těšil, téma i kontroverzní nádech s ní spjatý mě už delší dobu velice lákalo. Využil jsem tedy letošního Světa knihy a na slovenském stánku (jsem rád, že tam ještě cenzurní praktiky ministryně Šimkovičové nedosáhly) si ji pořídil ve slovenštině. Knížku jsem tedy četl v originále, ale nedaří se mi jej tady na Databázi najít (to se to tu automaticky nějak spojuje?), a tak své hodnocení píšu sem, pod české vydání z Hosta, ač o hodnocení překladu nejde (ani jsem jím nelistoval).
Musím říct, že jsem byl překvapen hned v několika ohledech. Jednak je to debut skutečně kvalitní a působivý. Čekal jsem spíš, že půjde hlavně o kontroverzní téma-tabu, a že umělecky (koncepčně, stylisticky) to nebude žádný zázrak, ale Hochholczerová nabídla suverénní styl (nakolik jsem schopen posoudit jej coby nerodilý mluvčí slovenštiny), přerývavou, trhanou perspektivu, zdatnou práci se zámlkou, nevyslovením a nevýslovným, putováním motivů aj. Takže překvapen jsem byl velmi příznivě.
Zároveň mě překvapilo, že věkově a mocensky nerovný poměr je líčen vlastně dost cudně, bez expresivity, skandální drásavosti. Čekal jsem, že bude mnohem jednoznačněji vykreslen jako manipulace působící nezhojitelné jizvy, ale reálně (alespoň tak jsem to jako čtenář vnímal) se to skrývalo hluboko mezi řádky, v pozadí, a vlastně to v sobě nemělo ani tu nezhojitelnost. Právě to mě na ději zaskočilo asi nejvíc: postava Terezy jako by onen vztah ani nevnímala jako něco zásadně anomálního a postupně se z jejího srdce/života vytratil jako jakákoli jiná silná zamilovanost či láska. Jistě, přinesl nezdravou fixaci, s ní spojené následné zmatky, tápání, neschopnost navázání trvalejšího, zdravého vztahu posléze. Ale nebývá toto důsledkem téměř každého raného dlouhodobějšího vztahu, i když jsou partneři věkově souměřitelní a mocensky na rovni? A tím naprosto nechci bagatelizovat zneužívání pozice ze strany učitele, trenéra, sbormistra či kohokoli staršího v podobném postavení, přijde mi však, že zrovna tady k tomu hlavní postava přistupovala s vyzrálostí větší než v leckterém dospělém vztahu. Terezou nebylo jen manipulováno, ale sama občas měla prostor rozhodovat a nasměrovávat dění dle svých představ – a využívala toho. Nelze v tomto ohledu vyloučit, že k tomuto zachycení nerovného vztahu přispělo psaní knihy z odstupu let. Návazných – a závažných – témat je v knize samozřejmě řada (nezájem rodičů, šikana a vyloučení kvůli jinakosti, bezútěšnost slovenského maloměsta a obecně hodnotové a mravní potácení tamní společnosti), ale právě hlavní motiv mě překvapil tím, že vůbec nenaplnil mou představu o prožívání, rozuzlení a reflexi takového citu a poměru.
Otázkou, kterou si kladu nejen u Hochholczerové, ale u mladé víceméně autofikční literatury vůbec, ovšem je, kam se tito tvůrci budou dále vyvíjet? V daném tématu a způsobu (resp. jednom ze způsobů) jeho zachycení totiž Hochholczerová dosáhla v podstatě svrchovanosti. Troufám si říct, že lépe se to napsat nedalo (jinak – a srovnatelně dobře – bezesporu ano, ale ve zvoleném pohledu a modu to bylo perfektní). Nicméně je-li pravda, že téma pohlcuje autorku podobnou měrou jako hrdinku její knihy, o čem bude psát příště? A podaří se jí dosáhnout obdobné sugestivity?
Ze začátku, když je Tereza ještě mladá, je novela Tenhle pokoj se nedá sníst přesně taková, jak uvádí anotace: kontroverzní, syrová a strohá. Strohá je ale pořád, je až velmi strohá, to mi ale vůbec nepřekáželo. Ačkoliv je to krátké čtení – klidně i na jedno odpoledne –, začíná pak trošku nudit, i když se tam pořád něco děje. Co mě ale tak nadchlo? Ta poetičnost! Ty poetické obraty! I v takovém textu se jich nachází tak krásné množství. Příběh ale nudil.
Tohle není rozhodně kniha pro každého. Já sama jsem z příběhu doteď zmatená a spousta věcí mi určitě unikala. Námět je rozhodně bolestný, ale mně se to surové až někdy poetické vyprávění, prostě nelíbilo. Navíc ty určité metafory byly přitažené za vlasy. Rozhodně je to jiné, neříkám, že špatné, ale tím stylem se mi to hůře četlo.
. Neuvěřitelná zásoba metafor, osobních vyjádření a myšlenek, které jsou však podány velice těžce uchopitelnou formou. Nebo aspoň pro mě. Některé věty mi nedávaly smysl, a doteď nevím, co jimi chtěla autorka sdělit. Některé myšlenky byly opravdu znepokojující. Nicol se snažila o syrové a úderné vyjádření vpodstatě pedofílie, které by mělo člověka znechutit a znepokojit. Já se však nedokázala ponořit a pochopit naplno vše, co Tereza prožila. Když se však na obálku podívám, tak si vždy vybavím vlasy tahající z krku..nevím, co zrovna toto mělo znamenat, ale v knize se vlasy objevují od začátku do konce. Já asi neumím číst mezi řádky. Každopádně tím strohým textem na jednotlivých stránkách chtěla autorka určitě znásobit údernost celého sdělení, aby si čtenář mohl mezi dalšími informacemi trochu odpočinout či celé víc dovnímat, dopůsobit, ...
Mě osobně kniha bohužel neoslovila. Myslím si, že na toto téma bylo napsáno mnohem více příběhů, které čtenáře takzvaně srazí na kolena a rozsekají ho na kusy. Co se mi však velice líbilo, byla čísla v nadpisu, která označovala věk Terezy a Ivana v částech, které zrovna čtete. Kniha totiž mapuje šestileté období tohoto podivného vztahu.
Příběh byl velmi emotivní, bavilo mě proplouvat myšlenkami postav a rozšifrovávat některé pasáže. Ačkoli styl psaní byl poněkud jiný, nic moc mě nezaskočilo. Spíš mi přišlo, že se autorka pokoušela až trochu uměle zaujmout surovostí. Krátká rychlá novela, která udeří jako blesk a poté zase odejde. Víc ke knize nemám co říct.
Štítky knihy
slovenská literatura zneužívání pedofilie manipulace (psychologie) učitel a žák zakázaná láska
Kniha, která vás ohromí svým příběhem bez příkras, tak opravdovým, strohým. Tereza tuší, že to co se děje by se nemělo, ale baví ji to, a Ivan, to je prostě chlívák.