Tažení v Rusku 1941-1945
Léon Degrelle
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/208892/bmid_tazeni-v-rusku-1941-1945-208892.jpg
4
90
90
Jedinečné svědectví příslušníka dobrovolnické belgické divize SS Wallonie o bojích na východní frontě. Autor, jeden z nejmaldších meziválečných politiků, bojoval v letech 1941-1945 v Sovětském svazu, nejprve jako prostý vojín - válku ukončil v hodnosti plukovníka. Jeho líčení oddysey belgických dobrovolníků je otřesné, nicméně čte se jedním dechem.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno:
1996
,
Elka Press
Originální název:
La Campagne de Russie 1941-1945, 1987
více info...
Přidat komentář
Četl jsem několikrát. A rád si přečtu znovu. Už z toho prostého důvodu, že Degrelle měl opravdu literární talent. Podařilo se mu totiž ty obludné krutosti, které se odehrávaly na východní frontě popsat poetickými slovy. Já osobně zažít, a hlavně přežít, to co on, dokázal bych po zbytek života leda tak zvracet a svíjet se v denních i nočních můrách, pokud bych vůbec ještě někdy usnul. Za mne výborná a čtivá sonda do pekel oněch dnů.
Mám z toho rozporuplné pocity, na druhou stranu není ke škodě si poslechnout i druhou stranu.
Knihu jsem přečetl celkem dvakrát v rozmezí několika let. Faktem je, že se ke mně dostala někdy po vojně, takže jsem jí vcelku hltal. Popis bojů a hrdinství vojáků Osy tu nezná mezí. Z každé stránky čiší rasismus namířený proti všemu slovanskému a východnímu, příslušníci Rudé armády dostávají všemožné přídomky a jsou častováni jako kalmycká zvířata apod. Zážitky z bojových střetnutí jsou ovšem velmi dobře zobrazeny a jsou velmi čtivé. Faktem ovšem zůstává to, že Degrelle byl vlastizrádce za což posléze zaplatil vlastním manželstvím, kdy se mu manželka spustila s gastarbajtrem a odboj zavraždil i jeho bratra. Pro úplnost bych dodal, že Degrelle byl nositelem Rytířského kříže s dubovými ratolestmi nikoliv toho, které tu popisuje Wikingg.
Není zase tak mnoho knih, napsaných bojovníky z této "strany barikády". Proto každá z nich má velký přínos především popisem událostí z pohledu poražených a odsouzených. Několikrát jsem žasnul především nad tím, co lidské tělo v extrémních podmínkách, navíc ve válečné vřavě, dokáže. Bojovali za věc, které neochvějně věřili, a i to jim dodávalo na odvaze a odolnosti. Popisy krajiny a bojů jsou v knize hodně detailní a nechybí také několik unikátních fotografií. Není třeba v komentářích na knihu a autora nadávat a hanit jej.
Koho zajímá pohled na boje na východní frontě z pohledu nesmiřitelného nacistického fanatika, tak ten si v této knize bude rochnit.
Já to bral spíš jako studijní materiál a knížku hodnotit ani nebudu. Ale nemyslím si, že by se podobné knihy neměly vydávat.
Leon Degrell druhý cizinec, z řad zahraničních dobrovolníku, který obdržel rytířský, železný kříž s dubovými ratolestmi přímo od A. Hitlera, první byl Alfons Rebane z 20. estonské granátnické divize SS.
Jak praví přísloví - Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly!
Vzletná a vznešená slova a fráze nemohou zakrýt fakt, že Léon Degrelle zradil vlastní národ, a po válce byl za to odsouzen k trestu smrti. Naštěstí pro něj, stačil utéct do Španělska, kde pod ochranou generála Franca žil až do smrti. Nelze mu upřít jisté nadání v popisování krajin a dějů, ale kvůli silně subjektivnímu pohledu na věc jde o čtení fádní a nudné!
Válku Hitlerovského Německa se Sovětským svazem v druhé světové válce jsem znal většinou pouze z popisů vítězů. Vítám tento pohled z druhé strany, jak to vidí jeden útočníků a posléze poražený. Ani jedna strana to v konfliktu neměla jednoduché, a jako v každé válce nejvíce byli postiženi ti, kteří to nezavinili.
Nutno říct, že kniha ve mě zanechala poměrně rozporuplné pocity. Na jedné straně chvílemi až poetický popis krajiny, ve které se legie pohybovala, se střídá s naturalistickým popisem boje, to celé zabalené v "ideologickém fanatismu". Každopádně děj dokáže vtáhnout, nepustit a je zajímavým náhledem na část 2. sv. války z "druhé strany"...
Proč vydávat tyhle sračky??? hrdinové z ss, co bojovali za svobodu....bleeee
žel, některé komentáře (werewolf88, Baal) zde naplňují skutkovou podstatu trestního činu § 403 (Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka), neboť Degrelle byl jednak vlastizrádce (nabízel se Hitlerovi postavit kolaborantskou vládu v Belgii na způsob norského Quislinga, ale ten jeho nápad zamítl, čili mu nevěřil). Hloupé hlášky typu, že mu Hitler něco řekl při předávání metálu jsou pouze z úst pana fašisty, ale tady se píše, jako kdyby to byla Teorie relativity. Byl to obyčejný pucflek SS-áků, nýmand, který se někam dotáhl jenom u SS, nikoliv v Belgii. Postavil se proti vlastní zemi, proti belgickému lidu, proti králi a byl odsouzen k trestu smrti (jako jeden z mála SS-áků). Neměl tolik hrdosti, aby se zodpovídal za svoje zločiny a stejně jako mnoho jiných, schoval se u dalšího fašisty, diktátora Franka ve Španělsku, kde dožili tisíce zločinců. Čili glorifikovat zrůdu je zvrácené a s politickou korektností (já ji také nesnáším) to nemá nic společného. To, že žijeme jako národ, není zásluha pana Degrella, werewolfe88, nýbrž někoho úplně jiného.
O druhej svetovej vojne sa už napísalo mnoho a mnoho sa ešte napíše. Avšak priame svedectvá ľudí, ktorí ju zažili či v nej priamo bojovali sú kvalitou omnoho lepšie.
Degrelle síce miestami dosť nekriticky obdivuje Hitlera, ale spôsob, akým podal svoj príbeh je dychberúci. Opisuje každodenné strádanie svojich vojakov, ich život na stredoveký spôsob bez základného vybavenia ako zimné uniformy, bez stravy či v permanentnej špine.
Samozrejme, ako členovia SS spáchali mnoho zločinov, títo však bolo dobrovoľníci, ktorí narukovali sami s vidinou večnej slávy. Pretrpeli si veci, ktoré sa nám teraz zdajú nemožnými. Bojovali v mnohých bitkách s početne oveľa silnejším protivníkom, ktorý taktiež spáchal mnoho zverstiev.
Rozprávanie Degrella je pohľad na nemeckú, resp. na jej belgickú časť armády. Pri čítaní si uvedomíme, že vo vojne nebojujú len fanatici, ale taktiež aj obyčajní ľudia, ktorá v nej trpia najviac.
Miluju tuhle knihu , miluju příběh Leona Degrrella , jedna z nejlepších knih na téma 2.světová válka. Trošku jiné , než nás to učili ve škole. Úra nás mnogo , obraz Stalinistického Ruska , zvrácenosti , bídy a moci jednoho muže. Pro mě důležité že přežil a dožil v klidu. Když mu Hitler předával železný kříž řekl kdybych měl jednou syna přál bych si, aby byl jako vy, tím je řečeno vše. Škoda , že takových nebylo víc. Plný počet hvězd je samozřejmost. Doporučuji všem co nečetli , pohled z druhé strany zákopů , tihle byli ti hodní .
Degrelle byl opravdu fašista a cynik. Věřil ve svou věc až do posledních bojů a osobně si myslím, že až do posledních chvil svého života.To ovšem není důvod proč tohle dílo nečíst spíš naopak. Přečíst knihu s takzvaně z druhé strany může být i osvobozující od všemožného patosu a až božského hrdinství vítězných stran.
Skutečně se jedná o velice zajímavou knihu. Do jisté míry se mi příčí to takto napsat, když si člověk uvědomí, kolik utrpení, bolesti a lidského neštěstí toto "zajímavé čtení" představuje.
Ano, z knihy čiší neskrývaný obdiv k nacismu a všem jeho představitelům od nejprostších vojáků až po Hitlera samotného, těžko pochopitelný idealismus, kterým autor nešetřil ani v době, kdy bylo očividné, že válka je prohraná a říše mele z posledního, přesto nelze do jisté míry nezaregistrovat, co vše byl ochoten obětovat ve prospěch toho, čemu věřil.
Kniha je poměrně detailní v popisu bojových přesunů, pozic v kraji, popisu operací jednotlivých vojenských uskupení. Tato detailnost může být někdy až nepřehledná. Přesto si člověk může udělat jasnou představu, co vojenské řemeslo v dané době obnášelo.
Proto každý, kdo by měl zájem dozvědět se něco podrobnějšího o událostech na východní frontě za 2. sv. války od počátku bojů až po vykrvácení německé armády před branami Berlína, měl by zvolit tuto knihu. Každý, komu se však příčí číst chvalozpěvy a provolávání slávy nacismu a jeho představitelům, měl by se této knize radši vyhnout.
Velice zajímavá a pro mě i cenná kniha z tzv. "druhé strany". Postva nezměrného idealisty Degrella a jeho poutavého vyprávění zcela jistě stojí za přečtení.
Rozporuplná kniha.
Nelze zcela pominout přínos z hlediska pohledu "z druhé strany".
Avšak taktéž nelze přehlížet fanatický autorův zápal pro nacistickou ideologii a jakousi obsesi mladými chlapci, hrdiny bránícími pevnost Evropa. U těchto pasáží se v mysli nezadržitelně vykreslují tři anglická písmena "WTF"?!
Cit. str. 201-2: "Náš velitel, podplukovník Lucien Lippert, .... Byl vynikající mladý důstojník belgické armády, nejlepší absolvent vojenské školy v Bruselu ve svém ročníku. Účastnil se křížového tažení proti bolševikům jako pravý křesťanský rytíř. Měl nádherné čisté rysy, svěží pleť a vážné světlé oči. Podplukovníkem se stal ve svých devětadvaceti letech a žil jen pro své přesvědčení.
Onoho dne bojoval Lucien Lippert, od přírody hrdina, tak směle, že z něj šla hrůza. Přitom to byl velice klidný mládenec, který nikdy neřekl nebo udělal nic přehnaného." - podle autora zbraně SS nikdy nedělají nic přehnaného, jestliže k tomu nejsou vyprovokovány hordami Mongolů, Kalmyků a spol. vydávajícími zvířecí zvuky a valícími se v lidských vlnách na statečné a prosté mládence.
Pakliže tedy zvládnete odfiltrovat neustálé omílání o čistých srdcích, ryzích charakterech, rytířích, svatých povinnostech apod., najdete pod tímto balastem vcelku zajímavé pojednání o chronologii německého postupu na východní frontě, různých postřezích o místech a lidech, dojmech z obranných bojů při ústupu a atmosféry krátce před kapitulací.
Kniha velice zajímavá. O osobnosti autora se již zde řeklo mnoho hanlivého, ale slovy pamětníka: "opravdu neznám jediného politika, který se sám přihlásil k službě na frontě, kromě jeho"! Ohledně členství v SS, ano možná je to uznaná zločinecká organizace, ale jestli celou organizaci budeme soudit podlé skutků jen několika divizí a to pravděpodobně převážně divize Totenkopf, musíme samozřejmě odsoudit i všechny Čechy na základě našich partyzánů a vlastenců, kteří si ke konci války vybíjeli svojí frustraci na německých zajatcích a civilistech. Závěrem kniha je vynikající! Podle mého názoru je důležitá v tom ohledu, že je to jedna z mála knih, která mluví o 2. WW i z druhé strany a nejen od spojenců a sovětů.
HISTORII PÍŠÍ VÍTĚZOVÉ (bůh ví jak to celé bylo)
Dobře napsané, ale názory autora jsou skutečně debilní.