Teď a navždy
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/3518/bmid_ted-a-navzdy-I36-3518.jpg
4
34
34
Dvě nová díla autora, který navždy změnil pohled na povídkářskou tvorbu, se poprvé objevují v této knize. Dvě výrazně odlišné povídky, ale obě demonstrující jedinečný autorův talent a nepotlačitelnou vitalitu jeho ducha. Někde hraje kapela je snovým popisem arizonského městečka, kde není vidět děti si hrát a kde zdánlivě lidé nestárnou. Sveden kouzlem venkova, a záhadnou ženou se jménem egyptské královny, rozhodne se autor odkrýt záhadu tohoto magického místa, dříve než se dostaví nevyhnutelná katastrofa. V Leviatanovi 99 se spisovatel, který kdysi kolonizoval Mars, vrací opět do kosmu, aby převyprávěl Melvillovo klasické dílo o posedlosti, jejímž objektem se místo velryby stává vše ničící kometa. V roce 2099 nováček mezi kosmonauty Ishmael Jones vstupuje na palubu vesmírné lodi a vkládá svůj osud do rukou pošetilce, který se slepě žene za ohonem vesmírného monstra. V nemilosrdném prázdnu se posádka musí podrobit božskému soudu, její protivník má k dispozici tu nejstrašnější zbraň - čas.... celý text
Přidat komentář
Dvě povídky - Kdesi v dálce hudba zní… a Leviatan 99, značně rozdílného obsahu a tématu, obě ovšem v něčem podobné. Ta první o stárnutí, smrti a magii času, druhá o posedlosti a odevzdanosti. Asi. To je jedno o čem to je, důležité, že obě promlouvají ke čtenáři stejně - stává se nakonec pouhým pozorovatelem Bradburyho a jeho spisovatelského mozku, nikoliv aktivním účastníkem děje, jako v jeho nejslavnějších dílech. Je to asi tak správně, jsou to knihy ´pro sebe´.
K první jsem zkraje přistupoval jako k Pampeliškovému vínu a nějakou dobu se to vyplatilo, záhy jakoby Bardbury plakal za lidmi, které potkal a kteří jej inspirovali. Poslední třetina je jako kra, která opustí svůj mateřský ledovec a za oslavného potlesku nad tímto dílem plave vstříc svému konci. Velmi silné, nicméně čtenář se dostane do "no, tak to prostě už je..." stavu.
Leviatan je něco podobného, základem je Melville, Bradbury na tomhle základě postaví myšlenkový konstrukt podobný první povídce. Bohužel pro mě, nejsem Melvillem nějak posedlý a myslím, že čistě tvůrčí - nikoliv parafrázující - Badbury by u mě vyhrál (víc).
„Protože?“ opáčil starší muž. „To je jeden z nejlepších důvodů na světě.
Ponechává spoustu prostoru pro rozhodnutí.“
Ray Bradbudy je pro mě spisovatelem, jenž vládne jazykem tak, že „zdokonaluje slova na jejich cestě ven“, číst jeho příběhy je pro mě vždy zážitek. Slova, která spojuje do vět a příběhů se skoro vznáší nad stránkami, jsou jak klarinety, jejichž hudba tiše zní, jsou jak peříčka, která se zlehka snáší a vám je tak příjemně, když je čtete, jako zapadnout do té nejjemnější prachové peřiny .
Dva příběhy této knížky vyprávějí … jeden o nesmrtelnosti, druhý o touze a posedlosti, a oba, nejspíš by se dalo říct … o snaze zastavit čas.
V těchto příbězích se dějí podivné věci, které občas porušují pravidla časoprostoru. Přitom ale v nich vládne jakýsi poklid, tajuplná melancholie, jen minimum napětí … jež se skládají do impresionistického obrazu, který vzbuzuje představivost, a právě v tom je autorova síla … jeho sci-fi příběhy nejsou o technice, ale o lidech a jejich podivuhodných osudech … zprostředkovává tak hlavně emotivní prožitky … a u mě jsou v případě pana Bradburyho zatím vždy za 5*.
"Když prostě víš, že jsi živý a díváš se na slunce, užíváš si povětří a hlásáš to v každém okamžiku své existence, právě to zaručuje tvou dlouhověkost."
Kniha obsahuje dvě povídky. První povídka je o městě v pustině, kde nikdo neumírá a ani se nikdo nerodí.
Druhá povídka je inspirována Bílou velrybou.
Nebylo to špatné, ale na Marťanskou kroniku to nemá.
Část díla
Kdesi v dálce hudba zní
2007
Leviatan 99
2007
Autorovy další knížky
| 2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Zkusil jsem to, ale asi jsem ani v jedné povídce svého jinak oblíbeného autora nepochopil...