Tekumseh (2. díl)
Fritz Steuben

Edice KOD svazek 116/II - vyprávění o boji rudého muže za svůj národ, sepsané podle starých pramenů.
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1973 , Albatros (CZ)Originální název:
Tecumseh, der Berglöwe / Der strahlende, 1932
více info...
Přidat komentář


Fritz Steuben, další Němec, který psal dobrodružné romány o osidlování Ameriky. Záměrně nepíšu Západu, protože Kentucky je hodně na východě. Ovšem v 70.letech 18.století to byla divočina úplná. Bitvy o Boonsburg a Modrá Soliska jsou zvlášť napínavé, osudy skutečného zálesáka Daniela Boona jsou zajímavější než Vinnetou.


Tak jako se první díl točil převážně kolem mladého Tekumseha, tak se druhý díl točí, především, kolem zálesáka a osidlovatele Kentucky, Daniela Boona (Kožené punčochy). První půle není až tak dobrodružná a akční. Děj se klidným tempem horské bystřiny, klikatí mezi různými událostmi a spíše dělá most k událostem následujícím. Tekumseh mezi ostatní indiánské kmeny vnese jasný požadavek, aby se spojily a vyhnaly tak bílé osidlovatele. Ale nové cestě není příliš přáno. Nic méně, čím blíž sem se blížil konci, tím víc akčví ekvivalent stoupal až to bylo maso a já si užil luxusní jízdu. Tím nechci říct, že bych se ze začátku nudil. To v žádném případě. Mnoho praktických věcí je doplněno mnohými obrázky, takže si třeba různé indiánské práce nebo výtvory, živě představíte. Taktéž mnohé myšlenkové pochody. Cokoliv by tam nebylo - tak by to chybělo. Nicméně...není to taková jízda jak předešlý díl.


Prvý diel bol veľmi dobrý. Ale tento, druhý je priam úžasný. Ku kvalitnému opisu osídľovania Kentucky z prvej knihy pribudli dych berúce scény (napr. Tekumseh kupujúci pušný prach, "lov" Tekumseha na hraničiara, cesta Tekumseha k moru, bitky Indiánov s hraničiarmi. Kniha je tiež vzdaním holdu hraničiarovi Danielovi Booneovi. Stále drsné, stále krása príroda a výrazné postavy. Pribudol prvok kvality.
Fakt klobúk dolu, teším sa na tretí diel!


Občas není na škodu se jen tak prohrabat knihovnou a sáhnout až hodně dozadu, kde se „krčí“ za novými tituly nejeden skvost. Tím pro mě, samozřejmě v určitém věku, byla i tato kniha a kdyby tenkrát byla nějaká Databáze knih, tak bych se vůbec nerozpakoval nad nejvyšším hodnocením.
Trochu z nostalgie a trochu ze zvědavosti, jak kniha obstojí v čase, jsem se pustil do čtení.
A dnes čtu 3.díl!


Tekumseh vs. Daniel Boon. Dvě strany barikády a já vlastně cítím sympatie k oběma těmto hrdinům. Skvěle napsané a čtivé. Velká poklona panu spisovateli.


Kniha je téměř tak dobrá jako první díl, čtivá a taky dost deprimující v tom, jak popisuje postupně měnící se Tekumsehův svět, byť je to jen epizoda v procesu vzniku nového státu a postupně se proměňující společnosti, jak té původní, která se snaží udržet své tradice a pozice, tak té nové, která v tu chvíli netouží po ničem jiném než po "své", bílé společnosti v novém prostoru. Konfrontace dvou názorů, dvou světů, dvou pohledů - Tekumsehova a Boonova - je to prostě jiná conquista, kde už ani tak nejde o zlato jako o bytí či nebytí etnika.

Ze čtyř knih o Tekumsehovi jsem tuto četl jako první. V roce 1986. Ačkoliv jsem Tekumseha cenil jako bojovníka, ztotožňoval jsem se s bílými osadníky v Kentucky. Daniel Boon, Simon Kenton, a další, pro mě byli ti skuteční hrdinové.
Druhý díl se totiž oproti těm ostatním zaměřuje na konflikt v americkém pohraničí z bílého pohledu. Není tu čas na klišé "zlý běloch, hodný Indián". Vnímáme tu strasti, kterým bílí v pohraničí čelili. Čteme o vypálených chatách, zmasakrovaných rodinách včetně malých dětí. Chápeme, že to byl pro obě strany boj o přežití. Vyhrát mohl jen ten silnější. Spolužití nebylo možné. A pokud si toto uvědomíme, ztotožňujeme se s těmi, s kým máme něco společného.
Vidět se ne jako běloch, ale Indián, bylo vždy něco, co jsem nechápal. A byla to právě tato kniha, která vytvarovala moje rasové vědomí v historickém kontextu. Do té doby člověk vnímal jen problémy, které jsme jako kluci měli s Cikány. Díky Tekumsehovi jsem si uvědomil, že rasový konflikt probíhal i v historii po celém světě.


Druhý díl je více než Tekumsehovi věnován hraničáři Danielu Boonovi, muži, jenž pro bílé objevil Kentucky a tím ji sebral indiánům. Skvěle popsaný Tekumsehův tanec "Viděl jsem" a jeho cesta na sever, stejně jako běžný život v indiánské osadě při Boonově zajetí. Knize dominuje přepadení Boonsburgu Šavany a následná trestná výprava hraničářů rozprášená u Modrých Solisek.


Stejně jako první díl i druhý díl má dvě části, první část je více věnována Tekumsehovi a v druhé více vystupuje slavný stopař Daniel Boon.Mnoho historických událostí a zajímavostí, které doplňují Ohijskou trilogii od Zane Greye, ale ta je pro mně čtivější a více zajímavější vzhledem k našim dějinám.I když o Tekumseha jsem se hodně zajímal, už v 70 letech minulého století a napsal jsem o něm článek, který vyšel v časopise TRAMP.


Možná ještě lepší než první díl. Je třeba vyzdvihnout skvělý překlad. Mezi vrcholy knihy patří popis Tekumsehovy iniciační cesty, myšlenky Daniela Boona při cestě z Detroitu do Chillicothu: tehdy si Daniel Boon (jehož myšlenky v prvním díle o tom, proč bude bojovat za bílé osadníky, stojí rozhodně za přečtení a zamyšlení) uvědomí, že má na indiánském, nebo původně indiánském území ,,pocit, jaký musí zachvacovat snad každého poctivého člověka, který náhle zjistí, že se jako zloděj vplížil do cizího domu" (strana 168), a ovšem závěrečná bitva u Modrých solisk: cestou k ní, když Boon prochází po opuštěné, brutálně zdevastované a znásilněné cestě, kterou k soliskům chodívala zvěř, než se naučila bát hraničářských pušek (roku 1782!!), mne zachvátil strašlivý pocit, který pojmenoval Karel May ústy Old Shatterhanda: ,,Styděl jsem se v tu chvíli, že jsem běloch." Ta vina leží na nás všech.
Autorovy další knížky
1971 | ![]() |
1985 | ![]() |
1986 | ![]() |
1979 | ![]() |
1980 | ![]() |
Přišlo mi to o něco slabší než první díl. Jako klukovi se mi to líbilo hodně. Dnes už jsem tak nadšený nebyl, z části kvůli tomu, že jsem si nečetl jak se některé události odehrály ve skutečnosti.