Tekumseh (2. díl)

02.02.2023

Krásná vzpomínka na dětství.

28.06.2021

Prvý diel bol veľmi dobrý. Ale tento, druhý je priam úžasný. Ku kvalitnému opisu osídľovania Kentucky z prvej knihy pribudli dych berúce scény (napr. Tekumseh kupujúci pušný prach, "lov" Tekumseha na hraničiara, cesta Tekumseha k moru, bitky Indiánov s hraničiarmi. Kniha je tiež vzdaním holdu hraničiarovi Danielovi Booneovi. Stále drsné, stále krása príroda a výrazné postavy. Pribudol prvok kvality.
Fakt klobúk dolu, teším sa na tretí diel!

21.03.2021

Občas není na škodu se jen tak prohrabat knihovnou a sáhnout až hodně dozadu, kde se „krčí“ za novými tituly nejeden skvost. Tím pro mě, samozřejmě v určitém věku, byla i tato kniha a kdyby tenkrát byla nějaká Databáze knih, tak bych se vůbec nerozpakoval nad nejvyšším hodnocením.
Trochu z nostalgie a trochu ze zvědavosti, jak kniha obstojí v čase, jsem se pustil do čtení.
A dnes čtu 3.díl!

18.05.2020

Velice pěkně napsané krásně čtivé.Doporučuji

23.04.2020

Tekumseh vs. Daniel Boon. Dvě strany barikády a já vlastně cítím sympatie k oběma těmto hrdinům. Skvěle napsané a čtivé. Velká poklona panu spisovateli.

06.09.2019

Kniha je téměř tak dobrá jako první díl, čtivá a taky dost deprimující v tom, jak popisuje postupně měnící se Tekumsehův svět, byť je to jen epizoda v procesu vzniku nového státu a postupně se proměňující společnosti, jak té původní, která se snaží udržet své tradice a pozice, tak té nové, která v tu chvíli netouží po ničem jiném než po "své", bílé společnosti v novém prostoru. Konfrontace dvou názorů, dvou světů, dvou pohledů - Tekumsehova a Boonova - je to prostě jiná conquista, kde už ani tak nejde o zlato jako o bytí či nebytí etnika.

Ze čtyř knih o Tekumsehovi jsem tuto četl jako první. V roce 1986. Ačkoliv jsem Tekumseha cenil jako bojovníka, ztotožňoval jsem se s bílými osadníky v Kentucky. Daniel Boon, Simon Kenton, a další, pro mě byli ti skuteční hrdinové.

Druhý díl se totiž oproti těm ostatním zaměřuje na konflikt v americkém pohraničí z bílého pohledu. Není tu čas na klišé "zlý běloch, hodný Indián". Vnímáme tu strasti, kterým bílí v pohraničí čelili. Čteme o vypálených chatách, zmasakrovaných rodinách včetně malých dětí. Chápeme, že to byl pro obě strany boj o přežití. Vyhrát mohl jen ten silnější. Spolužití nebylo možné. A pokud si toto uvědomíme, ztotožňujeme se s těmi, s kým máme něco společného.

Vidět se ne jako běloch, ale Indián, bylo vždy něco, co jsem nechápal. A byla to právě tato kniha, která vytvarovala moje rasové vědomí v historickém kontextu. Do té doby člověk vnímal jen problémy, které jsme jako kluci měli s Cikány. Díky Tekumsehovi jsem si uvědomil, že rasový konflikt probíhal i v historii po celém světě.

13.08.2017

Druhý díl je více než Tekumsehovi věnován hraničáři Danielu Boonovi, muži, jenž pro bílé objevil Kentucky a tím ji sebral indiánům. Skvěle popsaný Tekumsehův tanec "Viděl jsem" a jeho cesta na sever, stejně jako běžný život v indiánské osadě při Boonově zajetí. Knize dominuje přepadení Boonsburgu Šavany a následná trestná výprava hraničářů rozprášená u Modrých Solisek.

01.03.2016

Napínavé a poutavé čtení. Dozvěděl jsem se i mnoho historických zkušeností.

09.03.2014

Stejně jako první díl i druhý díl má dvě části, první část je více věnována Tekumsehovi a v druhé více vystupuje slavný stopař Daniel Boon.Mnoho historických událostí a zajímavostí, které doplňují Ohijskou trilogii od Zane Greye, ale ta je pro mně čtivější a více zajímavější vzhledem k našim dějinám.I když o Tekumseha jsem se hodně zajímal, už v 70 letech minulého století a napsal jsem o něm článek, který vyšel v časopise TRAMP.

10.03.2012

Možná ještě lepší než první díl. Je třeba vyzdvihnout skvělý překlad. Mezi vrcholy knihy patří popis Tekumsehovy iniciační cesty, myšlenky Daniela Boona při cestě z Detroitu do Chillicothu: tehdy si Daniel Boon (jehož myšlenky v prvním díle o tom, proč bude bojovat za bílé osadníky, stojí rozhodně za přečtení a zamyšlení) uvědomí, že má na indiánském, nebo původně indiánském území ,,pocit, jaký musí zachvacovat snad každého poctivého člověka, který náhle zjistí, že se jako zloděj vplížil do cizího domu" (strana 168), a ovšem závěrečná bitva u Modrých solisk: cestou k ní, když Boon prochází po opuštěné, brutálně zdevastované a znásilněné cestě, kterou k soliskům chodívala zvěř, než se naučila bát hraničářských pušek (roku 1782!!), mne zachvátil strašlivý pocit, který pojmenoval Karel May ústy Old Shatterhanda: ,,Styděl jsem se v tu chvíli, že jsem běloch." Ta vina leží na nás všech.