Tekuté zlo
Zygmunt Bauman , Leonidas Donskis
Pomocí precizní definice „tekutého zla“ podávají autoři jedinečnou diagnózu aktuální geopolitické situace v Evropě, která se vyznačuje vratkostí, nejistotou, permanentními změnami, politickým populismem a prohlubujícími se rozdíly napříč společností. Tekuté zlo s podtitulem Život bez alternativ je předposlední knihou polsko-britského sociologa Zygmunta Baumana (1925 – 2017) a litevského filozofa a politologa Leonidase Donskise (1962 – 2016). Kniha popisuje fenomén zla, které je ze své podstaty všudypřítomné a nesmrtelné, ve své současné podobě však přesto odlišné od všech svých minulých podob: jedná se o takzvané „tekuté zlo“. Na rozdíl od „pevného zla“ minulosti (které bylo např. produktem zločinných režimů SSSR a Hitlerovy Třetí říše), jež se vyznačovalo koncentrovaností, centrálním dohledem, a tudíž i snadnou detekovatelností, definují autoři knihy „tekuté zlo“ jako obtížně uchopitelné, neustále proměnlivé, těžko vystopovatelné, a tím i zrádnější a ve svých důsledcích také zlověstnější. Základním prostředkem „tekutého zla“ není hrubá síla, ale metoda svádění a následného ústupu. „Tekuté zlo“ má jedinečnou schopnost převlékat háv a vystupovat v roli přítele (např. populistického politika slibujícího rychlá řešení, nebo sledovacích zařízení, která si sami dobrovolně implementujeme do mobilu), načež zničí vše, co bylo vybudováno a zanechá po sobě pustou planinu. Autoři přicházejí s jednoznačným popisem daného fenoménu a odvozují od něj problémy současné Evropy (se zvláštním přihlédnutím ke všem zemím bývalého Východního bloku), které se vyznačují politickou nestabilitou a narůstajícími sociálními rozdíly. Bauman s Donskisem se věnují také otázce, proč se dosud nenaplnila Fukuyamova vize o „konci dějin“ a konečném vítězství demokracie a místo toho jsme svědky stále propastnějšího rozkolu mezi Západem a Východem, vzrůstajícímu populismu a nástupu technokracie. Text se při tom odkazuje na ekonomické teorie, filozofické směry i vynikající díla z oblasti literatury, hudby a kinematografie.... celý text
Přidat komentář
Čtyři částečně navazující korespondenční eseje, zkoumající tekutost zla a jeho prosáknutí do reality; dotýkání se skutečnosti zejména druhé poloviny dvacátého a prvních patnácti let jedenadvacátého století. Pro mne nejsrozumitelnější kapitolou, s níž se z devadesáti procent identifikuji, je ta druhá - Od kafkárny k orwellovštině? - a nejprovokativnější čtvrtá - Stíny zapomenutých předků? Pozoruhodné úvahy o vině podle Jasperse (kriminální, politické, morální a metafyzické) a vůli k pokání, násilí, nacionalismu, zbytečných lidech, kultuře jako odrazu skutečnosti, Evropě střední a východní v konfrontaci se západní, zániku alternativ a mnohém dalším. Myslím, že se lze spolehnout na to, že vyjde pokračování. Odkazy na filmová a literární díla inspirativní.
Příjemný dialog (dopisy) dvou myslitelů, který přináší úplně jiný pohled na známé skutečnosti. V dnešní době se stírají ostré hranice dobra a zla čili doba tekutého zla.
Někdy na můj vkus až moc ukecané (na knižní vydání). Na druhou stranu se zde objevuje řada zajímavých odkazů a spíše bych doporučoval si alespoň některé pasáže přečíst.
Zajímavé a podnětné čtení, ve kterém jsem se však ne vždy našel. Kniha je vystavena na konceptu tekuté modernity, se kterou přišel Bauman na přelomu tisíciletí (dobře rozvijí např. Ulrich Beck). Tento mimořádně vlivný a pro pochopení současné situace důležitý koncept však touto knihou není v zásadě nijak dále rozvíjen. Proměnlivá, silně individualizovaná, konzumní a globalizovaná společnost, jejím ideologickým ukotvením je neoliberalismus má přirozeně i své stinné stránky, které autoři označují jako tekuté zlo. Tekuté zlo však manifestují na příkladu rozkladného vlivu neoliberální ideologie na západní - euroatlantický - prostor, ale současně také na putinismu v Rusku. Především Donskis přitom dle mého podléhá pochopitelnému, ale zjednodušujícímu pohledu na Rusko, které šmahem označuje za fašistické, jako by touto nálepkou označil putinismus za vyřešený problém. Projevuje se to mimo jiné křečovitou snahou naroubovat Orwellův svět z knihy 1984 na současné Rusko ačkoliv tato analogie kulhá na obě nohy. Bauman se naopak snaží správně poukázat, že současné tekuté zlo má blíže spíše k huxleyovské Konci civilizace. Oba autoři také dle mého podléhají jednoduché cestě morálního rozhořčení nad stavem společnosti, která však končí u lakonického TINA (There is no alternative). Možná ale není morální rozhořčení tím, co bychom proti TINA měli postavit.
Velice podnětná polemika dvou stárnoucích sečtělých filozofů (dnes již zesnulých), kteří na cca 230 stranách stihnou jmenovat 400 světových osobností a zapracovat jejich ideje do svých argumentů. Tématem je život bez alternativ. 21. století uvězněné v nesvobodném neoliberalismu bez vyhlídek na zlepšení. Velice zajímavá kniha.
Kdybych měl oba filozofy porovnat, zřejmě by u mě - možná překvapivě - zvítězil Leonidas Donskis nad slavnějším Zygmuntem Baumanem.
čtení na dlouhodobou depku. několikrát jsem knížku vzal do roky, několikrát jsem ji odložil. když člověk nečte jenom vytištěná písmenka složená do slov a vět, když vnímá, jak vypadá svět z pohledu dvou velmi zkušených a zkoušených pánů, kteří to mají v hlavě srovnané a netrpí slovním průjmem, je to k zbláznění.
tato doba nepotřebuje filosofy, úplně stačí konzumenti, kterým nevadí předžvýkané a natrávené „hlubokosti“ powerpointových prezentací a rychlokvašky pseudocelebrit, vyplňující prázdné stránky prázdných tabloidů.
snad se ke knížce ještě vrátím, teď ji ale odkládám jako hodně těžké čtení.