Tělo a krev
Michael Cunningham
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/195798/bmid_telo-a-krev-Zfj-195798.jpg
4
305
305
Rodinná sága čtyř generací Stassosových, kteří pocházejí z Řecka, se odehrává v Detroitu a obemyká bezmála celé 20. století. Na první pohled se zdá, že rodina zpodobňuje typický americký sen. Nebyl by to ale Cunningham, aby v jeho příběhu nehrály roli uplně jiné věci: menšinová sexuální orientace či transvestitismus. Nicméně vše objímá láska v nejrůznějších podobách, ať už milenecká nebo rodičovská.... celý text
Přidat komentář
Strhující kniha! Možná i moje zatím nejoblíbenější od Michaela Cunninghama. Životy jednotlivých členů rodiny Stassosových jsou smutné až tragické, se spoustou trápení a ran osudu. Ale tak to prostě chodí - a kniha si mě (nejenom) díky tomu naprosto získala. Výborné!
Tato kniha je všeobecně brána jako příběh konce jednoho amerického snu. Což se mi úplně nelíbí, protože když si někdo něco naplánuje a to něco jde trochu jinak, než si představoval, neznamená to tragédii. Naopak, to je na životě/této knize tak vzrušující.
Je to jedna z knih, po které chci napsat autorovi krátký lístek:
Díky, že jsem toho mohla být součástí!
(a spoustu infantilních srdíček k tomu)
Pro mě nejčtivější Cunningham. Zvláštní, že je tu přirovnáván k Irvingově knize V jedné osobě, já si během četby několikrát připomněla Irvingova Pravidla moštárny.
Pekné, dobré čítanie. Americký román, alebo to, čo si ja pod týmto pojmom predstavujem.
Starší tvorba, včetně tohoto díla, se mi o dost více líbíla než novější Vzorové dny či Za soumraku...
Mnohem lépe zvládnuté téma než Irvingovo v jedné osobě, o něco slabší než Eugenidesův Hermafrodit. Román se výborně čte. Jeho stavba - každá kapitola z pohledu jiného člena rodiny - je velice kompaktní, cesty do zákoutí duší jednotlivých postav většinou přesvědčivé. Píšu většinou, protože v některých případech si nejsem jist, že děti ve věku, ve kterém se nachází některé dětské postavy románu, jsou schopny uvažovat způsobem, jaký autor popisuje. Rozevřený deštník velké řecké tragédie, kdy každá postava musí z příběhu nutně vyjít nějak poznamenaná, mi přijde trochu moc na sílu. Myslím, že méně tragična by v tomto případě vyznělo uvěřitelněji.
Domov na konci světa nepřekonán, leč i tak se jedná o krásné čtení... dějem mi lehoučce připomněl Irvingovo V jedné osobě... nedá vám chvilku vydechnout, stále se něco děje a pro mojí maličkost velké plus je, že není plný klišé...zkrátka nic není vždy tak, jak si vysníme... uvěřitelný a opravdu hezký příběh...
Hľadanie vlastnej identity, svojho miesta v živote a s nimi súvisiace úspechy a prehry, vzlety a pády – to je ústredná téma prevažnej väčšiny amerických románov. V podstate ide len o to, ako konkrétny autor tému uchopí, ako ju dokáže variovať, čo na ňu nabaľuje a ako jednotlivé témy prepája, či podstatu dômyselne zaobalí rúškom zdanlivosti, alebo ju nechá vyniknúť celkom prvoplánovo. Výsledok tejto snahy býva rôznorodý. V Cunnighamovom prípade však vždy štandardne dobrý. Témou teda neprekvapí ani v tomto románe. Ak ste si obľúbili jeho predošlé texty, bude sa vám páčiť aj Tělo a krev, ak nie, veľa vám nepovie ani tento román.
Cunningham naozaj vtesnal veľmi veľa na relatívne malú plochu (stovku rokov, predstavil štyri generácie jednej rodiny, v súlade s nosnou témou skĺbil množstvo ďalších tém do kompaktného celku). Umožnili mu to fragmenty, starostlivo vybrané kamienky z mozaiky života postáv. Sú to fragmenty strachu, obáv, snov a najhlbších túžob. Navonok môže byť všetko v poriadku, pod povrchom však drieme množstvo vášne, zášť, vina a osamelosť, dokonca aj tam, kde by to človek čakal najmenej. Cunningham v jednotlivých fragmentoch ani zďaleka nevypovie všetko (nie je ojedinelé, že postavy sa vyrovnávajú s udalosťami, ktoré sa odohrali v živote ich blízkych, bez prítomnosti čitateľa a predstúpia pred neho s nimi už zdanlivo vyrovnané) a predsa vo výsledku vzniká dojem uceleného obrazu. Cunningham je prísne dôsledný v detailoch, čo sa odráža nie len do jeho schopnosti vrstviť témy a prepájať jednotlivé fragmenty textu, ale tiež do schopnosti dotvárať text využívaním symboliky a motívov. Zhruba do polovice textu som bola presvedčená, že nebudem hodnotiť vyššie než štyrmi hviezdami. Ako však text plynul a práca s detailami bola stále viac a viac zreteľná, postupne mi dochádzalo, aké to má Cunningham všetko premyslené a prepracované a tento fakt začal pracovať v prospech piatej hviezdy. Na detailoch predsa záleží. Veľa vecí na nich padá. A Cunninghamove postavy? Tie sú tak neskutočne ľudské! To všetko vo výsledku tvorí text hutný, s ozajstnou, nie len domnelou hĺbkou.
Z môjho pohľadu škoda konkrétnych, niečo vyše dvoch strán textu, v takmer samotnom závere románu, v ktorých Cunningham zrýchlene načrtol ďalšie osudy svojich postáv. Nikdy som nechápala snahu autorov týmto spôsobom dovysvetľovať „čo bolo ďalej“, resp. v tomto prípade "čo bolo medzitým". Dala by som prednosť ešte o niečo viac otvorenejšiemu záveru, bez možnosti nahliadnuť do tejto časti životov postáv, alebo keď už, ocenila by som ich rozpracovanie do ďalších, aspoň krátkych kapitol, predstavujúcich jednotlivé fragmenty.
Hodně čtivé..Rodina se smíšenými řecko italskými kořeny chce snít svůj americký sen. Cunningamovi hrdinové vůbec nejsou nudní a prožívají opravdu barvité osudy.
Pro mě překvapivé zjištění, že se osudy čtyř generací dají směstnat do knihy, která o něco málo překračuje čtyři sta stran. Jenže pan Cunningham to dokázal naprosto bravurně, aniž bych měla při čtení pocit, že něco vynechal. Skvěle provedená sonda do rodiny, jež na oko působí jako typická rodinka, budující svůj americký sen, přičemž pod povrchem najdete všemožné nesrovnalosti jako otce trpícího impulsivními návaly vzteku, starší dceru, snášející otcovu zvýšenou náklonost, syna, který má rád muže, nejmladší dceru, ztracenou ve svém vlastním světě, mající za nejlepší přítelkyni transvestitu Cassandru a v neposlední řadě matku, která peče krásné dorty, udržuje ukázkově naklizenou domácnost, ale zároveň trpí neurózami a kleptomanií. Tělo a krev ukazuje lásku ve všech možných odstínech a neustále se opakující motiv domu ve všech podobách je v knize stejně příjemnou a nenásilnou linkou.
Kniha toho nabízí spoustu od lásky a přátelství, přes generační konflikty, nenávist a nepochopení. Sledujeme budování snu, abychom následně sledovali jeho rozklad. Tělo a krev se tak nakonec mění v prach a slzy.
Těžká rána spáče snícího americký sen, i tak by se možná dal jednoduše shrnout děj Cunninghamovy knihy Tělo a krev. Vlastně je to Cunningham, jakého už známe, nepřekvapí, protože už známe jeho další díla. A i když jeho příběhy pozvolna plynou, nenudí a nejsou žádnou selankou. Svým hrdinům autor dává štiplavou a někdy nahořklou příchuť a stejně tak tomu je i u členů rodiny Stassosovy, která je střebodem ságy. Cunningham sleduje osudy jednotlivých členů na pozadí událostí půlky století a ač se doba mění, nahlížení jednotlivých zúčastněných postav zůstává skoro stejné, ač i tam čas ohlazuje hrany a ostré výčnělky. Předsudky zůstávají, vzpoury dětí vůči rodičům, vůči době, také. Všudypřítomná je pak i láska ve všech možných podobách. Autor ukazuje, že americký sen se dá zbořit snadněji než hrad z karet, že nikdy nemůže zůstat stát, ač by si to mnozí zúčastnění přáli sebevíc. A to vše nám popisuje bravurním jazykem, skvělými dialogy, přičemž do vlastně obyčejných osudů dokáže dodat něco navíc, co tlačí v krku ještě nějakou dobu po přečtení.
Tělo a krev je dvacet let starý Cunninghamův román, který se k nám dostává v českém překladu až teď. Já ani nevím, co napsat, převládá ve mně spokojený pocit po přečtení výborné knížky, za kterým není třeba skoro nic dodávat.
OK, přečetl jsem to téměř na jeden zátah, od začátku druhé části jsem se nemohl od příběhu odtrhnout a s upřímným zaujetím sledoval desítky let trvající osudy rodiny přistěhovalců ve Spojených státech. Těm se narodí děti, jejich dětem další děti, a všechno souvisí se vším. Cunningham možná psal i se záměrem vytvořit jakousi kroniku doby, let padesátých (a materiálního vzestupu), let šedesátých (a rozvolnění), let sedmdesátých (a hippies), let osmdesátých (a AIDS), let devadesátých (a konzumerismu). Je vidět, že autor zachovává stále stejný koncept příběhu, založeného na dialozích a psychologii mezilidských vztahů (a Hodiny byly tedy v jistém smyslu vyvrcholením jeho tvůrčích postupů, nikoli ojedinělým úspěchem). Zdá se mi to jako nadčasové pojetí, které nemůže zestárnout nebo zevšednět. A středobodem Cunnighamova díla je psyché, navzájem propojený svět lidských duší, ony drobné nitky a přediva, která utváří náš svět, vzájemné interakce, které ovlivňují naše chování určitým způsobem. V Tělu a krvi, románu, sledujícím chování několika postav ve velmi dlouhém časovém období, je toto patrné. Osobně jsem už místy unaven z hypersložitých a do sebe zahleděných knih plných složitých dějových zápletek. Přitom číst knihu, založenou v podstatě jen na nenásilném a pozvolném plynutí děje, vyšperkovanou brilantními dialogy, je osvěžující zážitek. Řekl bych, že Tělo a krev je takové autorovo nenápadné a opomíjené opus magnum, knížkou, stojící ve stínu, u které ale budete překvapeni, jak moc dobrá je, až se do ní pustíte. Myslím, že toto dílo vede k zamyšlení o tom, že i na první pohled spořádané a úspěšné rodiny v sobě dusí tíži, tu nesnesitelně lehkou nebo těžkou, jak o ní psal Kundera. A nikdo jí není úplně ušetřen, nikdo z nás není člověkem sám o sobě, nýbrž součástí početnějšího celku. A naše okolí ovlivňuje naše životy více, než si jsme sami ochotni připustit. Cunningham je pak autor, který v mých očích knihu od knihy roste. Po poctě Virginii Woolfové v Hodinách a minimalistické konverzační fresce Za soumraku je toto můj třetí zásek. Možná i ten nejlepší.
Děkuji databáziknih.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
Hodnocení: 9/10
Štítky knihy
homosexualita láska americká literatura rodina USA (Spojené státy americké) rodinné vztahy ságy rodiče a děti LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2004 |  Hodiny |
| 2005 | Domov na konci světa |
| 2014 | Tělo a krev |
| 2011 |  Za soumraku |
| 2015 | Sněhová královna |
Jaksi tradičně je kniha napsaná krásným, vysokým (a pro někoho možná i složitým) stylem. Jsem moc ráda, že existují i takové knihy. Co vidím jako drobný problém, je skutečnost, že kniha je skoro 20 let stará a u nás se vydává poprvé. Což mě jako čtenáře prostě trošičku mate, jelikož témata a příběhy se mi zdají lehce klišoidní a stokrát omleté. Sám o sobě je příběh rodiny Stassosových takřka strhující a četl se jedním, zatajeným dechem. Ale při zpětném pohledu a zamyšlení se musím ptát, jestli toho nebylo trošičku moc. Na jednu rodinu hned dva gayové (trochu nám to nabourává teorii o 4%), jediné napohled zlaté a dokonalé dítě samozřejmě čeká tragický osud, transvestita nejlepším kámošem upjaté "ženušky" (bývalé kleptomanky), .... Tuhle rodinu muselo stihnout snad nějaké prokletí. Ze všech tří sourozenců mi nejvíc k srdci přirostla Zoe (Susan ani Billy mi moc sympatičtí nebyli), ovšem její osud byl opět předvídatelný už od chvíle, kdy začala dospívat...
Nakonec jsem se rozhodla dát "pouze" čtyři hvězdičky, čistě proto, že jsem v knize nenašla nic nového. Kdyby se jednalo o nový román, hodnotila bych ještě níž - jako prvoplánovou a marnou snahu šokovat něčím, co už prostě nikoho šokovat nemůže.