Tělo ve středověké kultuře
Jacques Le Goff , Nicolas Truong
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39172/bmid_telo-ve-stredoveke-kulture-dSD-39172.jpg
4
37
37
Další z prací proslulého francouzského medievalisty je věnována atraktivnímu tématu těla a tělesnosti v dějinách středověké kultury. Ke spolupráci si Le Goff tentokrát přizval novináře a editora N. Truonga. V centru zájmu autorů je tělo se všemi svými funkcemi – sexualitou, zdravím a nemocí, smrtí a umíráním. Postupně se seznamujeme s napětím mezi odříkáním půstu a nevázaností karnevalu, s hodnotou dětství i stáří v očích středověké společnosti, metodami středověké medicíny, nahlédnout můžeme do tajů středověké kuchyně. Le Goffově pozornosti neuniknou ani bizarní detaily, dokreslující plastický obraz imaginace člověka středověku – svět středověkých monster, či naopak „sportovní“ výkony středověkého člověka. Závěrečná část knihy seznamuje s funkcí a významem metafory těla v myšlení a sociální struktuře středověku, éry, v níž je lidské tělo obrazem světa, mikrokosmem.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2006 , VyšehradOriginální název:
Une histoire du corps au Moyen Âge, 2003
více info...
Přidat komentář
(Uwaga spoilery!) Středověk je božský a Jacques Le Goff je jeho prorok (tedy ještě s Georgesem Dubym in memoriam). Přesně tohle nejspíš dostanete z každého, kdo složil na našem ústavu jistou velmi problémovou zkoušku a nepotřeboval kvůli tomu prodlužovat studium minimálně o semestr. Středověk je božský, ó ano.
Tělo ve středověké kultuře má jednu obrovskou výhodu, a to je, že se výborně a snadno čte. Jak jsem mlátila hlavou do stolu, že ani za zlatý prase nikdy nepochopím určité pasáže Věku katedrál, na Těle jsem si přímo smlsla.
Další z výhod je neotřelost zpracovávaného tématu. Ze středověké kultury už se prošlo kde co, o sporu Bernarda z Clairvaux a opata Sugera o gotiku jsem četla už asi čtyřikrát, ale i tělo, ten flák masa a kostí, má své dějiny. Na jednu stranu je tělo zatracováno a odsuzováno, ale na druhé je tělo Ježíše glorifikováno a oslavováno. Na podobných kontrastech a napětí mezi protiklady stojí středověká kultura.
Přečtete si kapitolu o smíchu, slzách, snech, krvi, obžerství a na závěr si přidáte část o středověkých metaforách, které obsahují slovo tělo. No řekněte, napadlo vás někdy, že smích nebyl ve středověku přípustný i z toho důvodu, že Ježíš sice v Bibli třikrát zapláče, ale nikdy se nahlas nesměje? A víte, o co prosil a za co modlil Ludvík IX. Svatý? Ten ideál středověkého panovníka, který umřel během zpackaný křížový výpravy někde v Tunisku? Něco, co drtivá většina z nás má a dost často s tím plýtvá. Že nevíte? Tak mazat do knihovny pro Tělo.
Prostě musím dát 5/5 knize, ve které jsem si přečetla o definování tří řádů pomocí jejich vztahu k tělu, což ze mě udělalo u oné krizové zkoušky brutálního znalce. Perfektní počtení! Nechť žije věčně středověk a jeho velký prorok. Amen.
Kniha Tělo ve středověké kultuře mě bavila. Není zatížená přespříliš faktografií a svým pojetím mi přiblížila středověkou mentalitu. Brzy opět sáhnu po další podobné.