Téměř nesmrtelná láska
Andrea Sedláčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478460/bmid_temer-nesmrtelna-laska-0w9-478460.png
3
42
42
Příběh lásky dvou lidí, kterým se vztah pod rukama proměnil v milostný zápas. Tomáš, šarmantní a uznávaný pražský intelektuál, se seznámí s režisérkou Martinou, která žije a pracuje zároveň v Paříži i Praze a píše scénář dokumentárního filmu o Milanu Kunderovi. Vášnivá láska netrvá příliš dlouho, Martina postupně objevuje, že s partnerem není ve vztahu sama, až se z ní stane neúnavná rozkrývačka Tomášových dalších a dalších nevěr, přičemž Tomášovy milenky se postupně stávají jejími spiklenkami. Práce na filmu o Milanu Kunderovi zavede Martinu na místa spojená se spisovatelovým životem i s jeho romány, do Prahy, Vídně, Paříže. V Martininých přípravách i fiktivních scénách z připravovaného snímku se objevují základní témata Kunderových románů: láska, sex, nevěra, kruté žerty osudu i život intelektuála zapleteného v osidlech velkých dějin. To vše v kontrastu s bídou policejního špiclování a zasahování do životů druhých. Upachtěné i sofistikované slídění agentů StB v Kunderově soukromí se Martině nečekaně protne s jejím vlastním osudem. Ona však může využít modernějších metod než někdejší tajná policie – internetu, facebooku a mobilního telefonu. Martinu masochistické hledání pravdy přivede téměř na pokraj sebezničení. Práce na filmu ji však naplňuje a autorka prostřednictvím své hrdinky Martiny přináší čtenáři nečekaně zajímavé detaily a souvislosti z Kunderova díla i života. Jelikož někdejší emigrantka Martina tráví velkou část svého života v Paříži, jejím příběhem se prolínají i události posledních let, jakými byly uprchlická krize, problematika islamizace Francie, vraždění v redakci časopisu Charlie Hebdo nebo v klubu Bataclan či nástup Marine Le Penové a Emmanuela Macrona. Líčení francouzských reálií a zarputilé debaty „progresistky“ Martiny a „strážce tradičních hodnot“ Tomáše tvoří další poutavou linku tohoto napínavého milostného románu.... celý text
Přidat komentář
Mě se ta kniha líbila, ke konci už mě teda hlavní hrdinka trochu štvala, že to nedokázala ukončit. Ale hodně mě bavilo to prolínání s životem Kundery.
Naivita, hloupost a nízkost hlavní aktérky je do nebe volající. Z Tomáše se chce člověku zvracet. Vlastně z nich obou. Ze začátku to zní ještě slibně, ale cca po 1/4 máte chuť Tomáše nakopat a Martinu profackovat, aby otevřela oči. Nebo dojdete k závěru, že jsou oba tak ubozí, že nestojí ani za slovo (a čtení).
O tom, jak se mohla zamilovat do Tomáše, který je od začátku nesympatický a každá, která má alespoň tři z pěti pohromadě, by už na začátku odhalila, na jakého zoufalce narazila... O tom lze stěží jen polemizovat, natož si užít knihu s hrdinkou, která nemá úroveň, mozek a ani zbytky sebeúcty. O jejím protějšku nemluvě. Nicméně se tím mnohé vysvětluje.
Nebýt pasáží o Kunderovi, které mi tam ale mnohdy nesedí, dávno bych knihu odložila. Tak nějak z úcty k němu a zásadě, která mi málokdy dovolí něco nedočíst, bojuju. Ale už se těším, až přijde konec (rozuměj vysvobození). Dílo je bez nápadu, vše se opakuje neustále dokola, nehrozí žádné překvapení, pasáže o Kunderovi čtenáře také zrovna nevtáhnou, ale alespoň člověka trochu obohatí. Záhy je budete vítat s otevřenou náručí, protože skýtají oddech od spletitého vztahu, který postrádá jakýkoli smysl, vážnost.
Přínosem knihy je varování, jakým člověkem se nikdy nestát.
Nechybí spousta sexu, povrchnosti a snahy za každou cenu šokovat, hnát situaci do krajností. Klasické koření dnešní tvorby, které ale nezachrání bídný obsah.
Doporučuji se knize vyhnout obloukem nebo si paralelně číst alespoň 3 další knihy.
Občas je polyamorie jediný způsob, jak přežít. (Což je možná další vysvětlení?)
Martina postupně propadá závislosti na vztahu s Tomášem, mužem, který soustavně navazuje a udržuje vztahy s jinými ženami. Chronický nevěrník se snaží partnerku přesvědčit, že je milující, věrný a ona že zbytečně paranoidní, Martina neúnavně vyslýchá, sleduje, pátrá a přitom duševně i tělesně chátrá..
Příběh fatální lásky je prokládán epizodami z Kunderova života, které mě bavily stejně tak.
Kniha je čtivá, má spád a jako celek pro mě bezvadně fungovala.
Tento milostný román se četl velmi dobře, přestože to byla místy "emocionální smršť". Autorka má dar vybalancovat líčení milostných eskapád muže, kterému evidentně jedna žena ke štěstí nestačí, s velmi zajímavým děním v současné Paříži. Čtenář je tak prostřednictvím někdejší emigrantky Martiny, která zde tráví velkou část života, seznamován s problematikou uprchlické krize a islamizace Francie. Velmi sugestivně je zde popsáno vraždění v redakci časopisu Charlie Hebdo nebo v klubu Bataclan a také nástup prezidenta Macrona. Toto líčení francouzských reálií a zarputilé debaty Martiny, která je ve svých názorech velmi liberální a pražského intelektuála Tomáše, který je spíše zastáncem tradičních hodnot, tvoří další poutavou linku tohoto románu, který není zdaleka jen o lásce. Je to spíše příběh o patologické závislosti a také o tom, jak nám mohou nové technologie, které umožňují sledovat objekt našeho zájmu, více uškodit než prospět.
Důležitou linkou příběhu je také pátrání po životních peripetiích spisovatele Milana Kundery, o kterém hlavní hrdinka knihy píše scénář k připravovanému filmu. Jde tedy o mnohovrstevný román, který určitě stojí za přečtení. Tu jednu hvězdičku jsem ubrala za dlouhé psychologické rozbory vztahu, který byl od počátku odsouzen k zániku. Přesto jsem se při čtení pobavila, a rozhodně nenudila...
Knížka se četla sama, téma mě bavilo a bez Kunderovy linky bych se tedy klidně obešla :) Pochopila bych i bez toho, že Martina má načteno a je to ve svém oboru profík. Určitě se poohlídnu i po dalších knížkách autorky.
Nečetlo se to špatně, hodně zajímavý námět, ale... hlavní hrdinka i její promiskuitní partner na odstřel. Oba, bez diskuse. Nechápu, jak se Martina mohla takhle ponižovat - a tak dlouho? Kde je její hrdost? Jak se píše pode mnou - poslední část zbytečně natahovaná, to Martině nebylo trapně prolézat partnerovo soukromí, přestože věděla, že je ku*evník a konzultovat to s jeho partnerkami? Každá normální žena by ho bez kompromisu vyhodila hned. Vařila se ve mně krev, přesto mě něco nutilo číst dál a dál. Ovšem Kunderovu linku jsem přeskakovala, přiznávám, přišla mi zbytečná.
Uf, dočíst tohle bylo zároveň velmi lehké i těžké. Na jednu stranu je to page-turner, který se čte sám, na druhou stranu se kniha tematicky vyčerpá zhruba ve třetině a zbytek už je jen toporné mlácení prázdné slámy. Čtenáře nepřekvapí čtvrtá, pátá, šestá milenka. Nepřekvapí ho další hysterie hlavní hrdinky. Dost pravděpodobně začne mít obou hlavních protagonistů plné zuby už po pár kapitolách, protože se oba chovají jako pitomci a ani na jednom z nich vlastně není nic moc zajímavého.
V první třetině jsem také nad knížkou sem tam nekontrolovatelně hýkala smíchy, ale zjevně ne v místech, kde by to autorka zamýšlela. Formulace jako “vášnivě se do sebe zapříčili” a “mně se bude zdát, jak pode mnou taješ jako alpský ledovec” jsou hrozně trapné a jako z červené knihovny, u přirovnání muž-žloutek a žena-bílek už jsem ale přestávala věřit vlastním očím (“liják šlehal její tělo (bílek) do silného orgasmu”). Můj osobní favorit je ovšem “Martina se plnila jeho láskou jako paprika mletým masem”. Tak jo. Proti gustu... Pořád lepší, než usmiřovací sex podobný znásilnění (to je tam taky). Velmi vkusné.
Celé je to takové pársetstránkové praní špinavého prádla. Osobně mne ale nezajímá defilé milostných schůzek a porovnávání diářů a zpráv v mobilech milenek (zhruba dvě poslední třetiny knížky). Podoba protagonistky s autorkou je evidentní, zřejmě je v tom i nějaký záměr, neboť poměrně z kraje knihy je zmíněna autofikce. Bohužel, takový Jan Němec to umí mnohem lépe. I zde je žena poučována mužem a čelí jeho nekonečné výmluvnosti, ale působí to mnohem méně životně a víc křečovitě.
Ke kunderování... Když se někdo pokouší o něco odkazujícího na Kunderu, mnohdy to dopadá dost špatně. Tady se evidentně někdo snaží tvrdit, že Martina je vlastně Věra a Tomáš je vlastně Milan. Akorát že asi spíš ne. Žena jako mučednice týraná jedním vilným hajzlíkem - děkuji pěkně, komu má tento způsob rétoriky pomoci? Jaké poselství nese? Paralely románového příběhu a Kunderova životního příběhu příliš nefungují. Zjevně se mají tyto dvě složky nějak doplňovat, jenže kunderovská intermezza mi připadala spíše zcizovací, nebo jak to říci. Respektive bylo poměrně úlevné si přečíst drobné etudky, scény a historky, které byly svou úrovní výše než zbytek knihy. Pokud ovšem čtenář má načteny knihy i nějaké faktograficko-biografické texty, tak převážnou většinu historek a témat zná, takže to není až tak překvapivé - jen takové připomenutí "best of kunderovský bizár". Pomáhá to přežít četbu.
Kniha je čtivě napsaná, byť děj není nijak spletity. Mohla by být o něco kratší, precejenom zbytecne velký rozsah na popisování milostných eskapad a prolongovaneho rozchodu. Jeden nechápe, co hlavní hrdinka na svém naprosto nesympatickem partnerovi měla a proč ho nebyla schopna opustit. Celou dobu jsem měla dojem, že je kniha silne autobiograficka (to, co o autorce vím, fakticky sedělo), tak jsem pořád musela přemýšlet, zda i hlavní dějová linka vychází z reálného života autorky.
Ta knížka se mi nelíbila. Nedokázala jsem se s hlavní hrdinkou ztotožnit ani ji pochopit. Nikdy jsem nežila a myslím, že ani bych asi nedokázala žít v tak tak patologickém vztahu plném lží, přetvářky, ponižování, sebedestrukce, vzájemného šmírování…
Nepravděpodobné mi připadají blogy o milostném vztahu či korespondence s bývalými i současnými partnerkami. Ale asi je to možné a svého druhu to byla asi autorčina terapie
Přilepené části o životě Milana Kundery mi připadaly zbytečné (přečetla jsem knihu Jana Nováka, takže mám, myslím, Kunderův život dostatečně zmapovaný mnohem kvalitnějším způsobem). Ale pro autorku to asi bylo důležité, protože Martina s Tomášem jako by vystoupili z nějakého Kunderova románu či byli jeho předobrazem.
Jako se u jiných knih netěším až je dočtu, teď to bylo naopak a byl to pro mne docela těžký (a vzhledem k počtu stran i dlouhý) úkol.
Předchozí knihy i scénáře AS se mi moc líbily, takže doufám, že příště mne potěší víc.
Musím souhlasit s Marchou, vlastně mě na knize nakonec nejvíc bavila ta kunderovská linka. Ta vztahová se velice brzy stala únavnou a člověk už jen doufal, že hrdinka konečně prozře a dokáže se od vztahu odpoutat.
Vlastně když přemýšlím, co vedlo autorku k napsání knihy, tak si myslím, že kniha byla pro autorku spíš takovou terapií, ale nejsem si jistá, že měla přistoupit k jejímu vydání. Pokud ho nemyslela jako jisté varování před dotyčným... Na rozdíl od románu Jana Němce Možnosti milostného románu je jako kniha o vyrovnání se s ukončeným vztahem tato mnohem literárně slabší, bez kunderovské linky by to byla spíš jen tak blogová záležitost.
Ale oceňuji odvahu, se kterou šla Andrea Sedláčková do toho. Takto odhalit své bolestné zážitky a nitro není určitě jednoduché, ale snad to mělo požadované terapeutické účinky.
Být to o 100 stran kratší, dám o hvězdu víc. A to přesto, že si myslím, že ten zdlouhavý kolotoč hádek, rozchodů, usmiřování, ponižování se a hezkých chvil byl záměrem, prostředkem, jak dát čtenáři pocítit trochu zoufalé toxicity vztahu hlavních postav na vlastní kůži...
Nejvíc mě ovšem bavila ta Kunderovská linka!
Kniha má výborný tah: zpočátku jí nechybí humor a ironie, postupně přichází dlouhotrvající hořkost, až konečně nadhled a usmíření. Autorce se povedlo spojit pražský a pařížský svět, samozřejmě i díky osobnosti M. Kundery, jehož osobní život hlavní hrdinka Martina zkoumá. Na Kunderu se v textu odkazuje hodně, možná je výhodou mít o něm a jeho díle alespoň trochu povědomí.
Výborně popsaný příběh o tom, jak je člověk schopen ponížit se a klesnout ve jménu "lásky", a zajímavě propojené dvě roviny vyprávění. Za mně palec nahoru.
Autorovy další knížky
| 2023 |  Toyen: První dáma surrealismu |
| 2017 |  Každý něco tají |
| 2021 |  Téměř nesmrtelná láska |
| 2014 | Moje pařížská revoluce |
Tak tato kniha je v mé soukormé anketě vítězem v kataegorii největší blbost přečtená v roce 2024. Nezachránila to ani linka s Kunderou, opravdu škoda papíru, pokud jsou další knížky v podobném stylu, tak si je určitě nepůjčím.