Temná hmota
Blake Crouch
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332128/bmid_temna-hmota-qrM-332128.jpg
4
1361
1361
„Temná hmota je jedna z nejlepších knih jakéhokoli roku… a jakékoli reality.“ – Book Reporter „Jsi v životě šťastný?“ To byla jedna z posledních slov, která Jason Dessen slyšel, než po útoku maskovaného muže upadl do bezvědomí. Než se probudil připoutaný na lůžku a obklopený cizími lidmi v ochranných oblecích. Než se na něj člověk, jehož nikdy neviděl, usmál a řekl: „Vítej zpátky.“ Ve světě, kde se probral, není Jasonův život ten, který zná. Jeho žena není jeho žena. Jeho syn se nikdy nenarodil. A Jason není průměrný profesor fyziky, ale proslulý génius, jenž dokázal něco pozoruhodného. Něco nemožného. Který svět je skutečný a o kterém se mu jen zdá? A pokud je skutečný ten z jeho vzpomínek, jak se do něj lze vrátit? Cesta zpět však bude úžasnější a zároveň děsivější, než si kdy dokázal představit…... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
Dark Matter, 2016
více info...
Přidat komentář
Příjemná změna oproti všemožným kriminálkám, kdy najít nějakou kvalitní se rovná hledání jehly v kupce sena.
Toto bylo neotřelé, originální a i když nám to všechno připadalo nereálné, tak si člověk stejně řekne; vždyť ono by to tak mohlo fungovat! Co když žijeme jen v nějakém alternativním světě a jsme desátou verzí sebe sama?
Smekám před autorem, že se dokázal takto poprat s nevšedním a náročným tématem, které dokázal čtenáři předat lidsky.
Výborná práce!
Přečteno za dva večery, velice čtivé, ač zpočátku trošku rozvleklé, od cca třetiny se děj rozjede na plné obrátky a začne být napínavý jak kšandy. Obecně myšlenka, jak by naše životy vypadaly, kdybychom se vydali jinou cestou, rozhodli se jinak, napadla asi minimálně jednou každého. Podání paralelních světů a životů s možností jejich navštívení pomocí krychle je za mě originální. Postava Jasona mi byla od začátku sympatická a zajímalo mě, jestli se mu podaří vrátit se do té své původní reality. Super čtení!
Pokud máte znalosti kvantové mechaniky, asi si knížku užijete o trochu víc než "obyčejný" čtenář.
Cestování mezi alternativními světy je vždycky zajímavé téma, vede k zamyšlení nad tím, co by bylo jinak kdybychom se v ten daný moment rozhodli opačně.
A toho si tu užijete ažaž.
Na knihu jsem narazil náhodou po dočtení Dvojníka Od Briana Freemana, která je o podobném tématu.
V tomto srovnání se mi Dvojník líbil o hvězdu více.
Precteno za dve sezeni. Zabavny thriller hrajici si s alternativnimi realitami. Zfilmovani pribehu by mohlo byt vytecne...konec zustal na muj vkus trochu vice otevreny nez bych si pral a urcite jsou zde technicke nejasnosti a nepresnosti, to ale zas tak nevadilo. Knizka se cetla lehce a dobre a i nejake ty "plot twisty" se objevily. Jako sci-fi thriller jednohubka naprosto dostacujici.
Po knize jsem pokukovala dlouho, konečně se mi dostala do rukou. Začátek byl skvělý, svižný a napínavý, ale jak jsme se dostali do krychle a "létali" s ní, bylo toho najednou moc: moc Jasonů, moc různých prostředí, moc vztahů, moc známého a jindy naopak...
Paralelním vesmírům pořád nevěřím, jak z abstraktního, tak fyzikálního hlediska (kde by se braly nové a nové atomy "zalidňující" všechny odbočky z odboček?), a samotný námět použitý zde není dnes ojedinělý (různé možné osudy podle volby na životních křižovatkách, a dokonce výběr toho nejlepšího, co se nabízí...).
Takže velká očekávání, ve výsledku zklamání.
Když jsem asi ve třetině nahlédla do doslovu/poděkování a viděla známá jména fyziků, od nichž autor čerpal a jejichž pracemi se inspiroval, očekávala jsem mnohem techničtější a sofistikovanější rozvinutí zápletky. To se ale nestalo. Naopak mne dost překvapila údajná citace Michio Kaku ohledně mnoho-prostoru, když (autor) zmiňuje trojrozměrný prostor jako statickou fotografii?! Ehm, to snad ne, to je jen a pouze dvojrozměrný prostor! Když už tedy foto, tak teprve se stereoskopem se teprve dostaneme na tři rozměry.
První polovina taková hodně nudná až naivní. Expert, který se celý život zabýval mnohovesmíry, si celou dobu nedokázal připustit, byť o tom ani náznakem neuvažoval, že by se mohlo jednat o alternativní realitu. To bylo na facku. Hrozně se to táhlo až zbytečně na několik stránek. A jak již mnozí naznačili, s temnou hmotou kniha nemá nic společného.
A za co je velké mínus, je styl vyprávění v přítomném a budoucím čase. Celou dobu jsem přemýšlel, zda si to postava jen plánuje, nebo to už udělala. A najednou je děj zas někde jinde. Např.:
– Vyjdu ven do chladného rána a sestoupím dolů z verandy. Vzadu za srubem se pozemek mírně svažuje k jezeru. Dojdu na konec zasněženého mola.
Ano, to má být opravdu styl vyprávění knihy, ne myšlenkové pochody postavy nebo plánování. Občas tedy celkem matoucí.
Nakonec to spravila druhá polovina, kde se děj konečně rozjel a závěr tu první polovinu příběhu více jak vynahradil. Jason-ception parádní.
Dějová linka je ze začátku jednoduchá a popisuje jenom zmateného a vystrašeného muže, jehož dosavadní život se obrátil v prach. Jak ale příběh postupuje, můžeme sledovat nejenom složitější děj, ale i proměnu hlavního hrdiny, který si uvědomí, co musí udělat pro své cíle. A ani paralelní světy mu nezabrání v hledání své rodiny, pro kterou by udělal cokoliv.
Je to čtivý příběh plný zvratů, které sice nemusí vždy být překvapivé, ale rozhodně čtenáře nenudí.
Nevím no. Hodnocení to má úžasný, ale já jsem se do toho nemohl začíst. Celej ten koncept mi přišel zcestnej. Dějová linka neustále se točící okolo návratu ke "své" ženě, té jediné v miliardách multiversů mě už unavovala a počet identických postav na jednom místě v jednom čase autor jednoduše přehnal.
Mám rada knihy s cestovaním v čase a paralelnými vesmírmi. Je v nich možné úplne všetko. Fantázii sa medze nekladú.
"Dívám se, jak se naši sousedi vracejí z práce a ze školy.
Jaký je to zázrak, mít se každý den ke komu vracet.
Být milován.
Být očekáván.
Myslel jsem si, že si vážím každého okamžiku, ale jak tady teď sedím v té zimě, vím už, že jsem to všechno bral jako samozřejmost. A jak by ne? Než se všechno zhroutí, netušíme, co skutečne máme, jak vratce a dokonale to do sebe zapadá. "
Zajímavé téma paralelních světů jejich středobodem byl vlastně Jason a Daniela. Problém byl v tom, že pokud jste schopen procházet z jednoho do druhého, tak vaše chybná rozhodnutí mají daleko větší dopad, než normálně.
Tato kniha mi trochu připomíná sérii "Dlouhá země", i když tam lidé pro přechod potřebovali daleko jednodušší prostředky. Další podobnou knihou je "Konec věčnosti" od Issaca Asimova, ale tam šlo o pohyb vertikální v čase, i když řetězení špatných rozhodnutí tam mělo také neblahé následky.
Parádní sci-fi příběh s tématikou cestování alternativními světy. Několikrát se mi rozšířily zorničky údivem, napínavé, zajímavé. Člověk se musí nad knížkou trochu zamyslet, aby si ji užil. Je zde i hezky vysvětlená myšlenka Schrödingerovy kočky. Fakt super, doporučuji...takže nachystejte uzenáče, na snídani jsem zpátky.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy a tentokrát to žádný omyl nebyl!
Téma mnohosvětů a alternativních realit mě fascinuje a v téhle knize dělá přesně to, co dobrá kniha dělat má. Naprosto mě vcucla.
Aby bylo jasno, často hodnotím knihu na základě emocí, které umí/neumí vyvolat. To je to, co považuji za důležité v hodnocení. A neméně důležité pro mě je, zda si něco pamatuji i po půl roce a přemýšlím o tom. A tohle bylo mrazení a šrotování v hlavě snad během všech 300 stran, a ještě dlouho po přečtení.
Tak to byla jízda, jsem nadšená. Je to první kniha od autora, kterou jsem četla na doporučení kamaráda. Takže určitě po nějaké další brzy zase šáhnu.
První polovina knihy je opravdu napínavý scifi thriller, přečteno jedním dechem. Pak doje k „rozluštění“ záhady, ale snaha logicky a vědecky všechny ty fantastické momenty a zápletky vysvětlit trochu drhne, děj se zpomalí a znevěrohodní. Jason je dobrá postava, ale Daniela působí trochu odevzdaně a z mého pohledu si nějak snadno nechá všechno vysvětlit a všemu ochotně ihned uvěří (myslím, že většina skutečných žen by byla daleko podezřívavější).
"Vždycky jsem na čistě intelektuální úrovni věděl, že lidské odloučení a izolace jsou iluze. Všichni jsme z téže látky - z rozfoukaných kousků hmoty vzniklé v ohni mrtvých hvězd."
Od začátku jsem byl vtažen do do Jasonovy mnohoreality a fandil mu, aby našel své správné místo.
Za mě absolutní brak. Nemám ráda sci-fi, koupě této knihy byla velký omyl. Raději zůstávám v realitě a o ní čtu.
Za mě výborná věc. Dobrý nápad, dobře postavený příběh, zajímavé postavy i čtivé podání. Je to sice "jen" zábavné čtení, hloubky hodné klasiků bych v tom nehledal, ale zábavné čtení dotažené po všech stránkách k dokonalosti. Název je trochu mimo, ale na tom zas tak nesejde. Těším, že to někdy uvidím zfilmované (tohle si o film přímo říká) i na další autorovy romány.
Já jsem byla překvapená. Hlavně, co jsem tu četla posledních asi třicet komentářů - recenze hodnotí příběh, který je napsaný. Pokud jste něco čekali nebo si mysleli, pak je to vaše past a tu knihu to poškozuje. Nikdy, nikdy a nikdy od knihy nic nečekejte a prostě si ji přečtěte a hodnoťte to, co je napsáno. V opačném případě je tu dost prostoru pro váš vlastní příběh a knihu.
Za mě jako plus manželce, protože asi těžko by jen tak někdo nevěřil tomu, co si přijde nějaký člověk - i když stejný, vykládat. Přitom ona ví, že ten on je v práci. Na to, jak to všechno dopadlo, to bylo hustý. Měla jsem u toho místy stavy typu no jako určitě, tohle se jako stát muže...ale ve finále jako celek mi to příjde zdařilé, napínavé.
Štítky knihy
alternativní historie paralelní světy alternativní vesmír skrytá realita sci-fi zfilmováno – TV seriál alternativní realitaAutorovy další knížky
| 2017 |  Temná hmota |
| 2020 | Zhroucený čas |
| 2018 |  Městečko Pines |
| 2019 | Městečko Pines 2 |
| 2020 | Městečko Pines 3 |
Tak takhle tedy vypadá mainstream scifi posledních let. Je to úplný opak knih od Andyho Weira (který knihu na obálce doporučuje jako vynikající). Není to vlastně vůbec technické, asi dvakrát za knihu se Crouch snaží vysvětlit něco z kvantové mechaniky, ale působí to jakoby si princip té své krychle půl hodiny studoval na wikipedii a pak kolem toho postavil celý příběh. Zároveň je zde však snaha o nějakou emocionální zpětnou vazbu a to tím způsobem, že hlavní postava, 40ti letý fyzik neustále někde leží a se vzlyky naříká nad tím, že mu někdo ukradl ženu a dítě. Dobře beru, ale nemusíš mi to připomínat doslova na každé páté stránce! To neustále laciné vyznávání lásky už po stránce 100 připomínalo nějakou brakovou červenou knihovnu. Původně jsem chtěl přečíst jako první Zhroucený čas, ale Temnou hmotu jsem ukradl z knihobudky. Do dalších knih od autora nepůjdu, tohle není scifi pro mě.