Temná strana

12.03.2024

Danielle Steel je skvělá spisovatelka. Miluji její knihy. Ovšem s lítostí musím říct, že tuto ne. Obsahem mě velmi nadchla. Těšila jsem se, až začnu číst. Bohužel zklamání. Knihu jsem nedočetla. Polovina byla úplně nezajímavá a pak jsem už tušila, jak to skončí. Za mě nic moc.

12.10.2023

Kniha mi byla doporučena, že se mi bude svým tématem líbit, i když autorku nečtu, prý je to úplně něco jiného. A opravdu, velmi zajímavý příběh. Zoe mi byla velice sympatická, vůbec jsem neměla tušení, že se všechno takto zvrtne, spíš jsem si říkala, co na ní ta Connie stále vidí a jak Zoe měla těžký život. Knihu jsem přečetla během pár dní.

14.09.2023

Měla jsem úplně stejný dojem, zhruba polovina knihy mě nebavila..
Ale musím, říct, že pak to gradovalo a aspoň pro mě, stála za to. Takže jsem ráda, že jsem ji nakonec dočetla!

24.03.2023

Po mnoha letech jsem vzala díky anotaci do ruky knihu D. Steel a musím uznat, že mě velice překvapila, byl to jiný žánr, než si u autorky pamatuju. Kniha odkryla velmi závažnou a ne moc běžnou duševní poruchu. V první půlce knihy by člověk neřekl, že by matka mohla být své holčičce tak nebezpečná. Je však fakt, že už kolem dvou let holčičky bylo matčino chování zvláštní a vlastně nebezpečné, viz odmontování branky na schodech, ale hlavně nebezpečné chemikálie na volně přístupných místech pro tak malé dítě. S touto duševní poruchou jsem se setkala poprvé, i když zpětně mi po přečtení přijde, že je opravdu taková choroba klidně možná a u této ženy dokonce i opodstatněná vzhledem k její tragické ztrátě v dětství. Bohužel hodně selhali rodiče, především matka, která se tehdy malé dcerce absolutně nepomohla vyrovnat se se ztrátou své malé sestřičky. Kniha to byla velice smutná, ale zároveň perfektně napsána.

15.02.2023

standardně si od knih paní Steelové slibuji nenáročné, klidné, příjemné čtení. Už její kniha Lásku, ne válku mi do tohoto očekávání hodila vidle a tahle vlastně také. O Münchausenovo syndromu v zastoupení jsem četla článek, nicméně kniha zasazená do děje a v souvislostech mi vyrazila dech - minimální možnost prokázat matce činy, neochota a neschopnost blízkých si připustit, že něco není v pořádku... Pomalejší rozjezd s popisy počátku mateřství dává smysl až v další části knihy, mistrně předznamenává a avizuje zápletku. Zhruba od poloviny kniha nabere na obrátkách a děj sviští vysokým tempem k rozuzlení. Konec je v rámci možnosti nejlepší možný, ale rozhodně ne dobrý, zejména pro malou slečnu, která se jednou bude muset se spoustou věcí vyrovnat. Za mě výborné téma, dobré zpracování.

11.02.2023

Uf, Zoe působí jako matka roku pokud se nezačne člověk dívat pod povrch. Kniha určitě stojí za přečtení jen mě mrzí že tam chybí konec jak to s ní vlastně dopadlo.