Temná věž
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276/bmid_temna-vez-F2D-276.jpg
5
1224
1224
Dlouhé vyprávění o pistolníkovi Rolandovi z Gileadu a jeho putování k Věži se blíží ke svému závěru. Ti, kdo četli Zpěv Susannah, si při otevírání sedmého dílu vzpomenou, že Susannah/Mia se právě připravovala porodit Mordreda Deschaina, následníka Karmínového krále, zatímco Jake, Ochu a otec Callahan se chystali rozprášit upíří hostinu. A to je pouze první z mnoha překážek, které členové Rolandova ka-tet musejí překonat. Tato kniha předčí svou temnotou a bizarností všechny předchozí části.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Dark Tower, 2004
více info...
Přidat komentář
Tato série obsahující, 8 knih a téměř 3800 stran, je opravdu famózní. Ani poslední díl mě nezklamal. Konec jsem tak trochu předvídal (protože Ka je kolo a to se točí), ale někdy je důležitější/zábavnější cesta, než-li samotný cíl.
Temná věž je opravdu unikátní dílo - které má zaslouženě nálepku "Kultovní" - po jejímž dočtení jsem měl nutkání otevřít první díl a začít od znovu.
A určitě to někdy udělám. Teď je ale čas jít dál, protože jsou i jiné světy než tento.
Hodnocení : 10/10
(SPOILER)
Pozor na spoilery!
Cesta tohohle vychrtlého dlouhána s modrýma očima pro mě byla zatím to nejsložitější a zároveň nejlepší co jsem kdy četl. U knihy jsem se kolikrát zasmál, kolikrát jsem si taky poplakal. Chápu, že konec mohl kdekoho zklamat, nebo i vytočit, ale co jsme mohli čekat? V hlavě mi spolu zápasí 3 teorie, co se vlastně bude v tomto fantastickém světě dít dál... Na tohle ka-tet rozhodně nezapomenu a jsem hodně zvědavý na chystaný seriál. (Film raději nekomentuji :D).
„Nemířím rukou. Ten, kdo míří rukou, zapomněl tvář svého otce. Mířím zrakem.
Nestřílím rukou. Ten, kdo střílí rukou, zapomněl tvář svého otce. Střílím myšlenkou.
Nezabíjím pistolí. Ten, kdo zabíjí pistolí, zapomněl tvář svého otce. Zabíjím srdcem.“
Roland došel na konec své cesty a společně s ním i čtenář. A jaké to vlastně bylo? No, přiznejme si, že poněkud náročné, poslední díl je dle očekávání kombinací fantasy, hororu, dramatu a thrilleru a poměrně funguje, i když má své mouchy. Jelikož fantasy obecně nemusím a nevyhledávám, měl jsem s první třetinou knihy značný problém, četla se hodně pomalu a některé scény už byly dost přehnané. Když se příběh vrátil do "reálné" roviny, najednou byl spád větší a vše se četlo mnohem snáz. Na Temné věži obecně je zkrátka vidět, že King má někdy potřebu psát své příběhy rozvláčně a příliš epicky. Celkově vzato je ale sedmý díl více než uspokojivý, závěr je příjemně podvratný a lehce shrnuje dění v minulých částech, bonusem budiž to, že King sám ze sebe udělal jednu z postav celé ságy. Je až fascinující, jaké konotace umožnila Kingovi jedna jediná, byť tedy rozsáhlá báseň, které v celé sérii skládá hold. Jako kompletní sága je Temná věž opravdu vynikající, má své slabší i silnější momenty, jako její závěrečný díl je velmi dobrá, někdy sice moc zdlouhavá a pomalá, má ale natolik unikátní atmosféru a se svými hrdiny se loučí takovým způsobem, že stojí za to se knihou prokousat, i když to není úplně snadné. 75 %
Přečteno symbolicky devatenáct dní před posledním dnem roku 19.
Závan klíčovou dírkou i Vlci z Cally jsou podle mého názoru lepší, ale i poslední díl sedmi (a půl) dílné ságy stojí za to.
Říkám Díky.
Co jsem vlastně čekala, že? Už Pistolník mě měl varovat.
Ale hrdinně jsem došla až k věži, takže si to odškrtávám, no.
Ale ani doslov, apendix a já nevím, jak se to jmenuje, mě nepřesvědčil o tom, že tohle není ta nejnarcističtější knížka vůbec.
Podobně jako u ostatních dílů mě většina moc nenadchla, a pak tam najednou vysvitla nějaká pasáž, od které jsem se nemohla odtrhnout... takže nějaké hvězdičky by si to asi zasloužilo, i když jsem vlastně asi celou sérii vůbec nepochopila.
P.S. Jedna smrt mě tedy vážně naštvala, ale nebudu spoilerovat.
Ztráta času a jenom proto, že to psal King...fantasy už prosím mistře ne, protože je to příliš velká fantasmagorie...
Měl jsem možnost přečíst naráz (= plynule bez přerušování, samozřejmě ne těch 7 knih současně) celý cyklus Temná věž od Pistolníka až po tu závěrečnou knihu nazvanou stejně jako celý soubor. Přečetl jsem ho 2x za sebou, což bylo dobře, napodruhé jsem si tam uvědomil souvislosti, které mi při prvním čtení unikaly. Čtení je to zvláštní, chvílemi jsem měl pocit, že autor byl při psaní dost pod vlivem drog, ale paradoxně při té fantasmagoričnosti v tom rozsáhlém příběhu je řád a logika (takže jediné, co mi tam trochu nesedělo, byl jeden neobratný překlad do češtiny, který se několikrát zopakoval v dílu Čaroděj a sklo). Osobně to považuji za jednu (sedm) z knih, ke kterým se dá vracet vícekrát, i když jinak v tomto a podobných žánrech často knížky odkládám po prvních kapitolách (kromě Kinga je pro mne ještě výraznou výjimkou Tolkien, rovněž superliga, i když obrazně řečeno jiné hry).
Co se hvězdiček týče, vyťukal jsem je tady k závěrečnému dílu série, ale fakticky patří celku všech sedmi knih, myslím, že ty knížky jsou na samostatné oceňování příliš provázané.
Ka je kolo.
A závěrečný příběh toto tvrzení potvrzuje. Není zde moc co říci. Příběh se završuje. Zápletky se uzavírají. Mnohé, ale ne všechny. Je to kniha nejsmutnější, protože konce už tak nějak prostě veselé nebývají. Z doslovu autora je cítit ta úleva, že už to má po čtvrtstoletí psaní konečně za sebou a přesto mu to nedá a píše dál, protože stejně jako dobrý příběh i Cesta k Temné věži pokračuje. Už jsem to psal v komentáři k jinému dílu cyklu, že vlastně celé Kingovo dílo je součástí Velkého cyklu Temná věž, protože její autor je toho cyklu součástí. My jsme se ale na naší cestě k věži drželi jen těch příběhů, které k sérii jsou připojeny jednoznačně, nebo alespoň reflektují někde na pozadí existenci Temné věže. A některé příběhy nás ještě čekají i za Temnou věží. V prvé řadě Pistolník. To tak nějak vyplývá z logiky vyprávění. Je jen škoda že v češtině dosud nevyšlo Kingem revidované vydání první knihy Temné věže, které opravuje některé chyby a nedůslednosti, které během psaní série nastaly.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou
22. Srdce Atlantidy
23. O psaní
24. Černý dům
25. Z Buicku 8
26. Temná věž V: Vlci z Cally
27. Temná věž VI: Zpěv Susannah
28. Temná věž VII: Temná věž
29. Temná věž I: Pistolník
30. Puls
31. Ur – povídka (Bazar zlých snů)
32. Dallas 63
První knížka, u které jsem regulérně brečela (a ne jednou). Celá sága Temné věže je perfektně vygradovaná (a to jsem Pistolníka kdysi dočetla jen se sebezapřením a pak po dalších dílech nesáhla skoro deset let...) a sedmej finální díl představuje důstojný vyvrcholení. V podstatě nic tam není zbytečné, všecko má své místo a svůj smysl... a tak to mám ráda. Znovu osamělého pistolníka v tomto díle nelze nemít rád a nelze mu nepřát konečně klid. No a pak ten konec... Zůstala jsem s čelistí spadenou. Říkám díky, Sai Kingu.
První tři knihy jsou skvělé a přečetl jsem se jedním dechem, pak ale přijde hodně vaty, která je někdy hodně nastavovaná a dočíst Temnou věž bylo pro mě utrpení.
5 hvezd. Doporucuji vsem fanouskum jakehokoliv Kingova dila. Serie o Temne vezi je jeho (takrka) celozivotni terapii, coz u primarne hororoveho spisovatele leccos napovi.
Ka dokonalo své a jména byla zvolána. Loučím se tímto s Rolandem a všemi ostatními. Bylo to dlouhé putovaní? Bylo. Provázel ho zatajený dech, smích
i slzy, ale stálo to za to. A tak hlásám: "Dlouhé dny a příjemné noci, kamaráde. Otče. Běloušku. Olane... Říkám díky."
Závěrečný díl, kterým se cyklus o Pistolníkovi uzavírá. Je to moc dobré počteníčko, ale ten závěr asi Stephen King nikdy v plánu neměl tak tam asi hodil aspoň nějaký trochu smysluplný. To je asi jediná kritika, jinak ale skvělý cyklus a díky za něj.
Uf, tak konečně! Konečně mám to Kingovo opus magnum za sebou. Rok a půl trvalo, než jsem se skrz tu hromadu nekonečně nastavované kaše prokousal. Bylo to fakt utrpení, ale když už jsem byl za půlkou, tak jsem to přece musel dorazit, no ne?! Jinak bych to nemohl kritizovat.
Tento poslední díl jsem četl půl roku a musel jsem se do toho vysloveně nutit, tak jako snad nikdy do ničeho. To se naštěstí změnilo v poslední pětině knihy, kde děj dostane skvělý spád a závěr celé ságy je poměrně uspokojivý a na Kinga, který závěry neumí, je nadmíru dobrý. Prostě "Ka je kolo, které se otáčí...". Ale protrpět se skrz těch sedm bichlí (tisíce stran!) plných příběhové vaty za to fakt nestálo.
King sám říká, že u série Temná věž nejde o ten cíl, nýbrž o cestu. Pokud si ji dokážete užít, je to skvělé. Mě ale moc nebavila, s výjimkou druhého dílu, kdy Roland na pobřeží moře nacházel dveře a jeho svět se prolínal s naším. To bylo strhující. To ostatní bylo tak nějak zbytečně navíc.
A to všechno říkám jako veliký Kingův fanoušek. Jeho opus magnum je ale z mého pohledu něco úplně jiného - IT. Kam se na toto geniální dílo hrabe celá Temná věž. Takže hybaj zpátky k tomu, co tak skvěle umíš, sai Kingu - k hororům!
Tak jsem s Rolandem přece jen ušmajdala tu dlouhou štreku až do konce. Její závěrečná část se zpočátku poněkud vlekla, všechny ty podivné bytosti (jako by unikly z obrazů Hieronyma Bosche) a cizí názvy mě trochu iritovaly. Naštěstí se zvířený kal v průběhu četby usadil a zhruba od sté stránky vše šlapalo přijatelně, bez většího drhnutí.
King do příběhu vrátil několik postav z předchozích dílů, vtáhl i osoby z jiných knih (například nám budou objasněny osudy Teda Brautigana ze „Srdce v Atlantidě“, přesněji z novely „Ničemní muži ve žlutých pláštích“). „Temná věž“ se nese ve znamení melancholie, vědomí blížícího se konce; záblesky humoru by se daly spočítat na prstech ruky neobratného pracovníka u cirkulárky. Častěji jsem si pobrečela. Autor se pro jednou dokázal vyhnout své velké slabině a nezmršil finále – dopadlo to přesně tak, jak mělo: bez vyloženého happyendu, mysticky, s náběhem na legendu. Rozhodně důstojné rozloučení.
Nemůžu však jen chválit: místy je kniha příliš ukecaná, občas se mi ztratila logika (nebo jsem nepochopila, co se King snažil říct), některé odkazy a symboly jsem nepobrala. Možná bych pro lepší porozumění musela být Američan a dost možná bych pro naprosté pochopení musela být sám Stephen King. Pro pana spisovatele se zjevně jedná o velmi osobní, nejdůležitější příběh jeho kariéry.
Dále mě krkalo, jak často byla zdůrazňována odlišná výslovnost některých postav. Možná to v angličtině mělo jakýsi význam, po překladu se bohužel naprosto ztratil a zbyl akorát pocit nepatřičnosti, otravnosti těchto „lingvistických“ vsuvek.
„Temná věž“ ode mě získává čtyři čistokrevné, zářivé astry a uznale smekám stetson, s poklonou prach z podlahy svým mikádem zametám, ovšem „Tři vyvolení“ a „Pustiny“ pro mne zůstávají v sérii neporaženy.
Po 4,5 letech série dočtena.
,,Vyprávěl jsem svůj příběh až do konce a jsem spokojen. Byl takového druhu (to zaručuji), který sesílá jenom dobrotivý Bůh, plný příšer a divů a putování sem a zase tam. Mohu se teď zastavit, odložit pero a nechat ruku odpočinout (i když možná ne napořád; ruka, která vypráví příběhy, má svůj vlastní rozum a často propadá neklidu). Mohu zavřít oči před Středosvětem a vším, co leží za ním. Přesto někteří z vás, kdo mi popřáli sluchu, bez něhož žádný příběh nepřežije ani den, nejspíš nebudou tak ochotní. Vy jste ti zachmuření, cílevědomí jedinci, kteří nikdy neuvěří, že radost spočívá spíš v cestě než v cíli, bez ohledu na to, kolikrát vám to již bylo dokázáno. Vy jste ti nešťastníci, kteří si neustále pletou milování s ubohým výstřikem, který milování zakončuje. Říkáte, že chcete vědět, jak to všechno dopadne. Že chcete jít za Rolandem do Věže. Prý jste si za to zaplatili, kvůli té podívané jste přišli.
Doufám, že většina z vás má víc rozumu. Chce mít víc rozumu. Doufám, že jste si přišli poslechnout příběh a ne se prokousat hromadou papíru do konce. Pokud chcete konec, stačí abyste nalistovali poslední stránku a uviděli, co je na ní napsáno. Ale konce jsou bez srdce. Konec jsou zavřené dveře, které žádný člověk nedokáže otevřít. Napsal jsem jich mnoho, ale většinou ze stejného důvodu, z jakého si každé ráno obléknu kalhoty, než vyjdu z ložnice - protože tak je to v těchto krajích zvykem."