Temná věž
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35037/bmid_temna-vez-temna-vez-DsS-35037.jpg
5
1205
1205
Temná věž / Temná veža série
< 7. díl
Dlouhé vyprávění o pistolníkovi Rolandovi z Gileadu a jeho putování k Věži se blíží ke svému závěru. Ti, kdo četli Zpěv Susannah, si při otevírání sedmého dílu vzpomenou, že Susannah/Mia se právě připravovala porodit Mordreda Deschaina, následníka Karmínového krále, zatímco Jake, Ochu a otec Callahan se chystali rozprášit upíří hostinu. A to je pouze první z mnoha překážek, které členové Rolandova ka-tet musejí překonat. Tato kniha předčí svou temnotou a bizarností všechny předchozí části...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2010 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Dark Tower, 2004
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Mno, tak jsme konečně došli k té tajemné stavbě na průsečíku časů, a já s úlevou říkám konečně, díky sai. Měl jsem obavy po konci toho Zuzančina kousku a potvrdily se v tom, že Steve svůj příběh nedokázal udržet především v postavách, ať už v rámci kladných z ka-tet, kterých se lacině zbavil, tak především záporných - Waltera ( aka R. F. ), nápaditého to manipulátora a ničitele světů, Mordreda, v němž jsem spatřoval potenciál výživné konfrontace, který ve výsledku vyzněl zbytečně, stejně jako jeho Červený fotr jakožto vychvalovaný, obávaný a všemocný bad-ass motherfucker Karmínový Král, vyobrazený jako směšná, bezmocná figurka pouze hrozící výhrůžně pacičkou. Důležitost cesty, nikoliv cíle spíš popírá kvalitu prvních tří a pátého dílu a trochu zakrývá mnou vnímanou Kingovou frustraci z toho, jak ten svůj několikatisíci-stránkový opus s tunami vaty uzavřít s pořádným mind-fuck, který se koná jen částečně v poslední komnatě Temné věže. Jako celek, kde především první čtvrtina byla výborná, dávám do nadprůměru, ale nevěřím, že si to někdy zopakuju - 60 %
Dlhé dni a príjemne noci pištoľník! Aj keď všetci vieme, aké dni a noci ťa po konci tvojej cesty čakajú.
Cítim, akoby som do príbehu patrila aj ja a s koncom série vo mne ostala akási prázdnota. Sériu som totižto čítala celý rok 2020, pekne pomaly, nechcela som to uponáhľať, všetky ich slasti aj strasti som pociťovala aj ja, dokonca vo mne séria zanechala pocit, že ,,existujú aj iné svety ako tento". Určite sa k príbehu ešte vrátim a prežijem príbeh našich pištoľníkov znova.
Já říkám díky.
Vzpomínám si teď na slova moji sestry, když jsem Temnou věž začínala číst: „Jak já ti závidím, že jsi na začátku a budeš to všechno prožívat poprvý.” Teď po těch tisíci stránkách s její závistí a a smutkem nemůžu nesouhaslit.
Dočteno se zaťatými zuby a doufáním, že už to konečně skončí. Nerada nechávám knihy nedočtené. Od Kinga se mi líbilo zatím snad všechno, na co jsem natrefila - ale tohle bylo utahané, zbytečně spletité bez toho, aby to ve výsledku mělo nějaký vliv na děj, a celkově moc nezaujalo. Kdysi jsem odložila první knihu jakože WTF, časem jsem to po naléhání okolí zkusila znovu a vážně, od druhé knihy to bylo lepší, ale ke konci už to začalo zase nějak váznout a poslední kniha k nedočtení. Tak vysoké hodnocení připisuji tomu, že až sem se dokázalo pročíst jen malé procento skalních fanoušků.
Tady už není po předchozích dílech co dodat. Nejlepší série jakou jsem kdy četl. Změnila mi v určitých věcech pohled na život. Poslední díl je jedna velká jízda kterou nelze zastavit... (ehm ve škole nebyli úplně nadšení, když jsem každou přednášku místo poslechu četl). Dost lidí je s rozuzlením příběhu nespokojeno. Za mě jediné možné a logické vyústění... Takže děkuji za vše! PS: Žádná další kniha pro mě od dočtení Temné Věže nebyla už tak moc emotivní a silná jako tato série.
Závěrečný díl kultovní série Temné věže, kdy Roland z Gileadu dorazí až k Temné věži a dojde k závěrečné bitvě. Závěr mě naprosto nadchnul, neboť se ve mě mísily pocity smutku, že cesta končí, ale na druhou stranu dobré nálady, neboť vím, že díky tomuto konci se k četbě této série opět vrátím a znovu se vydám s Rolandem na cestu k Věži. Celá série mě neskutečně bavila, popis krajin, postapokalipticky zničených měst, přechod mezi realitou a fantasy, prostě za mě jedinečné dílo
Bohužel mě závěr série tolik nebavil a jsem celkem ráda, že už mám tuhle sérii za sebou.
(SPOILER)
Ach, jak těžké je pro mne psát tento komentář. Víte, když jsem před devíti měsíci zjistil, že znovu vychází Pistolník a já tak budu mít možnost si celou sérii přečíst, byl jsem nadšený. A tak začal dlouhý pochod, veliká cesta, která trvala víc než půl roku, ale jsem zde, na konci a jsem smutný. Protože nejen po poslední knize, ale vlastně po celé sérii mi v ústech zůstala pachuť.
To že se tato pachuť objeví, mi bylo jasné od Zpěvu Susannah, tušil jsem to již ve Vlcích z Cally, ale i tak jsem překvapen. Nejdříve však něco o knize, potom o celé sérii. Upozorňuji na vyzrazení příběhu obsažené v komentáři.
Na rozdíl od Zpěvu Susannah se v knize něco zase děje a celý styl knihy se vrací ještě před Čaroděje a sklo. Tím myslím, že se Rolandova parta zase vypravila na cestu, nesedí někde ve škarpě, či ve vesničce, ale opravdu pochoduje. Problémem se ukázal býti jeden nešvar, zasazený již ve Zpěvu. Stephen King. Víte, když jsem četl řádky Zpěvu, na kterých se on vyskytoval, byl jsem v šoku z té arogance. Ale myslel jsem, že to rychle skončí. Ale ne. Tak jako se již od třetí knihy neustále mlelo o růži, zcela bez hloubky a beze smyslu, tak se v poslední knize začalo hovořit o panu Kingovi. Ba dokonce ještě více a ještě otravněji. Omlouvám se, ale to, že ze sebe spisovatel udělá „Nejdůležitější“ věc na světě a do příběhu zahrne zcela neskrývaně i svou osobní tragédii, je tak vygradovaný egoismus a narcisismus, jaký jsem posud neviděl.
Kniha změnila i vypravěčský sloh a tak autor opakovaně komentuje děj, jakoby nestačilo, že ze sebe udělal jeho součást.
Ještě dvě věci stojí za zmínku. Jednak ony toliko omílané úmrtí postav. Jsou trapné, jen co je pravda. Smrt Edda by ještě byla stravitelná, i když si v jejím průběhu vzaly ony věhlasné reflexy všech pistolníků volno. To jak umírá Jake, je vyvrcholením Kingova egoismu, které ani nemám sílu komentovat. Susannah pro jistotu ani neumírá, jen se na všechno vysere, zapomene na to, že na ní její muž „čeká“ a nachází si za něj velice trapnou náhradu. Vůbec tato část konce knihy je podle mne zrůdnost. Ochu je jediný jehož smrt byla hrdinská, zato však nesmyslná. Zato ale sakra smutná. Callahanova smrt je zmíněna tak nějak mimochodem, takže o tom snad ani nebudu mluvit.
A druhá věc. Obecně si myslím, že autor má vždy právo ukončit své dílo, jak se mu zlíbí. To že i sám King cítil nutnost si vlastní konec obhajovat, podle mne neříká o konci samém nic dobrého, ale budiž. Rolandův konec beru, nic proti němu nemám. Ale to co je před koncem… Jednak Mordred, druhak Karmínový král… Inu, to je ubohost. Ochu mohl klidně šlápnout do díry, zlomenina se mohla zanítit a on umřít na infekci a bylo by to vlastně stejné. Takhle to působí tak, že jediný důvod proč se tak dlouze mlelo o Mordredovi byla jeho smrt, načež Mordred odchází ze scény. Krále nebudu komentovat. Uznávám, jeho konec byl kreativní, ale tak stupidní.
Teď k sérii. Až ve vlcích jsem si to začal uvědomovat, ve Susannah už byla chyba jasná. King se projevil jako někdo, kdo neumí vůbec psát. Jak je sakra možné, že nejslavnější autor současnosti napíše něco v prvních třech knihách a všechno to potom zmrví? Rozkreslí si nějakou mapu světa, postavy, prostředí, pohnutky a cíle oněch postav. A bum. Pak to všechno v průběhu předělává, překrucuje, píše si, co se mu zachce, aniž by to mělo smysl a jakoukoliv návaznost tak ruinuje.
Toto poznání pro mě bylo neuvěřitelně bolestivým. A je to o to horší, že celou tu dobu tvrdí, že si to nevymýšlí, ale příběh do něj jaksi proudí. To do něj tedy proudil sakra divně.
Docházejí mi síly, musím to zakončit. Zakončím to pozitivněji. Série se čte dobře, nejtěžší se mi v tomto ohledu zdá Věž z důvodů výše zmíněných. A nutno podotknout, že jsem si to celé užil. Do té, či oné míry i Věž. Konec konců, kdyby mě zájem o příběh, nebo celé univerzum opustil, sotva by mi vadila úmrtí postav, nebo antagonistů. Kingova představivost je veliká (i když bych mohl kritizovat všechno to jeho „inspirování“) a celá Rolandova sakra depresivní pouť je velice poutavá. Osobně musím říct, že by bylo lepší, kdyby nikdy nenapsal poslední dvě knihy, protože mi velice pokřivily pohled na celou sérii, ale co naděláme. Nejlepším dílem je jednoznačně tak trochu samostatně stojící Čaroděj a sklo, nejhorším se mi bohužel zdá Temná věž, i přes to, že jsem do ní vkládal mnohé své naděje.
(SPOILER) Ne, Stephene Kingu, tohle nebylo fér. První polovina knihy vtáhla do děje, měla spád a zvala k tomu, aby se člověk těšil na její velké vyvrcholení po celé dlouhé cestě. Nesmíme u této knihy očekávat nic, protože King, jak již potvrdil v minulých dílech, je vše, jen ne předvídatelný. Přesto přiznávám, že jsem tušila, že k věži nedojdou všichni, ale způsob jednotlivých "odchodů" mi nepřišel (v)hodný. Další cesta k věži a setkání na ní působily již zbytečně ne příliš zajímavě. A konečně boj s Mordredem a karmínovým králem jakoby ani žádným soubojem nebyl. Za mne trochu zklamání, nebo spíše rozčarování. Druhá polovina skoro jako by se vrátila do stejného duchu, který panoval v prvním dílu, kde vyvstávalo více otázek než odpovědí, deprese. Takže ještě jednou, ne, Stephene Kingu, to nebylo fér, přesto za celou cestu říkám díky.
Vynikající,četl jsem to jednim dechem a rád bych chvilkami byl rád v tom ději.No mám jinej svět
(SPOILER)
King opakovaně tvrdil, že své příběhy nevymýšlí, ale že v něm jsou, proplouvají jím a on je jenom háže na stránky. Někdy se mu to povedlo an jedničku. Takové TO je dokonalým příkladem perfektně vedeného narativu a já ho považuji za jeho magnum opus. Nečetl jsem všechno, ale nemyslím, že by ho něco překonalo. Laťka je moc vysoká. Přesto King považuje právě Temnou Věž za své mistrovské dílo a mě to prostě zajímalo. Nikdy byl to nečetl. Nehodlam tolik pozornosti a času investovat do takového vyumělkovaného fantasy. Pokud bych vůbec dočetl třetí díl, tak čtvrtý bych už zahodil. Já však audioknihy poslouchal během práce a držel mne u toho fakt, že byly bravůrně namluveny, nestálo mne to žádné úsilí a byl jsem zvědav, jak to skončí, ačkoliv série pro mne byla od čtvrtého dílu vyloženě slabá. Přesto jsem si říkal, že v závěru se linky sejdou, dobře vyvrcholí a celé to putování bude mít nějaký smysl.
Poslední díl.
King svůj příběh nedokázal udržet. Postavy umíraj docela trapně (ale já už vlastně ke všem stejně přestal chovat zájem). Mordreda, v němž jsem spatřoval potenciál dosti zajímavé linky, byl ve výsledku zbytečnej. Hlavní záporák Karmínový Král je tu naprosto směšně vyobrazen a nudně vyřešen. Než pak pistolník Roland vstoupí do Temné Věže, tak si King neodpustí ten stupidní proslov o důležitosti cesty, nikoliv cíle, což z hlediska děje nedává smysl, z hlediska zábavnosti taky ne, protože ta cesta za moc nestála a jedinou smysluplnnost vidím jen v tom, že King sám nevěděl, jak příběh uzavřít, tak ho prostě bezpředmětně vrátil na začátek první knihy, což nevyznělo chytře (jako tak, že se všechno zacyklí), ale pouze samoúčelně. Ještě předtím urazí čtenáře - že prý já, který si nedám říct a nutně chci znát to, co se ukrývá v Temné Věži, jsem právě ten, kterému záleží jen na konci, prý na orgasmu a nehledím na prožitek během milování samotného.
Naprosto zcestné - mě jde hlavně o to milování.
Původně jsem si říkal, že autora, který napsal perfektní TO, musím prostě mít za kvalitního spisovatele (či snad vypravěče?). Teď ale vidím, že bez drog to tvorba stojí víceméně za prd.
King napsal pár dobrých knih a minimálně jednu perfektní sepsal. Věřím však tomu, že většínou nejsou hodny pozornosti ani času.
Po 13 letech jsem si celou sérii přečetl znova, první 4 díly jsem četl už potřetí, protože, když jsem je četl poprvé, nebyly poslední 3 ještě vydané. Dějovou linku jsem si pamatoval, některá místa více, některá méně, ale číst příběh znova byl požitek. Možná se k němu ještě za pár let vrátím.
Hodnotím jako celou sérii, protože i když některé díly byly mírně slabší (Pistolník) a některé naopak vyčnívaly (Čaroděj a zrcadlo), tak jsou všechny knihy součástí celku, který drží až překvapivě dobře pohromadě. Temná věž je moje srdcová série, nejlepší, kterou jsem četl. Celou jsem ji přečetl dvakrát a vůbec nepochybuji o tom, že si ji ještě jednou přečtu. Parádně napsané postavy, napínavý příběh plný zvratů... a ač konec mnohé neuspokojil a nebudu zastírat, že bych si také nepřál jiný, jako u málokterého díla tady platí, že cesta je více, než cíl. Protože i když po posledních řádcích může zůstat mírná pachuť, ihned ji přebije vzpomínka na předchozí stovky stran, které patří mezi to nejlepší, co v literatuře vzniklo.
Po 4,5 letech série dočtena.
,,Vyprávěl jsem svůj příběh až do konce a jsem spokojen. Byl takového druhu (to zaručuji), který sesílá jenom dobrotivý Bůh, plný příšer a divů a putování sem a zase tam. Mohu se teď zastavit, odložit pero a nechat ruku odpočinout (i když možná ne napořád; ruka, která vypráví příběhy, má svůj vlastní rozum a často propadá neklidu). Mohu zavřít oči před Středosvětem a vším, co leží za ním. Přesto někteří z vás, kdo mi popřáli sluchu, bez něhož žádný příběh nepřežije ani den, nejspíš nebudou tak ochotní. Vy jste ti zachmuření, cílevědomí jedinci, kteří nikdy neuvěří, že radost spočívá spíš v cestě než v cíli, bez ohledu na to, kolikrát vám to již bylo dokázáno. Vy jste ti nešťastníci, kteří si neustále pletou milování s ubohým výstřikem, který milování zakončuje. Říkáte, že chcete vědět, jak to všechno dopadne. Že chcete jít za Rolandem do Věže. Prý jste si za to zaplatili, kvůli té podívané jste přišli.
Doufám, že většina z vás má víc rozumu. Chce mít víc rozumu. Doufám, že jste si přišli poslechnout příběh a ne se prokousat hromadou papíru do konce. Pokud chcete konec, stačí abyste nalistovali poslední stránku a uviděli, co je na ní napsáno. Ale konce jsou bez srdce. Konec jsou zavřené dveře, které žádný člověk nedokáže otevřít. Napsal jsem jich mnoho, ale většinou ze stejného důvodu, z jakého si každé ráno obléknu kalhoty, než vyjdu z ložnice - protože tak je to v těchto krajích zvykem."
Tato série obsahující 8 knih a téměř 3800 stran je opravdu famózní. Ani poslední díl mne nezklamal. Konec jsem tak trochu předvídal (protože Ka je kolo a to se točí), ale někdy je důležitější/zábavnější cesta, než-li samotný cíl.
Temná věž je opravdu unikátní dílo - které má zaslouženě nálepku "Kultovní" - po jejímž dočtení jsem měl nutkání otevřít první díl a začít od znovu.
A určitě to někdy udělám. Teď je ale čas jít dál, protože jsou i jiné světy než tento.
Hodnocení : 10/10
(SPOILER)
Pozor na spoilery!
Cesta tohohle vychrtlého dlouhána s modrýma očima pro mě byla zatím to nejsložitější a zároveň nejlepší co jsem kdy četl. U knihy jsem se kolikrát zasmál, kolikrát jsem si taky poplakal. Chápu, že konec mohl kdekoho zklamat, nebo i vytočit, ale co jsme mohli čekat? V hlavě mi spolu zápasí 3 teorie, co se vlastně bude v tomto fantastickém světě dít dál... Na tohle ka-tet rozhodně nezapomenu a jsem hodně zvědavý na chystaný seriál. (Film raději nekomentuji :D).
„Nemířím rukou. Ten, kdo míří rukou, zapomněl tvář svého otce. Mířím zrakem.
Nestřílím rukou. Ten, kdo střílí rukou, zapomněl tvář svého otce. Střílím myšlenkou.
Nezabíjím pistolí. Ten, kdo zabíjí pistolí, zapomněl tvář svého otce. Zabíjím srdcem.“
Roland došel na konec své cesty a společně s ním i čtenář. A jaké to vlastně bylo? No, přiznejme si, že poněkud náročné, poslední díl je dle očekávání kombinací fantasy, hororu, dramatu a thrilleru a poměrně funguje, i když má své mouchy. Jelikož fantasy obecně nemusím a nevyhledávám, měl jsem s první třetinou knihy značný problém, četla se hodně pomalu a některé scény už byly dost přehnané. Když se příběh vrátil do "reálné" roviny, najednou byl spád větší a vše se četlo mnohem snáz. Na Temné věži obecně je zkrátka vidět, že King má někdy potřebu psát své příběhy rozvláčně a příliš epicky. Celkově vzato je ale sedmý díl více než uspokojivý, závěr je příjemně podvratný a lehce shrnuje dění v minulých částech, bonusem budiž to, že King sám ze sebe udělal jednu z postav celé ságy. Je až fascinující, jaké konotace umožnila Kingovi jedna jediná, byť tedy rozsáhlá báseň, které v celé sérii skládá hold. Jako kompletní sága je Temná věž opravdu vynikající, má své slabší i silnější momenty, jako její závěrečný díl je velmi dobrá, někdy sice moc zdlouhavá a pomalá, má ale natolik unikátní atmosféru a se svými hrdiny se loučí takovým způsobem, že stojí za to se knihou prokousat, i když to není úplně snadné. 75 %
Přečteno symbolicky devatenáct dní před posledním dnem roku 19.
Závan klíčovou dírkou i Vlci z Cally jsou podle mého názoru lepší, ale i poslední díl sedmi (a půl) dílné ságy stojí za to.
Říkám Díky.
Štítky knihy
americká literatura Cena Augusta Derletha Walter Padick
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
Z tejto knihy som trošku rozčarovaná. Ani predchádzajúca, Susannina pieseň, sa mi oproti tým predchádzajúcim až tak nepáčila, ale čakala som, že táto, záverečná časť, sa mi páčiť bude. Ako nemôžem povedať, že by sa mi vôbec nepáčila. V podstate sa mi asi páčila (naozaj som rozčarovaná :D). King je King, stále píše úžasne. Páčili sa mi tie rôzne dejové odbočky od hlavnej trasy ka-tetu. Napríklad to, že King sám seba zakomponoval do deja mi príde skvelé, aj keď niekomu sa to asi môže zdať mierne narcistické. Tiež sa mi páčil dej v Hrome a aj nové charaktery, ktoré tam ka-tet stretol. Čo sa mi nepáčilo boli niektoré postavy, ktoré mi tam prišli úplne zbytočné, ako napríklad Mordred, čím mi príde zbytočný aj dej z tej predchádzajúcej knihy, táto postava mohla byť spravená trochu lepšie, keďže podľa mňa mala veľký potenciál. A nepáčili sa mi osudy hlavných postáv – Jaka, Rolanda, Susannah, Eddieho a Ráta. Ani jednej. Najmenej sa mi páčil celkový koniec knihy, ako s Kingovými koncami mám problém vo viacerých knihách, ale tu ma to naozaj zamrzelo, keďže k tomuto koncu človek putuje siedmimi knihami. Celkovo ale tá púť bola úžasná a teším sa, ako sa k Rolandovi a jeho putovaniu ešte niekedy vrátim.