Temná veža
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449854/mid_temna-veza-DNZ-449854.jpg
5
1225
1225
Temná veža série
< 7. díl
Na začiatku posledného dobrodružstva je Rolandov ka-tet roztrúsený v rôznych časoch a svetoch. Susannah Deanová, stále v moci démonky Mie, sa proti svojej vôli ocitla v Krajsvete, vo fedickom Dogane, ktorý je skôr komnatou hrôzy a kde spojením mágie a záhadnej prastarej techniky privedú na svet napoly ľudské dieťa. Eddie Dean a Roland Deschain cestujú v roku 1977 po štáte Maine, hľadajú miesto nadprirodzenej aktivity prídencov a dvere, ktoré slúžia ako brána do Stredsveta. Jake Chambers, otec Callahan a brumbo Rát bojujú v roku 1999 s upírmi a so zlými mužmi v newyorskej reštaurácii Prasa v kotle, na ktorej jedálnom lístku nechýba ani „dvojnohé prasa“. Len čo sa tet opäť spojí, priatelia sa vydajú na cestu do sídla vlkov v Hrome, aby odhalili, načo potrebujú služobníci karmínového kráľa mozgy dvojčiat z Cally Bryn Sturgis. Odpoveď je desivá a priamo súvisí s Rolandovou výpravou za Temnou vežou, ktorá je čoraz bližšie. Podarí sa ju pištoľníkovmu ka-tet nájsť a vystúpiť na jej vrchol? Nebude cena, ktorú za to zaplatia, privysoká?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2020 , Ikar (SK)Originální název:
The Dark Tower, 2004
více info...
Přidat komentář
Má cesta s Rolandem je u konce a neobešla se bez slz, tento příběh mi bude chybět a říkám - díky, sai Kingu, že jsi to za těch 34 let napsal.. Když se podívám na Temnou věž jako sérii, musím říct, že je opravdu promakaná, nejvíc oceňuji prolínání s veškerou jinou autorovou tvorbou, tím je velmi jedinečná. Že King dokáže napsat nenapsatelné a že by udělal skvělý román i z receptu na míchaná vajíčka, ví každý jeho fanoušek, ale přesto Temnou věží překvapí i čtenáře, který si myslí, že ho ničím už překvapit nemůže. Vytvořil zajímavý svět, postupně světy přibudou a začne se rozlišovat v jakém "kdy" a "kde", jelikož světy i čas se hnul, v těch světech najdeme hrdiny, které si zamilujeme, i když nám původně moc nevonějí a nakonec je všechny milujeme a ve středu toho všeho stojí jeden pistolník, odhodlaný obětovat všechny a všechno kvůli Temné věži...Byla jsem zvědavá, jak jeho cesta skončí, čekala jsem snad všechno, jen ne tohle..Konec mě nadchnul a zárověň ho nenávidim..Mě jako čtenáře by zajímalo, za co ho osud - ka, trestá, své hříchy vykonal přece až cestou a jeho cestě předcházely ušlechtilé myšlenky, ovšem odpověď nezná asi ani Stephen..Potěšil mě osud Susannah, neviděla jsem na další řádky přes závoj slz.. a Ochu?? co statečný Ochu??? Och dal knihám srdce, jakousi duši, jeho mluva byla kouzelná a stal se bezpochyby mou nejoblíbenější postavou celé série. A s čistým srdce mohu poznamenat, že Ochu dlouho zůstane jednou z mých nejoblíbenějších knižních postav vůbec!!!!!.. Temná věž pro mě končí, svou cestu jsem si užila se smíchem, napětím i slzami a děkuji za ní!!! Myslím, že už se k ní nikdy nevrátím, přece jen je to časově náročná, obsáhlá četba, ale budu si ji pamatovat... Temná věž je jeden z příběhů, na který se nezapomíná a jeho stopy budu hledat v jiných románech tohoto autora......... ps: občas říkám, že S. King musí být mimozemšťan, normální člověk přece nemůže vyplodit tolik dokonalých příběhů, tolika rozličných témat a pobavilo mě, jak si sám za sebe dělá v tomto příběhu srandu, zda není příchozí :D ....." dlouhé dny a příjemné noci "...
A tady cesta končí a já říkám díky, Mistře. Díky nejen za Temnou věž, díky za Vás. Dlouhé dny a příjemné noci a víc psát nebudu, protože ač jsem s některými díly měla trochu problém, tohle finále vynahrazuje vše.
aj napriek úpornej snahe autora ma väčšinu času presvedčiť že cesta je ciel, nemôžem sa ubrániť pocitu že ku koncu to bola skôr cesta v pondelok ráno do práce , ako jeho vrcholné dielo ktoré tvoril 34 rokov. Ako by povedal náš kapitán : "dobrý kompilát" bez jasnej myšlienky, kde bola cítiť autora frustrácia z neschopnosti dokončiť svoj epos...
Tak jsem se ocitla na konci této dlouhé pouti. Nutno říci, že jsem tento díl považovala za nejlepší z celé série až do chvíle, kdy odejde Susannah. Pak se to celé zhroutilo. Posledních pár stran celého příběhu bych já vystavěla úplně jinak. Nu což, nejsem autorkou příběhu a tak musím respektovat myšlenky a nápady autora a smířit se s tím, že to celé skončilo tak nějak divně. Teď nemyslím samotný závěr. Ale to co mu těsně předcházelo. Jsem na konci celé sérii a já říkám díky.
(SPOILER)
Možné spoilery !!!
Za mě výborný konec série, po kterém se mi ihned chtělo znovu se pustit do Pistolníka. První díl série totiž tato kniha, zcela zjevně úmyslně, od smrti Eddieho stále více připomíná. Roland se pro mě také zařadil mezi nejsmutnější postavy literární historie. Tolik snahy, tolik krve... a vlastně úplně na nic. Souboje s Dandelem a na hradě Karmínového krále byly top. Cesta byla super a konec stylový, i když chápu, že některé čtenáře mohl dost naštvat.
Perfektní zakončení dlouhé ságy. Uvítal jsem i, že byla v knize přiložena a přeložena báseň, která byla inspirací pro vznik všech knih. Pan King dokázal spojit snad všechny možné odnože od sci-fi přes detektivku až po horor a vše spojil v jedinečný příběh.
Budiž vaše dny dlouhé, mistře.
Ka-tet.
Konečně jsem to dočetla (říkám díky) a při pohledu zpět musím konstatovat, že nelituju času stráveného nad ságou, byť mne za srdce tak úplně nechytla. V řadě otázek bych s autorem dost podiskutovala (hlavně o odchodu jednotlivých postav ka-tet), ale proti samotnému závěru nemám výhrady, nenapadá mne jiný konec, který by k příběhu pasoval. A doufám, že Rolandův osud už konečně najde naplnění.
Mimochodem úsloví "svět se hnul" se mi nějak podezřele propašovalo do mého běžného mluvního projevu, a v jedné šatně jsem si automaticky vybrala skříňku s číslem 19. Náhoda...?
Na doplnění základního vzdělání a seznámení s panem Kingem jsem si vybrala fakt těžké sousto. Celou ságu jsem četla přes rok, některé díly jsem doslova hltala a s některými jsem vůbec nemohla pohnout. Sedmička byla nejtěžší, ale Rolandova parta i já jsme k cíli přece jen dokulhali. Není to úplně můj šálek čaje, ale jsem nadšená nápadem, kdy King vsadil do děje sám sebe!
Konečně jsem doputovala a došla do Temné věže. Putování bylo dlouhé, předlouhé.... ale stálo za to. Konec mě u Kinga opravdu překvapil, tohle jsem zrovna od něj nečekala.Celý příběh byl skvěle promyšlený a jsem moc ráda, že jsem se k této sérii dostala.
To zakončení je velmi špatné a nedobré pro ka-tet. Vlastně i pro čtenáře, který Rolanda provázel celý příběh. Tady jsem začal o mistru Kingovi trochu pochybovat a jeho paprsek velmi vybledl. Jako obrovské vesmírné plus přijímám báseň Jak Roland k Temné veži přišel - tohle se opravdu povedlo.
Pamatuji si, jak jsem během čtení posledního dílu Temné věže chtěla Kinga každou chvíli zabít za to, že zabíjí všechny ty úžasné postavy. Jak jsem ho za to nesnášela. A konec? No, přečtěte si to sami :D
Je to síce dobre napísané, ale z dejového hľadiska jednoducho katastrofa. V tomto sa žiaľ, King, nelíši od viacerých iných ságistov, ktorí si v poslednom dieli uvedomia, že sa zamotali do svojich dejových línií až príliš, a tak ich surovo poodsekávajú, respektíve dúfajú, že čitatelia zabudnú na to, čo si navarili. Teda, niežeby samotný záver poslednej knihy nebol pôsobivý – je taký brutálny, ako len môže byť, a sám King akoby sa svojej brutality zľakol a ľahučko ju zmiernil. No ak to práve čítate a rovnako ako ja kedysi šaliete zvedavosťou, čo v tej Temnej veži je, tak vás varujem: príliš sa netešte…
Bohužel byla pro mě Rolandova cesta spíše utrpením než potěšením, kterým by měla každá knižní série být. Četl jsem jí dlouho, až příliš dlouho, a tak mohu říct, že jsem se místo na další kapitolu těšil až sérii dočtu a konečně se dostanu k příběhům, které mě osloví víc. Celkově mě prostředí a nastavení Rolandova světa příliš neoslovilo a vývoj jednotlivých postav ve mně ani po tolika společných stránkách nevyvolával žádné emoce (a to ani jejich konec). Kultovnost série a ostatní hodnocení k této knize ale napovídají, že se jedná pouze o mé subjektivní hodnocení a tak se nenechte odradit a zkuste se Temnou věží prokousat. Třeba vás zaujme víc než mě :)
Právě jsem dočetl poslední díl - trvalo mi to skoro stejně dlouho, jako ten první (ostatní jsem zhltnul o poznání rychleji..) Když pominu to, že jsem u četby tohoto dílu odvařil čtečku (Ka? Kaká) a konec dočítal na mobilu, tak su s výsledkem spokojen. Jasně, že mě sai King lecčím nakrknul, ale nebudu spoilerovat a dávám palec nahoru za to, jak chytře to na konci zaonačil!
I cesta může být cíl. Zavěr dlouhého putování je co do kvality srovnatelný s díly 3 a 4. Bohužel už jsem byla natolik unavená z cesty, že jsem se až příliš těšila na její konec a nedokázala si závěr plně vychutnat. Bylo krásné a důstojné rozloučení s Temnou věží.
Poslední díl ze sérii jsem četl nejdéle. A to ne proto, že by kniha nějak zaostavála za předešlými tituly, spíše naopak. Bylo to proto, že jsem se obával konce (celkem oprávneně) a zároveň mi bylo líto, že už přijde konec a s Rolandem a jeho ka-tet se budu muset rozloučit. Podobně fascinující příběh jsem nikdy nečetl a pravděpodobně už ani nebudu. Někdy mi připadalo, že já sám jsem součástí příběhu (několikrát se mi během čtení zdálo o Temné věži), což z ní šíleně, ale ona je celá série trochu šilená, tak proč ne. Neskutečný!
K jednomu z předchozích dílů jsem napsala, že jsem uvnitř (lapena, chycena, přivázána, přikována...) a nechci je - své přátele - opustit. Strávila jsem s nimi dva měsíce a nikdy to nebudu považovat za ztracený čas. Během posledních několika dní mě opouštěli; a bylo to - smutné? Jistě, ale především očišťující a přirozené, protože jsem cítila, že tak to mělo být. Kdybych se řídila pocity z komentářů, bála bych se zklamání, ale to se nedostavilo, naprosto ne. Pro mě je ten konec nejlepší, jaký mohl být, a už předtím, než mi to autor napověděl v doslovu, mě napadlo, že mám sice ráda konce (rozuzlení, vysvětlení), ale mnohem raději mám příběhy. Tento mě pokládal na lopatky a zase zdvihal nahoru - až do maximálního čtenářského uspokojení.
Tak jako mnozí jiní, tak i já jsem došla s Rolandem k Temné věži s mnoha protichůdnými pocity. Fakt je, že občas mě děj dojímal, někdy překvapoval, napínal, sem tam mi připadal zbytečně rozvleklý, ale docela často mě to celé také štvalo.
Vlastně ani nevím, jak a kdy to přišlo, ale najednou jsem zjistila, že se mi celá série Temné věže jaksi zažrala pod kůži, a když příběh končil, uvědomila jsem si, že je mám všechny ráda a že na ně budu dlouho myslet. A to včetně toho stále vážného Rolanda, co nemá žádný smysl pro humor. Takové pocity jsem zatím měla jen u dvou knih: Pán prstenů a Jih proti Severu. Odteď bude s nimi Temná věž sdílet jejich ka-tet.
Budete mi chybět, Rolande, Eddie, Susannah i vy všichni další! A jasně, moc mi už teď chybíš i ty, Ochu!
Říkám díky, sai Kingu!
Jednou sem vložil Chipsonator následující odkaz. Myslím, že stojí za poslech: https://www.youtube.com/watch?v=N1pETvBmBns
Dodatek připsaný po dlouhé době: nedávno jsem se seznámila s jinou "partou na cestách", ale málo platné, myslím si, že i když je to dobré čtení, tak Zaklínač Geralt z Rivie na Rolanda z Gileadu nemá.
Tak jsem s Rolandem přece jen ušmajdala tu dlouhou štreku až do konce. Její závěrečná část se zpočátku poněkud vlekla, všechny ty podivné bytosti (jako by unikly z obrazů Hieronyma Bosche) a cizí názvy mě trochu iritovaly. Naštěstí se zvířený kal v průběhu četby usadil a zhruba od sté stránky vše šlapalo přijatelně, bez většího drhnutí.
King do příběhu vrátil několik postav z předchozích dílů, vtáhl i osoby z jiných knih (například nám budou objasněny osudy Teda Brautigana ze „Srdce v Atlantidě“, přesněji z novely „Ničemní muži ve žlutých pláštích“). „Temná věž“ se nese ve znamení melancholie, vědomí blížícího se konce; záblesky humoru by se daly spočítat na prstech ruky neobratného pracovníka u cirkulárky. Častěji jsem si pobrečela. Autor se pro jednou dokázal vyhnout své velké slabině a nezmršil finále – dopadlo to přesně tak, jak mělo: bez vyloženého happyendu, mysticky, s náběhem na legendu. Rozhodně důstojné rozloučení.
Nemůžu však jen chválit: místy je kniha příliš ukecaná, občas se mi ztratila logika (nebo jsem nepochopila, co se King snažil říct), některé odkazy a symboly jsem nepobrala. Možná bych pro lepší porozumění musela být Američan a dost možná bych pro naprosté pochopení musela být sám Stephen King. Pro pana spisovatele se zjevně jedná o velmi osobní, nejdůležitější příběh jeho kariéry.
Dále mě krkalo, jak často byla zdůrazňována odlišná výslovnost některých postav. Možná to v angličtině mělo jakýsi význam, po překladu se bohužel naprosto ztratil a zbyl akorát pocit nepatřičnosti, otravnosti těchto „lingvistických“ vsuvek.
„Temná věž“ ode mě získává čtyři čistokrevné, zářivé astry a uznale smekám stetson, s poklonou prach z podlahy svým mikádem zametám, ovšem „Tři vyvolení“ a „Pustiny“ pro mne zůstávají v sérii neporaženy.