Temná zákoutí

26.08.2024

tak tohle byl Indridason v nejlepší formě, jak ho známe... prolínají se vlastně 2 případy, které se ve finále spojí v jedno. Umírá starý muž,, a my zjistíme, že to byl náš stArý známý vyšetřovatel Thorsen..co se dozvěděl ? na co přišel po letech ? zároveň se na scénu dostává Konrád a parta kolem něj. Takže vlastně takový "prequel" ke Konrádovské sérii, dá se říct. Opětově se vracíme do doby, kdy Island byl plný vojáků z britských a amerckých základen. Kdy se navazovaly vztahy, vznikaly nechtěné děti, těhotenství. A kdy Island byl stále plný pověr a mýtů, což některé zrůdy dokázaly zneužít.
Na světlo se opět dostává Konrádův otec, opět jeho kámoš - médium, objevuje se Eygló..kapka napřirozena..strach. Temnota a násilí, a nám je jasné, že to nejkrutější na Islandu je člověk. Opět se taky objevuje stará známá postava - Vigga. (pracuji se starými lidmi a demencemi, o to víc mě udivuje, že to Konrád zkoušel, vydržel a něco málo i s velkou dávkou štěstí zjistil..)
Konrád naváže na Thorsenovo pátrání a povede se mu všechny linky rozluštit. (navzdory často docela nevýtěžným výslechům, jak mám neustále pocit..)
Jak jinak. Po Thorsenovi mi bude smutno. Jemu, i Flóventovi bych dopřála jiný konec. Ve finále jsem si i tyhle kluky iNDridasonovské oblíbila...
Skvělé čtení, zajímavé pátrání, náhled do myytologie. Spokojenost a poctivých 5*.

"Ta žena poznala tu dívku, co byla s tím vojákem"
"vážně ?"
"prý ji učila. Je to učitelka z gymnázia."
"Zdá se mi, že to není moc náročná práce," prohodil Thorson a přitáhl si kabát blíž k tělu.
"co ?"
"Být policistou v Reykjavíku".
"To je možné, " připustli Flóvent. "já teď zavolám fotografa. Potřebujeme fotografie z místa činu."

"nebyl na to sice hrdý, ale jako obvykle ani ničeho nelitoval."

19.11.2023

Při vyšetřování podivného úmrtí starce policie zjišťuje, že se jedná o vraždu a iniciativy se chopí detektiv v důchodu a ten zjišťuje souvislosti s dávným vyšetřování v průběhu druhé světové války. Autor prolíná vhodně dvě časové vrstvy, podle mne přehledně, a postupně se dovídáme "proč a jak". Není to čistá detektivka, je to hezká ukázka života Islanďanů té doby.

07.09.2023

Arnaldur Indridason je moje srdcovka. Prolínání dvou dějových linek je skvěle zvládnuté. Jména islanďanů se tady nepletou, vždycky víte o kom a čem je řeč. Dobře napsáno, doporučuji. Těším se na další díl :-)

13.08.2022

Velmi mě potěšilo funkční prolnutí dvou sérií tohoto autora. Podle mého názoru byla tato detektivka skvěle vymyšlená. Dá se určitě dobře číst i bez znalostí předchozích dílů, ale dokonale si ji vychutnají především čtenáři, kteří už tyto vyšetřovatele znají.

09.03.2022

Knihy tohoto autora jsem četla již dávněji. Myslím, že jsou trošku rozvláčnější než by mohly být. Děj knihy je určitě zajímavý. Je pravda, že jsem se musela poněkud soustředit na jména a hlavně v které době se právě nacházíme /ovšem knihy prolínající se s minulostí mám moc ráda/. Celkem fajn, čte se dobře, jen bych ubrala stránek a použila jiné písmo na období minulosti.

23.01.2022

Tajuplná detektivka.Prolina se zde přítomnost a minulost.Zamotane až po tři generace zpět.

28.08.2021

Napínavé, lehce tajuplné díky těm "skrytým lidem" a vůbec za mě hodně slušná detektivka.

18.08.2021

Mám ráda knihy kde se prolíná minulost s přítomností,ale musí být srozumitelné.
To tato kniha je.Navíc je napínavá a pěkně se čte.

10.07.2021

Autora znám jako prvního z islandské krimi, vlastně z moderní severské vůbec. Tenkrát se mi velice líbil, bylo to něco zcela jiného a většinou mě jeho Erlendur bavil. V poslední době mne ale jeho detektivky už zdaleka tak nebaví, přesto jsem sáhla po téhle jeho novější krimi sérii.
Ale nelíbilo, nudilo, otravovalo. Vadilo mi donekonečna opakování téhož kolem velmi jednoduchého příběhu (pominu-li elfy a skryté lidi - co to propána vůbec mělo být?), z pohledu různých protagonistů, znásobeno dvěma časovými rovinami (nijak v textu neoznačovanými) a třemi generacemi, z nichž někteří přežili do současnosti. Stručně by to dalo spíš povídku. Pár zajímavostí o válečné historii Islandu bylo ale velice užitečných. 50%

Navíc mne velice zmátly zdejší záznamy knih této série (špatné pořadí i chybné originální názvy), která vypadá ve skutečnosti jinak, minimálně jsem se dopídila podle internetových zdrojů, že skutečně 1. knihou série je právě tato, Temná zákoutí, Skuggasund, 2013. Nikoli tedy v pořadí třetí.

Tato kniha mě velmi mile překvapila. Detektivky nejsou zrovna můj žánr a toto byla první taková kniha, do které jsem se pustila. A musím říct, že jsem ráda, že jsem začala zrovna Indridasonem a Temnými zákoutími. Hodně se mi líbilo to, že v knize byly dvě časové linky a vyšetřování se tak prolínalo. Děj byl čtivý, napínavý od začátku do konce a pořád jsem zjišťovala nová a nová fakta, která v případu hrála důležitou roli. Bylo to, jako když se díváte na detektivní film a postupně se odhalují další skutečnosti. Také bylo hodně originální a zajímavé prostředí Islandu, protože to se v knihách moc neobjevuje. Mohla jsem tak trochu nahlédnout do tamního života. Navíc jsem mohla zjistit spoustu nových informací, jedna časová linka se totiž odehrávala během druhé světové války a to samotné bylo dost zajímavé. V některých částech byly dokonce některé odstavce, kde se autor rozepsal přímo o Islandu a životu tam. A jelikož jsem se o islandskou kulturu a život nikdy nezajímala, tak jsem ráda, že jsem se díky této knize i něco dozvěděla. Jediné maličké mínus je, že všechna jména a názvy byly někdy opravdu složité na přečtení, ale na druhou stranu to knize dávalo jistou osobitost a kouzlo.
Postavy jsem si oblíbila docela rychle. Teda ty hlavní, samozřejmě. Konrád mi byl od začátku sympatický a bavilo mě jeho vyšetřování. Myslím, že i když to v dětství asi neměl jednoduché, tak se nějak oklepal a stal se z něj správný člověk. Flóvent a Thorson byli taky moc fajn. Líbilo se mi, jak jednali s ostatními lidmi, nikoho nesoudili předem a všechny respektovali. Konrádovu kolegyni Martu jsem moc nemusela, ale řekla bych, že měla smysl pro spravedlnost.
Celkově byla kniha vážně povedená. Někdy v polovině mě to tak chytlo, že jsem měla chuť ji dočíst najednou. Hodně bych ocenila to, že vzhledem k tomu, že kniha měla něco kolem tří set stran, tak bylo rozložení děje opravdu dobré. Skutečnosti se odhalovaly postupně a o tom by správná detektivka podle mě měla být. Také obálka hned navozuje tu zvláštní a tajemnou atmosféru, kterou tato islandská krimi měla. 

06.06.2021

Tak tahle kniha mě bavila a moc. Četla se výborně, postav tak akorát, takže stále jsem měla přehled. Líbilo se mi střídání minulosti a současnosti. Mám ráda knihy, kde se prolínají časové úseky. Hlavní hrdinové-vyšetřovatel Thorson a Konrád mi byli velmi sympatičtí, ač každý z jiného časového úseku. Přišlo mi velmi zajímavé vyprávění z Konrádovo dětství a jeho rodinné peripetie. Škoda, že jsme se nedozvěděli, co se stalo s jeho otcem. Byla zde zakomponovaná dobře i historie Islandu, probíhající válka a postoj lidí k americkým vojákům. Doba nebyla lehká, politika je zde nenásilně včleněna. Vraha jsem vytušila až na konci dle náznaků. Dívek mi bylo líto, na konci jsem pochopila, proč se zachovaly, jak se zachovaly. Asi v té době neměly jinou možnost. Trošku mi v knize přišlo rušivé tykání, jsme přece jen zvyklí cizím lidem vykat. Líbilo se mi i prostředí Islandu, prvně jsem četla islandskou detektivku a určitě nebude poslední. Dávám plný počet hvězdiček a tuto knihu doporučuji.