Temné aleje
Ivan Alexejevič Bunin
Zbierka poviedok. 2. rozšírené vydanie.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1973 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Собрание сочинений в пяти томах (Sobranie sočiněnij v pjati tomach), 1950
více info...
Přidat komentář
Ivan Bunin a jeho temné aleje lásky ..... lásky nešťastné, temné a zraňující ..... lásky plné vášní na staré Rusi ....
Zajímavě podaný obraz tehdejší společnosti ve 12 povídkách ....
Tragický případ korneta Jelagina a jeho tragické lásky byl asi nejpůsobivější.....
"Sahají po všem a nedostanou nic .... milují bez výhrad a je jim opláceno výsměchem....
dosáhnou-li přesto kdy objektu své touhy, metamorfózuje jim pod rukama v banální přelud ....
takový a nejiný je úděl těch,kdož bloudí bezvýchodnými zákruty temných alejí ...."
/Velmi kvalitní hodnocení Buninovy tvorby od JanaZábrany ..../
I ilustrace Václava Sivka odpovídají obsahu knihy .... jsou temné ....
Malý skvost , povídky o lásce , které napsal autor někdy mezi svým sedmdesátým a osmdesátým rokem.
Bunin viděl lidem až do žaludku, nedělal si o nich nejmenší iluze. Ale i tak z povídek vyzařuje radost ze života.
Silná láska je to nejlepší, co může člověka potkat . Ale současně i to nejpomíjevější
V povídce Kaple, sotva půl stránky dlouhé, si povídají na zpustlém hřbitově děti :
“ A proč on se zastřelil? “
“ Byl moc zamilovanej, a když jsou moc zamilovaný, tak se vždycky střílej. “
***
Část povídek přeložil Jan Zábrana a napsal i nádherný doslov.
A jinak, bolševik celkem logicky Bunina zakázal. Méně logicky tažení proti Buninovi od roku 2016 podniká i pravoslavná církev.
Ách jo.
Povídky byly moc pěkné. Čtivé. Plné naděje a lásky... Ale pak tragické a smutné. Zato uvěřitelné, reálné, ze života.
U strýce jsem si tuto tenkou knížečku vydanou v roce 1962 vybral z knihovny a už jsem ji tam nevrátil - daroval jsem si ji. Je úžasná, krásná, drsná.
(Uwaga spoilery!) Nedávno jsem si uvědomila, že až na letmé setkání s Šolochovem jsem okázale ignorovala ruské nositele Nobelovy ceny, což je pro nejednoho slavistu přímo hanebné. V rámci osvěty mého literárního já a díky slabosti pro chronologii jsem na první randevů pozvala Ivana Bunina a jeho Temné aleje, knihu, o které jsem slyšela už dávno, ale nikdy jsem neměla tu čest.
Po přečtení mě jako první šokoval počet čtenářů. 15? Ne 150? Já naivka se domnívala, že Temné aleje jsou něco jako Bratři Karamazovi, kteří atakují hranici tří set. Zahajuji tímto tažení Temných alejí za dvaceti čtenáři.
Když sáhnu do krabičky poznámek Leonida Jurjeviče, jsou Temné aleje skandální sbírkou, která přináší nový pohled na lásku a svého času byly považovány za těžký porno. Mottem této sbírky je, že krátká intenzivní láska, s vášní a utrpením, může být víc než dlouhodobý unylý vztah, kde jediné emoce ještě vzbuzuje stojící prkýnko na hajzlu. Buninovi hrdinové sedmatřicetkrát zažívají nečekané vzplanutí, rvou si srdce na kusy, aby nakonec svou lásku tragicky ztratili a nezůstalo jim víc než prázdná duše. Chtějí žít, tonout v emocích a bouřlivých citech. Ruská variace na 'better to burn out, than to fade away'. To chceš.
Buninův styl je velice čtivý a srozumitelný, nejde tudíž o jednoho z těch Nobelistů, jejichž tvorba běžnému mozku zcela uniká. Naservíruje vám vlnu tragiky, ale její hrdinové nelitují ničeho, co provedli. Milovali a ztratili, to je druhá nejlepší možnost, a vždycky byla. Na krátkých, často dvoustránkových povídkách, Bunin vytváří skoro čtyřicet variací na jedno téma, které ale není nikdy stejné a hned tak se neomrzí. Nenudí, zaujme a dotkne se.
Láska sice rozdává úsměvy a štěstí, když chodí každý den po světě, ale někdy musí projít svými temnými alejemi. Tak už to je. Za mě jasných 5/5.
Autorovy další knížky
1962 | Temné aleje |
1976 | Pieseň lásky |
1975 | Antonovská jablka |
1970 | Pán ze San Franciska |
1958 | Míťova láska |
Päť hviezdičiek za kongeniálny preklad. Mistr Zábrana a mistryně Hašková ponúkajú tak krásny jazyk, až máte pocit, že sám majster Bunin súhlasne pokyvkáva hlavou: "Áno, presne tak som to chcel vyjadriť."