Polnočná dáma
Cassandra Clare (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343257/mid_polnocna-dama-Nr1-343257.jpg
4
684
684
Tajomná temnota série
1. díl >
Sedemnásťročná Emma Carstairsová nikdy nezabudne na deň, keď zomreli jej rodičia. Pred piatimi rokmi bola len bezbranné dievča a svetom zmietala vojna. Bytosti z temnoty dychtili po krviprelievaní a ich zasvätení nepriatelia Tieňolovci boli takmer vyhubení. No Emma stále neverí, že brutálna vražda jej rodičov bola predzvesťou Temnej vojny. Teraz, po piatich rokoch, sa z Emmy stala bojovníčka, Tieňolovkyňa telom i duchom, najlepšia spomedzi svojich rovesníkov. V srdci však prechováva veľké tajomstvo – city k Julianovi Blackthornovi, k jej parabataiovi... city, ktoré prísne pravidlá Tieňolovcov výslovne zakazujú. V Dolnosvete spôsobí rozruch séria tajomných vrážd v Los Angeles. Mŕtve telá však majú niečo spoločné s mŕtvolami Emminých rodičov – ich pokožku zdobia zlovestné prastaré symboly. Emma chce zistiť viac, potrebuje vedieť, kto má na svedomí jej rodičov. Dokonca aj keď tým uvalí do smrteľného nebezpečenstva Juliana. Emma stojí pred ťažkým rozhodnutím - či jej záleží viac na pomste, alebo na budúcnosti s Blackthornovcami.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , Slovart (SK)Originální název:
Lady Midnight, 2016
více info...
Přidat komentář
Za mě asi zatím nejslabší kniha ze světa lovců stínů. Uvidím, jak bude série pokračovat, ale začala jsem ji číst po pekelných strojích, které mě nesmírně bavily a krásně se četly. Obávám se, že temné lsti už nebudou tak úplně pro mou věkovou skupinu, postavy mi nejsou tak sympatické.
Co mě vyloženě rozčilovalo bylo, když autorka několikrát popisovala, jak Emma jezdí v autě s nohama na palubní desce. Vzhledem k tomu, že je kniha určena především mladým čtenářům, je tohle podle mě dost nezodpovědné. Je to jedna z nejnebezpečnějších věcí, co můžete v autě jako spolujezdec udělat :(
Série této autorky jsou si velice podobné. Svět lovců démonů je čím dál promyšlenější a napínavější. Jsem v polovině této série a zajímá mě, jak to teda dopadne. Do prvního dílu se mi nedařilo začíst, u druhého už to šlo samo. Nemám ve své postatě nic proti různým menšinovým skupinám, ale není toho v této sérii už moc? V podstatě každá druhá postava je bi a dokonce se tu setkáme i s transgender tematikou. Chápu, že nechceme mít v tomto století žádná tabu a vše je povoleno, ale čeho je moc, toho je přílíš....
K této knize jsem se vrátil něco mě k ní přitahovalo ještě jsem se nesetkal s rozuzlením poslední větou tohoto příběhu
Miluji svět Lovců stínů! Série Nástroje smrti mě před pár lety úplně pohltila a má láska k tomuto geniálně vytvořenému světu stále trvá.
Paní půlnoci má docela pomalý rozjezd, kde se čtenář seznamuje se světem Lovců stínů (my, kteří známe, tak si ho jen připomínáme). Pořádná akce přichází zhruba v půlce knihy, ale stojí za to se k tomu prokousat. Vyzdvihnout musím detailně propracované bojové scény a podrobný popis monster, která mě pak strašila ve snech. :D
V Temných lstech se blíže seznamujeme s Emmou (moc mi nesedla) a rodinou Blackthornových (ti jsou skvělí všichni). Moje zatím nejoblíbenější postava je Julián, co ten kluk všechno zvládá, to je síla... a jako bonus je to fešák. :D
Především oceňuji větší množství romantických linek a věřím, že alespoň jedné z nich budete fandit. :)
Určitě doporučuji nejdřív přečíst Nástroje smrti, protože Temné lsti na ně navazují. Setkáváme se zde i s hrdiny z Nástrojů smrti a zejména závěr knihy by vám zbytečně prozradil vývoj událostí. :)
Paní půlnoci má velmi pomalý rozjezd - seznamujete se s novými postavami, objeví se připomínky z předchozích sérii a vysvětluje se i celé fungování světa. Pořádná akce nastane až v polovině knihe, takže až kolem 300 stránky...uf. Když se ale prokoušete přes ten zdlouhavý začátek, stojí to za to!
Kniha má zajímavou detektivní zápletku, zvraty (některé předvídatelné) a hlavně hrozně moc romantických linek. Ty mě teda bavili hodně V příběhu se řeší i působení Spolku, fungování institutů, kolektivní trest viny, Studený mír a pouto parabatei, které obohatili knihy a příběh působí víc "dospěle".
V knihách Cassandry je vždy hrozně postav, které mají i své vlastní tajemství a osudy. Takže když vám někdo vadí, tak se to v tom množství ztratí.
Hlavní postavu Emmu jsem si ihned oblíbila. Je to taková držka, která má milion poznámek na všechno. Julian byl skvělý, empatický a obdivuji ho, za to co je ochoten objetovat, aby jeho rodina fungovala.
Nejvíc mě ale zaujala postava Marka, o kterém pořádně nevím, co si myslet. Hrozně se mi líbila celá ta vílí linka a doufám, že bude i v dalších dílech.
Ostatní děti sice v příběhu vystupovali, ale neměli žádnou důležitou roli. Teď trochu doufám v nějakou větší linku o Tibovi. U Christiny jsem čekala v nějaké větší tajemství a na to Dianino se těším.
Velké plus je, že v příběhu se objevují i postavy z předchozích sérii, ať už Magnus, Alec, Clary a Jace (dozvíme se o jejich životě), ale hlavně nejúžasnější Jem a Tessa A bonusová povídka...ach...mám chuť si přečíst všechny sérii znovu. Maraton?
Pokud se chystáte na Paní půlnoci, určitě doporučuji si předtím přečíst předchozí série Nástroje smrti a Pekelné stroje.
Mnohem lepší než Nástroje smrti. Bavila mě linka Mark - Christina - Kieran.
Určitě nečíst před Nástroji smrti. Musím říct, že z celé série (Nástroje, Temné lsti, Mechanické stroje) mě asi nejvíce bavila ta Mechanická.
Nicméně i tahle stojí za přečtení.
V první řadě jsem měla asi počítat s tím, že mi to vyspoileruje předchozí série, které jsem zatím ještě nečetla. S knihou jsem měla celou dobu jeden pro mě dost zásadní problém - šíleně dlouhé kapitoly. I přesto, že se tam stále něco dělo a příběh byl plný akce, kvůli té délce to působilo jako že se vše táhne a je to strašná nuda. Emmu a Juliána jsem si zamilovala už na začátku a postupem čtení jsem si oblíbila i ostatní Blackthornovi a Cristinu. Romantika mezi Emmou a Juliánem je boží a jsem zvědavá, jak se vztah mezi nimi bude vyvíjet v dalších knihách. Konec mi už tolik natáhlý nepřišel a naprosto jsem se do něj ponořila. Epilog mě hodně nalákal na pokračování, takže se do zbytku sérii někdy v budoucnu rozhodně pustím.
~ 3,5/5 ~
Přečetla jsem si prolog, první kapitolu a pak konec od 24. kapitoly. Těch asi 455 stran mezitím mi nijak zvlášť nechybí. Dokonce mi nijak nevadilo, že nemám přečtené Nástroje smrti a Pekelné stroje. A ani nic z toho číst nehodlám. Bohužel, i když to není nejhůř napsaná YAF kniha, autorka mě nedokázala přesvědčit, že by mě měly zajímat postavy, jejich milostné trable nebo třeba zápletka. A nepotřebuju připomínat, jakou barvu očí a vlasů postava má pokaždé, když se vrátí na scénu. Navíc je tu podobný problém jako jsem měla s Magisteriem - dospělí se často chovají špatně nebo hloupě prostě jen proto, aby autorka měla o čem psát. Nechávám bez hodnocení.
Hlavní postavy Juliana a Emmy mi moc nepřirostli k srdci a Emma mě většinu času dost iritovala svým chováním. Jakože v každé sérii ze světa lovců stínu se najde taková postava, ale Emma zatím vede na plné čáře a štvala mě ze všech nejvíc.
Světlým bodem příběhu byli části, kde se objevoval Mark, protože u těch jsem se většinou dost bavila a jeho “zvláštní” chování přineslo příběhu příjemné osvěžení. Celkové vyústění příběhu mi přišlo velmi uspěchané, ale musím uznat že bylo celkem překvapivé a nečekané. Top sérií tedy zatím zůstávají Pekelné stroje, ale jsem zvědavá na další díly. Konec byl celkem uzavřený takže mě zajímá jakým směrem se teď dějová linka vydá.
Začátek mě vůbec nebavil. Tentokrát byl rozjezd opravdu zdlouhavý a rekapitulace všech možných událostí a postav přechozích knih byla zbytečná. Emma byla ze začátku hrozně otravná, ale nakonec jsem jí vzala na milost. Bavila mě linka Marka a vílího světa. Záporák byl v tomto případě docela předvídatelný, ale líbila se mi promyšlenost jeho plánu. Jsem zvědavá jaká odhalení přinese další díl..
Vizuálně i obsahově pěkně zpracovaná kniha, napínavá od začátku do konce, vtipná a plná postav, se kterými se člověk nechce rozloučit. Na stará kolena objevuju Cassandru Clare a její knížky si nečekaně užívám.
Kvalitní začátek nové série ze světa lovců stínů. Nebavila mě tak, jako jiné autorčiny knihy, přesto jsem spokojená a těším se na další. Začátek mi přišel příliš dlouhý a dokonce jsem musela několikrát přeskakovat dlouhé odstavce, kde mi přišlo, že se nic nedělo. Hlavní zápletka mi přišla průhledná a trochu slabší než v ostatních knihách ale pořád dost zajímavá a plná napětí. Postavy mi sice přišly dost hloupé ale jinak sympatické a dobře vykreslené. Konec byl perfektní a hned mě nalákal k dalšímu dílu.
Ačkoliv mám knihy o Lovcích stínů ráda, Nástroje smrti i Pekelné stroje jsem přečetla jedna dvě a líbily se mi, tady jsem měla problém. Nemohla jsem se začíst a nějak mě to nebavilo. Asi za to mohla hlavně Emma, která mi prostě nesedla. Časté odkazy na Baneovi kroniky nebo Jace a Clary mi přišly jako zbytečná výplň a časté omílání už řečených faktů. Pokud je ale člověk zná, protože předešlé knihy četl. Nemám moc ráda tohle propojování. Já sice předešlé knihy četla, ale ne každý chce číst všechny knihy autorky, aby se v ději neztrácel. Knihu jsem měla rozečtenou opravdu dlouho, pořád jsem od ní odcházela a zase jsem se k ní vracela. Zkrátka mi to moc nesedlo.
Taková typická kniha od autorky… ta schémata jsou sice průhledná jak sklo a zápletky zrovna tak, ale parabatai problém se mi líbí, nemluvě o tom, že autorka mistrovsky ovládá vtahování čtenáře do děje a emocí postav, takže vlastně proč ne.
Přiznám se, že jsem knihu musela číst na 2x. Poprvé mě vůbec nebavila, neutíkala mi a nechtělo se mi ji číst. Došla jsem do půlky a odložila jsem ji. Přišlo mi, že neuběží takovým spádem jako původní série. Nicméně to může být taky tím, že Nástroje smrti byly nový universe, který jsem tenkrát objevovala.... a taky mi bylo o 12 let méně.
Po dalším půl roce jsem se odhodlala, že ji dočtu ale začala jsem znovu od začátku. Stále jsem se trochu musela nutit číst, nicméně na podruhé mi byl stále sympatičtější Julián, což byla aspoň malá motivace.
K mému velkému překvapení, kniha najednou nabrala neuvěřitelné tempo ve druhé polovině (asi kapitolu poté, kde jsem skončila původně) a pak už bylo prakticky nemožné ji odložit. Dočetla jsem a jsem ráda, že jsem se přemohla. Bylo tam spousta nečekaných zvratů a obecně se mi líbilo, jak se některé postavy vybarvily. Jsou nedokonalé a to mě baví. Určitě budu pokračovat v další knize série.
Nicméně dávám tentokrát jen tři hvězdičky, protože původní styl psaní autorky se mi líbil víc. V této knize je hodně dlouhých popisů, které jsou sice fajn, ale například u postavy Marka se hodně opakují. Nicméně, jsem zvědavá, co bude dál.
Zajímavý příběh. Absolutně jsem nečekala, že se vyvine, jak se vyvinul. Byl plný překvapení. Dobře se četl a a já se ráda zase ponořila do světa lovců stínů.
Jsem ráda, že se v příběhu objevilo i mnoho postav, které jsem si zamilovala v Nástrojích smrti.
Příběh byl plný emocí, boje, magie, lží a překvapení. A hlavně jedna z postav velmi překvapila.
Skvělá série, autorka opět nezklamala. Dříve jsem četla sérii Město z kostí, kterou jsem nedočetla (možná jsem čekala na další vydání) a od té doby jsem se k četbě nevrátila. Nicméně autorka umí psát, tak poutavě, že než jsem zjistila, že tato série navazuje, tak už jsem cítila potřebu sérii přečíst a zjistit, jak to dopadne :-) Emma s Juliánem mi přirostly k srdci a doufám, že jejich osud skončí šťastně.
Ačkoliv Cassandru a její knihy miluju, musím říct, že ačkoliv je tato série skvěle napsaná a má i zajímavý příběh a není (co se týče příběhu, nikoliv chováním postav) předvídatelná nebo ohraná, musím říct, že mi neskutečně vadí. Vůbec mi nesedl charakter “nebojácné” Emmy a poslušného pejska Juliána. Na to jaký měla tato kniha potenciál, jsem se kvůli těmto dvěma nutila sérii dočíst. Což si myslím je skoda, jiné postavy jsem si zamilovala, ale tyhle dva nemůžu vystát…
Rozhodně doporučuji číst až po Nástrojích smrti a Pekelných strojích. Zatímco u Jace s Clary se ještě dá chytnout i bez znalostí Nástrojů, u Jema a Tessy je to skoro nemožné. Další "sem tam" zmínky o inkvizitorovi dají zabrat i tomu, kdo výše jmenované série četl, nicméně již před delší dobou.
Ke knize jako takové. Trvalo mi déle, než mě chytla. To se stalo až ve chvíli, kdy se objeví Mark. Za velmi silné považuji pasáže týkající se víl a hlavně Divokého honu. Cassandra umí tak popsat tu dravou divokost, volnost, tajemný skrytý svět, až člověk zatouží zažít to také. Toť asi celé k mojí max. spokojenosti. Jinak je to takové dětské, jednoduché, předvídatelné, ale přesto hezké čtení a kdo se cítí dobře ve světě lovců stínů, bude spokojen.
Část díla
 |
Dlouhý rozhovor 2017 |
Autorovy další knížky
| 2013 |  Město z kostí |
| 2015 | Město nebeského ohně |
| 2015 | Mechanický anděl |
| 2014 | Město padlých andělů |
| 2013 | Město z popela |
Tahle kniha stojí za přečtení