Temné miesta
Gillian Flynn
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486677/bmid_temne-miesta-tXD-486677.jpg
4
1828
1828
Gillian Flynnovú sme vďaka medzinárodnému bestselleru Stratené dievča spoznali ako fascinujúcu rozprávačku, ktorá má prirodzený zmysel pre stupňovanie napätia. V Temných miestach opäť majstrovsky mixuje psychológiu postáv s ľudskou zvrátenosťou a rozvíja pred čitateľmi príbeh o rituálnej vražde, ktorej vyriešenie možno nie je také jasné, ako by sa mohlo zdať. Dômyselne zosnovaná zápletka v Temných miestach poteší každého milovníka kvalitného trileru. Mnohokrát sa vám bude zdať, že už je všetko jasné, že vás už nič nemôže prekvapiť len preto, aby ste o pár stránok neskôr zistili, ako veľmi ste sa mýlili. Rovnaký pôžitok ako samotný dej vám však prinesie aj Flynnovej próza - neľútostná, drsná a výbojná. Vychutnajte si tento unikátny triler ešte predtým, ako do kín príde jeho sfilmovaná verzia!... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno:
2018
,
Tatran (Bratislava)
Originální název:
Dark Places, 2009
více info...
Přidat komentář
Kniha byla úžasná. Trošku pomalejší rozjezd, ale pro mě trochu překvapivé rozuzlení :-) Rozhodně je to hodně čtivé. Líbí se mi prolínání minulosti s přítomností. Zajímavě jsou vykreslené i charaktery postav.
Každopádně tolikrát jsem zatím z žádnou jinou knihou nepřejela :-D
Už se těším na další knihy od této autorky :-)
Další parádní kniha od Flynnové.
4 hvězdičky proto, že kniha měla celkem slabší rozjezd, ze začátku mě to moc nebavilo a ještě k tomu se tam střídala ich-forma s er-formou.
Jinak děj promyšlený pěkně do detailů. Postavy mi byly snad všechny nesympatické, ale myslím, že to byl úmysl udělat skoro všechny postavy záporné.
Ale bylo to super, napětí, strach, ...
zpočátku jsem se do příběhu nemohla začíst (což naopak nemůžu tvrdit o Zmizelé), ale po pár desítkách stránek už jsem byla opět vtáhnuta do děje a nedokázala knížku odložit.. :o) ..a překvapivý závěr? ten k autorce prostě patří...
Nic jsem nečekala a potkalo mě příjemné překvapení. Pokud se slovo "příjemné" dá v souvislosti s tímto románem použít. Temné, depresivní, zoufalé, bezvýchodné. Líbil se mi autorčin výchozí nápad, že přeživší rodinné tragédie nemusí být vždy srdnatá hrdinka bojující s nepřízní osudu, ale nepříjemná, neurotická osoba. To je na druhou stranu u Gillian Flynn i trochu problém - obtížně se hledají postavy, se kterými byste aspoň trochu sympatizovali. Zajímavá výchozí zápletka, výborně zachycený rozklad jedné rodiny, sociální vykořeněnost protagonistů a autorčin oblíbený motiv - manipulace - Temné kouty povyšují o několik stupňů nad standardní thrillery, pokud by mezi ně měly být vůbec řazeny...
Kniha mě velmi bavila, ale až od druhé půlky, kdy se pořádně rozjel děj. Potom jsem knihu přečetla během jednoho dne.
Doporučuji! Perfektně napsaná nevšední detektivka s neobyčejným příběhem a závěrem. Od autorky jsem četla ještě další dvě knihy.... Proto vřele doporučuji i knihu ostré předměty :)
Román má solidní a poměrně originální konstrukci. Módní střídání časových rovin a postav tady funguje bezproblémově a nenechává čtenáře tápat. Martýrium, které máme prožívat s hrdinkou románu, však nenaplňuje očekávání v rámci žánru krimirománu, kam román zařadil vydavatel. Volné tempo bez významnějších dějových zvratů pak nemá šanci celkově zapůsobit ani jako thriller, i když se tu jeho prvky najdou.
Časté vykreslování situací za pomoci krve, zvratků a zejména slin a hlenu působí samoúčelně, spíš jen jako "okořenění" jinak zbytečně obsáhle popisovaných scének z upachtěných nudných životů románových figurek.
Je to kniha, kterou asi málokdo odloží, aniž by měl zájem ji dočíst. Přece jen zvědavost, zda se vydala naše představivost stejným směrem, jako autorčina, zvítězí. Čekal jsem však silnější zážitek.
Ani jedna postava mi nebyla sympatická - afektovaná, zbabělá, unavená, ... Přesto byl děj napínavý a konec překvapivý.
Jako jo... je to pořád dost dobré, ale Zmizelá nasadila laťku podstatně výš. Nejvíce mi vadilo, že jsem nenašla ani jednu postavu, která by mi mohla být nějakým způsobem sympatická, se kterou bych se mohla alespoň trochu ztotožnit... celé to na mě dýchalo jistou depresivností, asi to odpovídá názvu, ale úplně stoprocentně mi to nesedlo.
Knížka má jeden hlavní problém a to je překombinovanost. Jinak bylo fakt zajímavé sledovat příběh z druhé strany, dokazování neviny namísto viny. Ale jak už mnozí psali, nenašla se ani jedna postava, která by byla aspoň trochu normální, to bylo prostě moc. Styl psaní mi poměrně sedí, ale příběh šel z jednoho extrému do druhého, chtělo to alespoň nějakou trochu uvěřitelnou část.
Jinak mě dost překvapilo, že na zadní straně je citována databazeknih.cz.
Má první kniha Gillian Flynn, kterou jsem četla a která si mě získala. Příběh je napínavý, líbily se mi flashbacky a způsob, jak je autorka dokázala použít aniž by porušila plynulost díla.
Po Zmizelé je pro mě tato knížka celkem zklamáním... Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že chování některých postav je takové přehnané, nepravděpodobné.. o závěru ani nemluvě. G. Flynnovou tím nezavrhuji, určiě si přečtu i Ostré předměty.
Mé první a určitě ne poslední čtenářské setkání se současnou královnou thrillerů, Gillian Flynn, proběhlo velice intenzivně, což znamená, že jsem Temné kouty přelouskala za necelých dvacet čtyři hodin. Těch důvodů, proč jsem nebyla schopná se od knížky odtrhnout, je mnoho, ale tím hlavním je pro mě bezesporu um spisovatelky, která si se čtenářem výborně pohrává a servíruje mu neustále novou a novou dávku napětí, nové zauzlení příběhu, nebo naopak rozuzlení některé jeho části. A tak se přiznám, že se ji po celou dobu dařilo mě mást, hrát si s mou myslí a držet mě v napětí téměř až do poslední strany.
Co se mi na knížce líbilo, byly postavy, všimla jsem si, že spoustě lidem vadilo, že v příběhu nefigurovala prakticky ani jedna vyloženě kladná a obecně sympatická postava. Mě, jakožto příznivce příběhů, které nejsou černobíle vykresleny, to potěšilo. Protože ani ve skutečném životě nikdo nejsme dokonalí a stejně jako hlavní postavy v Temných koutech i my občas v myšlenkách zabrousíme do svých temnějších zákoutí, i když samozřejmě v porovnání s hlavní hrdinkou budou mít jiný nádech, a možná, že právě proto mi například postava Libby byla sympatická. Že není dokonalá, že po její návštěvě si člověk musí zkontrolovat, jestli mu nechybí rtěnka, ale přesto mi její povaha přirostla k srdci, i díky tomu, že se tak nějak vymyká takovému klasickému modelu oběti. Celkově si myslím, že se autorka skvěle vyhýbá jakýmkoli stereotypům, čemukoli, co bychom znali z dalších desítek thrillerů jak knižních nebo filmových. Bez klišé, napínavé a naprosto pohlcující, to byly alespoň pro mě Temné kouty.
Tak tato kniha pro mě byla zatím nejlepší ze všech třech knih. Děj byl napínavý, dá se říct od začátku až do konce a opět až do poslední chvíle se neví jak to vlastně je.Ostré předměty jsem přelouskala tak nějak s klidem,Zmizelá mě opravdu hodně bavila,ale od Temných koutů jsem se nemohla odtrhnout.Zkrátka napínavé,strhující...Pevně doufám že autorka napíše další knihu.
Prvnich 200 stránek nuda, velmi pomalu se děj rozjižděl. Druhá polovina knihy byla mnohem lepší,konečně se to trochu rozjelo,ale i tak to nebylo tak super,jak vsichni píší.
Kniha psaná stylem, který mi vyhovuje, po celou dobu čtení jsem byla nadšená.
Hlavní hrdinka se jistě nemohla zamlouvat každému, někomu mohla přijít i vyloženě nepříjemná, já jsem si ji ale oblíbila.
Z čeho jsem ovšem byla zklamaná, byl konec. Tím nenarážím na děj (v tomto případě spíš naopak, já takový závěr ani náhodou nečekala), ale na provedení. Zkrátka jsem tomu akčnímu závěru nepřišla na chuť.
Kromě toho jsem byla spokojena, takže dávám autorce další šanci a těším se na Ostré předměty, které mě čekají. :)
Štítky knihy
vraždy zfilmováno napětí rodinné vztahy psychologické thrillery, psychothrillery
Skrýt reklamy
Z Gillian mám pocit, že trpí depresí nebo snad nějakým druhem masochismu. Její hlavní postava je opět zničená, zdeptaná osudem, ačkoliv v průběhu děje ze sebe vykřesává i něco málo vtipu a snad i jakési naděje. Pojmu-li drsnou (vyloženě chlapácky drsnou) zápletku, z celé knihy křičí šeď a zoufalství. Vše je ponuré, už jen popis dětí kráčejících ráno do školky. Většina lidí by snad zaznamenala nějaké to bláto a holínky, ale autorka podala i tuto nepatrnou zmínku o něčem tak "hezkém" jako malé děti tak depresivně, že jsem měla dojem opuštěných, hladových sirotečků kráčejících k plynovým komorám. A tak je to s každou postavou. Každá má své vnitřní démony, přežívá jen ze setrvačnosti a nikde ani náznak toho, že by mohlo být líp...Navzdory všemu jsem byla knihou nadšená. Zrovna tenhle styl psaní mi vyhovuje, moc nemusím rozjásané, prosluněné a optimismem nabité příběhy. Rozuzlení nečekané. Gillian je drsná a to hodně, ale je zatraceně dobrá.