Temný labyrint
Lawrence Durrell
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129177/bmid_temny-labyrint-8zL-129177.png
4
13
13
„Je to rozšířená moralita, ale stylisticky nekomplikovaná, psaná na způsob detektivky.“ Takto charakterizoval autor román v dopise svému americkému příteli Henry Millerovi. Příběh, jehož děj se odehrává na poválečné prázdninové cestě skupiny britských turistů, plavících se parníkem po východním Středomoří, spojuje tajuplnou krásu starořeckého mýtu o Minotaurovi s reálnou skutečností několika turistů, uvězněných nedobrovolně v jedné z podzemních chodeb krétského labyrintu. Autor zde na pozadí středomořské přírody a historických památek a také na pozadí filosofických a etických úvah z poválečné Evropy načrtává zdařilé psychologické portréty jednotlivých postav.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1971 , OdeonOriginální název:
The Dark Labyrinth, 1958
více info...
Přidat komentář
Napětí kombinové se starověkým mýtem. Parádní kus literatury. Na rozdíl od Alexandrijského kvartetu se to dá lépe učíst. A fanoušky sci-fi by mohlo zajímat, že podle mě (i) tahle kniha inspirovala Simmonse k Hyperionu. Jenom si místo minotaura doplňte Štíra/Ťuhýka.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Je tu už příslib bohatosti Alexandrijského kvartetu, ale není to ještě tak opulentní a zahlcující. Jednotlivé postavy ztracené v labyrintu člověku dlouho nejdou z hlavy a nedá mu nepřemýšlet, jak by se asi sám v takové situaci zachoval.
Štítky knihy
mořeplavba anglická literatura Kréta bludiště, labyrint řecká mytologie Středozemní moře
Autorovy další knížky
| 1989 |  Alexandrijský kvartet |
| 2014 |  Černá kniha |
| 2005 | Setkání s mořskou Venuší |
| 2001 | Monsieur aneb Kníže temnot |
| 1971 | Temný labyrint |
Geralda zná každý, "O mé rodině a jiné zvířeně" jsem četla celé dětství opakovaně tisíckrát dokola. Také několik dalších, ale Rodinka je prostě nejlepší.
O Lawrencovi jsem neměla ani šajnu. Náhodou jsem shlédla kousek dokumentu o rodině Durrellových a zaznělo tam, že Lawrence je slavný spisovatel. Utíkala jsem honem do knihovny napravit tento nedostatek. Mám Alexandrijský kvartet a Labyrint.
Začalo to zvolna. Několikrát jsem i uvažovala, že to odložím. Hned v úvodu se dozvíme, jak to dopadne, a co víc nám může kniha dát...? Pletli se mi ti tři muži a doteď nevím, který z nich měl Alici, a který syna... Nedokázala jsem se v nich zorientovat.
NIcméně, přes několik menších výhrad mě nakonec kniha dostala. Zvykla jsem si na jazyk autora, který mísí hluboké myšlenky a jazyk periférií, hlubokou filozofii a obyčejný selský rozum. Popisy krajiny i niterné myšlenkové pochody. Obyčejné rozhovory i zraňující osobní zápasy. Životní otázky nám předestírá s neobvyklou noblesou nebo naopak s nelítostnou otevřeností.
Nejvíce mi bylo líto manželů Trumanových, řečeno slovy autora "I pro ně se štěstí stalo prázdným pojmem". Jejich bezvýchodná situace na mě spadla jako tlustá dusivá deka.
"Nemyslím, že by mi hrozilo zatracení, ale také si nemyslím, že bych si nějak zvlášť zasloužil věčnou blaženost. Co je tedy duchovním údělem velmi průměrného člověka po smrti? ".. ???